Eucommia montana je jedním z šesti vyhynulých druhů kvetoucích rostlin z rodu gumojilmů (Eucommia). Žil v epoše eocénu, konkrétně v době od raného po pozdní eocén, a patří vůbec k nejstarším gumojilmům, jež jsou dosud známy z fosilního záznamu. Tento druh byl popsán americkým paleobotanikem a geologem Rolandem W. Brownem v roce 1940 na základě fosilizovaných plodů z výchozů souvrství Passamari u obce Grant v jihozápadní Montaně. Kromě onoho státu je pak E. montana, svým druhovým přízviskem odkazující právě na prvotní místo nálezu, známa i ze států Colorado, Oregon a Washington, a dále z kanadské provincie Britská Kolumbie. Roku 1960 popsal paleobotanik a specialista na třetihorní flóru Montany Herman F. Becker další druh eocénního gumojilmu, E. brownii, jehož názvem chtěl poctít Rolanda W. Browna, nicméně o devět let později sám usoudil, že fosilie onoho taxonu vlastně patřily již k tomu, který s počátkem 40. let zavedl Brown. Fosilizované, kulaté plody této rostliny se skládají ze dvou zploštělých oříšků s úzkými křidélky. Poněkud vzdálena od středu vrcholu plodu je štěrbina, vzniklá jako důsledek jeho asymetrie. Šířka těchto plodů činí pouhých 3,2 až 6,8 milimetrů, délka pak 5,2 až 11,4 milimetrů. Jedna část plodu je obvykle o dost větší, než druhá; ta dosahuje jen o něco málo víc než poloviny délky prvního oříšku. Nejzápadnějším místem výskytu těchto fosilizovaných plodů je Horské souvrství Klondike v severní části amerického státu Washington, jehož horniny jsou datovány do eocénního stupně ypres (tzn. do doby před 56 až 47,8 miliony roky). Nejsevernějším výskytištěm fosilií E. montana je pak britskokolumbijská formace Coldwater Beds poblíž komunity Quilchena, v jižní části provincie. Tamní plody E. montana bývají nalézány ve stejných vrstvách, jako listy příbuzného druhu E. rolandii, popsaného v roce 1997 a mimo Kanadu známého ještě z amerického státu Mississippi. Ve státu Oregon byly fosilie E. montana odkryty v souvrstvích Clarno a John Day, v Coloradu v souvrství Florissant, jehož horniny jsou stáří pozdně eocénního, tudíž se tamní plody E. montana řadí k těm vůbec geologicky nejmladším. Zajímavé je na exemplářích z Clarna to, že poměr délky a šířky plodů je trochu menší, než u plodů z jiných souvrství. Patří-li tyto plody skutečně druhu E. montana, pak je možné, že se v průběhu eocénu velikost jeho plodů z nějakého důvodu zmenšovala; mohla to však být i čistě lokální záležitost, nikoliv celodruhová. Zachovalý polymerizovaný latex rostlin na plodech z Britské Kolumbie a Washingtonu jasně dokazuje, že tyto plody patřily gumojilmům. Ačkoliv šest ze sedmi druhů tohoto rodu již vyhynulo - nejmladším z těch fosilních je E. constans z miocénu a pliocénu Mexika - jeden stále přetrvává. Je jím středočínský gumojilm jilmový (Eucommia ulmoides), v dospělosti asi 15 metrů vysoký strom s opadavými listy, dlouhými 8 až 16 centimetrů, a jednosemennými plody o délce 2 až 3 centimetrů a šířce 1 až 2 centimetrů. Jedná se o oblíbeného zástupce čínské flóry, hojně zastoupeného v mnoha evropských a severoamerických botanických zahradách, a patřícího mezi 50 nejdůležitějších rostlin čínské herbologie (tj. teorie tradiční čínské terapie považovaná obvykle za pavědu, neboť neléčí). Z gumojilmů se samozřejmě získává elastická guma; jde v podstatě o jediného přirozeného "dodavatele" gumy na severní polokouli, neboť všechny ostatní tropické rostliny sloužící k výrobě gumy žijí na jih od rovníku v zemích jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky. Bílý latex, obsažený v listech, větvích a kůře gumojilmu jilmového, je složením velice podobný fosilizovanému latexu z exemplářů E. montana z Britské Kolumbie a Washingtonu; díky tomu bylo spolehlivě určeno, že plody této vyhynulé rostliny skutečně patřily gumojilmům.
Popis této rostliny naleznete na anglické Wikipedii, ze které byly čerpány informace pro tento článek.
Příště Nyssa spatulata!
Žádné komentáře:
Okomentovat