pátek 30. července 2010

Obrázek týdne 30.7.2010

Jak jsem slíbil, je tu nádherný obrázek nakreslený rukama lidí... Je také z období Jury, ale na rozdíl od minulého obrázku je ze Severní Ameriky.

Popisek k obrázku: Allosaurus zaútočil na mládě Supersaura v Severní Americe před 145 miliony let. Mládě je však najednou chráněno obřím dospělcem rodu Supersaurus a dravec bude muset bojovat čímdál namáhavěji, aby se ke kořisti dostal...

Podle mně je tento obrázek nádherná podívaná, jestli se Vám obrázek líbí, komentujte to.

čtvrtek 29. července 2010

Yaverlandia

Yaverlandia pochází z ostrovu Wight v Anglii a  byla nalezena pouze na mysu Yaverland. Prve bylo pro paleontology docela obtížné, zařadit ho do čeledi. Jediné, co z tohoto ještěra totiž známe, je fragment lebky. Alespoň podle tohoto důkazu se vědcům podařilo určit, že jde o primitivního pachycefalosaurida, který žil v období spodní Křídy před 120-117 miliony let. Yaverlandia byla dlouhá 2 metry a známe z ní jeden jediný druh: Yaverlandia britholus. Hlava Yaverlandia vědcům doslova ukázala, jak se pachycefalosauří "trkavé hlavy" postupem času měnily. Yaverlandie se týkají některé podobné problémy, jako třeba madagaskarského Majungathola. Další problematiku ukazuje jeden zub pachycefalosaurida nalezený v Portugalsku. Zřídka to mohla být Yaverlandia ale někteří vědci si myslí, že by to tento dinosaurus mohl být.
Yaverlandii moc v knihách nenajdete, avšak vyzkoušejte: "Dinosauři průvodce 270 rody".


Příště více známý Charonosaurus!

středa 28. července 2010

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-5.

Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 5/5:
Mamuti se prodírali mezi jehličnany. Ucítil jsem podivný zápach... "Už i sem došel pach kouře! Výbuch není daleko!" řekl John. "Máš pravdu!" řekl jsem. Kolem nás najednou proběhl pravěký leopard. Před něčím utíkal. Najednou jsme uslyšeli z jihu dunivou ránu, že jsme si museli zacpat uši. "Toba vybuchla! Drž krok s mamuty, Johne, jdu se podívat!" řekl jsem. Utíkal jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Z jezera se stal kráter a velcí jeleni zemřeli. "Můj bože, toto bude zuřivé!" pomyslel jsem si. "Valí se to k nám!" křičel jsem. "Nemáme jedinou šanci, musíme otevřít portál." řekl ještě trochu klidně John. Ze zad sundal černý batoh s dvěma tyčkami které postavil na zem a opatrně s nimi otočil. Kolem nás náhle proběhli lovci. I oni už utíkali. "Nemáme na vybranou, musíme se pro mamuta vrátit v jiném čase! Toto stádo zahyne a my budeme muset do jiného času!" řekl jsem. John už proběhl portálem a nedaleko za mnou se řítila gigantická vlna. Jednoho mamutaa po druhém to bralo ale najednou matriarcha stáda prošla portálem... Vběhl jsem za ní. "Jupí!!! Ono se to podařilo i tak! Ta mise vážně nebyla na nic!" jásal jsem a John se ke mně hned přidal. "To mně podrž, ten mamut je pěkně velký..." řekl Charles. "Jen se Ti to zdá, kámo, ve skutečnosti je mamut srstnatý velký jako dnešní slon indický." odpověděl jsem mu.

Asi po třech dnech jsem přijel z domova do parku autem a jel jsem se podívat na mláďata Daspletosaurů. Hned před výběhem jsem zastavil. "Svezeš mně po výběhu?" zeptal se Charles. "Proč ne? Nasedej!" řekl jsem mu. Ošetřovatelé nám otevřeli bránu. "Kdepak jsou?" ptal se Charles. "Podívej, támhle vybíhá sameček!" zvolal jsem. Hned za ním vyběhla i malá samice. "Můj bože, ti ale vyrostli! Už mají asi 3,5 metru na délku!" řekl jsem k tomu. Projížděli jsme ještě chvíli jejich zeleným výběhem. "Myslím si, že to bylo nádherné dobrodružství." řekl mi John na pozorovacím balkóně na úpatí kopce, kde jsem měl svou kancelář. "Máš pravdu." řekl jsem. "Nikdy jsem nevěděl, že zažiju dobrodružství v době ledové." Potom jsem se šel z veterinářkou Ann podívat na samici Huayangosaura. "Podívej, Jacku!" zvolala Ann. "Mládě! Už se vylíhlo první!" zaradoval jsem se. Potom jsem se prošel ještě kolem malého vodopádu, kde byl mamut a potom jsem odjel domů...

Příště: Za Patagonskými obry .

úterý 27. července 2010

Opravdu velké žížaly

V České Republice v části jménem Morava byly objeveny 60 centimetrové žížaly. Na to, že jsou tak dlouhé jsou hodně hubené... Nejsou však jedinými. Jejich velikost ještě přehrály Australské žížaly. Zoologové podrobně studovaly 3 metrové žížaly z Austrálie a jejich velikost byla prý až ohromná. Je možné, že jsou to třeba přeživší žížaly z pravěku. Není moc známo, že kroužkovci mohli dosahovat délky před metr ale nové živoucí nálezy pravděpodobně podporují evoluční systém zmenšování a zvětšování. Je možné, že dnešní žížaly jsou malé a ty Australské velké. Přece jenom, vědci přišli na možnost, jak se na tyto žížaly podívat. Pokud vylijí malé množství jednoho druhu tekutiny na trus velké žížaly, tvor se pokouší jít pryč od zápachu a tím tedy vyleze z díry. Díky tomuto vědci pečlivě prostudovali gigantické žížaly... Tito obři jsou však neškodní, není proto divu, že si jedenj zoolog nechal lézt tuto žížalu po ruce!

Bohužel jsem nenašel na Googlu ani jinde přes dnešek ani včerejšek žádné obrázky těchto velkých žížal. Proto jsem je tedy namaloval na svůj obrázek...

pondělí 26. července 2010

Zázračná Planeta: Dobrodružství s jaguáry

Jak žijí jaguáři v Jižní Americe?





Nigel Marven se nyní vypravuje do současné přírody do Jižní Ameriky, aby našel jaguáry. Na cestě ho čekají různá dobrodružství, najde zajímavé druhy ptáků a dokonce se nechá pokousat od hada... Tento šestidílný dokument můžete právě shlédnout na ČT 2. Nicméně, Nigel narazí na jaguáry a to hned tři až v druhém díle. Tato série pochází už z roku 2008 ale mou pozornost zaujala až nyní. Nigel navíc popisuje přírodu v každém dílu poněkud odborně a i srozumitelně, jako třeba věta z prvního dílu: "Všude tady kolem mně je život!". Já doporučuji tento šestidílný dokument shlédnout, na třetí díl se můžete podívat příští sobotu v 8:30... 

neděle 25. července 2010

Pomoc v malých skupinkách

Psal jsem, že pokračování mého seriálu bude až příští týden, ale rozhodl jsem se napsat další část již tento týden... Snad se Vám to bude loíbit!!!

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-POMOC V MALÝCH SKUPINKÁCH:
Tento díl se specializuje na pomoc v malých skupinkách a to v lovu. Dnes se nejvíce zaměříme na obrovité krokodýli Deinosuchy-vrcholové predátory doby před 75 miliony lety a zároveň největší masožravce Severní Ameriky. Tato gigantická stvoření lovila i velké dinosaury jako třeba Parasaurolophus a Deinosuchus se nemusel ani obávat chytit Nyctosaura za jeho letu... Jen si ale představte, že by jeden Deinosuchus ulovil Parasaurolopha a táhl by ho do vody. Sám by ho neuchvátil a proto paleontologové zjistili, že Deinosuchus lovil v menších skupinkách. Ano, lovil jedno zvířem jeden ale k tomu aby zabilo patnáctimetrové monstrum desetimetrové zvíře potřeboval pomoc. Je docela pravděpodobné, že skupiny neobjsahovali více jak 3 jedince rychlé ve vodě 60 km/h. Dnes je tomu totiž podobně, třeba že krokodýl chytí nějaké zvíře a jede muc pomoct další. Krokodýlové byli i Deinosuchové a proto lovili podobnou taktikou... Pravděpodobně se však Deinosuchus dělil do skupin jen po lovu velkého tvora s kterým potřeboval pomoc.

Dělit se do skupin při nebo po lovu byl samozřejmě skvělý nápad. Stejně jako dinosauři tak krokodýlové se dělili a dnes ještě stále dělí do skupin. Předtsvate si, že Velociraptor honí Bagaceratopse a další po býložravci skočí a usmrtí ho. Lov v malé skupině se hodil ale některá zvířata přece jenom byla specializovaná na lov ve velkých stádech jako třeba bájný šavlozubý tygr, žijící ve čtvrtohorní éře před 2 miliony let...

Těšte se na příští část, která zžejmě proběhne příští nebo až ten další týden!!!

sobota 24. července 2010

Teratosaurus

Teratosaurus byl megalosauriodní dinosaurus žijící před 180-170 miliony lety na území dnešní Afriky. Byl to 6,5 metru dlouhý a třičtvrtě tuny vážící dinosaurus. Na rozdíl od jiných carnivorů měl delší a silnější přední končetiny než ostatní. Teratosaurus měl špičaté zuby a pravděpodobně mu z tlamy byly vidět když měl tlamu zavřenou. Živil se některými býložravci na území Afriky. Teratosaurus nosil dále tuhý ocas a zesilněný krk. Paleontologové se kdysi pokusili o rekonstrukci tohoto dinosaura z malého počtu fragmentů. Prve hned po nálezech bylo obtížné pro paleontology Teratossaura zařadit do čeledě, protože se od jiných vzhledem i malými věcmi úplně lišil... Teratosaurus měl silné malém drápy na předních končetinách, díky kterým mohl kořist popřípadě rozpárat, když se mu to nepodařilo zuby...
V knížkách ho moc nenajdete ale kratší popis je v knize: "Dinosauři objevy druhy zánik".

Příště Yaverlandia!!!

pátek 23. července 2010

Obrázek týdne 23.7.2010

Teď sem přináším další nádherný obrázek! Stejně, jako ten předchozí, je nádherně nakreslený ale rukama lidí. Není namalován přes počítač... Tento obrázek se mi nedávno zalíbil na Googlu, když jsem na něm hledal obrázky pod výrazem Plesiosaurus...

Popisek k dnešnímu obrázku: V popředí je podle mnou hledaného výrazu Plesiosaurus, vedle něho leží vyplavený Ichthyosaurus, v zadu na ně řve Eustreptospondylus, za Plesiosaurem uvidíte Scelidosaura a nad tím vším létají Rhamphorynchové. Prostě scéna, která se odherává před 150 miliony lety v Oxford Shire.

Příště sem přijde další obrázek, také kreslený a také bude z Jury!

čtvrtek 22. července 2010

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-4.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes sem přináším další část...

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 4/5:
Pravěcí leopardi na nás začali řvát a z jejich tlam tekli sliny. Najednou se však za námi ozval hluk. "Jacku, uhni! Jelen!" stačil mně včas zavarovat John. Mezi námi proběhl Megaloceros a jednoho leoparda nabral na parohy. Ten potom jen zakvíkal a z červeným břichem odešel. Druhý leopard se také raději vzdálil. Mamuti šli však v poklidu dál. Náhlé hlasy to však všechno zkazili. Nad srázem se znovu objevili neandrtálci. Na pružných kožešinových lanech měli připravené kameny, a kdyby někdo z nich sekl do kožešiny oštěpem, kameny by se rázem snesli jak na mamuty, tak i na nás... Mezitím v Zoo přijel hlavní ošetřovatel Charles do výběhu dvou malinkých Daspletosaurů. Projížděl mezi kapradinami autem, až je uviděl. Už nebyli nějací malí-měřili už 4 metry ve srovnání s dvěma metry, když jsem je přivezl. V těch chvílích v pravěké Evropě neandrtálci připravovali další past. Pomalu se začalo stmívat... My jsme však udělali jedno. "Johne, dej si pod obličej baterku. Vypadá to dost strašidelně a tito lidé to ještě nikdy neviíděli. Mohlo by je to zastrašit." řekl jsem. "Výborný nápad. Jeden neandrtálec přišel na kopec a hned nás uviděl. Jak se lekl, utíkali za ním i další. Protože se však již setmělo, museli jme zpět do parku. Zase bez úspěchu...

Hned ruhý den v Zoo jsem se šel z veterinářkou Ann a Charlesem podívat na lva. "Pořád je v té jeskyni." řekla Ann. "Už vím, oč se jedná." řekl jsem. "V jeho době byl všude chlad a on zřejmě v jeskyni přenocoval zimu. V jeskyni je trochu chladněji, takže se tam schovává. Charlesi, vymysli si něco na jeho schlazení. Určitě to dokážeš." řekl jsem ještě dále. "Ano, já vždycky něco vymyslím." řekl lichotně Charles. Hned po hodině jsme nachystali portál, a vydali se zpět do doby před 75 000 lety. Tentokrát už jsme chtěli mamuta přivést s určitostí. Ale před námi stáli Giganthopithekové. Zdálo se, že jim nejde moc dýchat. Bylo to jasné. "Výbuch není daleko. Támhleto jezero, kde jsou teď Megalocerové, za necelou hodinu vybuchne!" řekl jsem. Hned na to jsme se vydali zpět ke stádu mamutů. V lesíku ještě šlo dobře dýchat...

Vrátí se vůbec naši vědci z mamutem zpět do současnosti? Nebo se s ním nevrátí a budou pro něho muset znovu do jiné a horší či tragičtější doby? Ale, co když je Toba pohřbí? Poslední část by měla proběhnout během příštího týdne...

středa 21. července 2010

Andrew James Johnson

Velmi známá a snad i nejznámější postava ostrova Isla-Sorna-MA-TA-NUI. Andrew se však na ostrov dostal jen čirou náhodou a to proto, že kdysi, ve své výpravě, na ostrově stroskotal. Stalo se tak v roce 1941. Jakmile se Johnson zachránil, poslal na ostrov svoji expedici a jel tam s ní. Později však, když Apatosauři zničili středisko výpravy, expedice odjela. Johnson se narodil v roce 1920 a svým přijmením byl příbuzný Charlesi Johnsovi (viz.můj komiks). Také přivezl z ostrova domů do Anglie vejce Plesiosaura, ale to se mu potom ztratilo v jezeře Loch Ness ve Skotsku. Andrew James Johnson také vydal knihu a ta se jmenovala "Ostrov přeživších vyhynulých". Po době však Turkové knihy všem lidem pobrali a Johnsonovy knihy už se neprodávali. Jen dnes už exostuje jedna potrhaná stránka a ta je velmi vážená. Johnson zemřel v roce 2000 a měl jen jednoho syna-Billa Johnsona.

Na ostrově je také spousta pojmenovaných míst po Johnsonovi (Johnsonovi pláže, Johnsonův vodopád) nebo jeho zanechalé věci (Např.Johnsonovo výzkumní středisko). Andrew James Johnson měl svůj čas na ostrově a společně se svou expedicí popsal dvaadvacet druhů na ostrově (ale už objevených-Johnson si o nich psal pouze na papír). Také málem mnohokrát přišel na ostrově o život. Z rodiny Johnsonů byl právě on první vědec...

Příště se dozvíte o Číňanech! Neví se sice jména těchto vědců ale tito měli také velmi skvělé úspěchy-všichni totiž jako první sepsali 300 stranovou knihu o ostrově!

Protarchaeopteryx

Protarchaeopteryx patří k jednim ze známých malých dinosaurů. Tento 70ti centimetrový Čínský plaz byl pravděpodobně rychlý, uběhl až 50km/h. Jméno Protarchaeopteryx znamená česky "před archaeopteryxem" ale není to vůbec pravda. Protarchaeopteryx žil totiž až v době Křídy na území Lianoningu a mohl se tam setkat s např.Microraptorem. Protarchaeopteryx se živil masem a zřejmě i vzdechlinami. Je také dosti známo, že byl opeřený a to zřejmě dodávalo tomuto dinosaurovi na rychlosti. Ale létat neuměl-pouze dokázal poskakovat podobně jako Incisicosaurus, s kterým se také mohl setkat. Protarchaeopteryx patřil do skupiny Coelurosauria jako někteří jeho příbuzní a není divu, proč do nu byl zařazen. Od jiných se zřejmě liší dlouhým ocasem a silně protáhlým krkem ale je to zvláště díky jeho zadním končetinám. Protarchaeopteryx je měl docela "hubené" a měl jako typický theropod tři prsty vidět a zadní se schovával v zadu za patou.
V knihách ho opět moc nenajdete ale jeden popis je zde: "Dinosauři průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.


Příště Teratosaurus!

úterý 20. července 2010

Spinův poslední lov-část 2.

Minule jste se dozvěděli:
K jezeru, ve kterém lovili Suchomimové ryby, přišel osmnáctimetrový Spinosaurus Spino. Měl hlad, i když ulovil několik ryb ale potom se z pozadí lesa objevili Aegyptosauři. Jeden z nich se stal cílem útoků Carcharodontosaurů. Jeden mladý dravec však zaútočil poněkud neopatrně a proto to také odnesl. Spino šel za ním ale byl tak těžký, že zraněný Carcharodontosaurus měl náskok.

SPINŮV POSLEDNÍ LOV-ČÁST DRUHÁ-OURANOSAUŘÍ STÁDO:
Spino šel pomalu dál... Den se krásně rozednil a on se octl na nějaké pláni. Byla to písčina poisypaná kusy kapradin a nad tím vším krásně rostli do výšky několika metrů blahočety. Spino sešel ze svahu dolů a porozhlédl se. Carcharodontosaurus byl již zřejmě dál, ale mu se teď před očima objevila mnohem lepší a u něho oblíbenější kořist. Bylo to stádo Ouranosaurů. Na první pohled by se zdálo, že jsou blízcí příbuzní, ale Ouranosauři byli ve skutečnosti iguanodontidi. Spino se podíval na mládě, které stálo uprostřed stáda, ale nenapadlo ho, že tu není už prvním predátorem. Na stádo útočil dravý Rugops. Tento velký abelisaur byl příbuzný aukasaurům a vyhlédl si mládě. Ouranosauři si ale už Rugopse také všimli a běželi mláděti rychle na pomoc. Obklopili ho a Rugops si jich přestal všímat. Zaběhl kus od kapradin a sežral tam mršinu nějakého jiného malinkého Ouranosaura. Spino teď neměl výhodu... Rugops mu jeho kořist nechal dokonce ubránit. Spino se ještě porozhlédl, zda-li tu alespoň není nějaké jezírko s rybami. Jediné, co našel, byla vysychající říčka, asi jen deset centimetrů široká. V ní plaval dráp nějakého dinosaura, byl zřejmě zraněný. Spino se podíval kousek od sebe a takových sto metrů před ním stál zraněný samec Carcharodontosaura. Spino k němu opatrně šel ale jeho osmitunová váha ho prozradila... Carcharodontosaurus se dal nejrychlejším krokem na útěk. Spino věděl, kam pravděpodobně míří a proto zvolil nebezpečnou zkratku...

Popisek k obrázku:Spinovi se teď před očima objevila mnohem lepší a u něho oblíbenější kořist-Ouranosauři... Obrázek je z www.prehistory.blog.cz .

Těšte se na příští část! Možná, že zkratka bude pro našeho hrdinu vskutku nebezpečná!

Knihy o pravěku: Dinosauři encyklopedický přehled

Dinosauři encyklopedický přehled je bohatě ilustrovaná kniha od Paulla Barretta. Knížku ilustroval velmi známý a celkem oblíbený kreslíř Raúl Martín (toho určitě každý znáte). V této knize zjistíte hodně přesných informací-třeba kolik doopravdy vážil Patagosaurus (v článku Velcí býložravci) a kdy se opravdu a přesně objevil a kdy dané zvíře vyhynulo. Na tzv."chronologickém" přehledu najdete různá zvířata patřící do skupiny ať plazopánvích nebo ptakopánvích a v zadu velikost člověka. To už si porovnáte. Nejsou zde však všechny druhy a o některých, kteří na přehledu jsou vyobrazeni se ani nepíše (třeba o Tyrannosaurovi). Na stránkách však najdete i fotky zkamenělin a co víc tak i různé zajímavosti. Hned první stránky svědčí o mnoha zajímavostech, jako třeba stránky s názvy: Rekonstrukce podoby dinosaurů, Jaak žili? nebo Objev dinosaurů. Potom tu ještě uvidíte systematické dělení dinosaurů. 


Základní údaje:
Autor: Paull Barrett,
rok vydání: 2007 (myslím, že je to stále v prodeji ale už omezeně),
počet stran: 96.

Na příště si naplánuju další popisek knihy!

pondělí 19. července 2010

Echinodon

Echinodon byl ptakopánvý fabrosauriodní dinosaurus z období Jury. Žil v době před 160-150 miliony let v Anglii. Echinodon byl lehce stavěný a měl znamenité nohy běžce. Pravděpodobně byl dosti lehký-měl asi 40 kilogramů a proto mu nedělalo problém uběhnout 65 km/h. Byl to maličký tvor. Echinodon byl dlouhý asi 1,2 i když je znám pouze z 60 centimetrové kostry nalezené v Anglii. Jeho trup byl pružný a jako typický již vyvinutý bipední dinosaurus měl krátké, zakrnělé, přední končetiny. Dlouhý ocas zřejmě vyvažoval velikost těla a mohl ho používat v běhu jako nějaké "přírodní zařízení"-díky ocasu uběhl více než by uběhl z krátkým ocáskem. Šlo o býložravce který se živil asi malými keříky. Byl to Ornithopod. Patřil, jak už víme, do čeledě Fabrosauridae a ta byla před asi 160 miliony lety nejrozšířenější po celém světě.
Knihy o něm moc nepíší ale trochu se o něm dozvíte v knize "Dinosauři objevy druhy zánik".



Příště Protarchaeopteryx!

Obrana skupin

Moc se omlouvám, že jsem do této rubriky a zároveň i seriálu po dlouhou dobu nepřidal žádný příspěvek. Teď se to budu snažit dohnat, tak doufám, že následující články se Vám budou líbit.

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-OBRANA SKUPIN:
Víme, že někteří dinosauři se uměli sami bránit proti nepříteli ale o 60% více se lépe dokázalo ubránit ve skupinách. Ve velkých stádech žila velká zvířata, od triceratopsů až po diplodoky. Vědci předpokládají, jak se dinosauři dokázali bránit ve skupině, jak ochraňovali zraněné nebo mladé nebo také jak uměli chránit ve stádě svá vejce. Dnešní kapitola se zaměří hlavně na velké ceratopsidy. Představte si scénu, že malý Triceratops utíká před Albertosaurem, ten ho však chytne a zraní. Mládě, bez ohledu na bolest utíká dál, až se octne poblíž stáda... Co by se stalo dál? O tom vědci velmi dlouho přemýšleli. Jak už například společnost BBC zjistila, někteří dinosauři si vůbec neuměli pomoc jeden druhému, natožto celá skupina. Až potom paleontologové uvědomili, jak celá skupina nějakých dinosaurů mohla k obraně jednoho použít jak počet jedinců tak svůj, někdy i "děsivý" vzhled. Představte si jen, že mládě Triceratopse utíká dál před hladovým predátorem, octne se u stáda a samci i samice ho začnou obklopovat. Tomu se říká "skupinová pomoc". Všichni herbivoři mohli využít ostrých rohů, nastavit je proti dravci a tím útočník riskoval, že na 90% bude ostrými rohy zraněn. Triceratops uměl bránit zraněné, ale třeba Iguanodon ne. Ale ceratopsidi nebyli právě jedinými, kteří uměli pomoc jednomu celou skupinou. Dokonce i více věcem, a to vejcím. Saltasauří vejce žrala spousta malích predátorů, při tom pak šlo jen o pomoc vejcím jednoho. Ale představte si, že Carnotaurus bere vejce ze snůžky. Saltasaurové by v takovém případě šli po dravci alespoň tři. Ale, jak už víme, v této roli by hrála roli také rychlost a tu sauropodi neměli zrovna nejlépe vyvinutou...


V těch chvílích pravděpodobně byl boj již prohraný... Ale rychlejší býložravci, např.ceratopsidi mohli zraněného ve skupině obklopit. Tím tato část končí...

A co bude příště? Ještě se nechte překvapit, ale příští týden tu bude část jménem "Pomoc v malých skupinkách" a bude se týkat masožravců, ale nebudou to jen dinosauři...
Takže se těšte na příští část!!!

neděle 18. července 2010

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-3.

Jestli-že jste nečetli minulou část mého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes sem přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 3/5:
Jen asi 50 metrů před námi stáli neandrtálci. Byli to naši dávní předchůdci, ale také kanibalové. Jeden z tlupy si nás najednou všiml. "Rychle pryč!" zvolal jsem. Utíkali jsme po sněžné pláni až kamsi k lesíku, tam Elasmotheria už také nebyla. Tlupa lidí nás přestala honit a my jsme uslyšeli troubení. "Podívej se támhle dolů!" řekl mi John. "Nádhera!" řekl jsem. Pod skálou putovalo zase stádo mamutů. "Tam jsou taky jenom samé samice a maximálně mláďata samečci!" Myslím, že  je to to stádo, které jsme viděli nedávno." Mamutí stádo se procházelo po pláni a my ani nevěděli, že kus od nás číhá nebezpečí. V té chvíli v Pravěké Zoo veterinářka Ann sledovala jeskynního lva v jeho novém doupěti. "Co se děje?" zeptal se Ann Charles. "Nevylezl z té své jeskyňky už asi hodinu! Nevím, co to s ním je!" odpověděla mu Ann. Zatímco se oba dva v Zoo snažili přijít tomu na kloub, za nám i se už v době ledové ozýval křupot sněhu. "Schovej se, Jacku, něco sem jde." řekl mi tiše John a lehli jsme si do zamrzlého křoví. Před námi se najednou objevil veliký Giganthopithecus. "Tyto lidoopové, největší, jací kdy žili, jsou tu už na pokraji vyhynutí. Zkusil bych nějakého zachránit." řekl jsem. Připravil jsem portál. Začal jsem na Giganthopitheca házet klacíky ale ten si mně vůbec nevšímal. Zbíral nějaké jehlice ze stromů a potom se je snažil dokonce sníst. Samozřejmě, nemohli jsme zachránit každé zvíře na pokraji vyhynutí a proto jsem portál zavřel a šli jsme dál...

Jak jsme tak sešli z kopce začalo nám pořádně sněžit na ramena. Stádo mamutů se zastavilo a ve vychru chránilo nebohá mláďata. "Podívej, támhle to mládě slábne!" křikl jsem. Přiběhli jsme k osamocenému mláděti-pravděpodobně jeho matka zemřela a neměl se o něj kdo starat. Malý sameček už mrzl dost a já jsem chtěl připravit portál a zachránit ho. Šel jsem s Johnem pro batoh na kopec. "Rychle, Jacku, vezmi ho!" řekl mi John. Válnice ustala ale na stádo mamutů najednou vyběhli tři neandrtálci a začali mládě mamuta rýpat oštěpy do boků. Sameček hned zemřel. Dva neandrtálci ho potom odnášeli. "Takže to bylo na nic." řekl smutně John. Teď už jsme se stádem raději drželi krok. V té chvíli v Zoo připravoval ošetřovatel Charles sedmdesáti centimetrové kusy masa pro Yangchuanosaura. Potom mu je házel do výběhu prostřednictvím několika tzv.katapultů. My jsme však v pravěku měli skoro na mále. Jak jsme šli se stádem mamutů, proběhl mezi mnou a Johnem Megaloceros, obří jelen. Hned za ním se hnali dva pravěcí leopardi. Když ale uviděli nás, začali na nás řvát a my jsme měli namále.

Kdy exploduje Toba? Už domu není určitě daleko... Pokračování příště-.
Takže se těšte na příští část, bude již brzy, možná hned v úterý nebo ve středu ale navím to teď přesně!

sobota 17. července 2010

Obří anakondy

V Jižní Americe, která je domovem anakond, se vyskytly a také byly podány zprávy o tom, že kdesi v Brazílii žijí velké anakondy. Jedna expedice přijela do Jižní Ameriky hledat tyto anakondy-samozřejmě naašli důkazy. Jeden muž, kterému je dnes již více jak 65 let výpravě potvrdil, že jako malý uviděl devítimetrovou anakondu-už jen prý hlava byla dost obrovská. Expedice hledala díky kameře na vrtulníku, která zaznamená délku zvířete a našli 5,5 metrovou anakondu, která se pravděpodobně vyhřívala na slunci v ranní trávě. Zatím však nejsou dosaženy žádné známé zprávy o pozorování nějakých těchto "podivných netvorů", ale do Jižní Ameriky se pravděpodobně dostane další expedice zoologů.

Jinak bych jen ještě tak pro zajímavost chtěl napsat těm, kteří se dozvěděli, že jsem jejich včerejší články nečetl, že jsem včera doma ještě nebyl. Obrázek na včerejšek byl pouze představen (proto také ten velmi určitý čas). Teď už tu zase budu každý den a hned zítra můžu napsat článek zase pozdě v noci.

pátek 16. července 2010

Obrázek týdne 16.7.2010

Jak už jsem slíbil, zde je další obrázek týdne. Tentokrát je sice kreslený ale to nevadí-je přímo nádherný! No, posuďte sami:

Popisek k dnešnímu obrázku: Brachiosauři putují krajinou v Coloradu před 150 miliony let. Daleko za nimi nad četnými blahočety létají ptakoještěři druhu Pterosaurus a pod nimi loví Comsognathus svou kořist-mouchy.

Nu, příští týden tu snad bude další obrázek, mám ho totiž vybraný již asi 5 dní.

sobota 10. července 2010

Omluva na týden

Teď sem bohužel nebudu moct psát po týden. Zítra před 5.hodinou odjíždím k babičce a dědovi daleko do Západních Čech na venkov. Nevím, kdy se vrátím, ale usuzuji tak na příští sobotu, neděli, nebo jestli nestihnu vlak tak na pondělí. Obrázek týdne teď napíšu a představím na pátek.

HAAS

pátek 9. července 2010

Obrázek týdne 9.7.2010

Zde je ještě jeden další obrázek... Již mám připravený obrázek i na příští týden delší dobu, ale dnes ještě dávám tento...

Popisek k dnešnímu obrázku: Acrocanthosaurus se prochází po poušti v Utahu před zhruba 110 miliony let. Je vidět, že tento starý samec je hladový, a jak známo, v pouštích mnoho větších zvířat nežije... Monžá, že bude mít velkou smůlu a stejně jako ostatní před ním i on zemře krutou smrtí z hladu.
Obrázek je z www.dinoexpres.blog.cz .

Příště Vám přinesu jeden obrázek z Jurské doby!

čtvrtek 8. července 2010

Archaeopterix

Archaeopterix litographica ("prapták") byl nalezen již v roce 1861 v Bavorsku. I když měl peří, příliš se ptákům nepodobal... Nad křídly měl tři prsty, což byl znak, že ptáci se vyvinuli z plazů. V zobáku měl ještě ostré zuby. Jak zkameněliny naznaačují, archeopterix byl schopen aktivního letu, což je znak teplokrevnosti. Jak už to vypadá, žil asi pouze v Evropě, ale v jeho době to byl jeden větší kontinent jménem Laurasie. Archeopterix měl přibližně 35 centimetrů na délku a zhruba 20 centimetrů na výšku. Objevil se v době před 160 miliony lety a pravděpodobně vymřel před 145 miliony lety. Archeopterix měl dlouhý ocas, který byl pokryt peřím. Ještě lépe uchovanou kostru vědci nalezli v roce 1877. Vědci zatím mají pět fosílií. Archeopterix byl však primitivní pták a nikoliv předek těch co nyní známe...
Jeho popis najdete v knize "Dinosauři objevy druhy zánik" nebo v "Dinosauři encyklopedický přehled".



Příště Echinodon!

Jura-Wyoming, Colorado

Otevřel jsem novou rubriku o různějších nalezištích nejen dinosaurů. Projekt bude začínat místy Severní Ameriky a pak zajdeme až do Jižní Ameriky. Jak to bude dál, to si ještě promyslím...

Řeka Colorado se svou zemí náleží k Spojeným Státům Americkým. Jedním ze sousedů této nádherné země je Wyoming, který je také pěkný. Wyoming a Colorado byly hlavními zeměmi v době svrchní Jury-právě zde žilo hodně zvířat. Wyoming byl zejména skvělým nalezištěm pro Allosaury. Bylo zde nalezeno více jak 44 koster a různých úlomků druhu Allosaurus fragillis. Na těchto místech žili Allosauři převážně dobře, a to i v Coloradu. Dále například 4 kostry druhu Diplodocus longus jsou známy z morrisonského souvrství, což je ve Wyomingu. Výskyt sauropodů (tj.dlouhokrcí dinosauři) byl ovlivněn zejména v Coloradu. Podle vědeckých výzkumů tu byly nížiny s úrodnou půdou plné kapradin. Z morrisonského souvrstvý dále známe Stegosaura a Ornitholesta. V Coloradu byli dále objeveny kostry velmi známého druhu Brachiosaurus brancai. Plno dalších fosilních nálezů bylo nalezeno od morrisonského souvrstvý po četné malé (již miliony let vyschlé) říčky v Coloradu. Wyoming a Colorado byly prostě země, kde bylo nalezeno mnoho fosilních pozůstatků prehistorických živočichů z období jménem Jura...  



allosaurus


Obrázky: Na prvním obázku je místo z Wyomingu, druhý obrázek je Colorado. Dále, dinosauři na obrázcích: Allosaurus fragillis, Stegosaurus armatus a na posledním obázku je zápas Allosaurů (Allosaurus fragillis) s Diplodokem (Diplodocus longus).

středa 7. července 2010

Helikoptéra Byosynu a další

Jak jsem slíbil odpoledne, teď večer je tu článek o Trespasseru. Informace mi poskytl blog www.trespasser.blog.cz .

V Raptořím útesu v levelu Industrial Jungle se nachází trosek helikoptéry Byosynu. Ale například vrtule tu chybí. Ve vrtulníku jsou ale také dvě zanechané zbraně, a to 357 Mugnum a H&K MP5K. Možná, že však pilot přežil, protože naleznete dále ostatky člověka s bednou s velmi známým nápisem InGen.

Dále je ještě v Industrial Jungle pašerácké letadlo. O tom jsem se Vám také rozhodl napsat. Lidé v něm zahynuli asi také v nějaké bouři, když Anne stroskotala. Člověk s pašeráckého letadla pád nepřežil... Ukazují to ostatky člověka v pilotní kabině...

Zdroje: První obrázek je z www.trescom.org a druhý je z www.trespasser.blog.cz .

Paraworld-pouštní dinosauři

Jak už jsem minule slíbil, napíši o bojových dinosaurech ze hry. Zdroje obrázků (pokud budou z některého blogu) napíšu pod popisek. Dnes ještě večer napíši článek o Trespasseru.

V této hře se Ankylosaurus pohybuje celkově rychle. Ankylosauři mají také někdy tzv. "katapultový" ocas, kterým házejí Velociraptory nebo kameny. Obrázek je z www.deinonych.blog.cz .

Allosaurus se pohybuje rychle a je schopen dokonce ničit budovy. K tomu ještě dokáže vyřídit protivníka. Obrázek je také z www.deinonych.blog.cz .

Stegosaurus je silnější než Ankylosaurus a umí nejen bojovat ale i přepravuje. Obrázek zase z www.deinonych.blog.cz .

Dilophosaurus není v boji zrovna nejlepší. Co dobrého umí je to, že plive, podobně jako v Jurském parku, jed. Obrázek je opět z www.deinonych.blog.cz .

(Na obrázku je Velociraptor ležící na zemi, jsou dva). Velociraptor lehce udolá malé soupeře a může ho házet i Ankylosaurus.

Tytánem u pouštních jezdů je samozřejmě, ještě před devadesátými léty nazýván a taaké největší dravec až do té doby, než se objevil Giganotosaurus, král dinosaurů-Tyrannosaurus Rex. (Na obrázku nahoře vidíte Tyrannosaura vedle mamuta).

Brachiosaurus je sice pomalý, ale může nosit katapulty nebo věže, takže útočí dokonce i na dálku. Je velice silný...

Doufám, že jste se v tomto článku něco dozvěděli o pouštních dinosaurech ParaWorldu. Někdy později se ještě dozvíte o dinosaurech jiných skupin. A dnes večer se těšte na článek o Trespasseru!

úterý 6. července 2010

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-2.

Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 2/5:
Přiběhl jsem na Johnem ke skalám. "Vylez sem, dělej, jsou nádherní!" volal na mně ze zhora John. "Už jsem tu!" řekl jsem, když jsem vylezl nahoru. "Páni!" vyhrkl jsem. Pod skálou putovalo stádo mamutů a já je chtěl přivést do Pravěké Zoo. Sestoupili jsme dolů tak, že jsme stáli pár desítek metrů od stáda. "Všechno jsou to samice." upozornil jsem Johna. Byl to tak nádherný pohled. Ale netrvalo to takto dlouho... Uslyšeli jsme zvláštní hluk. Bylo to jakésy bučení. Když jsem se ohlédl dozadu, uviděl jsem důvod! "Elasmotherium!" křikl John. "Zdrhej, Johne, zdrhejme!" zvolal jsem. Oba jsme sice utíkali nejrychleji, ale Elasmotherium bylo rychlejší než my. Mezitím v zoo vrchní ošetřovatel Charles přišel nakrmit prvního obyvatele zoo-byl to mladý samec Yangchuanosaura. Protože zjistil, že každý den mu bude muset dávat třikrát najíst velkých kusů masa, měl z toho Charles málem smrt. My ale v té chvíly v pravěku utíkali před rozrušeným srstnatým nosorožcem. "Pojď, tady se schovej za ty keře!" poradil jsem Johnovi. Elasmotherium nás již necítilo-jeho čich nyní zaznamonával travnatou zeleň. To byla má příležitost do zoo dostat Elasmotherium. "Jsou už na pokraji vyhynutí, ale kdybych jedno přivezl..." pomyslel jsem si. Postavili jsme portál. "Pojď za mnou, v zoo se Ti bude dařit!" říkal jsem, když jsem Elasmotherium lákal do jednadvacátého století.

Elasmotherium ale v klidu stálo a páslo se na trávě. Lákal jsem jej ještě chvíly, ale bylo to beznadějné. "Škoda, Elasmotherium by se nám do Pravěké Zoo skvěle hodilo." řekl jsem a šel jsem zavřít portál. "Pozor!" zavaroval mně John. "Táhle je další Elasmotherium! Je s mládětem!" oznámil mi John svůj objev. Začal jsem na samici Elasmotheria mávat a ona běžela do portálu za mnou. Vběhl jsem s Johnem do jednadvacátého století. Nosorožci za námi. "Skvěle, to je konec výpravy?" zeptal se Charles. "Jistě, že ne!" řekl jsem mu. "Zítra ráno se musíme do doby ledové vrátit, Toba vybuchne jist brzy!" dodal jsem ještě k tomu. Hned druhý den jsme se s Johnem oblékli do bund, dali si čepice a boty do sněhu a vyrazili jsme o 75 000 let zpátky, a tentokrát už na záchranu mamuta! Ocitli jsme se přímo na jedné velké pláni. Pásla se tu Elasmotheria, ale co bylo nejhorší? Uviděli jsme s Johnem jedny z našich pradávných předků!


Příští části se dočkáte příště! Ještě chci ale upozornit, že od soboty sem nebudu asi týden psát (obrázek týdne na příští týden bude představen).

Nejčtenější