Blogorgonopsidova filmová doporučení: Amonit

Na další příspěvek do rubriky Filmová doporučení jsem vás nechtěl nechat dlouho čekat. Po tři roky to byla sekce zanedbávaná, vyplněná pouze články o vysokorozpočtových blockbusterech, a to jsem přitom za poslední rok či dva zhlédl nemálo indie filmů, které opravdu stály za to, a které jsem vám mohl doporučit. Tentokrát se s vámi podělím o zážitek ze sledování paleontologicky laděného snímku, na který jsem se poprvé podíval v dubnu 2022, a podruhé včera večer. Chtěl jsem o něm napsat už před těmi dvěma a půl roky, ale nějak mi to tehdy s časem nevyšlo, a tak jste byli o toto doporučení oželeni... tedy až dodnes. Filmem, na který se spolu podíváme, je Amonit.

Saoirse Ronan (vlevo) a Kate Winslet (vpravo) jako Charlotte Murchison a Mary Anning na oficiálním plakátu k filmu Ammonite. Obrázek z IMDb

Když jsem se podobně jako vy začínal jako malý zajímat o bohatou faunu prehistorické minulosti naší planety, bylo nevyhnutelným, abych jednoho dne u nějakého toho odstavce o ichtyosaurech, amonitech a dalších obyvatelích jurských moří narazil na jméno Mary Anning. Pionýrka paleontologie, jež našla lebku proslulého ryboještěra teprve ve svých jedenácti, vstoupila do dějin, a připomíná ji nemálo popularizačních knih o vývoji života. Za svého života to přitom Mary Anning vůbec neměla jednoduché. Přestože se sama naučila vše, co o hledání zkamenělin na anglickém pobřeží a o jejich preparaci potřebovala vědět, nikdy jí nebylo dovoleno vstoupit do Geologické společnosti v Londýně, jen kvůli sexistickým předsudkům tehdejší těžce neosvícené doby. Její objevy přitom vrhaly světlo do světa dávné minulosti, a pomáhaly obohacovat postupně rostoucí znalosti lidstva, deroucího se z temných časů neznalosti. Mezi geology byla Anning dobře známá, a její zkušenosti byly přeneseny na další v praxi. Po většinu svého života však nebyla dostatečně finančně zajištěna, a až dlouho poté, co zesnula, začala být právem vyzdvihována jako jedna z nejdůležitějších figur vědy 19. století.

11. září 2020 byl na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu uveden snímek režiséra Francise Lee s názvem Ammonite. Mary Anning je jeho hlavní protagonistkou, přičemž ji v něm ztvárnila herečka Kate Winslet, kterou si bohužel většina z nás asociuje s nudným slopfestem Jamese Camerona nesoucím název Titanic. Na zromantičtělou katastrofu nesoucí poselství, že milenec z nižší ekonomické třídy se má utopit, aby jeho ekonomicky privilegovaný crush přežil (protože o tom přece Titanic byl, neříkejte mi, že jste to dosud nevypozorovali!) však již můžeme zapomenout, protože další velká romance, ve které si Kate Winslet zahrála, stojí opravdu za to. A hovořím právě o Amonitovi. Druhou hlavní postavou filmu je Charlotte Murchison, britská geoložka a manželka Rodericka Murchisona, kterou ztvárnila Saoirse Ronan (Lady Bird). Svět obou žen majících zájem o prehistorické poklady v horninách koliduje, a mění se v romantické drama poskytující analýzu situace žen v Británii ve 40. letech 19. století.

Amonit je brilantně zpracovaným, k přemýšlení nutícím snímkem spadajícím do žánrů biografického, dramatického, romantického a LGBT filmu. Je příběhem z posledních let života Mary Anning, připravené o veškeré nadšení z hledání fosilií, a přesto pokračující ve své práci. A je též spekulativní romantickou fikcí o intimním vztahu dvou žen, které společnost připravovala o veškerou radost a potěšení. Amonit je útrobním filmem s chladnou atmosférou; člověk má při jeho sledování pocit, že ho do tváře bičuje stejný studený vítr, který na obrazovce počítače či televize bičuje do tváří Kate Winslet a Saoirse Ronan. Je to film o emoční a sexuální represi, o ztrátě nadšení ze života a dříve oblíbených činností, a o znovunalezení tohoto nadšení. Tragický příběh o vyčerpání, o zklamání, o hluboko zapuštěných pocitech zoufalství dvou žen, jejichž intelekty ani pocity nechtěla tehdejší doba pochopit. Chytne vás za srdce. Vžene vám slzy do očí. A po jeho zhlédnutí se k němu budete chtít znovu vrátit, abyste tu směsici pocitů prožili znovu skrze mistrovské herecké výkony hereček v hlavních rolích.

Příběh začíná návštěvou Rodericka Murchisona a jeho manželky Charlotte v malém obchůdku vlastněném Mary Anning a její matkou Molly v pobřežním městečku Lyme Regis v anglickém Dorsetu. Murchison, znalý reputace význačné hledačky fosilií, touží naučit se něco o hledání pozůstatků prehistorických zvířat na kamenitých plážích Jurského pobřeží, kam je Anning běžně chodívá lovit. Existuje ale ještě jeden důvod, proč Murchisonovi k moři zavítali - Charlotte totiž trpí "slabou melancholií", jak Roderick tvrdí, a bylo jí lékařem doporučeno zůstat na nějaký čas u moře. Murchison nevěří, že jeho manželka je schopna přidat se k němu na plánované cestě, a ponechává ji v Lyme Regis na dobu alespoň čtyř týdnů (avšak ne více, než šesti). Mary má během té doby na Charlotte dohlédnout. Zprvu je vůči ní antagonistická (jako byla antagonistická vůči Murchisonovi), ale postupem času mezi oběma ženami vzniká emoční pouto. Když se Charlotte nachladí při koupání v moři, Mary se ujímá péče o ní; nejprve na popud místního doktora, pak ale očividně z vlastního zájmu. Když ji jednoho večera Charlotte políbí s tím, že čeká aktivní odpověď, a následně dojde k jejich sexuálnímu zblížení, je jasné, že jsou do sebe zamilované. Apatie, v níž obě žily, mizí, a přichází období tajné radosti, které však nemá trvat navždy - Charlotte je totiž nakonec nucena vrátit se ke svému manželovi. A tím celé drama rozhodně nekončí.

Charlotte Murchison a Mary Anning se shledávají v domě Rodericka Murchisona v Londýně. Obrázek z webu Entertainment Weekly

Tolik se toho v Amonitovi odehrává v tichosti. Nevyjádřené emoce, někdy i celé scény bez dialogů, další scény s minimem dialogů, a naturalistická realističnost. Očekávejte nahotu protagonistek (a na chvíli i holý penis) a vášnivé sex scény mezi oběma ženami, které nebyly jen zahrány, ale ve kterých se obě herečky skutečně před kamerou a pod vedením režiséra intimně sblížily. Očekávejte, že se film nebude bát ukázat vám Mary Anning při krátkém odskočení na pláži. Amonit je realistickým dramatem, a snaží se diváka opravdu vrhnout do malého světa obou protagonistek. Většina scén je bez hudby. Neexistuje žádný další paleontologicky laděný film, který by šel tak daleko, jako Amonit. Dovolím si tvrdit, že je tedy tento snímek mnohem přínosnější pro popularizaci tohoto vědeckého oboru, než některý z těch velkých dinosauřích blockbusterů. Ne, že bych je neměl rád, ale tento film je opravdu paleomediální špička. Na Mezinárodním filmovém festivalu v San Franciscu zcela zaslouženě v prosinci 2020 vyhrál v kategorii "nejlepší film".

Tísnivého pocitu, kterého člověk nabyde při sledování Amonita, když si uvědomí, proč musely Mary Anning a Charlotte Murchison svůj blízký vztah skrývat, se nelze jen tak zbavit. Film není politickým prohlášením, ledaže by ho někdo politizoval z důvodu svých směšných předsudků (takoví se stále najdou, i mezi paleo zájemci ostatně nácka najdeš), a cílem tvůrců bylo - jak Winslet a Ronan samy prohlásily - vytvořit především příběh o tajném romantickém vztahu, aniž by záleželo na tom, jakého genderu osoby v tomto vztahu jsou. A to je samozřejmě naprosto validní, láska je láska. Film odhaluje, že Anning měla v minulosti intimní vztah s Elizabeth Philpot (kterou hraje Fiona Shaw), další známou lovkyní fosilií. Ve skutečnosti nevíme, zda Mary Anning byla lesba nebo ne; žijící představitelé její rodiny měli odlišné pohledy na rozhodnutí Francise Lee představit ji v tomto filmu jako lesbu. Lorraine Anning toto rozhodnutí podporovala, Barbara Anning však nikoliv. Je možné, že Mary nebyla lesba, ale třeba asexuálka - těžko říci. Jisté je, že neměla děti, a neexistuje žádný důkaz pro to, že by kdy měla vztah s nějakým mužem (s největší pravděpodobností ale ne, neboť vztahy s muži většinou v té době vyústily pro ženy v manželský svazek). Ať už to bylo jakkoliv, pravdu se nejspíše nikdy nedozvíme, a proto má spekulativní fikce, jakou Amonit je, v našem světě své místo.

Ke mně osobně Amonit promlouvá zvláště jako LGBT film, neboť jsem ace (asexuál), a přijde mi fascinující, že Mary Anning mohla shledávat heteronormativní společnost stejně tragickou, jako já. O sexuální orientaci historických figur jen málokdy víme dost na to, abychom si mohli být zcela jistí, jak se tedy vlastně cítily. Byl archeolog T. E. Lawrence asexuál? Kdyby dnes žil geolog a fyzický geograf Petr Kropotkin, identifikoval by se jako demisexuál (soudě na základě toho, co o sexu řekl své ideologické komrádce Emmě Goldman)? Byla Charlotte Murchison bisexuálka, a Mary Anning lesba? Kdo ví. Předně to byla předpojatost společnosti a stigmatizace sexuální diverzity, kvůli čemuž dnes na tyto otázky neznáme s přesností odpověď. Největší barbarství by však bylo považovat tyto a další osobnosti automaticky za heterosexuály, když je heterosexualita tím největším sociálním konstruktem ze všech sexualit. 

Anglický režisér Francis Lee má na svém kontě ještě jeden celovečerní snímek, a to sice God's Own Country z roku 2017. Přiznám se, že jsem ho dosud neviděl, ale po včerejším znovuzhlédnutí Amonita jsem více než navnazen. God's Own Country je také LGBT filmem, a byl jedním kritikem vyzdvihnut jako "silný film, yorkshirská Nezkrotná hora" (odkaz na snímek Anga Lee s Heathem Ledgerem a Jakem Gyllenhaalem z roku 2005, který patří k největším filmovým klasikám našeho století; je-li něco připodobnitelného k emočně nabité Nezkrotné hoře, pak se na to s nadšeným očekáváním podívám). Amonit je dílem Britského filmového institutu (British Film Institute) a společností BBC Films a See-Saw Films, přičemž jej do kin ve Spojeném království v roce 2021 distribuoval Lionsgate. Uveden byl také v australských kinech, kde jej distribuovala společnost Transmission Films.

Preparace ichtyosauřího exempláře. Obrázek z webu Screen Daily

Konzultantem pro snímek byl David Tucker z Lyme Regis Museum, z instituce, která se nachází přesně v těch místech, kde Mary Anning bydlela, a do kterých je většina děje Amonita zasazena. Výsledkem je vědecky přesný film s fosiliemi, které opravdu pocházejí z okolí městečka, což cennosti tohoto snímku rozhodně neubírá. Prozradím vám ještě, že první i poslední scéna filmu vyobrazuje slavný exemplář ichthyosauří lebky, který Anning nalezla ve svých jedenácti. Závěr první scény, v níž je z exempláře stržena cedulka s jejím jménem, je symbolický; léta před svou smrtí pak Mary žije opravdu v deziluzi ze všeho, co kdy dělala, a z nespravedlnosti vědecké komunity, která ji coby ženu nesmírně omezila v bádání. O poslední scéně v British Museum vám nic prozrazovat nebudu, v případě, že jste film dosud nezhlédli. Připravte si ale kapesníčky.

Jak jsem již napsal, Amonit je výtečný, hodnotný a přímo srdcervoucí film. Ze všech snímků, které jsem do rubriky Filmová doporučení zařadil, vám právě tento doporučuji zhlédnout nejdříve. Od prvního loga po závěr titulků je to mistrnný nezávislý film, jenž přeskakuje pomyslnou hranici vymezenou romantizací rané paleontologie, a vrhá diváka do hlubokého intimního dramatu, ke kterému v realitě mohlo, ale také nemuselo dojít. Je to film, ve kterém emoční zaraženost nahrazuje utajená lesbická romance, a ve kterém se smutek mísí s radostí. Dávám mu za sebe deset z deseti hvězdiček, ale je-li možné hodnocení i dvanácti z deseti, pak ať mu patří.

Viděli jste film Ammonite? Pokud ano, co se vám na něm líbilo nejvíce? A pokud ne, navnadil jsem vás k jeho zhlédnutí?