čtvrtek 1. října 2020

Hromadný úhyn botswanských slonů mají zřejmě na svědomí toxické sinice

Každý, kdo se alespoň jen trochu zajímá o ochranu přírody, jistě moc dobře ví o hrozné tragédii, která letos postihla slony žijící na území státu Botswana na jihu Afriky. Strašlivá zpráva, podle níž během relativně krátké doby uhynulo z neznámé příčiny více než pět stovek slonů, otřásla světem zvláště na začátku července (tehdy se nicméně počet sloních obětí pohyboval okolo čísla 350). Asi nejznámější osobností, která se tehdy k tomuto tématu vyjádřila, byl Niall McCann, biolog a dobrodruh z Velké Británie, narozený v Kanadě, průvodce mimořádně úspěšného dokumentárního seriálu Největší a nejnebezpečnější (Biggest and Baddest), jehož třetí série byla na televizní obrazovky uvedena na konci minulého roku, a také ředitel neziskové organizace National Park Rescue. Právě Niall v posledních dnech, tedy na samém konci září, mluvil o tomto problému v médiích znovu, a uvedl pravděpodobnou příčinu této tragické události.
V rozhovorech pro Fox News a France 24 uvedl Niall, že za masový úhyn botswanských slonů zřejmě mohou sinice, jež byly nalezeny ve vodě jezer a dalších přirozených vodních nádrží, v jejichž okolí byly mrtvoly slonů nalezeny. Tyto sinice produkovaly toxiny v obrovském množství, čímž mohly potenciálně znečistit tyto vodní zdroje, a sloni se po napití takříkajíc otrávili. Niall nicméně řekl, že je to jen hypotéza. Rozhodně dosud nebylo stoprocentně potvrzeno, že za to oněch několik druhů jihoafrických sinic může. Problémem je, že mršiny slonů, kteří během května, června a července z neznámého důvodu zahynuli, již shnily, a proto již nelze zkoumat obsah mimo jiné jejich vnitřních orgánů. V úterním rozhovoru na France 24 Niall přímo řekl, že se po internetu bohužel začaly šířit zprávy typu "Důvod masového úhynu slonů v Botswaně odhalen" nebo "Tajemství vyřešeno". Tak tomu skutečně není. Co ovšem je pravdou, že tito sloni skutečně nezahynuli na sněť slezinnou, jejíž původce, bakterie Bacillus anthracis, byla zprvu považována za potenciálního viníka tragédie, a zabíjení slonů neměli na svědomí ani pytláci. Koronavirus také nemá s touto strašnou událostí nic společného.
Jak již bylo zmíněno, mrtvoly oněch zabitých slonů již dávno shnily, ochránci přírody se tedy nemohou dostat k jejich mozkům, aby zjistili, zda zřejmou neurologickou poruchu u zvířat způsobily právě toxiny vytvářené sinicemi. Jediným vodítkem je zde fakt, že toxické produkty sinic byly nalezeny ve vodních zdrojích, poblíž kterých sloni umírali, a to je vše. Niall McCann v rozhovoru pro France 24 však také řekl, že na úspěchu toxických sinic v Botswaně může mít podíl změna klimatu. Oteplující se klima totiž znamená, že mohou sinice, obvykle žijící v menších počtech, proliferovat natolik, že úplně zahltí své domovské prostředí, v tomto případě vodní zdroje v botswanských savanách, což pak může mít drastický dopad na zvířata, která tuto vodu pijí.
Je děsivým faktem, že klimatické změny mají dopad na proliferaci sinic a bakterií, které pak negativně ovlivňují různé druhy obratlovců. S něčím takovým už jsme se setkali před několika lety, když se bakterie druhu Pasteurella multocida, žijící většinou neškodně v tělech sajg tatarských, antilop ze stepí střední Asie, začaly díky zvyšující se vlhkosti a teplotě vzduchu stěhovat do krevního oběhu svých hostitelů, čímž jim způsobovaly pasterelózu. V rámci tohoto onemocnění sajgy přicházely o chuť k jídlu, podléhaly depresím a horečkám, a hynuly v obrovském množství. Sajga je samozřejmě kriticky ohroženým druhem, zastoupeným jen asi 50 000 jedinci. Jejich hynutí si vyžádalo velkou daň.
Se slony africkými na území Botswany to může být podobně. Nakonec je tedy nutné uvést, že příčinu jejich masového úhynu dosud stále neznáme, panuje však velké podezření, že za něj mohou toxické sinice, k jejichž proliferaci dochází kvůli změně klimatu. Mějme však na paměti, že k této tragédii by v takovém případě došlo jen díky klimatické změně, a ta je způsobována člověkem. Ve své podstatě by byl tedy nakonec náš druh za letošní hromadné umírání největších suchozemských savců naší planety na území Botswany přece jen vinen.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější