Projekt Šupinatí z Jihoafrické republiky byl bohužel na více než rok na tomto blogu pozastaven. Vskutku to nebylo mým cílem, ale časové a energetické limity, rovněž jako psaní na různá jiná témata, mne od něj trochu odtrhly. Nebojte se však, Šupinatí z Jihoafrické republiky se vracejí! Minulá část ze srpna 2023 se věnovala chameleonovi druhu Bradypodion menalocephalum. Dnes pro změnu napíši popisek zase nějakého toho jihoafrického hada. Jedovatého hada!
Druh: Causus defilippii,
Zařazení: nadřád Lepidosauria, řád Squamata, klad Ophidia, podřád Serpentes, klad Caenophidia, klad Colubroides, čeleď Viperidae, podčeleď Viperinae,
Habitat: středně vlhké až suché nížinné savany.
Na území Jihoafrické republiky se vyskytují dva druhy pazmijí z rodu Causus, jenž zahrnuje celkem sedm specií, z nichž všechny jsou doma na africkém kontinentu. Těmi jihoafrickými druhy jsou C. rhombeatus, který je k nalezení v jižní, jihovýchodní a východní části země; a C. defilippii, jenž žije na východě JAR v provinciích Limpopo, Mpumalanga (konkrétně na jejím severu až východě) a KwaZulu-Natal (na severovýchodě a na jejím indickooceánském pobřeží). Druhý jmenovaný, snadno odlišitelný díky svému nahoru zatočenému čenichu, byl popsán italským přírodovědcem, taxonomem a herpetologem Giorgiem Janem v roce 1863 jako zástupce rodu Heterodon, který patří mezi užovkovité (Colubridae) z podčeledi Dipsadinae vyskytující se endemicky na severoamerickém kontinentu. Exemplář, který se Janovi dostal do rukou, mu možná příliš nepřipomínal hady z čeledi zmijovitých (Viperidae), alespoň tedy ne ty, jež znal z jižní Evropy, neměli bychom mu to však míti za zlé. Heterodoni jsou na první pohled docela podobní zmijovitým, a v angličtině si proto vysloužili obecná jména "hissing adders" ("syčící zmije") nebo "blowing adders" ("foukající zmije"). Ještě vtipnější je, že při ohrožení zvedají první třetinu těla do výše, podobně jako kobry z čeledi korálovcovitých (Elapidae). Dále mohlo italského přírodovědce zmátnout i to, že typový exemplář (tedy exemplář, na základě něhož druh popsal) měl na štítku napsáno, že pochází z "Buenos Ayres", a odkazoval tedy na západní polokouli. Janovo chybné zařazení jedovatého hada z jižní Afriky bylo ještě ve stejném roce opraveno německo-britským zoologem Albertem Güntherem. Ten zvíře přeřadil k pazmijím rodu Causus, zavedeného o třiatřicet let dříve Johannem Georgem Waglerem. Druhové přízvisko, které Jan pro hada vybral, pochopitelně této pazmiji zůstalo; ctí Janova krajana, zoologa Filippa De Filippiho, velkého odpůrce Cuvierova katastrofismu a zastánce evoluce v podobě transformismu ještě předtím, než Charles Darwin publikoval své veledílo On the Origin of Species. Causus defilippii není velký had; i s ocasem měří průměrně 20 až 35 centimetrů, ale vzácněji může dosáhnout i více než půlmetrové délky. Má poměrně širokou hlavou s velkými rostrálními šupinami, středně velkýma očkama, jeho supralabiální šupiny jsou od nich odděleny jednou až dvéma preokulárními (předočnicovými) šupinámi a stejným či podobným počtem postokulárů a subokulárů. Záda a boky jsou zbarveny světle hnědě, růžovo-hnědě, šedě či šedo-zeleně, a pokrývá je 20 až 30 tmavých vzorů táhnoucích se od hlavy až k ocasu. Mláďata bývají leskle černá nebo šedá. S délkou asi 10 centimetrů se líhnou z kožovitých vajec; v jedné snůšce jich může být šest až osm. Causus defilippii je zčásti nočním lovcem. Na rozdíl od mnoha zástupců své čeledi má tento had kulaté zorničky (další důvod, proč si ho Jan mohl lehce splést s heterodonem), ve tmě však vidí dobře, ale aktivní může být i za bílého dne. Jeho oblíbenou kořistí jsou žáby. Je dobrým plavcem, a může je aktivně pronásledovat v kalužích či v tekoucí vodě. Poněvadž se jedná o pazmiji a tedy zástupce notoricky jedovaté hadí rodiny, čekal by laik, že se může jednat o potenciálně nebezpečné zvíře. Pravdou však je, že jed C. defilippii zřejmě není pro člověka smrtící. Může způsobit napuchnutí v okolí místa uštknutí, intenzivní bolest a abnormální zvětšení mízních uzlin, symptomy však zdravého člověka opustí po dvou až třech dnech. Jen málo lidí bylo dosud tímto druhem uštknuto, a nikdo z nich nebyl zabit. C. defilippii samozřejmě svůj cenný cytotoxický jed na člověku vyplýtvá jen tehdy, cítí-li se ohrožen; útočníka se navíc bude snažit zastrašit tím, že nahrne do svého těla vzduch, zvětší tak jeho objem, a spustí hlasité syčení. Je známo, že jedinci chovaní v zajetí jsou neútoční. C. defilippii je doma v savanách do nadmořské výšky 1800 metrů. Kromě výše zmíněných provincií JAR je k nalezení také v Eswatini, Mozambiku, Zimbabwe, Zambii a Tanzanii. Na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody je tato pazmije vedena jako málo dotčený druh.
Informace pro napsání tohoto článku byly čerpány z publikace Atlas and Red List of the Reptiles of South Africa, Lesotho and Swaziland od kolektivu autorů z roku 2014 (popisky pazmijí rodu Causus pro ni napsal Andrew A. Turner), z webu African Snakebite Institute a z anglické Wikipedie. Autorem přiložené fotografie, pořízené v jihoafrické provincii KwaZulu-Natal, je Tyrone Ping. Projekt Šupinatí z Jihoafrické republiky bude pokračovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat