Od vydání předchozí části série Šupinatí z Jihoafrické republiky uběhly již více než čtyři měsíce, a tak je nejvyšší čas se k tomuto projektu vrátit a představit vám v rámci něj dalšího jihoafrického plaza! Minulá část se týkala mravencojedky černohlavé, a protože se stalo mým zvykem mít vždy jednu část o hadovi a další o ještěrovi, podíváme se tentokrát na nějakého "nohatého" šupinatého, konkrétně na zástupce čeledi chameleonovitých. Představuje se vám Bradypodion melanocephalum!
Druh: Bradypodion melanocephalum,
Zařazení: klad Iguanomorpha, podřád Iguania, klad Acrodonta, čeleď Chameleonidae, podčeleď Chameleoninae,
Habitat: travnaté pláně, křovinaté oblasti, lesy a okraje silnic.
Bradypodion melanocephalum (nemá český ekvivalent) jedním z dvacítky druhů bradypodionů, kterým se často v angličtině přezdívá "South African chameleons" (jihoafričtí chameleoni). Všechny tyto specie se vyskytují na území JAR; pouze areál rozšíření jednoho z nich, druhu B. occidentale, zasahuje do jedné ze sousedních zemí, a to do Namibie. Vesměs se jedná o poměrně malé ještěry; kapský B. pumilum dosahuje délky jen asi 15 centimetrů, již zmíněný B. occidentale pak 16 centimetrů, a to včetně ocasu. Ani B. melanocephalum není žádný obr; maximální délka se pohybuje okolo 13 centimetrů, opět i s plně nataženým ocasem, mnohdy však samozřejmě stočeným. Líbí se mu v drátovité, houževnaté vegetaci, a dobře se mu daří i v porostech invazivní srdcovnice Cardiospermum grandiflorum, jež pochází z Argentiny a Brazílie, ale úspěšně se důsledkem lidského působení usídlila v JAR. Není však specializován na život v konkrétním habitatu; jednoduše řečeno, kde je hustější vegetace, ať už v lese, v savaně, na zahradě ve městě či na okraji silnice, tam je možné tohoto ještěra najít. Obvykle nešplhá po stromech, neboť má drobné končetiny, a velkých větví by se tedy neudržel, a tak se pohybuje spíše v přízemní vegetaci. Domovskými provinciemi tohoto malého chameleona jsou KwaZulu-Natal a Východní Kapsko; nejseverněji je k nalezení u Durbanu a nejjižněji v Přírodní rezervaci Mkhambathi. Od východního pobřeží země sahá areál rozšíření B. melanocephalum sto kilometrů dále do vnitrozemí. V roce 2009 vyslovil Armstrong v jednom ze svých článků hypotézu, podle níž by měla být vnitrozemská populace těchto plazů oddělena od populace pobřežní. Před devíti roky se předpokládalo, že byl B. melanocephalum k nalezení na území až 15 000 kilometrů čtverečních. Již tehdy vědečtí odborníci předpokládali, že v důsledku ztráty přirozeného prostředí se bude jeho populace zmenšovat; v současné době je na Červeném seznamu IUCN veden jako téměř zranitelný. Podle projekcí emisních scénářů A2 a B2 Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu, představených v jeho 4. zprávě z roku 2007, by mohl tento ještěr přijít až o 40 % klimaticky vhodného prostředí v příští asi stovce let. Fragmentace habitatu části populace žijící severně od Durbanu může mít, nebo možná už má, za následek efekt hrdla lahve; v populaci, jež prochází prudkým populačním úbytkem, se snižuje genetická diverzita. Celkově existují tři regionální varianty tohoto druhu, jakési subpopulace, které se od sebe liší zbarvením; to již odborníky vedlo k domněkám, že jde vlastně o specii sestávající z několika odlišných chameleoních druhů. Podle článku A. K. Millera a G. J. Alexandera, publikovaného v roce 2009 v Zoological Society of Southern Africa, mohou B. melanocephalum a jeho blízný příbuzný B. thamnobates, vyskytující se pouze v provincii KwaZulu-Natal, představovat fenotypicky plastické populace stejného druhu. Co se biologie "černohlavého bradypodiona" týče, jde o živorodý druh; samice přivádějí na svět plně vyvinutá, po narození ihned samostatná mláďata v letním období. B. melanocephalum se živí malým hmyzem, například cvrčky a kobylkami, jež chytá pomocí svého vystřelovacího jazyka s mimořádně lepkavým, masitým zakončením. Je naopak loven třeba boomslangy, ťuhýky či domácími kočkami. Pro větší dravé obratlovce představuje díky své malé velikosti dokonalou kořist. Při cestách přes silnice bývají bohužel tito drobní chameleoni často zajeti, což má také ve větším měřítku negativní vliv na jejich počty. Ač je v JAR ilegální chovat divoká zvířata bez povolení, končí tito ještěři často v teráriích nejen začátečníků, neboť se dají jednoduše odchytit. V nebezpečí otevírá B. melanocephalum svou tlamu, a odhaluje tak její žluto-oranžový vnitřek, jenž má v kontrastu s tmavou či tmavě pruhovanou hlavou útočníka zastrašit. B. melanocephalum byl popsán slavným zoologem Johnem Edwardem Grayem roku 1865, tehdy jako zástupce dnes již neplatného rodu Microsaura, byť rod Bradypodion byl zaveden o dvaadvacet let dříve Leopoldem Fitzingerem.
Informace pro napsání tohoto příspěvku jsem čerpal z publikace Atlas and Red List of the Reptiles of South Africa, Lesotho and Swaziland od kolektivu autorů z roku 2014, z anglické Wikipedie, stránek BioLib.cz a z webu Tyrone Ping, z něhož pochází také přiložený obrázek, jehož autorem/autorkou je Glen Anil. Projekt o šupinatých z Jihoafrické republiky bude určitě pokračovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat