Správce dinosauřího parku se vrací!!! Na konci letních prázdnin jsem slíbil, že se Danův páteční týdeník na čas vrátí před Vánoci, a slib jsem dodržel! Tento pátek a také ten příští tedy nebude patřit znovu zaběhlým Obrázkům týdne, ale Správci... Když jsem v létě vytvořil anketu "Který ze současných příběhů se Vám líbí nejvíce?", Správce dostal poměrně dost hlasů, což mne překvapilo. Přinejmenším stojí za to se ke Správci čas od času vrátit a pokračovat v jeho psaní... Tak, dost už řečí. Vydejme se společně za Danem Jamesonem, který nás informuje o tom, co se stalo a co se právě děje v Dinosauřím parku na Tedově ostrově uprostřed Tichého oceánu!
Vánoce se blíží
Tak, Vánoce jsou skoro tu. Nemůžu tomu uvěřit. Začínám ze všech těch zlobících zvířat v parku vážně šílet. V posledních měsících jsem vstával s tím, že si nepamatuju, jak se jmenuju. Každý den pravidelně vrážím do dveří od koupelny. Ani nevím proč. Vlastně ani nevím, proč to tu píšu. Máme příliš mnoho zvířat, příliš málo pracovníků (a to neustále zaměstnáváme nové lidi) a v parku je příliš mnoho hluku a počasí nás zlobí. V říjnu pršelo čtrnáct dní bez ustání, a my museli přemístit skupinu Othnielií z jedné ohrady do druhé. Do aviaria začala z průrvy ve stropě crčet voda, a přemístit naštvaného samce Dsungariptera téměř stálo jednoho z chlapů prst. Naštěstí si na něm agresivní ptakoještěr nepochutnal, ale to jen díky mé úžasné odvaze... No dobře, jen jsem toho chlapa odtáhl od klece, v níž byl Dsungaripterus přemisťován, ale i to byl hrdinský čin... Prosinec byl nabitý podivnými událostmi. Oliver na Isle of Die nalézal stopy nějakých dvounohých živočichů, které nedokázal identifikovat. Snad nějaký druh pravěkého zvířete, jež na Isle of Die přežívá a dosud paleontologové nenalezli jeho pozůstatky? Nebo nějaký hybrid? Oliver se nám sice s objevem stop netajil, ale také neprozradil, co si o nich myslí. Viděl jsem pár fotek... Chce to zvíře chytit a přivést do parku. Tak hodně štěstí, příteli. Bohužel však náš hlavní přírodovědec nemůže využívat pomoci svého kamaráda Tima. Moc mě mrzí, co se mu stalo... Tim byl vždycky ten správný dobrodruh, následoval Olivera na každé cestě. Provázel ho i tam, kam zbytek expedičního týmu nechtěl. Oliver a Tim jsou prostě dva správní britští přírodovědci, kteří vlezou kamkoliv za cenu čehokoliv... Pro začátek mne nechte uvést, že Tim je naživu. Jenže v září, krátce poté, co jsem přestal produkovat tento týdeník, Tima zasáhla šílená bolest hlavy. Už v parku mu náš lékař nalezl nádor. Hned druhý týden v září byl nemocný Tim přemístěn na Fidži, kde byl hospitalizován týden a půl. Odtamtud byl pak přemístěn do jedné výtečné nemocnice v Kalifornii. A tam leží dodnes. Podstoupil dvě operace, z nichž druhá byla velice náročná. Timovi se nedaří moc dobře. Byl jsem ho navštívit teprve minulý týden. Radoval se z toho, že vidí starého známého. Když jsem ho tak viděl ležet na posteli s oholenou hlavou a jizvou po řezu skalpelem, jen stěží jsem držel slzy. Úplně jsem v tu chvíli zapomněl na všechny problémy, které v parku máme... Oliver létá za Timem pravidelně každé dva týdny. Jestli se z toho Tim dostane, to nikdo neví. Proč mu nádor nenašli už dříve, to taky nikdo neví. Asi se rozmohl v posledních letech, které strávil běháním po Isle of Die s Oliverem... Když to teď píši, chce po mě Charles, abych mu donesl nějaký formulář, jenže já se nemohu dokopat k jeho dokončení... Aspoň při pohledu na Leptoceratopse Dina, již plně vzrostlého, se mi rozjasňuje mysl. Dino právě běhá na zahradě za mým skromným domkem. Spásá trávu. Venku je krásně teplo. Raději dokončím ten formulář a půjdu nakrmit našeho Microraptora - to jsou jediné úkoly, které dnes mám...
Překvapivě se během podzimu v parku neudálo nic tak děsivého, kromě Timova onemocnění. Ale v pondělí tohoto týdne přišla další těžká rána. Opustil nás Greg, jeden australský veterinář. Stalo se něco naprosto nepředvídatelného. Zničehonic se v pondělí v šest ráno na východním pobřeží ostrova, jen kousek od přístavu, vynořil obrovský Spinosaurus. Měřil asi čtrnáct metrů na délku. Musel sem připlavat z Isle of Die. Cesta mu jistě trvala několik dní. Zcela vyhladovělý, zabořil čenich do sítí se sušenými rybami v přístavu, načež tam vystrašil několik ospalých přístavníků. Pak se to celé semlelo. Spinosaurus zamířil do středu ostrova. Pomalu se po čtyřech kolébal po již dokončené silnici. Rangeři mu z vrtulníku střelili uspávací šipku přímo do boku. Bohužel bylo v jeho okolí až příliš mnoho domů. Na zahradě jednoho z nich byl i Greg. Skrýval se za svým stavením v naději, že si ho obrovitý predátor nevšimne. Vrtulníkem vyděšený Spinosaurus náhle začal šílet. Ránou ocasem strhl část střechy jednoho domku. Pak zamířil ke Gregově domku, také jej poničil, a překousl vedví k smrti vystrašeného Grega. Dolní polovinu těla nechal ležet v zahradě, horní spolkl. Více nebudu popisovat, bylo by to nechutné... Zabralo nám celý den, než jsme spícího obra přemístili na pobřeží. Kolik litrů uspávacího prostředku jsme na něj použili, to nevím, ale musel dostávat injekci snad půl hodiny za půl hodinou. Bylo to děsné... Nakonec byl přemístěn na pobřeží Isle of Die. Greg měl ve středu pohřeb. Musel jsem vysvětlovat jeho rodině po telefonu, že se s ním již nebudou moci rozloučit, neboť jsou jeho ostatky dosti znetvořeny... Ach, tak strašné věci se zde staly. V Dinosauřím parku již zemřelo mnoho lidí, a my za posledních pár měsíců ztratili jen jednoho. Ale přesto je to... prostě děsné... Každopádně Vánoce se blíží! Včera jsem dostal dárek od Olivera. Když jsem jej otevřel, šíleně jsem se vylekal. V krabici byla obrovská kobylka, která skočila na mou hlavu a začala cvrčet. Oliver si to celé natáčel, skryt za keřem, a pak se záznamem utekl na letiště a odletěl do Velké Británie. Doslova. Ještě teď se určitě směje, když na záznamu vidí mou reakci ("Ah-há!!!"). Kobylka pak někam odhopkala. Vsadím se, že teď děsí někoho jiného... Před hlavní budovou ve středu ostrova už stojí velká socha Santy Clause. Hlavní budova je poseta Vánočními světýlky. Já ozdobil jeden tropický keř před svým domkem. Jsou na něm samí andělíčci, Santové a Vánoční skřítci. A taky T-Rexova hlava se santovskou čepicí. Většina lidí z parku už odletěla domů. Teď jsem v parku sám se šesti dalšími lidmi. Většina z nich jsou nováčci. Uvidíme, jak se přizpůsobí našim Vánočním zvykům... Už se velmi těším na pondělí, kdy si večer dáme večeři v hlavní budově. Pak možná za tmy odjedeme na jachtě na moře a tam uděláme malý ohňostroj...
Danova pošta: Lidi, je skvělý být zpátky a zase psát tenhle týdeník, i když jenom na dva týdny, takže půlku mám už za sebou... Nevím, co víc napsat. Zatím zdar a hezký Vánoce.
Doufám, že Vás návrat Správce dinosauřího parku potěšil...
Žádné komentáře:
Okomentovat