Konečně je tu třetí část projektu "Vyhynulé žraločí řády". První část pojednávala o hybodontech, druhá o řádu Cladoselachiformes, nyní je na řadě řád Symmoriida...
VYHYNULÉ ŽRALOČÍ ŘÁDY
SYMMORIIDA
Paryby z řádu Symmoriida (dříve též Symmoriiformes) se ve fosilním záznamu objevují před 382 miliony let v období Devonu. Řád pak z velké části, možná i úplně, vyhynul v permském období, na jehož konci došlo ke katastrofálnímu a hlavně největšímu vymírání živých organismů v dějinách Země. Je však možné, že některé z těchto paryb přežily až do období Křídy. Důkazem může být jediný zub žraloka rodu Cretacladoides z rané Křídy. Stavba zubu odpovídá té dalších žraloků z čeledi Falcatidae, která byla před rokem 2013, kdy byl zub nalezen, považována za vymřelou v karbonském období před více než 300 miliony let. Pokud Cretacladoides skutečně patřil do řádu Symmoriida, znamenalo by to, že řád samozřejmě existoval po určitou část druhohor. Žádné další druhohorní symoriidy však dosud vědci nenašli...
Do řádu Symmoriida patří tři jednotlivé čeledi: Symmoriidae, Falcatidae a Stethacanthidae. Otázkou je, zda o těchto parybách můžeme mluvit opravdu jako o žralocích. Podle některých odborníků šlo totiž spíše o chiméry. Ať tak či onak, tito predátoři naháněli hrůzu všem kostnatým rybám pozdně prvohorních moří a oceánů. Někteří zástupci řádu (například Stethacanthus) byli vybaveni podivnou, takřka sedlovitou dorzální ploutví. Jiní (Falcatus) měli namísto dorzální ploutve ostnatý výstupek natočený vpřed.
Řád Symmoriida byl popsán Zangerlem roku 1981.
Stethacanthus
Čeleď Stethacanthidae
Tento masožravec byl jen asi 70 centimetrů dlouhý. Pokud řád Symmoriida opravdu zahrnoval spíše chiméry než žraloky, pak se Stethacanthus zdá být výjimkou. Vypadal totiž naprosto stejně jako dnešní žraloci, samozřejmě však s jednou velkou výjimkou. Funkce dorzální ploutve, která tvořila jakýsi "hřeben", není zcela známá, ale je pravděpodobné, že sloužila k přilákání zástupců opačného pohlaví. Touto strukturou, mimochodem umístěnou na naprosto stejném místě jako dorzální ploutev dnešních chimér, disponovali pouze samci. Je dokázáno, že samice jí neměly.
Akmonistion
Čeleď Stethacanthidae
Jediný další známý stethacanthid. Byl popsán roku 2001 a je znám pouze z fosilií nalezených nedaleko skotského Bearsden. Opět byl vybaven hřebenatým výrůstkem na zádech, modifikovanou dorzální ploutví, pravděpodobně též sloužící samcům k přikákání samic nebo případně k odrazování rivalů.
Falcatus
Čeleď Falcatidae
Karbonský žralok žijící před 382 až 318 miliony let a dorůstající délky 25 až 30 centimetrů. Měl tzv. cladodontní zuby, to znamená, že jeho zuby neměly jeden, ale hned několik hrotů. Nejvýraznější byl samozřejmě prostřední hrot, tvořící většinu zubu, ale při korunce se nacházelo ještě několik dalších, menších hrotů. Montanský Falcatus má však ještě další podivnost: osten nacházející se na zádech. Byl natočen vpřed. Zřejmě jej opět měli jen samci, samice jím vůbec nedisponovaly.
Cobelodus
Čeleď Symmoriidae
Jeden ze tří rodů z čeledi Symmoriidae, žil na území Severní Ameriky (nálezy v amerických státech Illinois a Ohio) ve středním až pozdním Karbonu. Mezi chrupavčitými paprsky zpevňujícími jeho ploutve byl jeden obzvláště dlouhý; měřil 30 centimetrů. Tak jako ostatní paprsky, byl opatřen klouby, což ploutvím zaručovalo pohyblivost. Paryba samotná byla dlouhá 2 metry a měla vyboulený čenich. Hřbet byl jakoby nahrbený a dorzální ploutev byla posunuta výrazně vzad, takže se nacházela nad břišními ploutvemi. Vzhledem k tomu, že byl vybaven velkýma očima, domnívají se paleontologové, že lovil v hlubinách. Právě tam při lovu hlavonožců a korýšů uplatňoval svůj vynikající zrak.
Příští část se zaměří na řád Xenacanthida (dříve Xenacantiformes). Doufám, že se Vám zatím projekt líbí...
Žádné komentáře:
Okomentovat