Obrázek týdne 30. 11. 2012

Je naprosto skvělé, že listopad, měsíc symbolizující padající listí, které se neustále musí odklízet ze zahrady a též i sychravého počasí končí, a zítra již začne prosinec, který kromě začínající zimy symbolizuje Vánoce a na tento rok i dle mého však vymyšlený konec světa. Já každopádně přináším další Obrázek týdne, opět od malíře jménem Karen Carr...

Popisek k dnešnímu obrázku: Jurská krajina. Nádherná, krutá i zamlžená. Zdá se být zhruba tak dopoledne a zvířata o sobě nedávají ani vědět. Tak ale začíná každý den v Utahu před 155 milióny lety...

Na první pohled se člověku až zdá, že byl obrázek kreslen počítačově, ale překvapením je, že jej skutečně umělec nakreslil rukou... Tento týden zde ještě uvidíte Skrytou pravdu a také se vrátím k projektu, do kterého jsem nic nepřidal od listopadu roku 2010 - Dinosauři Trespasseru!

Pravěké safari II.-8.

V minulém kole odpovědělo všech osm lidí, nyní Vás však opět bude devět - jelikož se jeden výzkumník vskutku vrátil, začež jsem moc rád! Naopak mně ale moc nepotěšilo, že většina z Vás si v minulém kole nevybrala žádný předmět, dám Vám šanci ještě teď to do minulého kola připsat - cokoliv, opravdu cokoliv se Vám může hodit... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Gratuluji, podařilo se Ti zhotovit popis Velociraptora! Nyní si můžeš vybrat jeden z těchto dvou předmětů:

1. Elektrické lano (stačí zapnout ho a hodit na dinosaura, a ten bude omráčen)

2. Satelitní telefon (jeho výhodou je rychlé spojení se současností, může se Ti hodit v kritických situacích).

Nyní si můžeš vybrat, jak budeš pokračovat...

A: Vrátíš se,

B: Ještě tu zůstaneš,

C: Půjdeš hledat Deinocheira.

Megaraptor

Ano, vskutku jsou! Zdá se, že jste našli první stopu! Otisky zubů na ohlodaných koster opravdu patří Alioramovi, rozhodl jsi se utábořit se poblíž. Zatím se nic neděje...

A: Pokračovat v hledání,

B: Rozdělíte se; tvůj společník půjde pátrat do okolí a ty zůstaneš v táboře,

C: Rozdělíte se; tvůj společník zůstane v táboře a ty půjdeš pátrat do okolí.

Mosasaurus

Jen co jsi se stačil opatrně přiblížit, Dryosauři spustili poplach a utekli. Ale asi ne díky tobě - z dálky se ozývá hrozný řev...

A: Vydat se tam, odkud řev jde,

B: Zůstat tady ani se nehnout,

C: Utíkat za Dryosaury.

Nony

Triceratops se znovu rozběhl a ty jsi skočil do řeky, udělal jsi dobře. Sice tě teď unáší mírný proud, v podstatě zpátky k Edmontosaurům, ale Triceratops Ti už neublíží...

A: Pokusit se zachyti břehu,

B: Nechat se uznášet proudem,

C: Pokusíš se vyskočit tak, aby jsi se mohl dostat na břeh.

Alfaraptor

Je pravda, že Tyrannosaurus nevidí, když se nepohybuješ, aspoň to tak řekl Alan, se kterým jsi tu. Nicméně o raptorech řekl, že to přijde z obou stran. Ani jsi se nehnul, pak najednou uslyšíš skřek zleva. Asi jsou to dva Deinonychové...

A: Stále se ani nehneš,

B: Začneš utíkat, co můžeš,

C: Vezmeš kámen a zhodíš jednoho a naráz dalším kamenem i druhého raptora.

Dinosaurss

Zvuky ustaly. Nebyli jste daleko od místa, kde vycházely, ale najednou se neozývají. Nad Vámi letí další Teratornisové, ale jinak se nic dalšího neděje...

A: Vrátíte se do tábora,

B: Zůstanete tady,

C: Půjdeš k místu, odkud vycházely zvuky, ale štáb necháš tady vzadu.

Vašek

Rozhodl jsi se to tu dál prozkoumat, ale nic dalšího tu není. V podstatě úzký pás mělčiny není obýván ani dinosaury, ani krokodýly ani jinými pravěkými stvořeními...

A: Teď už se vrátíš do tábora, jelikož se brzy setmí,

B: Stále tu zůstaneš,

C: Zůstaneš přes noc v křoví a budeš to tu pozorovat.

SuperL

Ačkoliv se to na první pohled nezdálo, žiješ! Probudil jsi se okolo malých, bublajících jezírek, v husté mlze, je tu cítit síra. Avšak, tvá noha se ozývá hrůzostrašnými bolestmi. Je jenom na tobě, jak se rozhodneš přežít...

A: Zavoláš do současnosti, aby se tvůj společník vrátil,

B: Zavoláš do současnosti, aby tě odvezli domů, ale již nebudeš moci pokračovat,

C: Zkusíš vstát, přeci jenom nevíš, jestli to není chvilková bolest.

Siamotyran

U řeky se zatím nic neděje, pak ale zjistíš šokující zprávu; čerstvé stopy. Dal jsi se dohromady se zbytkem štábu a přišli jste na to, že tyto stopy sjou naprosto shodné s těmi bývalými, a co víc, patří opravdu Amphycionovi...

A: Vydáte se po nich,

B: Vydáte se tak, odkud jdou, tedy až k řece,

C: Ještě si je prohlédneš.

Doufám, že odpovíte všichni. Další safari tu bude jako obvykle za týden, do té doby vymyslete strategii, jak přežít v hrůzostrašné, děs nahánějící a přitom tak nádherné a úžasné minulosti...

Titanosuchus

Titanosuchus patřil k jedněm z nejvýše vyvinutých plazů v permském časovém úseku. Šlo o savcovitého plaza, synapsida, tedy tvora s jednou velikou spánkovou jámou na straně hlavy. Patřil do řádů Therapsida. Pozůstatky Titanosucha byly nalezeny v různých částech Afriky. Je však možné, že se nacházejí i jinde, protože v Permu existoval jen jeden jediný superkontinent - Pangaea. Titanosuchus byl zřejmě poměrně těžký, mohl vážit až 50 kilogramů a tělo i s ocasem měřilo okolo 2,5 metru. Jeho trup připomínal do značné míry krokodýla. Patrně největší část jeho těla ale tvořila gigantická, skoro 1 metr dlouhá lebka, zepředu mu vyčníval veliký zub, zahnutý dozadu. Tyto zuby byly velice ostré, každopádně jeho tlamu kromě předních špičáků tvořily i silné, zadní trháky, kterými oběť dokonale rozpáral, když jí pojídal. Mezi jeho obvyklou kořist patřili býložraví savcovití plazi...

Popis Titanosucha není v knihách příliš běžný, naleznete ho ale v knize "Dinosauři: Objevy, druhy, zánik".

Příště Pareiasaurus!!!

Cryolophosauří život 11/30

Minulá část:

Velký Cryolophosauří samec se vrátil a mezi ním a jeho synem, mladým samcem, se strhla děsivá bitva. Souboj trval asi čtvrt hodiny, pak se starší samec rozhodl odejít. Toho samého dne však samce, ačkoliv zvítězil, čekala ještě jedna událost, o něco horší; smečka mladého samce vyloučila. Už bylo jistě na čase, aby se naučil žít samotářským životem, tak, jako všichni ostatní samci Cryolophosaurů...

Cryolophosauří život 11/30:

Nastalo ráno, druhého dne. Mladý Cryolophosaurus se probudil v mechu a houští, kam znaven všemi zlými zprávani z minulého dne zalehl pozdě v noci. Už mu tu nepřipadalo bezpečno, byla to jednoduše řečeno divočina, a tu zatím přímo nepoznal. Neměl tu nikoho, kdo by mu pomohl a s kým by se dorozumíval. I když toto místo leželo jen nedaleko od území kolonie, znělo tu víc dinosauřích hlasů, než na které byl zvyklý. Z jedné strany to byli Massospondylové, jejichž řev už od mala poznal, na té druhé ale stálo tolik zvuků zvířat, o jejichž velikosti a mohutnosti si mohl jen představit své. Samec vstal, zavětřil, a udělal pár kroků dopředu. Zde spatřil další výraznou změnu: Dinosauří stopy byly doslova všude, na to taky nebyl zvyklý. Nebyl to příliš zkušený lovec, ale už jen podle velikosti stop a uspořádání prostů poznal svou oblíbenou kořist - Lufengosaura. Stopy nebyly rozhodně čerstvé, byly už týdny staré, ale Lufengosauři tady žijí všude. Cryolophosaurus začal hledat potravu. Ztrávil celé dopoledne hledáním Lufengosaurů a stopách po nich a navíc také prozkoumáváním svého "nového domova". Zároveň si byl také vědom, že velcí samci mohou číhat všude a že dlouhé bitky tu nejsou žádnou výjimkou. Potom konečně ucítil známý pach - Lufengosaurus, mládě, asi dva měsíce staré. Asi se ztratilo svému stádu, a tak si pochodovalo divočinou a hledalo ho. Samec se přikrčil za křoviny, zkontroloval, odkud jde vítr, a vrhl se velmi rychle dopředu...

