Rok 2018 se pomalu chýlí ke konci. Doufám, že jste všichni měli krásné Vánoce. A taky doufám, že krásné Vánoce měl Dan Jameson z Dinosauřího parku. Ono se totiž vždycky v parku něco semele, a Dan má po radosti...
Barbourofelisova Vánoční pomsta
Tyto Vánoce byly v pořadí již páté, které jsem strávil v parku. Ještě třiadvacátého prosince mi Charles poslal na mobil video se vzkazem od své rodiny. Přáli mě a ostatním šesti lidem, se kterými jsem v parku zůstal, vydařené Vánoce a šťastný Nový rok. Chtěl jsem jim přání opětovat, ale internet začal blbnout a my strávili zbytek předvánočního večera zpravováním sítě. V pondělí jsem vstával brzy, již v šest. Musel jsem stačit nakrmit Microraptora, Andalgalornise, Macrauchenii, zvířata v akváriích, a to od Cobeloda až po belemnity, a před obědem jsem ještě musel vyklidit výběh Othnielií. Musel jsem z něj odstranit zvláště shnilé zbytky potravy, které si ani nevšimli. A po obědě jsem ještě zastřihával vysokou trávu při Othnielií ohradě. Odpoledne jsem se sešel se svými šesti spolupracovníky, pěti drsnými chlápky, povětšinou nováčky, a sekretářskou Liz, kterou jsme přijali teprve v listopadu. S chlapy se moc nedalo vyjít. Celé odpoledne strávili tím, že popíjeli alkohol. Tak jsem tedy vtipkoval s Liz. Po druhém vtípku mi dala facku. Strávil jsem dalších dvacet minut tím, že jsem se jí omlouval za to, že jsem se jí jedním vtípkem dotkl. Aspoň jsem zjistil, že je již zasnoubena... Ale o tom nebudu psát, sakra! A vůbec, vůbec to nebylo tak, jak byste si mysleli, že to bylo. Prostě jsem řekl vtípek... Hm... Už toho radši nechám. Večer jsme si pak vzájemně předali dárky pod stromečkem v jídelně, v hlavní budově parku. Každý z nás dostal dva balíčky. Byl jsem tak rád, že tu tentokrát nebyl balík od Olivera! Jeden dárek mi tu nechal Charles, druhý jeden můj kamarád, George. Dostal jsem teplé ponožky ve Vánočních barvách a také zbrusu nový safari klobouk. Večer se chlapi docela uklidnili, přestali popíjet, a tak jsme si zazpívali koledy. Jejich verze Jingle bells sice potvrzovala, že byli jemně podnapilí, ale jinak to bylo fajn a další písničky se už daly, ehm, poslouchat. Já byl samozřejmě nejlepším zpěvákem. Jeden z těch chuligánů měl k mému krásnému hlasu poznámku. Urazil jsem se. Chtěl jsem ho fláknout jednou z těch ponožek, ale neučinil jsem tak. Vidíte, tak jsem hodnej. Hlavně o Vánocích... Po setmění jsme všichni nasedli na malou jachtu a vyjeli na moře s petardami na palubě. Udělali jsme si ohňostroj. Bylo důležité, abychom byli co nejdál od ostrova. Je zde klid, ticho, takže zvířata asi ohňostroj beztak z dálky slyšela, i když snad nebyl děsivější, než vzdálené hromobití. Pořídil jsem video. Ty barvy na noční obloze nad Pacifikem... Na tohle nikdy nezapomenu. Krásný Štědrý den...
V úterý jsme měli problém. Barbourofelis, velká kočkovitá šelma s šavlovitě zahnutými špičáky, se v pět ráno dostala z výběhu. Ano, bylo to tak. Prostě prolezla nějakou škvírou v plotě. Bylo mou chybou, že jsem si nevšiml poškození ohrady... Barbourofelis, stále naštván za to, že byl kdysi odchycen Oliverem, nejprve zamířil do jeho skromného příbytku. Proskočil oknem a uvelebil se na Oliverově pečlivě ustlané posteli. Ve chvíli, kdy jsem vnikl na Oliverův pozemek, Barbourofelis spal. Spolu se Stevem, statným chlápkem z Británie, jsem vnikl do Oliverova domku. Barbourofelis se vzbudil. Vypadal tak něžně, jak si tak spinkal na Oliverově Vánočním povlečení. Následně však zavrčel, a pak vyskočil, a to už moc roztomilé nebylo. Steve ho trefil uspávací šipkou, šelma se naštvala, a protože nedokázala prorazit dveře, za kterými jsme celí udýchaní seděli, pohrála si s Oliverovou ložnicí. Kočka byla nakonec přemístěna do pozorovací ohrady, a já po telefonu rozesmátému Oliverovi slíbil, že mu koupím nové Vánoční povlečení. Z těch rozkousaných chuchvalců se nakonec stala podestýlka pro mého Leptoceratopse Dina, který si je nějak oblíbil. Aspoň jemu nemusím kupovat nové dečky atd. Jeho pelíšek je dostatečně vybavený... Ve středu jsem se celý den staral o mláďata lva jeskynního, která Oliver přivezl v létě tohoto roku. Nejsou to malá lvíčata, ba naopak, tyhle šelmy docela dost vyrostly. Člověk má někdy strach z těch jejich zubů, zvlášť když na něj při hře vrčí. Ale pořád jsou fajn. Včera jsem byl navštívit Masiakasaura Zubouna. Pořád se má. V novém výběhu se mu dost líbí... Tuto roční dobu si moc užívám. V parku nás sice mnoho není, ale o to je to víc fajn. Je nás jen sedm mezi desítkami a desítkami tvorů, kteří už miliony let nemají na téhle planetě co dělat... Krásnější to už být nemůže... V lednu se samozřejmě většina pracovníků parku vrátí na Tedův ostrov. Přijedou i nějací experti z Kanady, jejichž úkolem bude zjistit, zda na ostrově opět nehrozí výron jedovatých plynů... Věřím, že Oliver zase přiveze nějaká nová zvířata... Mám tuhle práci rád. Být Správcem dinosauřího parku je docela fajn.
Danova pošta: Tak jo, lidi, doufám, že jste si užili můj návrat na tento blog. Děkuju jeho majiteli za to, že mi umožnil s Vámi sdílet nějaké ty novinky z parku... Teď se zase na čas odmlčím, ale je dost pravděpodobné, že se po pár měsících zase vrátím. Možná v létě příští rok. Do té doby to musíte vydržet bez mé maličkosti...
Já Danovi děkuji za dva prosincové příspěvky. Určitě se vrátí, ale hned tak to nebude. Snad v červenci příštího roku se Správce dinosauřího parku zase na čas vrátí... Snad jste si tyto dvě části užili... Počínaje příštím týdnem se opět vrátí Obrázky týdne...
Žádné komentáře:
Okomentovat