Uběhlo šest měsíců od hromadné invaze Shai'ri a jejich následné porážky. Svět se teprve vzpamatovává ze strašlivého šoku, který mu mimozemšťané způsobili. Ničemu rozhodně nepomáhá fakt, že Lovci kryptidů, kteří lidstvo před hrozivým osudem zachránili, jsou nyní brutálními zabijáky. Pomocí vysokorychlostního letounu se stealth systémem se přemisťují po celé planetě a často bez varování útočí na různá lidská sídla, zanechavše za sebou řadu zubožených, roztrhaných mrtvol. CIA dosud neví, proč bývalí hrdinové tyto ohavné činy provádějí. Avšak poté, co způsobili již pátý incident, tentokrát v hlavním městě Amerických Panenských ostrovů Charlotte Amalie, a zničili sklad mohutné společnosti Olsen Corporation, rozhodl se její majitel, americký businessman Jeremy Olsen, že Lovce kryptidů zastaví. Obdobně, avšak praktičtěji, smýšlel Sam Weber, bývalý estonský padouch, který učinil tlustou čáru za svou násilnou minulostí, a po mimozemské invazi se věnoval poklidnému životu v Tallinnu. Poté, co Jack Owen zveřejnil videoklip, v němž slíbil útok na belgické město Hasselt, rozhodl se Sam jednat, a Lovcům kryptidů se postavit. Správně odhadl, že zpráva byla jen rozptýlením, a že tým teroristů měl v plánu zaútočit na vedlejší Genk. Samova konfrontace s Lovci kryptidů neměla dlouhého trvání. Zřezali ho. Nadlidsky silný Pierre Leroy mu pak zlomil páteř. Dají se vůbec tito zabijáci zastavit? A proč se těchto zločinů dopouštějí?
CRYPTID HUNTERS DARK, ČÁST TŘETÍ:
Bránou vedoucí k základně Ústřední zpravodajské služby projela nablýskaná bílá limuzína. Vznešeně se nesla po důkladně vyčištěné silnici, která snad nemohla víc kontrastovat s ruinami budov, jež ji obklopovaly. "Nevypadá to tu nic moc, Terrenci," řekl Jeremy Olsen, pohodlně si sedící na zadním sedadle, svému řidiči, jedinému dalšímu člověku v autě. "Asi nemají dostatek peněz na rychlé opravy, pane," poznamenal řidič, pohlédl do středního zpětného zrcátka tak, aby boss viděl na jeho obličej, a sarkasticky se usmál. "Doufal jsem, že to tu bude velkolepější," řekl Olsen, a vyhlédl z okna. Hlavní sídlo CIA bylo sice stále pokryto fóliemi a po jeho levé straně bylo postaveno mohutné lešení, poseté desítkami dělníků, ale jinak působilo sebejistě. Před budovou stál Arik Thomson, muž, kterému všechna tajemství CIA patřila, a pomalu jezdil prstem po velkém černém tabletu, jenž držel v levé ruce. Jakmile se limuzína zastavila před vchodem do budovy, zasunul Arik tablet do velké vnitřní kapsy ve svém tmavém kabátu, a vyšel vystupujícímu Olsenovi vstříc. "Jste tu poprvé?" zazubil se. "Technicky vzato ano," odpověděl Olsen s úsměškem, "aspoň dobrovolně." Ohlédl se na řidiče, který spěšně otevíral kufr automobilu, a vytahoval z něj bossovo zavazadlo, lehký hnědý kufřík. Poté, co mu jej podal, vrátil se na jeho příkaz zpět do automobilu, kde měl počkat, až meeting skončí. "Že jste si udělal čas až teď?" zasmál se Olsen. S Arikem vstoupil do budovy. "Měl jsem moc práce, pane Olsene. Takhle to chodí, když řídíte nejdůležitější organizaci na světě," řekl nadlehčeně Arik. "Tak nejdůležitější? Kolik vám vynáší, co?" "Možná byste se divil." "Á, takže je to tajemství. No, já se zrovna svými výdělky taky nechlubím, takže Vás chápu," zasmál se Olsen. Výtahem vyjeli do prvního patra a zamířili k poradní místnosti. Před tou stály agentky Barbara Kentová a Megan Leesonová a hovořily spolu o pracovních záležitostech. "Určitě přijde, poslala jsem ji pro něj," rozléhal se Barbařin hlas po prázdné chodbě, i když mluvila tiše. Oči obou agentek se rázem upřely na šéfa s Olsenem, a ztichly. "Agentko Kentová," usmál se Olsen, a pokynul, "jsem rád, že jste mi umožnila toto setkání zorganizovat." "Ani nemáte zač," řekla suše Barbara, a s Megan vstoupily do místnosti, následovány Arikem a jeho kontroverzním hostem. Uvnitř stál u okna agent Collins, ohromný svalouš s krátkými, na ježka ostříhanými vlasy, a zlověstnými, děs nahánějícími rysy v obličeji. Arik zavřel dveře a poprosil účastníky setkání, aby se usadili. Nervózně vydechl, se zdviženým obočím zamrkal a mlaskl, se syčením vtáhl do úst vzduch a pak promluvil. "Všichni víte, proč tu dnes jsme, a proč jsme na toto setkání pozvali pana Olsena, jednoho z nejbohatších lidí ve Spojených státech. Máme tu velký problém, a nevíme, jak ho řešit," začal Arik, otevřel notebook položený na stole, dosud uložený v režimu spánku, a ukázal všem ostatním několik tabulek. Ta první nesla název "Global Threats - Section A" a zahrnovala všechny momentální hrozby, se kterými se svět potýkal. Na jejím začátku byla šestice jmen, jež byla každému v místnosti známá. "Jack Owen zabil 169 lidí, Pierre Leroy o čtyři víc, 173, Pauline Jetkinsová má na svědomí 146 vražd, Akihiko Yukimura se očividně činil, s neskutečnou vervou a sadismem hodným doživotního zavření v polštářové cele rozsekal 220 lidí, Fahad Ghazalli povraždil 151 nevinných a na Rogera Neilla připadá 144 vražd," okomentoval údaje v tabulce, a zase nahlas vydechl, "říkali si Lovci kryptidů, a spolupracovali s námi. Šest schopných lidí, skutečná elita, co se jejich oboru týkalo... Teď je vedeme v záznamech, ve kterých jsme mívali Usámu bin Ládina nebo Mohameda Atefa. Pro všechny z nás je vážně těžké uvěřit tomu, co se děje, ale taková je realita. Už mají na svědomí šest teroristických útoků v různých zemích světa. Musí se s tím něco udělat." "Proto jsem tady," řekl Olsen a utáhl si kravatu, "tihle takzvaní Lovci kryptidů podle mě představují jedno z největších nebezpečí pro civilizovaný svět. Nechci se vás tady dotknout, vím, že jste s nimi pracovali. Nejsem pitomec, vidím, že tady agentka Kentová to nese zvlášť těžce. Měli jste je za skvělé lidi. A já to chápu. Ale člověk se občas v lidech zmýlí, není to tak? Podle mě, dámy a pánové, byl tenhle tým 'hrdinů' vždycky tvořen nestabilními jedinci. Vyvrženci, kteří se rozhodli věnovat se šílenostem, hrát si na něco, čím nikdy nemohli být, a celý svět jim to spolkl. Provolával jim slávu, tleskal jim, děti se za ně oblékaly na Halloween... Ale ve skutečnosti to vždycky byla monstra, svázaná svou touhou kazit svět, ve kterém žijeme. Co se stane ze skupiny izolovaných jedinců, kteří se prohánějí po světě s laserovými pistolemi, ve vysokorychlostním letounu, a zabývají se věcmi, které nikoho jiného nezajímají?" V místnosti zavládlo ticho. Olsen přejel očima po všech účastnících diskuse. "Nebezpeční sociopati. Banda duševně narušených jedinců neschopných existovat v naší lidské společnosti, bez dozoru, aniž by jedinému z nich někdo viděl do hlavy, a dokázal alespoň předpokládat, kdy už pro ně nebude dostatečně zábavné předstírat světu, že nejsou to, za co se vydávají, a ukáží svou pravou tvář," pokračoval Olsen. "Takže vy říkáte, že každý z nich byl od určité doby člověkem bez empatie?" zeptala se Barbara a s úsměvem odfrkla. "Nemyslím to přímo doslova," bránil se Olsen. Barbara mu skočila do řeči. "Protože přesně to sociopat znamená. Člověk, který se k lidem chová jako prase, protože třeba kvůli těžkému dětství prožitém s hrubými rodiči, kteří ho zneužívali, přišel o veškerý soucit," namítla Barbara. "Dobře, neberte to tak, že si chci hrát na jejich psychiatra. Ani jsem se s těmi lidmi nesetkal, a chápu, že je tu vy všichni možná znáte lépe, než já. Koneckonců jste s nimi byli v kontaktu, já ne," řekl Olsen a roztáhl ruce. "Nejsem si jistá, jestli je sociopat to správné slovo, pane Olsene," ozvala se Megan. "Fajn, asi jsem se nechal trochu unést. Není to tak, že by se o mé schopnosti vášnivě se o něčem rozmluvit všeobecně nevědělo," řekl Olsen a opřel se zády o židli. "Právě to může být problém," řekl se svraštělým čelem Arik. "Prostě nemám příliš v lásce tyhle superlidi," pokračoval Olsen, avšak při pohledu na Collinse se zastavil. "Nic proti, samozřejmě," řekl Collinsovi, jenž na něj dosud němě hleděl, "říkám jen to, že jakmile dáte nějakému člověku velkou sílu, je dost pravděpodobné, že ji dříve či později zneužije." "Zrovna vy víte, o čem mluvíte, že? Proč byl jeden z nejbohatších lidí ve Spojených státech zavřený ve vězení?" udeřila jej svými slovy Barbara. "Mluvíme tady o mé černé minulosti nebo o tom, jak se vypořádat s nebezpečím, které náš svět ohrožuje v současnosti?" řekl naštvaně Olsen. "Asi nelze popřít, že každého člověka lze zlomit, a má-li velkou moc, pak může ve stavu mentálního rozpoložení napáchat velké škody," pronesl Arik. "To je pravda," řekl Collins a pokýval hlavou. Z vlastní zkušenosti o tom moc dobře věděl. "Takže vy si myslíte, že Lovci kryptidů se tak trochu zbláznili?" zeptala se agentka Kentová Arika. "Víte, co se říká, agentko. Člověku stačí jediný špatný den k tomu, aby zešílel," řekl Arik, "oni těch špatných dnů zažili až moc." "Nikdy nebyli tím, za co jste je měli," ozval se Olsen. "Nebo nejsou tím, čím bývali," dodal Arik. "Jo, takhle jsem to taky říkal. Vám, agentko, že?" pousmál se Olsen. "Co myslíte, že za tu změnu může? Pokud to nejsou psychopati nebo sociopati, navíc se sadistickými sklony, může na tom mít podíl třeba deprese?" zeptala se Megan. "Možná. Mohlo by to vysvětlit ty mračící se smajlíky, které při svých útocích sprejují na zdi nebo na obličeje mrtvol. Ten nápis 'Comes To Us All'," odpověděla pomalu Barbara, přemýšlejíc o tom, co její kolegyně prohlásila. "Nějaká zvláštní mánie?" navrhl Collins. "Ale co za ní může? To, co se stalo před půl rokem?" vyhrkla Barbara. "Třeba to bylo to poslední, co je dotlačilo k totálnímu šílenství. Lovci kryptidů, tahle šestka, už byli v mnoha život ohrožujících situacích. Když přiletěli Shai'ri a začali drancovat celou planetu, mohli si uvědomit, že zkrátka nemohli vyhrát. Mohli podlehnout depresím. A potom mnozí z nich poumírali," odpověděl Arik, "nesmíme zapomenout na to, přátelé, že podobně jako mnozí z nás v této místnosti si i oni pamatují svou smrt. Nebýt toho, co nakonec provedli v dubnu, nikdy bychom se nevrátili. My jsme se se vzpomínkami na svou smrt vypořádali, ale oni třeba ne. Vám jsem jako pracovníkům CIA zaplatil terapii, i když ji někteří z vás nepotřebovali. Co když se však takový Akihiko nedokázal s tímto traumatem vypořádat, a vyvolalo to v něm touhu brutálně zbavovat životů ostatní lidi? Nebo něco takového? Všechny hypotézy stranou, ta vzpomínka na vlastní smrt by v tom mohla hrát roli." "No dobrá," ozval se Olsen a opřel se lokty o stůl, "o tom jste ale měli přemýšlet před půl rokem! Řekněte mi, kdo jim dal nové laserové pistole? Kdo je znovu vybavil, aby mohli žít své staré životy a běhat za záhadnými zvířátky? Vy!" Olsen vydechl, zasmál se a zakroutil hlavou při pohledu na všechny členy CIA, se kterými hovořil. "Dali jste jim zbraně. Udělali jste z nich akční superhrdiny. Koukněte na ně teď. Z hrdinů se stali teroristi. Vraždí, a dělá jim to radost," pokračoval, "a je to vaše chyba. Už pro nás toho udělali dost, zachránili svět před mimozemšťany, zachránili vám životy. Kruci, předtím možná zachránili svět před nějakými megalomany, kteří chtěli používat kryptidy, nebo jak se tomu říká, jako biologické zbraně. To je všechno moc pěkné, ale je vaší chybou, že jste jim věřili, a dodávali jim jánevímco. Nezajímá mě, že čtyřikrát zachránili svět. Jestli nezačneme jednat, sami ho zničí." I přes odlišné názory se všichni v místnosti dokázali shodnout, že problém s touto teroristickou skupinou se musel začít řešit, a to rychle. Na otázku, jak toho docílit, měl Olsen odpověď. Barbara však stále měla za to, že je třeba nejprve zjistit, proč Lovci kryptidů chaos šířili, a teprve potom vyřešit, jakým způsobem s nimi skoncovat. Její kolegové ze CIA, včetně Arika, souhlasili s tím, že je třeba neustále na Lovce kryptidů pohlížet jako na lidské bytosti, zasluhující si respekt a soucit, ať už bylo motivem jejich zločinů cokoliv.
Pro potřebu seznámit Olsena se vším, co se v poslední době událo, nechal Arik do poradní místnosti zavolat několik speciálních hostů, jimž byl v Langley již nějakou dobu poskytován azyl. Do světle modré místnosti s velkými okny vstoupili Kate Henshallová, přítelkyně Pierra Leroye a žena, jež nadpřirozeně silného Francouze znala jako nikdo jiný, s nejlepším zvířecím přítelem Lovců kryptidů, Tatzem, tmavým kočkočervem, jenž tým provázel po více než dva roky, a Harvey Lindo, přítel Fahada Ghazalliho, stejně jako Kate znající svého romantického společníka lépe, než kterýkoliv jiný člověk na světě. Harvey, příjemný brýlatý pán, nesl v náručí nejzranitelnějšího tvorečka, kterého po sobě krutá teroristická skupina zanechala. Miminko, které spinkalo v jeho přátelském obětí, se jmenovalo Dean, Dean Owen, a bylo donedávna milovaným synem Jacka Owena a Pauline Jetkinsové. Jakmile se hosté posadili ke stolu, začala Barbara vyprávět Olsenovi příběh o tom, jak to vlastně celé začalo. "Přetočme tedy hodiny o půl roku zpátky. Lovci kryptidů odrazili útok Shai'ri, Jack Owen se vrátil z daleké planety, a díky cestování v čase přivedl zpět všechny zemřelé členy týmu a jejich spolupracovníky, včetně nás. Světu ale nějakou dobu trvalo, než se alespoň částečně vzpamatoval. Se začátkem léta se už situace začala trochu lepšit, ve Spojeném království byla zvolena nová předsedkyně vlády, Ishita Burmanová, a okamžitě začala pracovat na přebudovávání Británie. Jack Owen s ní vyjednal přestavbu základny Lovců kryptidů v Londýně. Stavělo se velmi rychle, Jack totiž naléhal, aby se Lovci kryptidů brzy vrátili do akce, a mohli pokračovat ve své práci. Byl neuvěřitelně zapálený a zdálo se, že pobyt ve vesmíru měl na něj stejný vliv, jako pořádně silné kafé. S koncem července už stálo na území bývalé základny, kterou zničila vesmírná loď Shai'ri, nové provizorní středisko pro mise, a původní šestice se do něj přestěhovala z ministerských bytů ve středu Londýna, které jim vláda propůjčila," vyprávěla Barbara. "Pierre se rozhodl nastěhovat se zase k Lovcům kryptidů, a já zůstala ve středním Londýně sama, ale nevadilo mi to. Stejně jsem byla všemi těmi hrůzami z jara zničená, a potřebovala jsem čas jenom pro sebe," dodala Kate. "Já se zase přestěhoval do jižního Londýna, do ulice kousek od jejich provizorní základny. Chtěl jsem bydlet blízko Fahadova domova," řekl Harvey, a usmál se na Deana, který po dvouhodinovém spánku otevřel svá maličká očička a trhl sebou. "Osobně jsem se s Lovci kryptidů od jara nesetkala, měli jsme dost práce s navracením režimu CIA do starých kolejí," pokračovala Barbara, "ale všechno šlo prý hladce, a Lovci kryptidů plánovali nějaké nové výpravy. Jack vážně chtěl, aby byli takoví, jako dřív, disciplinovaní a vždy připravení bojovat. Proto dokonce začali nosit staré spandexové uniformy s nápisem 'The Cryptid Hunters'. A pak přišel začátek září. Pamatuju si, že jsem seděla ve své pracovně a přijímala šifrované zprávy od Amandy, která byla zrovna na misi v Jordánsku, kde od skončení invaze Shai'ri docházelo k velkým politickým nepokojům, neboť byl tamní král zabit mimozemšťany, a někdo jiný chtěl vládnout, atakdále, nuda. Najednou mi přišla od Arika zpráva, že se mám oblíct do uniformy a odletět do Londýna, že prý tam došlo k explozi, dvě ulice od základny Lovců kryptidů. Tady Megan byla jedinou další agentkou s volným časem, a tak jsme skočily do vysokorychlostního letounu společně a do hodiny přeletěly Atlantik. V té době už ale teroristický útok na jihu metropole skončil. Mluvila jsem s nějakým starým policistou, který neustále dokola opakoval, že ve West Norwoodu a Balhamu shazovali Lovci kryptidů ze svého letounu bomby. Nejdřív jsme tomu nedokázaly uvěřit. Megan mi rychle navrhla, abychom zamířily do jejich základny. Byla opuštěná. Dveře byly rozflákané na kusy od laserových pistolí, jednotlivé pokoje byly ale v pořádku. Vchod do budovy zničili, když ji opouštěli. Jen co jsme se dostaly dovnitř, přijíždělo auto s Kate. Ta pak ve druhém patře našla Tatze, jak vyděšeně běhal od jednoho konce chodby ke druhému. V pokoji, který tady podle Kate patřil Owenovým, ležel na posteli malý Dean, neměl ani plenu, a strašně řval. Nějak jsme nevěděly, co s ním dělat, mimina nesnáším, takže jsme byly rády, že se nedlouho poté do budovy dostavil Harvey, a Deana se ujal." "Utíkal jsem do základny hned poté, co se v televizi objevila zpráva, podle níž za tím útokem stáli Lovci kryptidů. Celý den jsem strávil na zahradě vykopáváním plevele, z dálky se ozývaly nějaké řachy, ale já myslel, že se zase spravuje nějaká budova nebo tak něco. Pak jsem se vrátil do svého nového domku, a co neslyším. No, o tohohle drobka se teď starám už měsíc a půl," řekl Harvey, a pohladil děťátko po hlavičce, "nechce se mi věřit, že ho rodiče jen tak zanechali ve své ložnici." "Právě o tom to je," řekla Kate, a pustila na zem Tatze, jenž se jí divoce kroutil v náručí, neboť se chtěl proběhnout, "všechno se to stalo strašně rychle. Večer předchozího dne jsem měla s Pierrem rande v Big Easy Kings Road v Chelsea. Zdál se být úplně normální. Galantnější a stabilnější, než kdy předtím. Za půl roku, co jsme spolu žili v bytě a následně se aspoň každé dva dny setkávali, si nikdy na nic nestěžoval, nikdy ani nezmínil svou zemřelou sestru, jejíž smrt mu kdysi působila takové trápení. Pierre se změnil, dospěl. Viděla jsem jeho fotky a záznamy z poslední doby, z těch útoků. Takovou brutalitu v sobě Pierre nikdy neměl. Nikdy, ani v době, když na tom nebyl psychicky dobře. Je to strašně zvláštní." "Fahad byl taky úplně v pořádku," pokýval hlavou Harvey a pohlédl na Kate, "na jaře jsme spolu občas mluvili o vzpomínkách na naši smrt, a to, jak nás trošičku děsily, jak se nám o tom zdálo. Ale to bylo všechno. Nic víc, pohoda. V květnu jsme vstoupili do registrovaného partnerství - nejkrásnější den našich životů. Oddal nás Derek Jacobi, i když chtěl Fahad původně McKellena, ten ale neměl čas. Já se pak vrátil ke své práci v software developmentu, do staré společnosti, a on dál pokračoval v práci se svými kolegy. Trávili jsme spolu spoustu času, vždycky to byl milý chlap, jemný a soucitný. Jinak bych ho nemiloval. Nikdy v sobě neměl ani špetku brutality. Býval agentem, dělal kompromisy, střílel nepřátele, ale... nikdy nešel po nevinných. Chlap, který se rval za lidská práva, nikdy nemohl být teroristou. Takže ať se toho osudného dne na začátku září stalo cokoliv, Fahadovi jen tak nepřecvaklo. A stejné to bude určitě s jeho kolegy, kterých si vážil právě pro jejich soucitnost a rozvážnost." "Tak co se jim tedy stalo? Proč páchají ty zrůdné zločiny?" zeptal se znovu Jeremy. "Určitě to má nějaké logické vysvětlení," odpověděl Harvey. Kate s ním souhlasila. "Kdybychom se mohli zeptat Tatze, co viděl, co ho tak vyplašilo... Hned by se vědělo," dodala. Olsen pokýval hlavou. "Děkuju. Vážím si toho, že vím, jak došlo k prvnímu útoku v Londýně, a že den předtím byli Lovci kryptidů mentálně v pořádku," pronesl takřka diplomaticky a znovu pohlédl na Barbaru, "nechci špinit jejich jména. Nechci vypadat jako jakýsi radikál, který je vidí jako nepřátele, jež musí být vymazáni z povrchu zemského za každou cenu. To nejsem. Ale se vší upřímností nám nepomůže vědět, co bylo předtím, než začali řádit. Zaměřme se raději na současnost a budoucnost."
"Můžu zmínit ještě jednu věc, pane Olsene?" zeptala se jen tak nevinně Barbara. Olsen se usmál, a výraz v obličeji nezměnil, ani když mu agentka ukázala pár fotografií pořízených civilisty v Genku. "Před čtrnácti dny použili Lovci kryptidů při teroristickém útoku v Belgii jednu z vašich hraček, že?" zeptala se Barbara. Na fotografii se nacházel Jack Owen ve velkém mechanickém obleku s nápisem Olsen Corp. "Mluvil jste o tom, že jsme jim dali zbraně, ale oni používají i ty vaše," zamračila se Barbara. "Jste rychlejší, než já, agentko. Právě jsem o tom chtěl mluvit," odpověděl klidně Olsen, "mí lidé měli z Charlotte Amalie poslat novou zásilku robotických obleků do Spojených států. Ale jak víte, protože jste tam byla, sklad byl zničen, a dodávka s krabicemi, jež obsahovaly části těchto výtvorů, byla přepadena Lovci kryptidů. Těch mechanických obleků budou mít nejspíš víc. Ukradli totiž součástky k sestrojení víc než jednoho. Ty záběry z Genku už jsem viděl, a velice mne děsí, že používají výtvory mé společnosti. Víte, Olsen Corporation se věnuje i výzkumu a průmyslu, a tyto mechanické obleky mají sloužit pracovníkům v lomech. Před rokem jsme prototyp dodali do pískovcových lomů v Indii. Tyto přístroje disponují velkou silou. A ano, bohužel mohou být použity i jako zbraně, dostanou-li se do nesprávných rukou." "To je poslední věc, na kterou jsem se Vás chtěla zeptat," odpověděla Barbara. Nesnažila se Olsena nějak překvapit, důvěřovala mu, stejně jako Arik a ostatní, jen ho neměla ráda pro jeho arogantní vystupování a kontroverzní výroky. "Ne, zůstaňme u toho na chvíli. Podívejme se na to, jaké mají Lovci kryptidů zbraně. Od vás i ode mně - dodané i kradené," vyřkl Olsen. "Chcete je vyjmenovat? Spravený letoun Cryptid Swift se sadou nových laserových pušek, přenášející vysokorychlostní automobil Cryptid Chaser V.2, sada laserových pistolí typu LSM 677, kradené bomby všech možných typů, mechanické obleky Olsen Corp značky a čísla, které asi znáte jen vy..." promluvil Arik. "Zkrátka mají toho hodně. A uvědomíme-li si, že jeden z nich je supersilný a schopný regenerace, a jiný má zase kovovou páteř," pokračoval Olsen, a pohlédl na Kate a na Harveyho, "jsou neporazitelní. A to jsme ještě nezmínili, že jsou to brilantní plánovači. Zřejmě tedy nenajdeme nikoho, kdo by se jim dokázal postavit a porazit je. Mám ale plán." "Existuje někdo, kdo se jim už zkusil postavit," řekla Barbara. Olsen pokýval hlavou. Dlouho předtím, než byl na setkání pozván, četl o hrdinském výkonu muže, jenž za svou odvahu tvrdě zaplatil. Do místnosti vstoupila Amanda Lyonsová a tlačila před sebou ve vozíčku Sama Webera. Z rukou a nohou mu vylézaly hřeby chirurgické fixace, tělo měl ovázané, nedokázal pohybovat hlavou, a na zádech měl silnou ortézu. Dle lékařské diagnózy se již nikdy neměl postavit na nohy. "Amanda ho našla, když byla před dvěma týdny vyslána do Genku po útoku Lovců kryptidů. CIA ráno toho dne poslala pár svých lidí do Hasseltu, aby přinejmenším zhodnotili situaci a pomohli Belgickým ozbrojeným silám. Nikdo nepředpokládal, že by Lovci kryptidů zaútočili na vedlejší město, kromě tohoto muže," řekla Olsenovi Barbara. "Velmi mě těší," řekl Olsen a pokynul hlavou. "To je ten muž, o kterém jste mluvila?" zeptal se chraplavým, zmoženým hlasem Weber, a pohlédl na Barbaru. "Tak do toho, pane Olsene. Vysvětlete nám všem, proč jste chtěl Sama Webera vidět, a co měla znamenat ta Vaše SMS zpráva o Projektu Herkules," řekla zvědavě Barbara. Jeremy pohotově vytáhl několik složených papírů ze svého kufříku a rozevřel je. Byli na nich nakresleni lidé různé tělesné velikosti. "Už jsem řekl, že jedna ze společností v mé korporaci se zabývá výzkumem, přesněji řečeno experimentálním výzkumem. Projekt Herkules má posloužit k vytvoření jakéhosi supervojáka, chcete-li tomu tak říkat. Tady pan Thomson o něm moc dobře ví. Není to tak dávno, co jsme o něm vážně hovořili. Ale invaze mimozemšťanů pak byla problémem daleko větším, a řešení našeho projektu muselo být odloženo na neurčito. Potřebujeme testovací subjekt, kterému bude do krve a svalstva vpravena látka, jež zvýší jeho sílu, odolnost a dodá mu schopnost regenerace," rozpovídal se Olsen. "Takové pokusy už ale přece byly provedeny," ozvala se Amanda. "Ano, já vím," odpověděl Olsen, a pohlédl přímo na Collinse, "ale výsledek nikdy nebyl dost stabilní. Mí vědci přišli na to, jak člověka proměnit bez vedlejších účinků." "Říkal jste, že nemáte rád superlidi," poznamenala Barbara. "Jen ty nestabilní," řekl zase s úsměvem Jeremy. "Projekt Herkules," zasmál se chraptivě Weber, "zní to pěkně. A... vy jako chcete, abych do toho šel já?" Olsen pohlédl na Arika, na Barbaru, Amandu, Megan i Collinse. Harvey i Kate byli poněkud dost zvědaví. "Sam Weber jako jediný odhadl, kde Lovci kryptidů zaútočí. Jako jediný věděl, že jejich zpráva nebyla ničím jiným, než malým rozptýlením, a my na to skočili. A měl odvahu se jim postavit, i když téměř neměl šanci," řekl Arik, "já v něj věřím." "Já též," usmál se Olsen. "Znamená to tedy, že mi dáte látku, která mě zregeneruje a vrátí mi sílu? Takovou, jakou jsem měl, když mým tělem proudily molekuly z těla Clauda Ngoye?" zeptal se Sam. Úplně ožil. "Chci vytvořit supervojáka, jenž bude dostatečně silný na to, aby v boji porazil všech šest Lovců kryptidů naráz. Ano, pane Webere, vrátím Vám sílu. Stanete se nadějí pro tento svět."
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat