Kobra stromová-Extrémně jedovatý stromový had

Zatím poslední popis hada přibyl 15. listopadu, je tedy na čase přidat další... Zde je tedy slíbený popis kobry stromové. Snad se Vám bude líbit.

Latinský název: Pseudohaje goldii,

Rozšíření: střední a západní Afrika,

Velikost: 2,2 až 2,7 metru.

Kobra stromová, jeden z pouze dvou zástupců nepravých kober rodu Pseudohaje, patří mezi největší korálovcovité hady Afriky. Dospělí jedinci mohou být přes dva a půl metru dlouzí, čímž si velikostně zadají s menšími dospělci kobry lesní z jihu afrického kontinentu. I přes svou velikost je kobra stromová velice rychlým, hbitým hadem, vyhledávajícím úkryt ve větvích stromů, kde také loví. Mimoto se však dobře cítí i na zemi nebo ve vodě, poněvadž jako všichni hadi výtečně plave. Dorzální část těla je tmavá, takřka černá. Tělo je válcové a je zakončeno ohebným ocasem. Ten je zakončen ostrým výstupkem. Hlava je poměrně malá, ale je vybavena velkýma očima, díky nimž had vidí v podstatě jakýkoliv pohybující se předmět. Potravou kobry stromové se stávají zvláště pozemní i stromoví obojživelníci, především žáby, loví ale i stromové savce, včetně veverek, a příležitostně ryby. Pokud jde o jed, je jasné, že už samotné zařazení tohoto hada mezi korálovcovité prozrazuje, že jde o druh jedovatý, a to extrémně. Má pověst jednoho z nejjedovatějších hadů v Africe. Neexistuje protijed; pokud je někdo uštknut, skončí to velice špatně, smrtí. Jed je neurotoxinem, takže v podstatě ukončí činnost nervové soustavy. Předtím, než dojde k smrti, má uštknutý bodavý pocit v okolí místa uštknutí, to opuchává, necítí rty, potí se a špatně vidí... Jed je samozřejmě pouze sekundárně užit v sebeobraně, had se totiž vždy pokusí raději o ústup, než aby riskoval blízké setkání s velkým savcem jako je člověk. Pokud je kobra stromová vyprovokována, zvedá přední třetinu těla, rozevírá typickou, nepříliš širokou kápi, a nahlas syčí. Jed neplive. Jestliže predátor či člověk neustoupí, had velice rychle uštkne. Kobra stromová má pověst nedůtklivého hada, který je velice rychle a snadno vyprovokován. Proto není radno si s ní zahrávat. Vzhledem k tomu, že žije v hlubokých, tropických deštných lesích, se však s člověkem příliš často nesetkává. Způsobila však již smrt několika lidí... Pokud je chycena, může "bodnout" svým ostnatým ocasem... Naštěstí nejde o druh nijak ohrožený, avšak její domov, deštné lesy střední a západní Afriky, mizí, a tak je její osud přece jen, jako v případě dalších pralesních živočichů, značně nejistý.

Příště bojga zelená!