úterý 22. února 2022

Dinosauři z Jihoafrické republiky: Abrictosaurus

Jak jsem slíbil v závěru loňského článku o melanorosaurovi, jenž byl napsán 21. prosince, projekt Dinosauři z Jihoafrické republiky bude pokračovat i v tomto roce! Dva měsíce a jeden den od té doby, co jsem napsal jeho poslední část, je jistě již nejvyšší čas do něj opět přispět. Tentokráte tedy v jeho rámci popíši abrictosaura. Samostatný článek o něm jsem napsal shodou okolností 21. února 2012, tedy před deseti lety a jedním dnem! A musím přiznat, že mne samotného nyní zaskočilo načasování napsání tohoto poměrně detailnějšího článku...

Druh: Abrictosaurus consors,
Autoři popisu: Richard Thulborn (druh), James Hopson (rod),
Naleziště: Elliot Formation, Východní Kapsko (+ sousední Lesotho),
Období: raná jura, před 199 až 196 miliony let.
V roce 1974 popsal britský paleontolog Richard A. Thulborn druh heterodontosauridního dinosaura na základě nekompletní lebky a kostry, nalezených v Upper Elliot Formation na území malého státu Lesotho. Domníval se, že se jednalo o zástupce rodu Lycorhinus, popsaného Sidneym H. Haughtonem o padesát let dříve, a v září 1974 jej v odborném časopise Zoological Journal of the Linnean Society popsal pod názvem Lycorhinus consors. Druhové přízvisko znamená v překladu v podstatě "společnice"; Thulborn se domníval, že typovým exemplářem byla samice, neboť na rozdíl od L. angustidens (v současnosti jediného validního druhu rodu Lycorhinus) postrádala zvětšené "špičáky" (kaniniformy), považované za znak samců. Jen rok nato, tedy v roce 1975, napsal James Hopson článek, jenž byl publikován v úplně stejném periodiku, a v němž učinil redeskripci fragmentární lebky nalezené na území tehdejší Kapské provincie (a na území dnešního Východního Kapska), kterou Richard A. Thulborn považoval za pozůstatek Haughtonova L. angustidens. Hopsonovi se podařilo zjistit, že tato lebka L. angustidens vůbec nepatřila, a že se mnohem více podobala lebce o rok dříve popsaného L. consors. Znaků, kterými se však tato specie lišila od L. angustidens, bylo tak mnoho, že se Hopson rozhodl přeřadit ji do zcela nového rodu, pro který vymyslel jméno Abrictosaurus. To v překladu z řečtiny znamená "bdělý ještěr". Tímto pojmenováním se Hopson opřel do Thulborna ohledně jeho hypotézy, podle níž heterodontosauridi estivovali v horkém či suchém období (estivace je, jak je obecně známo, takovou letní obdobou zimního spánku, hibernace). Thulborn výsledky jeho studie nikdy nepřijal jako validní, a ve svých dalších odborných článcích stále odkazoval na druhy Abrictosaurus consors a Heterodontosaurus tucki jako na zástupce rodu Lycorhinus. Podobně jako různozubý Heterodontosaurus, i Abrictosaurus měl hypsodontní zuby (zuby s vysokou korunkou). U druhého exempláře, pocházejícího z Jihoafrické republiky, se zachovaly kaniniformy jak horní, tak spodní čelisti; ten horní byl dlouhý 1,5 centimetru, spodní prodloužený "špičák" měl na délku 1,7 centimetru. Přední část těchto prodloužených zubů byla pilkovitá, zadní však nikoliv. Tím se Abrictosaurus zásadně liší od heterodontosaura i lycorhina, jejichž kaniniformy jsou pilkovité (či zoubkované) z obou stran. Na rozdíl od svého "různozubého" bratránka měl Abrictosaurus také menší, lehčeji stavěné přední končetiny. Čtvrtý a pátý prst na předních končetinách měl o jednu prstní kůstku méně, než u heterodontosaura. Zda je Thulbornův exemplář z Lesotha skutečně samicí, to se přesně neví. Podle publikace The Dinosauria D. B. Weishampela, Halszky Osmólsky a Petera Dodsona z roku 1990 je typový exemplář abrictosaura zřejmě juvenilem, soudě podle jeho krátkého obličeje a nesrostlých křížových obratlů. Jakékoliv hypotézy o pohlavním dimorfismu tohoto druhu dinosaura, založené na rozdílu délky kaniniformů lesothského a jihoafrického exempláře, jsou tedy zřejmě pochybné. To ovšem neznamená, že se od sebe samice a samci abrictosaura nemohly délkou kaniniformů odlišovat, prostě pro to jen není nesporný hmatatelný důkaz. Prodloužené kaniniformy mohly být sekundárním pohlavním znakem, a v případě, že by typový exemplář dorostl plné velikosti (a nezahynul by tedy v juvenilním věku), mohl se dočkat prodloužených "špičáků", byl-li tedy samcem. Byl-li samicí, pak zřejmě nikoliv. Nebude-li však nalezen nějaký další exemplář, který by to jasně potvrdil, pak kaniniformy u abrictosaura nebudeme moci považovat za sekundární pohlavní znak. Co se celkové velikosti týče, byl tento ptakopánvý dinosaurus dlouhý až 120 centimetrů, a jeho hmotnost se pohybovala okolo 1,4 kilogramu. Šlo o býložravce anebo všežravce. V rané juře se na území Jihoafrické republiky a Lesotha setkával například se svými příbuznými, pegomastaxem, heterodontosaurem a lycorhinem, s bazálním ptakopánvým eucorsorem a poměrně známým genasaurem rodu Lesothosaurus. Musel si dávat pozor na coelophysida rodu Megapnosaurus či neotheropoda rodu Dracovenator, jež mohli být jeho potenciálními predátory.


Obrázek pochází z webu Kidadl. Informace o abrictosaurovi pocházejí z anglické Wikipedie, která odkazuje na kvalitní zdroje v odborné literatuře. Vězte, že tento projekt bude nadále pokračovat!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější