Přináším první část 11. kapitoly 2. série Lovců kryptidů. Je to kapitola již předposlední, a válka mezi několika skupinami lidí s kryptidy na pozadí se žene k vrcholu. Všechno to začalo v podvodní základně Deylina Nieta v jezeře Nikaragua. Nieto, který si vytváří armádu kryptidů a robotů, má s naším světem velice zákeřné plány. Byl to on, kdo prostřednictvím Amana a později i Clauda Ngoye nechal na Pierru Leroyovi vyzkoušet sérum agresivity, které mu pomohl vyvinout doktor Brickell. Nesmíme zapomenout na to, že Nieto má "syna", kovového robota Metallera, jehož tělo je tvořeno našim přátelům stále dosud neznámým kovem, který se nedá zničit. Zabiják kryptidů Gregory Martin již zemřel v Himálaji. Jeho muži, včetně Setha Hutchinsona a Alekseye Patersona, byli zatčeni. Pak je tu ale ještě Claude Ngoy, záhadný slizký humanoid, poslední přeživší své rasy inteligentních bytostí z gabonských pralesů. Sam Weber, vrah Pierrovy sestry Sabine a donedávna Ngoyův pomocník, byl Jackem zastřelen. Lovci kryptidů také zjistili, že slizké Ngoyovo tělo je možné zničit s pomocí plazmy, ohně... Po tom všem, od problémů s Pierrem přes výbuch základny až po její znovupostavení a rozšíření majetku Lovců kryptidů o vůz Cryptid Chaser a letoun Cryptid Swift však ještě stále není vyhráno. Má se odehrát něco, co uvrhne naši planetu v nebezpečí...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST PRVNÍ:
Nekonečné ticho narušily kroky. Sníh, držící se už několik měsíců, hlasitě křupal, když na něj dopadaly boty těžkého muže, z jehož obličeje byly vidět jen oči. Div ho v nich vším mrazem neštípalo. Blížil se ke svému obydlí, malé dřevěné chaloupce na okraji ruské vesničky daleko na Sibiři. Před domkem ho očekávala jeho osmiletá dcerka. S radostným výkřikem "Tati!" se k němu rozběhla a objala ho. Pak se začala podivovat, proč přichází domů s prázdnýma rukama. "Žádné ryby. V řece už pod ledem nic nežije," řekl jí upřímně. "Pamatuješ, jak jsi mi vyprávěl o konci světa, když jsem byla malá?" zeptala se ho trochu smutně dcera. "Nemusíš se tím trápit. Nikdo neví, kdy přijde," odpověděl otec. "A co když přijde teď? Vždyť už jsme nic nejedli několik dnů..." odpověděla dcera a opět svého tatínka objala. Pak ho od sebe náhle rychle odtrhla. "Tati, podívej!" řekla nahlas a ukázala na oblohu. Muž se prudce otočil a spatřil svítící objekt rychle padající k zemi. Tiše dopadl kdesi v dáli, na nekonečné sněhové planiny. "To byla padající hvězda?" zeptala se dcera. Otec se roztřásl. "Ne, to je konec světa..." odpověděl s hrůzou... V astronomické laboratoři uprostřed Londýna očekávali významného hosta. Když se otevřely dveře výtahu, a do laboratoře vešel vedoucí výzkumu Clark Johnson spolu se slavným Lovcem kryptidů Jackem Owenem, všichni začali jásat. Jack se bohužel musel každému podepsat do notýsku nebo na stylovou pohlednici s fotografií všech členů týmu. Johnson odvedl Jacka do temné místnosti vybavené desítkami počítačů. Zde se Jack setkal s americkou agentkou Barbarou Kentovou. Stiskla mu ruku tak pevně, že se mu skoro zastavil dech. Pak si konečně sedli k jednomu počítači. "Pane Owene, začnu takhle. Váš tým je jedním z nejlepších, pokud jde o pátrání. Po čemkoliv. Ať už jsou to kryptidi nebo slizcí humanoidi... Lovci kryptidů vždycky uspěli. Máte můj obdiv," rozmluvil se Johnson. S agentkou tato slova rozhodně nehnula. Ani nic nedodala. "Podívejte se," pokračoval Johnson a ukázal na několik snímků na obrazovce, "toto jsou satelitní snímky pořízené družicí 460, která krouží kolem severní polokoule. Zaznamenala konec životnosti satelitu číslo 459. Nejedná se o běžné družice. Předtím, než nad nimi po čtrnácti letech ztratíme kontrolu, začnou se šílenou rychlostí pohybovat okolo celé planety. Vypouštějí pak boxy s nasbíranými informacemi." "Satelit číslo 459 tedy končí svou službu. Kam ty boxy dopadly?" zeptal se Jack. "Jeden box byl již vypuštěn. Další tři budou shozeny během příštích dvou dnů. Ten první box dopadl do Jakutské oblasti na Sibiři," odpověděl Johnson. "Chcete po Lovcích kryptidů, aby ty boxy posbírali?" optal se Jack. "Pokud byste souhlasil, bylo by to úplně nejlepší," usmál se Johnson. "Lovci kryptidů jsou tu ale především od toho, aby se zabývali věcmi spojenými s kryptidy," namítl Jack. "A tohle s kryptidy spojené je, pane Owene," řekla trochu arogantně agentka Kentová. "Jsou tam informace o emzácích? O tom pochybuji," řekl jí s upřímností v očích Jack. "Ne. O kryptidech. Astronomická laboratoř získávala po léta satelitní snímky všech různých míst na severní polokouli. Družice 459 zaznamenala víc než dost případů přítomnosti kryptidů v různých částech světa. Od Ruska přes Británii po Kanadu a USA. Začala jsem se tím zabývat před deseti lety. CIA to tajila, než se objevili Lovci kryptidů. Jednoduše jsme dostávali kopie pořízených snímků a identifikovali různá zvířata... Některá z nich možná znáte..." rozpovídala se agentka. "Cože? Před deseti lety? Takže Lovci kryptidů vlastně za poslední dva roky nic nového nezjistili?" vydal ze sebe překvapeným hlasem Jack. "Ne. Vy jste jenom všechno odhalili," odpověděla agentka. "Ne všechno, agentko," vložil se do toho Johnson. "Počkat, jsem tady v přítomnosti lidí, kteří vědí o kryptidech víc než já?" položil jim Jack poslední otázku, na kterou však ani Johnson, ani Kentová neodpověděli... Před budovou astronomického centra se Kentová ještě naposledy zastavila před Jackem. "Věřím, že Lovci kryptidů to zvládnou," řekla mu vyzývavě. Pak mu do rukou vložila pár fotografií. "Máte omezený čas," dodala a odkráčela k autu. Jack se podíval na fotky pořízené jakutskými vesničany. Nacházeli se na nich roboti X-77 letící kamsi do dáli. Nieto už po boxu pátrá... Na poradě v základně se Lovci kryptidů dohodli, že se na tři boxy rozdělí. Na Sibiř budou vysláni Roger a Pauline. Jack se rozhodl zatím zůstat v Londýně a čekat na "druhou zásilku". Podle propočtů totiž měla dopadnout v arktické Kanadě. Šance, že by využil pomoci svého kamaráda Mikea, studující pižmoně*, byla vysoká... Cryptid Swift vysadil Pauline a Rogera uprostřed zasněžené sibiřské tundry. K vesnici a k místu, kde box spadl, zbývalo pár kilometrů chůze. Akihiko, který letoun řídil, se se svými kolegy trochu nerudně rozloučil, a pak už tu zůstali sami. Neváhali, a pustili se do hledání boxu. Užívajíce detektory kovu i termovizi, procházeli celým okolím, až se dostali k vesnici, kde se museli doptat na tajemný objekt, neboť ho stále nenašli. Možnost, že ho dříve našli Nietovi roboti, se zdála býti dosti pravděpodobnou...
Nejvíce o jakémsi tajemném, svítivém objektu, který spadl z nebe, věděli mrzutý Kaskil a jeho malá dcerka Tuskulaana. Otec, starající se sám o svou dceru po nedávné smrti matky ve sněhové závěji, nejprve nechtěl Pauline a Rogerovi umožnit vstup do domu. Po nějakém tom přesvědčování se konečně odhodlal je pustit dovnitř. Divil se, po čem to pátrají, a proč neznají zcela přesné souřadnice místa dopadu. "Všechno, co jsme viděli, bylo znamení, že brzy přijde konec světa," řekl jim tajemně. "Byl to zázrak. A takové přicházejí jen před koncem světa," vyprávěl vzrušeně. Pak řekl, kam asi ten předmět dopadl. "Blázen," usmál se Roger, "až bude konec světa, tak mi naroste třetí noha. A navíc začnu lítat a mrkat ušima. A dýchat očima," vymýšlel si Roger. Pauline mu nevěnovala velkou pozornost. Brzy došli tam, kam měl box dopadnout. Množství stop ve sněhu neznamenalo nic dobrého. Byly to ploché stopy. Byly tu stroje. Ale zdá se, že truhlu s pokladem nenašli... Podle detektoru kovu se box nacházel hluboko pod sněhem. Od doby, kdy dopadl, totiž pořádně nasněžilo. "Nietovi roboti asi nemají lopaty," zasmál se Roger. Vytáhl z batohu rýč s teleskopickou rukojetí, kterou natáhl do délky, a začal kopat. Pauline mezitím zaujal odlesk něčeho za zasněženým kopcem. "Rogere, pokračuj. Já se na něco podívám," řekla dost rozhodně Pauline, vytasila svou laserovou pistoli a přiblížila se ke kopci. To zalesknutí! To přece Lovci kryptidů znají... Když se někde leskne kov, blíží se problémy... Pauline měla na jazyku výkřik, když uviděla, kdo je sleduje. Skoro se s tím špiónem srazila. Byla to malá Tuskulaana. Docela vyděšeně hleděla na hlaveň laserové pistole, kterou jí Pauline mířila do obličeje. Pauline samozřejmě zbraň o vteřinu později schovala. "Co tady děláš?" zeptala se jí starostlivě. "Chtěla jsem vědět, co to vlastně hledáte. Nechci, aby byl konec světa. Nevěřím, že je to nějaký zázrak," řekla Tuskulaana. "Běž domů. A ne, není to zázrak. Je to jenom... Skříňka," odpověděla jí Pauline. "Ale zázraky se dít budou," ozval se mechanický hlas. Pauline dostala těžký zásah rudým laserem. Tuskulaana začala řvát. Pauline zvedla hlavu ze země a spatřila to, čeho se prve tak obávala. Za malou zasněženou skalkou stál Metaller, jenž se tu dosud skrýval. A byl vylepšený; laserové pušky přece minule neměl! Jeho zlověstný smích doplněný skřípáním kovu Pauline skoro paralyzoval. Když se z druhé Metallerovy ruky vysunulo dlouhé ostří, a inteligentní robot kráčel k vyděšené dvojici, přála si Pauline, aby měla na dosah alespoň svou laserovou pistoli. Jenže ta jí při pádu vypadla z pouzdra. S hrůzou viděla, jak Metaller pistoli rozšlápl. Už se blížil. Blížila se smrt...
* - kapitola Hledání medvědí nestvůry, 1. série Lovců kryptidů
Paulininou jedinou nadějí je Roger... Zachrání ji? A kdo vyhraje boj o první skříňku s informacemi ze satelitu číslo 459? Co bude s ostatními dvěma skříňkami? A proč po nich Nieto jde? Nejde tu jen o kryptidy, jde tu o něco mnohem víc... Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat