Žraločí řády: Heterodontiformes (různozubci)

Žraloci už na naší planetě žijí po nějakých 400 milionů let. Ačkoliv se za tu dobu vyvinulo a také vyhynulo nepřeberné množství druhů, jejich anatomie se příliš nezměnila. Ba naopak, zdá se, žraloci si udrželi svůj tvar těla i způsob života po celé stovky milionů let. Patří k nejúspěšnějším živočichům, kteří se kdy vyvinuli. Přežili velké Permské vymírání, největší vymírání v historii naší planety. Přečkali i náraz meteoritu a sérii kataklyzmatických událostí, jež následovaly, a které vyhubily dinosaury, ptakoještěry, mořské plazy a amonity. V současnosti jim hrozí vůbec největší nebezpečí: každý rok je 73 milionů žraloků odchyceno a zabito. Mnozí jsou loveni pro své ploutve, jiní končí v rybářských sítích jako vedlejší úlovky... S rychlostí, jakou mizí, jsou mořské ekosystémy narušovány... Stále se setkáme s lidmi, kteří by se však ochraně žraloků raději nevěnovali, neboť je považují za nebezpečná monstra vyhledávající lidi k snědku. Jak daleko jsou jen od pravdy... Bez žraloků by to v našich mořích a oceánech nefungovalo...

V tomto seriálu si detailně přiblížíme všech osm v současnosti žijících řádů žraloků. Řád, který si představíme v této části, má velice dlouhou historii a jeho počátky sahají zhruba do doby, kdy se na naší planetě začali objevovat první velcí dinosauři. Těmito žraloky jsou různozubci.

ŽRALOČÍ ŘÁDY

HETERODONTIFORMES (RŮZNOZUBCI)

Řád Heterodontiformes, v češtině označovaný různozubci a v angličtině bullhead sharks, zahrnuje malé druhy žraloků žijící v tropických a subtropických mořích celého světa. Ve fosilním záznamu se poprvé objevují v době před 183 miliony let, v období Jury. Podle některých odborníků se však vyvinuli již mnohem dříve, a tak je možné, že v budoucnu nalezneme druhy ještě starší. Různozubci jsou vůbec nejstarším v současnosti žijícím řádem žraloků. I přesto to vypadá, že nikdy nebyli příliš hojní, a nikdy nebyli příliš velcí. V pravěkých mořích rozhodně nebyli nějakými dominantními predátory.

Charakteristickým znakem různozubců je zkosená hlava. Nad očima mají výrazné oblouky, ústní otvor se nachází v přední části hlavy. Jsou také vybaveni retnými chrupavkami. Oči postrádají oční blánu. Žaberních štěrbin je pět. Dále mají různozubci dvě hřbetní ploutve. V hřbetní ploutvi se nacházejí ostny, které někteří laici považují za jedovaté. Ve skutečnosti tito žraloci žádné jedové žlázy nemají, ostny vůbec nejsou napuštěny jedem, a různozubci jsou sami o sobě člověku naprosto neškodní. Zpravidla se živí různými korýši, ježovkami či měkkýši, jejichž těla dokonale rozlouskávají s pomocí svých charakteristických zubů. Žijí obvykle na dně moře. Bývají malí; největší různozubci měří jen okolo 1,5 až 1,65 metru.

V současnosti tvoří řád Heterodontiformes jedinou čeleď, a to sice Heterodontidae. Ta pak zahrnuje jediný žijící rod, Heterodontus, jenž se česky označuje jako různozubec. Heterodontus potom zahrnuje deset různých druhů, přičemž jeden druh zůstává vědecky nepojmenován. V tomto století byl popsán jediný druh, H. omanensis žijící ve vodách při pobřeží Ománu. K popisu došlo roku 2005. Všechny ostatní druhy různozubců byly vědecky popsány v minulém a předminulém století...

Čeleď Heterodontidae:

Různozubec mexický (Heterodontus mexicanus)

Tento druh žraloka (viz 2. obrázek v tomto článku) žije na pobřeží východního Pacifiku, od mexického státu Baja California na Kalifornském poloostrově dále na jih až na pobřeží Peru. Obvykle je k nalezení v hloubkách pouze 20 metrů, i když někteří rekordmani mezi různozubci mexickými se dokáží potopit i do hloubky 50 metrů. Jedná se o druh vejcorodý, doba březosti je vědcům bohužel zatím neznámá. Samice svá vejce (zatím nevíme, kolik jich ve snůšce bývá) připevní ke skále či k mořskému dnu, a zanechá je vlastnímu osudu. V době vylíhnutí měří malí různozubci mexičtí 14 centimetrů. Jakmile dosáhnou dospělosti, jsou dlouzí přibližně 70 centimetrů. Řadí se tedy k menším druhům různozubců. Zatím nevíme, zda je tento druh v bezprostředním ohrožení či ne. Je však smutnou pravdou, že se různozubci mexičtí stávají obětí lovu jakožto vedlejší úlovky (bycatch). Jejich maso se ale i tak často využívá a prodává.

Různozubec japonský (Heterodontus japonicus)

Jeden z lépe známých a prozkoumaných různozubců. Dospělci dosahují délky až 1,2 metru. Tento druh žije na pobřeží východní Asie, především v okolí Japonských ostrovů. Existuje také záznam o možném výskytu tohoto žraloka na pobřeží východní Afriky, ten je však s největší pravděpodobností zcela mylný; nejspíše byl tento typicky východoasijský druh zaměněn s jiným druhem různozubce. Různozubec japonský žije v hloubce 6 až 37 metrů a preferuje skalnaté dno nebo množství chaluh, v nichž se ukrývá. Když najde svou kořist, kterou se může stát například měkkýš či korýš, uchopí ji svými mocnými, protruzitelnými čelistmi a doslova ji rozkouše s pomocí stoličkám podobných zubů nacházejících se v zadní části čelistí. Tento druh byl popsán už v roce 1884. Ví se, že samice kladou po páru vajec šestkrát až dvanáctkrát do roka mezi březnem a zářím, přičemž období páření obvykle probíhá na začátku tohoto období, tedy v březnu a dubnu. Vajíčka jsou uložena na skály či mezi chaluhy v hloubce 8 až 9 metrů. Samice se občas dají dohromady, aby vytvořili jakési komunální hnízdo, v němž může být i 15 vajíček od různých samic. Samičky svá vejce nestřeží, okamžitě po nakladení je opouštějí. Po roce se z vajíček vyklubají 14 centimetrů dlouzí žralůčci. Pohlavní dospělosti dosáhnou zhruba při dosažení délky sedmdesáti centimetrů.

Různozubec portjacksonský (Heterodontus portusjacksoni)

Žralok, který má domov na australském pobřeží po celé délce kontinentu kromě samého severu země. Jde o migrující druh, který se vydává v létě na jih Austrálie, v zimě se pak vrací poněkud na sever, kde se také páří a klade vejce. Samci dospívají mezi 8. až 10. rokem života, samice mezi 11. až 14. rokem života. Období rozmnožování obvykle začíná už v srpnu, ale vrcholí v listopadu, když jsou žraloci v severnějších vodách. Jde-li o potravu, živí se hlavně měkkýši, jejichž tvrdé vápenité schránky rozlouskávají s pomocí stoličkám podobných zubů v zadní části tlamy. Zuby se opotřebovávají s věkem; mladí žraloci mají zdaleka nejostřejší zuby ze všech portjacksonských různozubců. Žaludek různozubce portjacksonského má tvar písmena J. Zvířeti trvá relativně dlouho, než svou kořist stráví. Pokud se při požírání potravy dostane do tlamy a dále nějaký štěrk či kamínek, různozubec jej jednoduše vykašle... Vejce různozubců portjacksonských jsou potravou mnoha predátorů, a podle jednoho výzkumu se nevylíhne až 89,1 % mláďat. I když se občas stává vedlejším úlovkem, není různozubec portjacksonský ohrožen.

Různozubec Francisův (Heterodontus francisci)

Pouze jeden metr dlouhý různozubec, vyskytující se na západním pobřeží Severní Ameriky, zvláště v Kalifornském zálivu. Mláďata se živí mnohoštětinatci, jídelníček dospělých jedinců pak z 95 % tvoří mlži a plži, zbytek například krabi nebo stejnonožci. Rozhodně se však nebojí přiživit se i na mořských hvězdicích. Tento druh je zajímavý tím, že jako jeden z mála různozubců a vlastně jako jeden z mála žraloků vůbec vykazuje známky rodičovské péče. Samice různozubců svá vejce nasávají do tlamy a poté je odnášejí do puklin mezi skalisky v pobřežních vodách. Tato vejce se však mohou stát obětí kanibalismu, jiní různozubci se totiž na nich rádi přiživí. Různozubec Francisův se také často stává vedlejším úlovkem. V Kalifornii se takto ročně uloví až 1800 kilogramů tělesné masy těchto žraloků. Je to hodně, ale v porovnání s historickými čísly jde o jakési "zlepšení". Například v roce 1979 se ulovilo 9500 kilogramů těchto různozubců Francisových. Bohužel však nevíme, jak na tom stavy těchto žraloků jsou, snad bude v budoucnu zjištěno více. IUCN zatím nedokáže stav ohrožení různozubce Francisova odhadnout.

Máte-li zájem se o zde uvedených zástupcích řádu různozubců či o jiných druzích žraloků dozvědět více, popadněte knížky o žralocích, zvířecí encyklopedie, navštivte stránky o žralocích... Nebo si najděte předchozí části tohoto projektu. Pokud Vás prostřednictvím tohoto článku různozubci zaujali, pak jistě splnil svůj úkol... Projekt Žraločí řády je už z poloviny hotov, zbývají však další čtyři řády, které v příštích několika týdnech hodlám popsat...