Rod Synapturanus, patřící do čeledi parosničkovitých (Microhylidae) a podčeledi Otophryninae, zahrnuje v současné době již sedm druhů; tři z nich byly popsány v 70. letech minulého století, další tři pak teprve minulý rok, a o zatím posledním přírůstku na seznamu pojednává článek Germána Cháveze z Instituto Peruano de Herpetología v Limě a jeho kolegů, který byl 16. února 2022 publikován v odborném časopise Evolutionary Systematics. Drobného hrabavého obojživelníka pojmenovali Synapturanus danta, což je poněkud kuriózní název. "La danta" je totiž lidové označení pro tapíra středoamerického (Tapirus bairdii), užívané v různých částech jeho areálu rozšíření. Když byla při expedici autorů studie tato žába poprvé viděna, začali jí někteří členové týmu říkat "rana danta" ("tapíří skokan"), protože jim její hlava z profilu připomínala hlavu tapíra. Synapturanus danta je znám pouze z pánve řeky Putumayo, jež je jedním z přítoků Amazonky, v nejsevernějším regionu Peru, Loreto. Chávez a jeho kolegové zamířili v listopadu 2019 do spodní části putumayské pánve, aby zjistili více o tamní herpetofauně, dosud stále nepříliš dobře zdokumentované. Odchytili tři exempláře parosničky rodu Synapturanus, a provedli jejich morfologickou, genetickou a bioakustickou analýzu. Na základě toho se jim podařilo zjistit, že tyto parosničky patřily ke zcela novému druhu. Zatímco morfologická a genetická analýza proběhla až po návratu do laboratorního prostředí, zvukové projevy žab byly studovány ve volné přírodě, vždy po setmění, za teploty mezi 24 až 26°C. Dominantní frekvence vokalizací se pohybovala mezi 1,73 až 1,81 kHz. Není příliš překvapivé, že zvuky vydávali pouze samci. Ti tvoří také všechny odchycené (a pozorované) jedince; typovým exemplářem je droboučký sameček měřící od špičky čenichu po kloaku pouhých 1,79 centimetru. Paratypy jsou na tom velikostně dosti podobně. Tympanum je v zadní části hlavy holotypu sotva rozeznatelné, jeho očka jsou malá, a rozměrově jsou shodná s 66 % vzdálenosti očí od nosních dírek. Špička hlavy je poněkud prodloužená, a skutečně připomíná jakýsi malý chobůtek. Zbarvení samců je na zádech a bocích čokoládově hnědé a bez skvrn. Čenich je bílý (je totiž zbaven pigmentu), a spodní část krku je ozdobena oranžovými či žlutými flíčky, které se nejspíše líbí samicím. Co se životního stylu S. danta týče, skutečně je to fossoriální parosnička, prohrabávající se mokrou a měkkou půdou putumayských rašelinišť. Jelikož není robustního vzrůstu, ve tvrdší půdě vůbec nehrabe. Typová lokalita, a zároveň také zatím jediná lokalita, ze které je tento druh znám, v současnosti naštěstí není v bezprostředním ohrožení ze strany člověka. Jak na tom jsou jeho počty (nyní je opravdu znám jen ze tří exemplářů), to ukáží až případné další studie.
Tapíří parosnička Synapturanus danta. Fotografie Germána Cháveze, zpřístupněná na blogu Species New to Science
Ačkoliv se S. danta může pyšnit skutečně zajímavým druhovým jménem, mezi svými příbuznými jistě netypickým, možná ještě zajímavější druhové přízvisko má Synapturanus zombie z Francouzské Guyany - jeden z oněch tří specií tohoto rodu popsaných v minulém roce. Čeleď parosničkovitých zahrnuje v současné době více než 680 druhů, patřících do 63 rodů - obsahuje tedy více rodů, než jakákoliv jiná čeleď žab. K první významné divergenci došlo v rámci rodiny microhylidů buď při K-T vymírání, anebo hned po jeho skončení.
Popis S. danta naleznete na tomto odkazu. Veškeré informace o něm, uvedené v tomto příspěvku, pocházejí z Chávezovy studie. Doplňující informace o rodu Synapturanus a čeledi parosničkovitých mi zprostředkovala anglická Wikipedie. Rozhodně se v brzké době dočkáte dalších článků o nových druzích žab, ostatně jejich popisy vycházejí prakticky neustále, a vždy tedy je, čemu věnovat pozornost.
Žádné komentáře:
Okomentovat