Velká letošní oslava asexuality a vůbec celého asexuálního spektra, Ace Week 2024, pokračuje již svým čtvrtým dnem! Blogorgonopsid je dlouhodobě do této osvětové kampaně zapojen, a od začátku jejího letošního ročníku již na něm vyšly příspěvky Povinná sexualita ubližuje asexuálům i allosexuálům, Asexualita na YouTube II a Knihy o asexualitě. Sám coby esíčko musím říci, že si náramně užívám psaní těchto článků, a věřím, že jsou pro vás, vážení čtenáři, přínosné.
V tomto příspěvku se budu věnovat jedné konkrétní zkušenosti lidí z širokého asexuálního spektra. V celé řadě článků v rámci minulých Týdnů povědomí o asexualitě jsem se věnoval více či méně obecným záležitostem, případně jsem občas zaběhl ke konkrétnějším identitám (například v loňském příspěvku Seznámení s gray asexualitou). Článek na toto téma jsem chtěl napsat již minimálně dva roky zpátky, ale zkrátka k tomu nebyla příležitost. S radostí vám ho tedy budu prezentovat v rámci Ace Weeku 2024.
Zodpovíme si na otázky, které jste si již možná ve spojení s tématikou asexuality kladli. Jsou všichni ace lidé odpuzováni sexem? Shledávají všichni ace lidé intimitu nějak nepříjemnou? A pokud ne, proč tomu tak je? A co je ta záhadná apothisexualita, skvějící se v titulku článku?
Vlajka apothisexuality. Obrázek z webu Asexuals Wikia
Pro úvod se rychle vraťme k základům. Asexualita je sexuální orientace, kterou definuje nepřítomná či slabá sexuální přitažlivost k ostatním lidem, případně nepřítomná či slabá sexuální touha (záleží na definici). Existuje celé asexuální spektrum, a každý na něm může mít jiné zkušenosti a pocity. Ace spektrum je velmi diverzní. To, že ace lidé nepociťují sexuální přitažlivost, samozřejmě nevylučuje třeba romantickou, platonickou, estetickou, sensuální nebo emoční přitažlivost - mohou cítit všechny, jen některé nebo žádnou; je to člověk od člověka. Asexuál může být zároveň aromantik a biplatonik, aromantik i aplatonik, heteroromantik, homoromantik, panromantik... Nebo může být třeba demipanromantický gray-asexuál. Lidé se od sebe zkrátka liší, rozmanitost je základem veškerého života u kteréhokoli druhu, a nic není extrémně lehce zaškatulkovatelné.
Tolik tedy k úvodu do asexuálních a acespec identit. Potom tu ale máme ještě jednu záležitost, která je s asexualitou inherentně spojena - vztah k samotným sexuálním aktivitám mezi lidmi. I zde se pochopitelně lidé na ace spektru jeden od druhého liší. Někteří asexuálové žijí v sexuálních vztazích, jiní nikoliv. Někteří pociťují sexuální touhu, jiní ji pociťují jen občas, další ji nepocítí nikdy v životě. Ve vztahu k sexuálním aktivitám se hovoří o třech základních kategoriích, se kterými se ace lidé mohou identifikovat: sex-pozitivní, sex-neutrální a sex-repulsed neboli odpuzený. Ace lidé, kteří jsou sex-pozitivní, mohou aktivně vyhledávat sexuální vztahy, a ty se jim líbí, ačkoliv sami necítí žádnou sexuální přitažlivost (a v některých případech ani touhu - i přesto však do těchto vztahů vstupují a užívají si je). Sex-neutrální ace lidé nemají k těmto záležitostem žádný kladný, ani záporný vztah. Dovolil bych si říci, že jsou to "we don't give a f*ck" esíčka. Nemusí jim nutně vadit být v nějakém sexuálním vztahu, ale zároveň ho nevyhledávají. Jako sex-neutrální asexuálka se identifikuje YouTuberka Echo z kanálu echoisweird.
Další hlavní kategorií jsou pak sexem odpuzení ace lidé (sex-repulsed aces). A právě jejich zkušenost je hlavním předmětem tohoto článku. Takže se vraťme k té děsivé otázce z titulku: Co je to apothisexualita? Apothisexualita je mikrolabel na ace spektru, který definuje averze k představě vlastního těla v sexuální aktivitě. Apothisexuál je acespec osoba, jež shledává možnost či představu sexu s někým jiným odpudivou, odpornou a nežádoucí. Znamená to, že má takový člověk něco proti sexu jako takovému? Nikoliv. Apothisexuál není žádný antisexuál! Antisexualismus je ideologií, jež nemá s naší esíčkovou sexuální orientací absolutně nic společného, a táhne akorát krajně pravičácké griftery a jim podobné tragédy, většinou sympatizující s eugenikou nebo mající rasistické a jiné nesnášenlivé názory. S tím však nemá apothisexualita vůbec co do činění; apothisexuál nemá důvod, proč mít něco proti sexuálním vztahům ostatních lidí. Jde jen o vlastní zkušenost - apothisexuálovi není příjemné to, že by se jeho tělo mohlo nacházet v intimitě s jiným tělem.
Apothisexualita není ničím špatným. Není to žádná nemoc, jak by se nějaký acefobní pomatenec bez základního vzdělání o sexuální diverzitě mohl domnívat. Není symptomem žádné psychické obtíže, jak by mohl hypotetizovat kterýkoli nositel imaginárního PhD z amatérské psychologie, který svých hlubokých freudiánských znalostí nabyl na nějakém obyčejném webu rozdávajícím rady (přeloženo: příkazy), jak žít "zdravý život". Apothisexualita je naprosto validní zkušenost, naprosto platný mikrolabel, a pokud komukoliv sedí, pak ať se jako apothisexuál identifikuje! Je možné, že někdy během svého života bude gravitovat k jinému mikrolabelu - záleží na jeho konkrétní zkušenosti. Má-li však někdo za to, že by apothisexualita měla býti patologizována, mám pro něj novinku, jež může radikálně proměnit jeho pateticky nudný život: Starej se o sebe, chytráku.
Alternativní vlajka apothisexuality. Obrázek z webu Asexuals Wikia
Představme si apothisexualitu na několika fiktivních případech. Máme tu Charlieho, čtyřiatřicetiletého muže používajícího zájmena on/jeho, žijícího v anglickém Dorsetu. Charlie se během svého vyrůstání cítil odlišně - neměl zájem o jiné než kamarádské vztahy s lidmi, jako teenager si začal uvědomovat, že je queer. Po letech hledání vlastní identity došel k závěru, že je aromantickým asexuálem. Při studiu na univerzitě se seznámil s mladou ženou, se kterou se pak pár let nacházel v queerplatonickém vztahu. Protože byla heterosexuálka, několikrát se Charlieho zeptala, zda by s ní nechtěl i sexuální vztah. Avšak Charliemu přišla představa toho, že by s ní měl sex, odpudivá. Ačkoliv spolu sledovali feministické porno, a sex jiných lidí mu nikdy nevadil, představit si v něčem takovém vlastní tělo mu zkrátka vždycky přišlo zvláštní a nežádoucí. Charlie je apothisexuál, a to je naprosto v pohodě.
Nyní se seznamme s Lucy, osmadvacetiletou Australankou ze Sydney se zájmeny ona/její. Lucy je homoromantická gray-asexuálka, to znamená, že cítí romantickou přitažlivost pouze k ženám. Pouze jimi je zároveň sexuálně přitahována, ale jen čas od času. Měla zatím tři přítelkyně, ke každé z nich cítila sexuální atrakci, při mazlení a líbání s nimi zažívala i vzrušení, ale představa vlastního těla v sexuálním styku s nimi jí nebyla příjemná. Rozhodla se proto nikdy s nimi nemít sexuální vztah, a mimo mazlení a líbání mezi nimi k ničemu nedošlo. V současné době si je Lucy vědoma toho, že je apothisexuálka, a hledá si přítelkyni, která to třeba bude cítit podobně či stejně.
A do třetice všeho dobrého tu máme Sage. Je nebinární, se zájmeny oni/jejich, má devatenáct let a pochází z kanadského Saskatchewanu. Sage se identifikují jako demipanromantický asexuál, a nacházejí se na pomezí sex-neutrality a apothisexuality (odpuzenosti). K ostatním lidem cítí Sage pouze romantickou přitažlivost, a chodili již s lidmi různých genderů. V jednom vztahu si dokonce s jedním přítelem dali souhlas, že vyzkoušejí pár intimních her. Ty občas Sage nevadily, jindy však představu vlastního těla v nich shledali Sage nežádoucími a odpudivými. A na tom není nic špatného.
Jak jsem již tedy uvedl, apothisexualita je naprosto validní. Může, ale nemusí se s ní pojit i apothiromanticita nebo apothiromantičnost - to je odpuzení představy sebe samého v romantickém vztahu (někteří aromantici mohou být apothiromantičtí, jiní však ne). Asexuální spektrum je skutečně široké, a různé zkušenosti spolu mohou jít ruku v ruce, ale také nemusí - každý člověk je prostě jiný, a jinak se i cítí. Každá z těchto zkušeností je platná a zaslouží si respekt a úctu od ostatních.
Podporujme apothisexuály! Hovořme o apothisexualitě, destigmatizujme tuto zkušenost, a buďme ohleduplní k lidem, kteří se identifikují jako apothisexuálové nebo mají - ač tento mikrolabel nepoužívají - apothisexuální cítění. Povinná sexualita apothisexuálům ubližuje; mohou mít pocit, že je s nimi něco špatně, když se jejich cítění liší od údajně většinového (a copak to vlastně ta "většina" je, co?) cítění lidské společnosti. Zavrhněme kompulzorně sexuální narativy, oslavujme apothisexualitu, tělesnou autonomii každého člověka a svobodnou vůli. 🖤🐘🤍💜 Ace Week 2024 bude pokračovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat