6 vybraných druhů gorgonopsiánů: Rubidgea atrox

Vědecký název: Rubidgea atrox,

Místo nálezu: Jihoafrická republika a Tanzanie,

Velikost: lebka dlouhá 46 centimetrů, celková tělesná délka 3,4 metry.

Jeden z největších gorgonopsiánů; větší snad byla už jen Inostrancevia alexandri s tělesnou délkou 3,5 metru. Rozhodně jde o největšího afrického zástupce této skupiny šavlozubých therapsidů. R. atrox je asi nejznámější ze tří druhů rodu Rubidgea, a dost možná je i nejznámějším zástupcem podčeledi Rubidgeinae, jež zahrnuje třeba také clelandinu. V roce 1938 tento druh zavedl Robert Broom. Tento velký hyperkarnivor byl některými svými znaky podobný pozdějším makropredátorům z řad theropodních dinosaurů. Svého času, v pozdním permu, byla Rubidgea vrcholovým predátorem. Pokud lovila ve smečkách, musel se před ní třást i ten největší Moschops. Obrovskými špičáky, jež byly delší než zuby tyranosaura rexe, takovému velkému savcovitému plazu dokázala bez problémů přetnout krční tepnu. Největší diverzity nabyly rubidgei v biozónách pojmenovaných po rodech Cistecephalus a Daptocephalus v pánvi Karoo, tzn. před asi 257 až 251 miliony let.

Zdroj informací:

Wikipedia

Prehistoric Wildlife

Zdroj obrázku:

Carnivora.net

Eucommia montana

Eucommia montana je jedním z šesti vyhynulých druhů kvetoucích rostlin z rodu gumojilmů (Eucommia). Žil v epoše eocénu, konkrétně v době od raného po pozdní eocén, a patří vůbec k nejstarším gumojilmům, jež jsou dosud známy z fosilního záznamu. Tento druh byl popsán americkým paleobotanikem a geologem Rolandem W. Brownem v roce 1940 na základě fosilizovaných plodů z výchozů souvrství Passamari u obce Grant v jihozápadní Montaně. Kromě onoho státu je pak E. montana, svým druhovým přízviskem odkazující právě na prvotní místo nálezu, známa i ze států Colorado, Oregon a Washington, a dále z kanadské provincie Britská Kolumbie. Roku 1960 popsal paleobotanik a specialista na třetihorní flóru Montany Herman F. Becker další druh eocénního gumojilmu, E. brownii, jehož názvem chtěl poctít Rolanda W. Browna, nicméně o devět let později sám usoudil, že fosilie onoho taxonu vlastně patřily již k tomu, který s počátkem 40. let zavedl Brown. Fosilizované, kulaté plody této rostliny se skládají ze dvou zploštělých oříšků s úzkými křidélky. Poněkud vzdálena od středu vrcholu plodu je štěrbina, vzniklá jako důsledek jeho asymetrie. Šířka těchto plodů činí pouhých 3,2 až 6,8 milimetrů, délka pak 5,2 až 11,4 milimetrů. Jedna část plodu je obvykle o dost větší, než druhá; ta dosahuje jen o něco málo víc než poloviny délky prvního oříšku. Nejzápadnějším místem výskytu těchto fosilizovaných plodů je Horské souvrství Klondike v severní části amerického státu Washington, jehož horniny jsou datovány do eocénního stupně ypres (tzn. do doby před 56 až 47,8 miliony roky). Nejsevernějším výskytištěm fosilií E. montana je pak britskokolumbijská formace Coldwater Beds poblíž komunity Quilchena, v jižní části provincie. Tamní plody E. montana bývají nalézány ve stejných vrstvách, jako listy příbuzného druhu E. rolandii, popsaného v roce 1997 a mimo Kanadu známého ještě z amerického státu Mississippi. Ve státu Oregon byly fosilie E. montana odkryty v souvrstvích Clarno a John Day, v Coloradu v souvrství Florissant, jehož horniny jsou stáří pozdně eocénního, tudíž se tamní plody E. montana řadí k těm vůbec geologicky nejmladším. Zajímavé je na exemplářích z Clarna to, že poměr délky a šířky plodů je trochu menší, než u plodů z jiných souvrství. Patří-li tyto plody skutečně druhu E. montana, pak je možné, že se v průběhu eocénu velikost jeho plodů z nějakého důvodu zmenšovala; mohla to však být i čistě lokální záležitost, nikoliv celodruhová. Zachovalý polymerizovaný latex rostlin na plodech z Britské Kolumbie a Washingtonu jasně dokazuje, že tyto plody patřily gumojilmům. Ačkoliv šest ze sedmi druhů tohoto rodu již vyhynulo - nejmladším z těch fosilních je E. constans z miocénu a pliocénu Mexika - jeden stále přetrvává. Je jím středočínský gumojilm jilmový (Eucommia ulmoides), v dospělosti asi 15 metrů vysoký strom s opadavými listy, dlouhými 8 až 16 centimetrů, a jednosemennými plody o délce 2 až 3 centimetrů a šířce 1 až 2 centimetrů. Jedná se o oblíbeného zástupce čínské flóry, hojně zastoupeného v mnoha evropských a severoamerických botanických zahradách, a patřícího mezi 50 nejdůležitějších rostlin čínské herbologie (tj. teorie tradiční čínské terapie považovaná obvykle za pavědu, neboť neléčí). Z gumojilmů se samozřejmě získává elastická guma; jde v podstatě o jediného přirozeného "dodavatele" gumy na severní polokouli, neboť všechny ostatní tropické rostliny sloužící k výrobě gumy žijí na jih od rovníku v zemích jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky. Bílý latex, obsažený v listech, větvích a kůře gumojilmu jilmového, je složením velice podobný fosilizovanému latexu z exemplářů E. montana z Britské Kolumbie a Washingtonu; díky tomu bylo spolehlivě určeno, že plody této vyhynulé rostliny skutečně patřily gumojilmům.

Popis této rostliny naleznete na anglické Wikipedii, ze které byly čerpány informace pro tento článek.

Příště Nyssa spatulata!

Obrázek týdne 26. 1. 2024

Zatímco se v této příšerné zemi vzpamatováváme z toho, že banda konzerv v senátu neumožnila ratifikaci Istanbulské úmluvy, která je klíčová k řešení sexuálního násilí a k cestě zrovnoprávnění všech, rychle se blíží konec prvního měsíce roku 2024. Přestože bychom z nerovnostářského světa neměli unikat - což je také důvod, proč tuto událost připomínám - dovolím si na několik minut zaujmout vaši pozornost něčím pěkným, a to sice tímto výtečným dílem vědeckého a komiksového ilustrátora Johnnykcage, jehož paleoartu a webkomiksům s prehistorickými zvířaty vám rozhodně doporučuji věnovat pozornost. Nedávno na svém twitterovém účtu sdílel své zatím nejnovější dílo, tuto skvělou olejomalbu...

Popisek k obrázku: Desetimetrový mořský mosasaurid Tylosaurus proriger loví v mělkých vodách, jež právě hostují dvojici bizarních velkonohých ptáků druhu Hesperornis regalis. Jejich lov ryb, amonitů a belemnitů se tak rázem mění v boj o přežití, neboť ani ne dvoumetrového ptáka může obrovský, varanům vzdáleně příbuzný ještěr s ploutvemi lehce sklapnout svými obrovitými čelistmi, a spolknout ho v celku. Jeden z hesperornisů již hledí na obří obludu, zatímco druhý pohlíží vpřed, připraven co nejrychleji vyplout. Blížící se stín nebezpečného predátora už ptáky vylákal na hladinu, kde mu měli být chvíli vzdáleni, ale Tylosaurus se k nim mácháním svého ze stran zploštělého ocasu rychle přiblížil. Vše nyní záleží na plavacích schopnostech hesperornisů. Budou-li rychlejší než Tylosaurus, přežijí. Pokud ne, čeká je bolestivá, ale pravděpodobně nepříliš dlouze trvající smrt, a příjemně modré vody se zbarví doruda. Tylosaurus je rodem, který vydržel po více než pětadvacet milionů let; ve fosilním záznamu se poprvé objevuje před 92 miliony roky, a vyhynul až s koncem doby křídové. Hesperornis žil v předposledním stupni svrchní křídy, v kampánu, a to před 86 až 72 miliony let. Tato scéna se odehrává na území dnešního Kansasu, odkud jsou pozůstatky obou těchto zvířat známy, v době před 75 miliony lety.

Doufám, že vás tento krásný obrázek talentovaného Johnnykcage alespoň na chvíli uklidnil, a že vám přinesl do života trochu radosti. Kdyby se tak všem nespravedlnostem dalo uniknout do dávného, zapomenutého světa, kde bychom vídali podobné scény, co?

Pokud vám unikly novinky z paleomediálního světa o nově připravovaném pokračování Jurského parku/světa a ambiciózním dokumentu Dinosaur Empire, přečtěte si můj včerejší článek, který se těmito tématy zabýval. V brzké době hodlám především dokončit projekt 6 vybraných druhů gorgonopsiánů - a věřte mi, naši šavlozubí "permští vlci" s posledním příspěvkem zase trošku narostou - a možná přibude i nějaký popisek, ať už dinosaura, pravěké rostliny či současného hada. Ještě uvidím, jak se rozhodnu. Celý měsíc vás hajpuju na 5000. článek na tomto blogu, a od jeho vydání už nás dělí méně příspěvků, než máte prstů na ruce. Těšte se!

Dvě lednové paleomediální novinky

Posledních několik dnů patřilo velice zajímavým oznámením z mediálního světa. Mohl bych se zde sáhodlouze rozepisovat o tom, že mnou (a možná i vámi) nejočekávanější film roku 2024, třetí Deadpool s vracejícím se Hughem Jackmanem v roli nezapomenutelného Rosomáka s adamantiovými drápy, včera oficiálně ukončil natáčení, a počínaje dnešním dnem vstoupil do postprodukce. Ale povídání o Marvelu si nechám na jindy. Dnes bych s vámi rád sdílel další dvě význačné novinky z posledních dnů, jež se týkají paleomédií. Pokud se o reprezentaci dávno vyhynulých organismů ve světě filmu trochu zajímáte, možná už o nich víte. A pokud ne, tento krátký příspěvek je zde od toho, aby vás o nich informoval.

První ze dvou velkých novinek, která zaplavila nejen filmové weby, ale i ta nejvzdálenější zákoutí fandomů na nejobskurnějších ze sociálních sítí, je oznámení nového filmu ze série Jurský park. V úterý 22. ledna vypustilo americké filmové studio Universal informaci, že nový Jurassic film je právě v developmentu. Tato novina asi nikoho příliš nešokovala. Přestože druhá jurskoparkovská trilogie, jež začala v roce 2015 filmem Jurský svět (Jurassic World) a skončila předloňským Jurským světem: Nadvládou (Jurassic World: Dominion), vzbudila mezi fanoušky Spielbergova přelomového trháku z první poloviny devadesátek četné kontroverze, nedá se pochybovat o tom, že na ní Universal pořádně zbohatl. Vždyť každý z těch filmů vydělal tolik peněz, že kdyby byly spravedlivě redistribuovány, zvýšil by se životní standard snad i pár procent lidí, a to si tedy nedělám legraci. Hon za ziskem je v kapitalismu neúprosný, a přestože Nadvláda vydělala z druhé trilogie jurských filmů nejméně, pořád se výdělkem přiblížila k miliardě. Universal tedy hodlá dále franšízu Jurský park ždímat, než si asi její zakladatel Michael Crichton, spisovatelská figura mnou dnes nepříliš uznávaná pro své zpátečnické názory, neukroutí v hrobě poslední zbytky své bezobratlé páteře. Na druhou stranu přiznávám jedno: mám jurskoparkovskou sérii pořád rád, a Nadvládu stále považuji za nejlepší díl druhé trilogie. Na pokračování se tudíž těším, a myslím si, že vy byste se na něj mohli těšit též. Zásadní byla totiž v souvislosti s oznámením developmentu nového jurského filmu i informace, že scénář k pokračování píše David Koepp. A to je jméno, které fanoušci původních Jurských parků moc dobře znají! Scénárista Jurského parku (Jurassic World) a Ztraceného světa (The Lost World: Jurassic Park), jakož i Raimiho Spider-Mana z roku 2002 a posledních dvou filmů o Indianu Jonesovi, který právě s již zmíněným Crichtonem spolupracoval na scénáři Spielbergovy jedničky z roku 1993, se oficiálně vrací s novým dinosauřím blockbusterem, a my můžeme očekávat jedno - že to bude pořádná jízda. Koepp totiž ví, jak napsat dobrodružný film s antagonisty z řad naklonovaných druhohorních veleještěrů. Podle Variety započne tento zatím nepojmenovaný jurský snímek zcela novou příběhovou linii. Zatím není jasné, jestli se vrátí některé z hvězd předchozích dílů. Najat zatím studiem nebyl ani režisér. Colin Trevorrow se však nejspíše do režisérského křesla již neusadí, jeho příběh byl totiž dokončen. Nový snímek budou produkovat Steven Spielberg, Frank Marshall a Patrick Crowley. Mezi fanoušky se debatuje o názvu nového snímku (a potažmo snad celé nové trilogie) - snad to bude Jurassic Expedition? Nebo bude chtít Universal trochu dál, a od Jurského parku přes Jurský svět překročí až k Jurskému vesmíru (Jurassic Space)? To ukáže jen čas...

Druhá velká zpráva se týká paleodokumentárního projektu Dinosaur Empire, jehož trailer jsem s vámi sdílel v posledním měsíci loňského roku. Autoři nové série, jež si klade za cíl ukázat v co vědecky nejvěrnější podobě svět Morrisonského souvrství na západě USA před 150 miliony roky pohledem trojice ceratosaurů, oznámili včera, ve středu 24. ledna, že jedním z režisérů Dinosaur Empire bude David Krentz! Pokud nejste zrovna do dokumentů či pseudodokumentů o pravěké fauně, pak vám toto jméno nemusí nic říkat, ale David Krentz bude zajisté pro Dinosaur Empire velmi přínosný. Dvojí vítěz prestižní ceny Emmy má totiž za sebou režírování význačného dokumentu Dinosauří revoluce (Dinosaur Revolution), který na podzim 2011 rozmetal svět paleofandů, třeba i kvůli ornitholestovi pobíhajícímu po lese s utrženou hlavou nebo kvůli dojemnému a zároveň epickému příběhu allosaura se zkřivenou spodní čelistí, který se prostě nikdy nehodlal vzdát, ani když mu dvakrát větší torvosaurus způsobil těžké tržné zranění kloaky. Kromě Dinosaur Revolution pracoval Krentz coby storyboardista i na akčním hororovém animovaném seriálu Primal, který se má v dohlednější době vrátit s třetí sérií; seriál se odehrává ve fantastickém prehistorickém světě, kde lidé koexistují s druhohorními veleještěry. Krentz dále pracoval na mnoha marvelovkách, třeba na superbombě Avengers: Endgame (2019) či nověji Ant-Man and the Wasp: Quantumania (2023). V oficiálním videu na twitterovém účtu Dinosaur Empire Official hovoří Krentz o tom, že Dinosaur Empire je seriálem, jaký by rád sledoval za svého vyrůstání, neboť ví, že by jej jako mladého člověka velmi inspiroval. Rozhodně je, na co se těšit.

Co na tyto novinky říkáte? Nový Jurský park/svět/vesmír(?) a návrat veterána Davida Krentze do světa paleodokumentárního filmu! Co víc jsme si tento týden mohli přát?

6 vybraných druhů gorgonopsiánů: Gorgonops longifrons

Vědecký název: Gorgonops longifrons,

Místo nálezu: Jihoafrická republika,

Velikost: lebka dlouhá 35 centimetrů, celková tělesná délka 1,2 až 2 metry.

Gorgonops longifrons je jedním z vůbec nejznámějších zástupců čeledi Gorgonopsidae a skupiny Gorgonopsia. Tento "permský vlk" žil před 260 až 254 miliony let, a jeho fosilní pozůstatky jsou známy  z  území dnešní Jihoafrické republiky, konkrétně z lokalit poblíž města Beaufort West, z biozón pojmenovaných po therapsidech rodů Tropidostoma a Cistecephalus. G. longifrons není jediným druhem rodu Gorgonops, vlastně jich bylo popsáno šest, ale u třech z nich je zařazení nejisté. Předchůdcem tohoto druhu mohl být G. whaitsi. G. longifrons byl nejspíše největší ze všech druhů gorgonopse. Současníkem tohoto zvířete byl třeba již zmíněný savcotvárný plaz Tropidostoma, středně velký býložravý dicynodont, který se třeba mohl stávat kořistí gorgonopsů. Pro tyto dravé savcovité plazy byla typická trojúhelníková lebka se silnější přední částí spodní čelisti. Stejně jako jeho příbuzní, i on měl prodloužené špičáky vystupující z horní čelisti. Svého času byl G. longifrons jedním z vrcholových permských predátorů.

Zdroj informací:

Wikipedia

Prehistoric Wildlife

Zdroj obrázku:

Prehistoric Beast of the Week

Obrázek týdne 19. 1. 2024

A máme třetí lednový pátek tohoto roku! Ve večerních hodinách usedám k počítači s dalším vybraným Obrázkem týdne, který jsem tentokráte nehledal na poslední chvíli, ale měl jsem jej připravený možná nějakých šest dnů. Je to výtečné dílo paleoumělce vystupujícího na internetu pod přezdívkou pantydraco. Troufám si tvrdit, že patří k jeho nejlepším obrazům vůbec, a že je to zároveň pro mne asi nejdojemnější malba se zvířetem, jakou jsem kdy viděl. Zobrazuje totiž osud posledního zástupce jistého relativně nedávno vybitého ptačího druhu...

Popisek k obrázku: Posledního zástupce alky velké (Pinguinus impennis), nelétavého severoatlantického ptáka z příbuzenstva alk a papuchalků, čeká strašlivý osud. Islandský námořník Sigurður Ísleifsson se jej chystá ubít s pomocí dřevěné hole, a vymazat tak z existence druh, jenž se objevil již někdy v mladších třetihorách. Za deštivého počasí se námořník, oděný v bundě, s čepicí na hlavě a rukavicemi na rukou, blíží ke své oběti. Poslední z velkých alk otevírá zobák, a z hrdla se jí dere posmutnělý, vystrašený ryk, plný hrůzy z blížící se smrti na okraji útesu, odkud pro ni není úniku. Schopnost letu za miliony let vývoje ztratila. Kdyby skočila dolů, zahyne, a tak ve třesu očekává strašlivé násilí, jež bude na jejím křehkém těle spácháno. Ísleifsson jí možná dá pár ran holí, ale především ji bude škrtit - a nakonec ji skutečně udusí. Snad v posledních chvílích alka velká vzhlíží k zamračeným nebesům, po nichž poletují její nejbližší příbuzní, dosud o schopnost létat nepřipravení, a závidí jim, že díky tomu unikli vyhubení. Scéna se odehrává 3. července 1844 na ostrově Eldey nedaleko Islandu. Sigurður Ísleifsson dorazil na místo se svými dvěma druhy, Ketillem Ketilssonem and Jónem Brandssonem, aby poslední dvě žijící alky velké dovezli amatérskému přírodopisci a sběrateli Carlu Siemsenovi. Ísleifsson a Brandsson nezávisle na sobě nalezli posledního samce a samici tohoto druhu, byť neměli nejmenší tušení, že se skutečně jednalo o ty poslední; oba zabili. Ketilsson se cítil zahanben tím, že se jako jediný měl vrátit s prázdnou, a tak rozšlapal hnízdo zabitého páru, čímž efektivně dovršil proces extinkce tohoto ptačího druhu.

Více si o smrti posledních alk velkých můžete přečíst na webu The Reyjkavík Grapevine. Vyhynutí tohoto druhu bývá často vnímáno symbolicky jako dobrý příklad toho, k čemu nedostatečný respekt k živému světu kolem nás může vést.

Co vás čeká v brzké době? Zase se na mém blogu objeví nějaký ten gorgonopsián, takže čekejte na další krátký popisek! Budu se opakovat, ale ano, přípravy na 5000. příspěvek už opravdu vrcholí, nicméně pořád se pohybuji v onom rozmetí 4990 až 5000, takže ještě pár článků do jeho vydání čekejte!😀 

Jinak vám přeji krásný zbytek týdne, a užívejte si ledna, protože co nevidět bude u konce!

6 vybraných druhů gorgonopsiánů: Clelandina rubidgei

Vědecký název: Clelandina rubidgei,

Místo nálezu: Jihoafrická republika,

Velikost: lebka dlouhá 36 centimetrů (celková tělesná délka více než 2 metry?).

Clelandina rubidgei, alespoň do roku 2016 známá ze čtyř exemplářů, je dalším menším gorgonopsiánem z Jihoafrické republiky, kterého popsal Robert Broom, konkrétně v roce 1948. Podle velikosti sklerotického prstence na její lebce (byl dosti malý) se pozná, že šlo o diurnálního živočicha, tedy aktivního za bílého dne. Ve tmě asi úplně dobře neviděla. Zároveň jde o jediného člena tribu Rubidgeini, do kterého patří i známá a velká Rubidgea atrox, na jehož lebce se sklerotický prstenec zachoval. Zajímavé je, že za prodlouženými špičáky mělo toto zvíře zuby výrazně zredukované a nahrazené kostěnným "hřebínkem". V současné době je tento poměrně velký gorgonopsián klasifikován jako sesterský taxon k již zmíněné rubidgei, která je kromě Jihoafrické republiky známá ještě z Tanzanie. Spousta gorgonopsiánů dříve klasifikovaných jako samostatné druhy, třeba Dinogorgon pricei, je dnes synonymizována s clelandinou. Kořistí clelandiny se zřejmě stávali větší savcovití plazi.

Zdroj informací:

Wikipedia

Zdroj obrázku:

Academic Dictionaries and Encyclopedias

Tyrannosaurus mcraeensis - nově popsaný bratránek krále dinosaurů z Nového Mexika

O tom, kolik druhů tyrannosaurů (ve smyslu rodu Tyrannosaurus) vlastně existovalo, se už nějakou dobu vedou ve vědeckých kruzích diskuse. Mongolský Tarbosaurus bataar byl některými odborníky přejmenován na Tyrannosaurus bataar, byť to zatím pořád vypadá, že rod Tarbosaurus je platný a že toto velké zvíře zase tak blízce spřízněné se severoamerickým T-Rexem nebylo. Před takřka dvěma roky vyšel článek ve vědeckém časopise Evolutionary Biology, v němž Gregory S. Paul se svými kolegy zavedl dva nové tyrannosauří druhy: T. regina (královna) a T. imperator (císař). Studie se nicméně okamžitě setkala s řadou kritik; Thomas R. Holtz například namítl, že T. imperator by mohl vlastně patřit ke stejnému druhu, jako Nannotyrannus lancensis, a ten bývá často označován zkrátka za juvenilního T-Rexe. Paulův argument, že je těžké akceptovat monotypičnost rodu Tyrannosaurus se nicméně může ukázat být pravdivým. Nyní se totiž ze svrchně křídových výchozů vynořil další druh tyrannosaura, a byl formálně popsán v článku zpřístupněném 11. ledna 2024 na webu vědeckého časopisu Scientific Reports. Se svými kolegy jej popsal Sebastian G. Dalman z New Mexico Museum of Natural History and Science. Společně dali tomuto velkému bratranci slavného T-Rexe jméno Tyrannosaurus mcraeensis, jež odkazuje na geologickou skupinu McRae v jižní části Nového Mexika. Ta již vydala i pozůstatky triceratopse, alamosaura a sierraceratopse, ovšem nově popsaný tyrannosauří druh je jejím vůbec prvním teropodem.

Rekonstrukce nově popsaného druhu Tyrannosaurus mcraeensis; v pozadí rohatí triceratopsové. Obrázek Sergeie Krasinskiho z webu New Scientist

Exemplář, na základě něhož byl T. mcraeensis popsán, pochází konkrétně ze souvrství Hall Lake nedaleko zhruba patnácetmetrové hory Kettle Top Butte v novomexickém okresu Sierra County. Tyto horniny jsou svrchnokampánského až spodnomaastrichtského stáří, tzn. že tento druh žil 6 nebo 7 milionů let před svým královským příbuzným, známým světu vědy od roku 1905. Jeho nález poukazuje na to, že skupina Tyrannosaurini, která kromě tyrannosaura zahrnuje ještě zhuchengtyranna a již zmíněného tarbosaura, zřejmě vznikla v jižní části Laramidie, což byl v pozdní době křídové ostrov tvořící dnešní západní část Severní Ameriky. Typový a zároveň jediný známý exemplář T. mcraeensis, označený jako NMMNH P-3698, sestává z částečně zachovalé lebky tvořené mj. fragmentem horní čelisti, spodní čelisti a zubů. Více z tohoto dinosaura zatím známo není. Samotné zuby jsou dosti podobné zubům T-Rexe, a korunky jednotlivých zubů mají mocné, masivní vrcholy, podobně jako u tarbosaura. Fylogenetická analýza prokázala, že tento druh byl sesterským taxonem k druhu T. rex; oba měli zredukovaný počet zubů a byli tělesně dosti velcí. Celková délka T. mcraeensis? Nejspíše kolem 12 metrů. Velikostně byl T-Rexovi dost podobný, přestože žil o něco dříve. Fakt, že je starší, nepodporuje jen stáří hornin, z nichž exemplář pochází, ale i samotná morfologie jeho lebky. 

Spodní čelist typového exempláře druhu Tyrannosaurus mcraeensis vystavená nově v New Mexico Museum of Natural History. Fotografie z webu Albuquerque Journal

V části Diskuse svého článku se Dalman a jeho kolegové zamýšlejí nad původem gigantismu tyrannosaurů. Článek paleontologa Marka A. Loewena a jeho kolegů z roku 2013 pracoval s hypotézou, že za diverzifikace tyrannosauridů mohly být zodpovědné změny ve výšce mořské hladiny. Ovšem stáří tohoto druhu ukazuje, že obrovští tyrannosauři existovali už před koncem maastrichtské transgrese, a navíc byli po nějakou dobu omezení na relativně malé území jižní části Laramidie. Dalman se s kolegy domnívá, že gigantismus tyrannosaurů nemá co do činění se zvětšením plochy souše, neboť se tito velcí tyrannosauridé vyvinuli na relativně malých územích. Pravděpodobnějším vysvětlením nárůstu jejich tělesné velikosti v průběhu vývoje je velikost jejich kořisti, velkých býložravých dinosaurů, kteří zřejmě v průběhu evoluce narostli do takových rozměrů, do kterých narostli, částečně i kvůli sezónnosti, zeměpisné variaci průměrné teploty a primární produktivitě (rychlosti, kterou je energie přeměňována na organické látky výrobci fotosyntézy) právě oné části Laramidie. Tyrannosaurus mcraeensis je velkým masožravým dinosaurem, o kterém se jistě v blízké budoucnosti bude více debatovat. Otázkou bude samozřejmě validita druhu. Mladý PhD student a nadějný expert na tyrannosaury Jared Voris z kanadské University of Calgary již prohlásil, že se zdráhá označit T. mcraeensis za druh odlišný od druhu T. rex. Poukázal přitom na příliš velké množství shodných znaků u těchto dvou druhů. Budoucí výzkumy ukáží, zda je T. mcraeensis rozdílným druhem či ne, a zda si zaslouží místo po boku krále dinosaurů nebo zda zůstane kontroverzním tématem stejně jako T. imperator a T. regina před ním.

Zdroje informací pro tento článek:

A giant tyrannosaur from the Campanian–Maastrichtian of southern North America and the evolution of tyrannosaurid gigantism (Scientific Reports)

Early fossil identified as new species of Tyrannosaurus (New Scientist)

McRae Group (Wikipedia)

Jaký je váš názor? Jste připraveni akceptovat (nejlépe po přečtení článku Dalmana a jeho kolegů) T. mcraeensis jako validní nový druh tyrannosaura nebo si myslíte, že se nakonec ukáže být jen starším T-Rexem?

Trailer k Out of Darkness - hororovému snímku o pravěkých lidech

V pátek 9. února 2024 půjde do britských kin nový hororový snímek Out of Darkness režiséra Andrewa Cumminga, který se v jednom od většiny hororů bude dosti lišit - bude totiž pojednávat o pravěkých lidech. Out of Darkness je sedmaosmdesátiminutovým filmem, který nás vrátí o 45 000 let zpět v čase do doby našich předchůdců, kromaňonských lidí. Půjde o film zaměřený na jednu konkrétní kromaňonskou komunitu, jež se potýká s velkým nebezpečím jakéhosi až mystického charakteru. Snímek byl nominován na pět cen British Independent Film Awards v roce 2023, přičemž jednu z cen se mu podařilo získat - konkrétně za výkon herečky Safie Oakley-Green, jež ve filmu ztvárňuje hlavní postavu prehistorické ženy Beyah. Pokud jste zatím trailer k tomuto úžasně vypadajícímu pravěkému hororu neviděli, s radostí vám jej zde prezentuji...

