Minulý týden byl v žurnále Zootaxa publikován popis nového druhu korýše z čeledi poustevníčkovitých (Paguridae), vyskytujícího se pouze na území podmořského vulkánu Kaikata, jenž je součástí Boninského příkopu, přibližně 200 kilometrů východně od japonských ostrovů Izu. Autor studie, Tomoyuki Komai, kurátor sbírky mořských bezobratlých v Přírodovědném muzeu v Čibě, pojmenoval toto zvíře Kumepagurus kaikata. Jedná se již o druhý popsaný druh rodu Kumepagurus, který byl až do října tohoto roku považován za monotypický. Jeho jediným zástupcem byl donedávna poustevníček druhu Kumepagurus cavernicolus, jenž byl v roce 2012 popsán též Komaiem a jeho kolegou M. Osawou. K. cavernicolus se zdá být endemitem odlehlé podmořské jeskyně nedaleko jednoho z ostrovů Rjújkú. Když byl před nedávnem z hlubin Tichého oceánu, daleko na východ od Rjújkú, vyloven jemu nápadně podobný poustevníček, měli odborníci nejprve za to, že se jednalo o druh K. cavernicolus, jehož areál rozšíření mohl být mnohem větší, než se domnívali. Komaiův výzkum však prokázal, že se skutečně jedná o odlišný druh. A podobně jako je K. cavernicolus endemitem jediné podmořské jeskyně u Rjúkjú, vyskytuje se K. kaikata specificky jen poblíž 2350 metrů vysoké podmořské sopky, podle níž mu dal Komai druhový název. Na rozdíl od svého pro svět vědy již osm let známého příbuzného má K. kaikata proporčně kratší antennule, což jsou krátké segmentované výběžky umístěné mezi očima korýše a pod nimi, a pochopitelně má tak kratší antennální pedinkuly, jež tvoří základ antennulí. Na torakomerech (somitech, tedy tělních segmentech obsahujících stejné vnitřní struktury, jež tvoří torax korýšího těla) číslo 5 a 6 mu chybí "pleuroodvětví" (anglicky pleurobranch; pravděpodobně nemá český ekvivalent), jimiž je na rozdíl od něj K. cavernicolus vybaven. Tím je ovšem K. kaikata skutečným unikátem v celé čeledi poustevníčkovitých; všechny ostatní dosud popsané druhy jsou tímto znakem vybaveny. Dalším typickým znakem K. kaikata jsou dva distální rohové drápy na klepetu (chela), umístěné na nepohyblivém protopoditu (naopak pohyblivou částí klepeta je dactylopodit). Tyto drápy se pravděpodobně nějakým způsobem uplatňují při páření, kdy je samci užívají k uchycení samice. Jak konkrétně, a proč jsou tyto drápovité struktury u tohoto druhu tak nápadně zvětšeny, to zatím není jasné. Uznejme, že hypotéz by se o tom dalo vytvořit mnoho, ale nic není takové, jako sledovat přirozené chování těchto živočichů a udělat si konečný obrázek právě z něj. Jakékoliv další nové informace o poustevníčkovi druhu Kumepagurus kaikata však zřejmě budou vzácností. Jak již bylo zmíněno, je to korýš, který se vyskytuje pouze na jednom malém území a navíc ve značné hloubce. Lze však předpokládat, že zástupci tohoto druhu žijí značnou část svého života v opuštěných schránkách plžů, ačkoliv vylovený typový exemplář u sebe cizí schránku neměl. Je to typické nejen pro zástupce čeledi poustevníčkovitých, ale celkově pro většinu zástupců dosti rozsáhlého infrařádu Anomura, případně nadtřídy Paguroidea, zahrnující více než 800 druhů krabů, česky laicky označovaných jako krabi poustevníci.
Typový exemplář Kumepagurus kaikata
Příbuzný druh, Pagurus bernhardus, jeden z více než 540 druhů čeledi Paguridae
Za informace vděčím webu Species New to Science, ze kterého pochází také první obrázek užitý v tomto článku. Druhá fotografie je z WikiMedia Commons.
Žádné komentáře:
Okomentovat