Naprosto úžasný trailer, že ano? Na začátku února se šestice kromaňonských lidí utká se svým největším strachem. Vyhladovělí a unavení po dlouhé cestě za novým domovem, setkají se s nepřítelem, kterého nelze jen tak porazit. Jeskyně a lesy, do kterých vkročí, obývá monstrum. Nebo je jich snad více? 

Andrew Cumming má za sebou krátkometrážní filmy Boxer (2010) a Beneath (2013), loni pak režíroval tři epizody televizního seriálu Payback. Co se již zmíněné a oceněné herečky Safie Oakley-Green týče, vidět jste ji mohli už v krákometrážním snímku Requiem od Ema Gilbertsona z roku 2021. Dále ji uvidíme ve 2. sérii sci-fi seriálu The Lazarus Project jako postavu Becky.

Co na tento nadcházející horor říkáte? Já se na něj tedy rozhodně těším...

Obrázek týdne 12. 1. 2024

Je čas na další Obrázek týdne! Je to zvláštní, ale první měsíc roku 2024 se rychle blíží své půlce... Ano, psal jsem to již několikrát, ale není to prostě zvláštní, jak ten čas rychle letí? Včera ještě plavali v mořích trilobiti, a dnes se tu hašteří nahé opice kryté kabáty a bundami! Právě v souvislosti s příčinou našeho zakrývání se kabáty a bundami jsem chtěl dát na blog nějaký zasněžený obrázek, ale mou pozornost zcela náhle zaujalo toto klasické dílo význačného paleoumělce Douglase Hendersona, a já s ním prohrál kámen-nůžky-papír. Tady je!

Popisek k obrázku: Velká smečka raných teropodních dinosaurů druhu Coelophysis bauri pochoduje mírně zamlženým lesem. Jste-li drobným, ještěrkám podobným plazem či menším plazem savcotvárným a nacházíte-li se v bezprostředním okolí této hladové hordy, pak vás s největší pravděpodobností čeká rychlá smrt. Důvod kolektivního stěhování coelophysisů je nejasný. Snad smečka přišla o své původní teritorium v důsledku záplavy nebo náhlého požáru. Sice mohou mít hlad, ale nejsou ve skutečnosti na lovu. Prchají před jakousi přírodní katastrofou, jako hejno poděšených slepic, jejichž kurník byl zapálen. V množství vzájemně si pomáhajících jedinců, jež dávají pozor jeden na druhého, je sice síla, ale před velkou kalamitou tyto coelophysise nezachrání. O nějakých 208 až 215 milionů let později bude více než tisícovka coelophysisích fosilií nalezena ve Whitakerově lomu na území proslulého Ghost Ranch v Arizoně. George Whitaker konkrétně roku 1947 objeví velké pohřebiště těchto hbitých, maximálně třímetrových dinosaurů, čímž navždy změní vhled do života v pozdním triasu. Coelophysis bauri byl denním lovcem, orientujícím se zvláště pomocí zraku, což lze poznat z velikosti jeho sklerotických prstenců. Jeho krk měl sigmoidní tvar. Rinehartův výzkum z roku 2009 také prokázal, že coelophysisové kladli snůšky průměrně o 24 až 26 vejcích. Tato scéna se odehrává v pozdním triasu stupně nor na území dnešní Arizony.

Douglas Henderson namaloval více děl zobrazujících početné coelophysise z Ghost Ranch; po kliknutí sem si můžete prohlédnout ještě jedno takové dílo, avšak černobílé. Obě malby mi přijdou skvělé.

Co bude v příštích dnech na tomto blogu, a na co se můžete těšit? Jak jste si všimli, s mindsetem "čtěte i předchozí články z předchozích let, máte-li zájem" nepřispívám úplně každý den, nicméně přípravy na 5000. článek už vrcholí, a věřte mi, vydání toho příspěvku se blíží! Do příštího Obrázku týdne se jistě dočkáte další části 6 vybraných druhů gorgonopsiánů a také jednoho či dvou speciálnějších příspěvků. Možná... i něco tyrannosauřího (četli jste už ty zprávy, ne?), ale uvidíme. Uvidíme...

Užijte si konec tohoto týdne, a máte-li přístup k online streamu BBC Two, začněte se připravovat na začátek Winterwatch 2024, protože jeho první díl bude uveden příští úterý, 16. ledna!

6 vybraných druhů gorgonopsiánů: Eriphostoma microdon

Vědecký název: Eriphostoma microdon,

Místo nálezu: Jihoafrická republika,

Velikost: lebka dlouhá 15 centimetrů (celková tělesná délka pravděpodobně neurčena).

Eriphostoma je rodem gorgonopsiánů, který v roce 1911 zavedl britsko-jihoafrický paleontolog Robert Broom, přičemž jediným popsaným druhem tohoto rodu je právě E. microdon. Jednalo se o menšího gorgonopsiána, možná 1,5 metru dlouhého, byť ve vědecké literatuře asi nikdy jeho celková tělesná délka nebyla určena. Každopádně se jedná o jednoho z nejmenších členů této skupiny savcotvárných plazů, a také jednoho z nejstarších. Broom zvíře popsal na základě patnácticentimetrové lebky, která je ovšem v poměrně špatném stavu. Z toho důvodu byla Eriphostoma microdon po většinu 20. století považována za nomen dubium, a v článku z roku 1989 byl tento druh krátce zmíněn jako zástupce skupiny Theriodontia, jež zahrnuje jak gorgonopsiány, tak eutheriodonty (kynodonty a therocephaliány). Nicméně v roce 2014 byla provedena studie s užitím počítačové tomografie, jež jasně potvrdila, že Eriphostoma byla gorgonopsiánem. Fosilie, které se dostaly v roce 1911 Broomovi do rukou, byly nalezeny v tzv. Tapinocephalus Assemblage Zone, což je biozóna jihoafrického souvrství Abrahamskraal, jejíž vrstvy se datují do středního permu stupně kapitan. Obsahovaly fosilie i jiných gorgonopsiánů, ti jsou však dnes synonimizováni s eriphostomou (Eoarctops vanderbyli, Galesuchus gracilis a Scylacognathus parvus).

Zdroj informací:

Wikipedia

Zdroj obrázku:

New information on the morphology and stratigraphic range of the mid-Permian gorgonopsian Eriphostoma microdon Broom, 1911 (Papers in Palaeontology)

6 vybraných druhů gorgonopsiánů: Cynariops robustus

Vědecký název: Cynariops robustus,

Místo nálezu: Jihoafrická republika,

Velikost: lebka dlouhá 15,5 centimetru (celková tělesná délka od 1 do 1,5 metru?).

Cynariops byl dalším z vzrůstově menších zástupců skupiny Gorgonopsia a čeledi Gorgonopsidae. Byl popsán Robertem Broomem v roce 1925 na základě velmi dobře zachovalé lebky z pánve Karoo v Jihoafrické republice. Dlouho byl tento taxon synonimizován s jinými, a třeba v Přírodovědném muzeu v Berlíně byl velmi dlouho jeden exemplář veden jako Aelurognathus (což je příbuzný gorgonopsid z JAR a Zambie), nicméně v roce 2018 byla lebka z berlínského muzea lépe prostudována, a rod Cynariops opět nabyl platnosti. Tato lebka je dlouhá 15,5 centimetru a široká 6 centimetrů. Týlní kost se na lebce nacházela ve výšce 5,5 centimetru. Eva-Maria Bendel a její kolegové, kteří studii lebky v roce 2018 provedli (stejného roku byl jejich článek vydán v PLOS One), se na exemplář podívali s užitím počítačové tomografie, a dostali tak šanci prozkoumat i vnitřní ucho. Zjistili také, že výměna zubů v čelistech cynariopse probíhala obdobně, jako u příbuzných gorgonopsiánů (což asi není úplně překvapivé). Stejně jako jeho bratránci, i tento gorgonopsid měl zvětšené špičáky, a byl to karnivor. Těžko říci, co konkrétně lovil, a zda žil samotářsky nebo ve smečkách - to jediná lebka paleontologům neprozradí. Je to nicméně validní druh, žil na konci permu, a patří do tzv. "afrického kladu" gorgonopsiánů.

Zdroje informací:

Cranial anatomy of the gorgonopsian Cynariops robustus based on CT-reconstruction (PLOS One)

Cynariops (Wikipedia)

Zdroj obrázku:

Wikimedia Commons

Obrázek týdne 5. 1. 2024

Nadešel čas sdílet s vámi, vážení čtenáři, první dílo zařazené do rubriky Obrázky týdne v roce 2024! Musím přiznat, že výběr to byl nadmíru těžký. Ani nevíte, kolik výtečných ilustrací pravěkého života a fotografií a maleb současných zvířat si schovávám na každý pátek, a tentokrát jich byly desítky. Nakonec jsem vybral tuto výtečnou malbu umělce Orribec. Co na něj říkáte?

Popisek k obrázku: Dva obrovití titanosauři druhu Antarctosaurus wichmannianus na sebe pohlížejí za východu zářivého Měsíce. Jen málokdy k sobě tato gigantická, sedmnáct metrů dlouhá býložravá monstra zamíří tak blízko. Tito dva se možná jen chtějí družit, ale velká pozornost, kterou si věnují, a to, jak se jeden druhému vzájemně dívají do očí, může znamenat i něco víc. Jde o dva stejně velké samce, ve kterých se probouzí zájem o bližší vztah. Něha, se kterou k sobě přistupují, je nepopsatelná. Jejich oči, odrážející jasné světlo milionů hvězd, přitom plají láskou. Jak se tak derou porostem, který jim zakrývá končetiny, ruší tisíce a tisíce drobných světlušek, jež jejich pomalý, kymácejícími hlavami a krky definovaný tanec ozařují a dodávají mu romantiku. Možná se dnes tito dva samci pod měsíčkem budou pářit, a prohloubí tak své nové pouto. A. wichmannianus je jediným pravděpodobně platným druhem rodu Antarctosaurus, známým z Jižní Ameriky, konkrétně z argentinské provincie Rio Negro. Je znám mj. na základě dvou 139 a 185 centimetrů dlouhých stehenních kostí. Tato scéna se odehrává v jižní části dnešní Jižní Ameriky před 83 miliony roky, v pozdní křídě stupně kampán.

Ještě bych vás rád upozornil na jednu důležitou věc. Divoká příroda Slovenska, nejnovější dokumentární film Nigela Marvena, je ke stažení na FastShare! Je na čase být kulturními piráty, a stahovat o sto šest, nejlépe hned teď, ať vám možnost zhlédnutí nejnovějšího počinu našeho oblíbeného televizního přírodovědce a dokumentaristy neunikne!

V příštích dnech můžete na blogu čekat další část 6 vybraných druhů gorgonopsiánů. Postupně budu tento projekt vytvářet v průběhu ledna! Jinak mám v plánu učinit tento měsíc trochu "tišším", a nepsat nutně každý den; materiálu ke čtení je zde pro vás přece jen akumulováno víc než dost, a nebojte, přípravy na 5000. příspěvek již vrcholí!

Užijte si první víkend v roce 2024!

Petarda vážně poranila zlatého retrívra v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi

Možná jste již zaregistrovali, že se v různých českých médiích objevila zpráva o těžce zraněné fence zlatého retrívra z Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, jíž byl způsoben těžký úraz předmětem asociovaným zvláště se začátkem každého Nového roku. Fenka totiž večer 30. prosince sebrala do tlamy petardu, kterou na zahradu jejího majitele/majitelky/majitelů vhodil někdo očividně Nový rok oslavující. Následovala rána, těžké zranění obličeje fenky a její převoz na veterinu, kde jí musela být chirurgicky odstraněna většina zubů. Jakou bolest zvíře muselo zažívat při a po výbuchu petardy, a jak se s odoperovanou, byť nejspíš do konce života významně poraněnou čelistí cítí nyní, to si asi nikdo nedokážeme dobře představit. Osobně je mi tohoto zlatého retrívra - a vůbec všech zvířat poraněných petardami - velice líto. Nejsem žádným fanouškem novoročních ohňostrojů, a nikdy jsem nebyl; toto je další připomínka toho, že přinášejí mnohem více škod, než užitku. Když horlivým ohňostrojářům nestačí fakta o škodlivých kovech a mikroplastech, jež ohňostroje rozšiřují v ovzduší a v případě oněch kovů mohou u lidí při vdechnutí způsobit vážné zdravotní potíže, a nestačí jim ani fakta o dopadech ohňostrojů na energii ptactva, které plaší... nestačí-li jim každoroční zprávy o utržených prstech lidí (v Dánsku letos s Novým rokem přišlo o prsty 12 teenagerů) a hrůzné statistiky, které k tomu jdou dohledat... probudí se konečně po přečtení takové zprávy? Co takhle přestat podporovat ohňostrojářský průmysl, který jen v roce 2022 v USA vydělal 2,3 miliardy dolarů? Obyvatelům Česka bylo dokonce doporučeno, aby letos rachejtle a petardy nestříleli po nedávném brutálním útoku čtyřiadvacetiletého střelce na pražské fildě, protože kdo ví, za takového hluku by někdo mohl klidně jít se střelnou zbraní ven, aniž by si toho někdo povšiml. A kolik lidí tato doporučení zvážilo? Společenská zodpovědnost očividně nic moc. A s nic moc společenskou zodpovědností nějakého pitomce teď souvisí i zranění fenky z Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, která udělala to, co udělá snad každý pes - neznámý objekt zkrátka vzala do tlamy, a že se jednalo o objekt explozivní, na to tedy po těch milionech let vývoje psovitých nemohla být připravena. Jistě zasouhlasíte, že člověka jímá nejen lítost vůči zraněnému zvířeti, které už nikdy nebude mít stejný život kvůli vážným zraněním, ale i zlost vůči nezodpovědným, dětinským jedincům, kteří nedokáží s klidem akceptovat, že se prostě změnilo jedno číslo v letopočtu, a musí to oslavovat způsobem zatěžujícím životní prostředí i zdraví lidí a zvířat.

Zlatý retrívr - ilustrační obrázek z webu Super Pootjes

Mé naštvané řečnění není na Blogorgonopsidovi zrovna časté. Mohl bych napsat celý článek o ohňostrojích a o tom, jakou škodu působí, ale o tom třeba někdy jindy. Doufejme, že zraněná fenka se pokud možno zotaví, ač jak jsem již psal výše, následky to pro ní bude mít doživotní. Informace z webu Novinky.cz.

6 vybraných druhů gorgonopsiánů: Arctognathus curvimola

Vědecký název: Arctognathus curvimola,

Místo nálezu: Jihoafrická republika,

Velikost: délka asi 1,1 metru.

Z jednadvaceti platných rodů gorgonopsiánů (dle Kammerera a Rubidge, 2022) je Arctognathus curvimola jedním z nejmenších. V roce 1911 tento rod zavedl paleontolog Robert Broom, už roku 1876 však zvíře, tehdy pod jménem Lycosaurus curvimola, popsal Richard Owen, a to na základě fosilních pozůstatků nalezených v Kagabergu v pánvi Karoo na území Jihoafrické republiky, a pocházejících ze svrchnopermských hornin. Pozdějšími synonymy tohoto rodu jsou Arctognathoides a Lycaenodontoides, ale tato rodová jména jsou pochopitelně dnes neplatná. V roce 2015 provedl Christian F. Kammerer redeskripci tohoto taxonu na základě dobře zachovalé, osmnáct centimetrů dlouhé lebky, kterou dříve studoval Owen. Arctognathus měl poměrně krátký, zakulacený čenich, tvořící asi 40 % celkové délky lebky (v případě typového exempláře). Ve sbírkách různých institucí je nemálo lebek tohoto savcotvárného plaza. Nejmenší exemplář má čenich o délce 3,7 centimetru, a celá jeho lebka je dlouhá 7,5 centimetru; a jednalo se rozhodně o mladé, nedospělé zvíře. Většina exemplářů disponuje čenichem o délce 7 až 10 centimetrů. Délka dospělého exempláře s osmnácticentimetrovou délkou je odhadována na 1,1 metru. Pochopitelně se jednalo o masožravce. Jak ale žil, zda lovil ve smečkách a na jak velkou kořist si dovoloval, to můžeme jen spekulovat, a ve vědecké literatuře se s těmito informacemi nesetkáme. Dříve byl klasifikován ještě dva druhy arctognatha, A. cookei a A. nasuta, ale z těch se nakonec vyklubali zástupci rodů Anoplosaurus (což je křídový nodosaurid z Anglie!) a Njalila (což alespoň je gorgonopsid).

Zdroje informací:

Cranial osteology of Arctognathus curvimola, a short-snouted gorgonopsian from the Late Permian of South Africa (Papers in Palaeontology)

Arctognathus (Wikipedia)

Arctognathus (Prehistoric Wildlife)

Zdroj obrázku:

Wikimedia Commons

Šťastný Nový rok 2024!

Všem pravidelným čtenářům, obvyklým i náhodným návštěvníkům a zájemcům o rozmanitý svět kolem nás přeji vše nejlepší do roku 2024! Bude to jistě rok plný překvapení, nečekaných událostí, zajímavých objevů z přírodního světa... Zajímejme se dále o svět dávné minulosti naší planety, poznávejme dále současnou přírodu a věnujme pozornost environmentálním problémům a klimatické krizi!

Rok 2024 začíná dnešním dnem, a je jen na vás, jakou cestou v něm půjdete. Vše je ve vašich rukou. Ale chcete-li ode mne malou radu... Žijte nebezpečně!

Krásný rok 2024 vám přeje Blogorgonopsid!