Mládě ani nestačilo začít utíkat, mladý samec ho chytil za krk, pořádně stiskl a hlava mláděte padla na zem. Hýbající se tělo samec položil na zem a několikrát do něj kousl, aby tak konat přestalo. Potom se pořádně najedl. Měl už veliký hlad. Celé odpoledne pak náš samec prohlížel nový, podivný svět. Nastal večer. Setmělo se asi tak okolo deváté hodiny večer. Venku zůstat samec přes noc nechtěl, připadalo mu to víceméně nebezpečné. Ještě asi půl hodiny chodil po údolí, až pak si všiml, že dole, po východním toku malé říčky, leží jeskyně. Beze strachu do ní vstoupil, zkontroloval trochu podlahu a usnul. Probudil se asi o tři čtvrtě hodiny později, mohly za to podivné, avšak, známé zvuky, které byly blízko jeho hlavy. Cryolophosaurus oči otevřel a spatřil Coelurosaura. Zařval, ale zvíře se nevzdálilo, právě naopak, přiblížilo se, a pak se zezadu začaly hrnout spousty těchto malých dravců...

Pokračování tu bude zase za týden... Pokud se Vám jedenáctá část mého příběhu líbila, komentujte...

Zima v roce 2012 - Jaká asi bude?

Jako každý rok, ať už před Vánocemi, nebo na sklonku podzimu k dalšímu ročnímu období, které po něm následuje, i nyní, na konci listopadu sem přináším takový "předpovědní" článek, který se týká letošní zimy. Tradičně, i tento rok se vědci domnívají, že zima tady u nás v Česku, by mohla být o něco krutější. Před nedávnou dobou se roznesl vědecký fakt, že v Arktidě, odkud mimochodem sem v zimě vane spousta větru, roztálo velké množství ledovců. Může to mýt negativní efekt na příchod zimy a celý její průběh? Ať už to bude tento rok, nebo příští, určitě ano. Tání ledovců samozřejmě v nějaké míře značně mění teplotu vzduchu, teplotu vody a další podmínky nezbytné pro život v arktické oblasti. Vědci, především meteorologové, odhadují, že tato zima by mohla přinést poněkud krutý mráz - až -40°C! Přitom poslední nejvyšší naměřená hodnota pod bodem mrazu (0°C) byla uskutečněna před asi sto lety v severních Čechách a nešlo zde o více, než -20°C. Teplota, která klesá ještě o dvacet stupňů dolů, by tedy mohla být skutečně zničující, a domněnky veřejnosti, že ke krutějšímu mrazu může dojít především díky postupného snižování teploty v minulých letech, což se vskutku nekonalo, jsou naprosto neplatné... Nicméně, za to vše si můžeme my. K tání ledovců totiž dochází například kvůli jaderným a tepelným elektrárnám, které do ovzduší vypouštějí škodlivé plyny. Tak se samozřejmě děje i s dopravními prostředky...

Ať už to s touto zimou dopadne jakkoliv, mezi lidmi neustále koluje jedna otázka, opakuje se ostatně každám rokem: Bude letos na Vánoce sníh? Nutno podotknout, že sníh na Vánoce příliš často nebývá. V minulosti tomu tak samozřejmě nebylo, teď ale je, a důvod je stejný, jako v první části článku: Znečišťování ovzduší a vypouštění škodlivých plynů do atmosféry. V atmosféře se sníh tvoří, stejně, jako déšť, kroupy a jiné, takže odpověď je jednoduchá. Tento rok zřejmě Vánoce na sněhu nebudou, nezbývá než doufat, že napadne po nich... Mrazy každopádně začínají už tento týden, říká se, že už ve čtvrtek se v některých místech republiky sníží teplota až na -10°C!

Jak tedy vidíte, zima je skutečně tady. Proto si tedy nasaďte čepice, rukavice a bundy a až napadne sníh, dávejte si pozor, aby Vás tam někde nechytili Vánoceraptoři... Tento týden Vám každopádně přinesu i Cryolophosauří život, Pravěké safari a konečně se vrátím k projektu, na který jsem ve dvou letech téměř zapomněl... Pokud se Vám tento předpovědní článek líbil, nezapomeňte komentovat!

Knihy o pravěku: Velká obrazová encyklopedie Dinosauři

Co dodat, opět je tu další kniha s tématem prehistorie, tak, jako každý týden...

Velká obrazová encyklopedie Dinosauři, nebo také v angličtině The Kingfisher Illustrated Dinosaur Encyklopedia, je dle mého vskutku nádherná, krásná kniha, jejímž autorem je světoznámý odborník David Burnie. Většinu ilustrací pro knihu vytvořil John Sibbick, dodatečné ilustrace ztvárnili například Julian Baker, Richard Bonson anebo Mike Taylor. Obsahuje spoustu popisů dinosaurů a jiných zvířat z jejich éry, ale také spousty dalších, podrobných článků o dalších geologických obdobích naší planety a velkou várku zajímavostí. Na začátku knihy mně osobně velice zaujaly dvě předmluvy, první je předmluva k českému vydání od Vojtěcha Turka, druhá je o Sue Hendricksonové, objevitelky Tyrannosauřice Sue, o níž se můžete právě zde dozvědět spoustu podrobností. Kniha má celkem 11 kapitol: Život ve vzdálené minulosti, Prvohory - éra dávného života, Druhohory - věk plazů, Býložraví giganti, Ornitopodi, Masožravci, Obrovští masožravci, Obrnění dinosauři, Plazi ve vzduchu, Plazi v moři a Kenozoikum - věk savců. V každé kapitole také najdete velmi zajímavou dvoustránku, případně i čtyřstránku věnovanou "Hledání fosilií v...", např. Lov fosilií v Africe na straně 160-161, Hledání fosilií v Jižní Americe na straně 86-87 nebo Za fosiliemi do Asie na stranách 108-111. Někdy je také ilustracím věnována dvoustránka, například Temnodontosauři na straně 196-197. Velká obrazová encyklopedie Dinosauři je nádherná, fascinující kniha a proto ji vřele doporučuji...

Základní údaje:

autor: David Burnie,

rok vydání: 2002 (i tak občas k sehnání),

počet stran: 224.

Další popis knihy o pravěku u příští týden asi nebude, protože se chci vrátit ještě k jednomu, starému projektu, o druhé adventní neděli se s knihami ale zase vrátím!

Život v divočině: Mlok černý

Život v divočině

Mlok černý

V panenské přírodě evropských hor se v úctyhodných výškách daří přežívat jednomu velice, velice přizpůsobivému druhu obojživelníka. Maličcí tvorečkové, kteří dominují v krajině, ve které nenajdete skoro žádná jiná zvířata. Po přírodě tu zbyli jenom mloci, mech, vichřice a vlhko... Hluboko uvnitř Balkánských hor, doslova přímo v jejich středu, se daří přežívat skupince neuvěřitelně přizpůsobivých živočichů. Toto je mlok černý, latinsky Salamadta atra. Drobný ocasatý obojživelník, nedosahuje délky přes 16 centimetrů. Na první pohled je ihned jasné, díky čemu získal své jméno - jeho kůže je neustále vlhká. Jak se ale podařilo těmto malým zvířatům přečkat zlé časy, dokonce i bez vody, přesto, že život obojživelníků je na ní plně závislý. Nejsou to jezera, díky čemu sedmičlená skupinka našich mloků, převládá v této oblasti. V tomto společenství každopádně žijí jen proto, aby si navzájem trochu pomohli, nemají žádného vůdce. Ale tento nádherný malý sameček je nejaktivnější. Neustále si shání nějakou potravu. Je právě léto, srpen, a v horské oblasti Balkánu je teď nejtepleji. V horách se dá nicméně rok označit jedinými dvěma ročními dobami - léto a zima. Léto je velice krátké a trvá v rozmezí červenec-srpen, zatímco zima zakrývá zbytek roku. Právě teď je tu ale nejvíce potravy...

Jestli-že tu mloci nemají vodu, musejí získávat energii převážně z potravy. V létě tu není zrovna těžké ji sehnat. Mloci černí se živí různými červovitými živočichy a hmyzem. I na tak vysokém srázu se v létě pohybují úplně obyčejní zástupci říše hmyzu; mouchy. A protože tu přeci jen úplně nejtepleji není, jsou tak pomalé, že až "těžkopádný" mlok černý je velmi snadno dostane a spolkne. Dalším důvodem, proč se našemu samečkovi a zbytku skupinky, i dalším zástupcům jeho druhu, daří přežívat tak vysoko, je v létě tající sníh, který dolů ze závalů nese spoustu vody. Díky tomu tu roste mech a jiné malé rostlinky, což vytváří unikátní prostředí, biotop určený právě pro naše mloky. Teď v létě je také nejlepší doba vyvést mláďata. Tato samička, nejmladší člen skupiny, jím už za chvíli nebude. Před chvilkou přinesla na svět již plně vyvinutá, dvě mláďata, což je průměr, kolik se jednomu mloku za rok vylíhne potomků. Naši dva malí darebáčci jsou ihned po narození samostatní a právě se běží poprvé najíst. Podařilo se jim dostat velice blízko hubenému pavoukovi. Ten ale z jejich návštěvy coby zrádných lovců rozhodně není nadšený. A je taky mnohem rychlejší. Zalezl do skulinky, kam prostrčí mláďata sotva špičku ocasu. Náš samec také tráví veškerý svůj čas sháněním potravy. Mloci se také o potravu dělí. Teď v létě je to beznála nejdůležitější pro všechny. Samec donesl dvě mouchy, vyplivl je a v tmavé jeskyňce mají teď všichni moc dobrý oběd...

Problémy se blíží. Začíná září a s ním v horské oblasti přichází zima. Vichřice ihned zasypala vchod. Sledovat mloky takto ve sněhem pohřbené skulince je ale velmi zajímavé. Přes léto se nažrali a teď budou muset počkat. Stále zde však mají ideální prostředí. I když většinu života tráví na souši, voda je stále kolem nich - z drobných děr nahoře teče roztátá voda, takže vlhko je tu neustále a mech má kde růst. Občas se sem zatoulá i nějaká ta moucha. Našemu samci se však podařil pozoruhodný objev: V mechu tahá červa. Červ se chtěl asi taky schovat. Na další dny to bude jeho poslední potrava. Uběhl asi týden a vichřice polevily. Všude je sníh. Skupinka jen na chvíli vyleze na studenou pláň a snaží se najít potravu. Mnoho jí tu nebude, ale když něco najdou, rozhodně to bez váhání sežerou, teď se s nikým dělit nebudou chtít. Zima je tu velice krutá. Když příští rok nastává léto, jen zjistíme, že z devítičlenné skupinky zbyli čtyři členové, ale zanedlouho, v srpnu, se vylíhnou aspoň další dva. Náš sameček mezi nimi už není, ale noví přírůstci ano. Život a smrt tu působí ve vzájemné rovnováze. A mloci černí nás nikdy nepřestanou překvapovat, vskutku. Je etdy důležité, abychom tyto neuvěřitelně úžasné živočichy chránili, a oni tu s námi navždy zůstanou, za odměnu, že jim tu šanci na přežití dáme...

Snad se Vám jedenáctá, už předposlední část mého dokumentu líbila... Další díl bude už na konci prosince, a bude se jednat o díl zcela poslední, o kterém tvorovi, Vám však neprozradím... Nezapomeňte také komentovat...

Obrázek týdne 23. 11. 2012

Je tu další pátek a s ním i Obrázek týdne, opět od mistrovského malíře dinosaurů a jiných prehistorických tvorů, Karena Carra. Tentokrát nás nepřesunuje moc hluboko proti proudu času...

Popisek k dnešnímu obrázku: Trojice amerických mastodontů pochoduje zmrzlým jezerem v Severní Americe před 25 000 lety. Je zrovna doba ledová, ale tito tvorové zde žijí v nerušeném klidu, protože lidé sem přijdou až za dalších 10 000 let...

Pokud se Vám dnešní obrázek líbil, tak, jako mně, komentujte. O víkendu Vám rozhodně přinesu další část Života v divočině, tentokrát už jedenáctou! Navíc ještě plánuji speciální soutěž týkající se velmi známé filmové série o dinosaurech, můžete do komentářů hádat, co myslím!

Cryolophosauří život 10/30

Minulá část:

O mladého samce Cryolophosaura jakoby se jeho smečka přestala starat. Jeho vlastní matka, sestra, která jako jediná s ním přežila kruté časy s Coelurosaury, i ostatní dravci, se kterými od mala vyrůstal. Začal se tedy pomalu učit žít samotářským životem, dospělí samci Cryolophosaurů totiž obvykle skupiny neobývají a loví sami ve svých vlastních, o trochu menších teritoriích. Druhý den ráno se však samec probudil a spatřil před sebou hrůzostrašného soka - svého vlastního otce...

Cryolophosauří život 10/30:

Velký samec se díval do očí našeho Cryolophosaura velmi zlověstným, až vražedným pohledem. Mladý samec vstal a udělal pár kroků dozadu, snažil se úhlem pohledu nezadívat se do očí velkého zabijáka. Otec začal strašlivě řvát, ostatní Cryolophosauři se probudili, postavili se, ale nešli proti němu; byl zde vidět jakýsi strach o život, a žádný Cryolophosaurus ze skupiny nechtěl podstoupit toto riziko. Velký samec dlouho neotálel - vrhl se přímo ke svému vlastnímu synovi. Těžkou hlavou jej srazil na zem. Hned nato znovu zařval a chystal se položit na našeho Cryolophosaura nohu, ten se však vyhnul, utekl o pár metrů blíže ke smečce, a pak se to znovu zopakovalo. Potřetí se náš samec pomalu vzchopil, také mohutně zařval a vrhl se vpřed s otevřenými čelistmi, které skončily na levé přední končetině velkého Cryolophosaura. Opodál ze stromů to pozorovali tři Eudimorphodoni, kteří doufali, že se po výsledku zápasu najedí předtím, než sem přijdou Coelurosauři a všechno oberou. Samci se do sebe zaklesli, náš Cryolophosaurus zamířil dolní čelistí na krk nepřítele, scvakl a silně trhl. Na zem spadl tenký proud krve, avšak, zastavil se a velký samec popadl krk svého syna a mírně zatřásl. Mladý samec spadl na zem, rychle se zvedl, předtím, než velikán mohl znovu zaútočit, vyhnul se jeho trupu a zakousl se mu do ocasu, velký samec jím však prudce trhnul a náš Cryolophosaurus musel pustit, aby neriskoval zranění. Takto to pokračovalo asi čtvrt hodiny. Pak se oba samci postavili, chvíli na sebe upřeně zírali a nakonec velký samec odešel...

Toho samého dne odpoledne, po úspěšné výhře, však měla našeho samce čekat ještě jedna špatná zpráva. Cryolophosaurům se podařilo ulovit mládě Massospondyla, samce k ní však nepustili. Málem z toho všeho byla rvačka, pak dominantní samice, tedy jeho matka, vystoupila na mrtvolu, a silně zařvala. Nedá se předpokládat, co to mohlo znamenat, v nějakém dinosauřím dorozumívání ale věta, co měla znamena zhruba: "Běž pryč!". Samec se potom oddálil. Nastal večer a náš Cryolophosaurus pozoroval svou smečku, ve které se narodil, ve které vyrůstal, smečku, která ho krmila a díky níž přežil, z vysokého kopce. Z druhé strany se ale ozývalo jiné volání - volání do divočiny, které způsobovali skuteční Cryolophosauří samotáři, mezi něž měl i tento predátor patřit - od tohoto dne byl vyslán do nového života...

Pokračování tu bude jistě příští týden... Pokud se Vám desátá část mého příběhu líbila, komentujte...

Ophiacodon

Ophiacodon ("hadí zub") byl pelykosaur, savcovitý plaz, a řadil se k jedněm z nejdominantnějších dravců své doby. Obýval převážně zatopené, jezerní oblasti v Severní Americe v období permském. "Hadí zub" uměl velmi dobře plavat, byl to predátor žijící převážně v mělčinách, kde lovil ryby a zřejmě i větší kořist, jako Seymoria a mnoho dalších pravěkých obojživelníků, kteří s ním biotop, ve kterém žil, obývali. Nohy byly na trupu zasazeny přímočaře a poněkud dál, tím pádem, narozdíl od současných plazů, se mohl rychleji rozběhnout. Od svých příbuzných, se kterými se o Severní Ameriku dělil, včetně legendárního Dimetrodona a býložravce Edaphosaura, záda Ophiacodona nebyla vybavena hřbetní plachtou. Když se nemohl zahřát tímto způsobem, musel neustále získávat množství potravy, z jehož by energie "vyproudila" do metabolismu. Lebka zvířete měla podlouhlý tvar; což znamenalo delší čelisti. Oči měl posunuty více do stran...

Popisy Ophiacodonů nejsou v knihách poměrně časté, ale můžete si jej přečíst například v knize Dinosauři objevy, druhy, zánik.

Ophiacodon mohl měřit až 3,5 metru a vážit téměř 50 kilogramů...

Příště Titanosuchus!

Araeoscelis

Araeoscelis patřil k raným plazům permské doby. Náležel do podtřídy diapsidů, kam začleňujeme dnes také krokodýli a v druhohorách později dinosaury a ptakoještěry. Každý diapsid se vyznačoval lebkou se dvěma lebečními jámami, , jež byly umístěny za očnicemi a byly potaženy kůží. Araeoscelis tvořil maličkou výjimku, která vědce málem zmátla: Jedna z jam byla totiž zakryta kostí. Tím se však lebka velmi důmyslným způsobem zpevnila, což se výrazně ukázalo především na čelistech, které tak dostaly na síle. Tělo Araeoscelise měřilo zhruba 60 centimetrů, a šlo o hmyzožravce - jeho tlama byla plná malých, širokých a dalo by se říci pahýlovitých zubů, které lehce roztrhly ochranné krovky brouků, kterými se živil. Nalezen byl v Severní Americe. Araeoscelisovy nohy byly dlouhé a hubené, ocas se velmi výrazně podobal ještěrčímu...

Jeho popis najdeme například v knize Dinosauři: Objevy, druhy, zánik.

Příště Ophiacodon!!!

Pravěké safari II.-7.

Minule odpovědělo osm z osmi lidí, co dodat. Nezapomeňte si vzít jeden předmět ze zásilky dole, i když se Vám bude zdát, že jej nebudete používat, pro jistotu mějte něco navíc. Další zásilka tu bude asi tak ve 14. kole... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Naštěstí se Ti to povedlo. Dinosauři tě ale zdá se nehonili, nýbrž běželi za členem skupiny, tedy, nezaútočili na tebe. Bezpochyby se jedná o Velociraptora, už jen ty drápy, opeření...

A: Začneš Velociraptora popisovat (do příště to bude hotové)

B: Vydáš se opatrně za nimi, musíš si však dát pozor na prudkost svahu,

C: Vrátíš se do tábora.

Megaraptor

Je to naprosto úžasné; tvému společníkovi se podařilo najít ohlodané kosti nějakého velkého zvířete. Jsou to jen zbytky kostry, hnije tu maso, ale většina kostí má na sobě otisky od zubů...

A: Vezmete kosti a prozkoumáte je,

B: Rozdělíte se, tvůj společník bude zkoumat kosti a ty se vydáš hledat další stopy,

C: Zůstanete tu, pachatel se vždy vrací na místo činu.

Mosasaurus

Bylo to napajedlo - kam jinam by mohl takový dravec jít. Lesní napajedlo obývají zase Stegosauři a jsou tu s nimi ještě nějací další dinosauři, kteří připomínají Othnielie, mohlo by se jednat o Dryosaury...

A: Přiblížíš se ke Dryosaurům,

B: Chvíli si odpočineš a porozhlédneš se po krajině,

C: Někde se tu schováš a budeš tu pozorovat život.

Nony

Vystřelil jsi. Triceratops se zastavil doslova pár metrů od tebe, hlasitě zabručel a zůstal úlekem stát. Zírá na tebe, jako by tě nenáviděl, nepochybně zaútočí...

A: Začneš utíkat,

B: Skočíš do tekoucí řeky, tam by nemusel mít šanci,

C: Schováš se ve křoví.

Alfaraptor

Kosti by skutečně mohly být z dinosauroida. Rychle jsi se ale otočil, a vidíš, že jen pár metrů od Vás stojí nějaký dinosaurus. Není zrovna veliký, a připomíná nějakého raptora...

A: Začneš utíkat,

B: Ani se nehneš,

C: Vezmeš kámen a hodíš ho po něm.

Dinosaurss

Jsi najezený, prozkoumáváš okolí tábora, ale nikde tu nic není. Prapodivný řev se z dálky stále ozývá, a dalo by se říct, že se dokonce i blíží...

A: Půjdeš směrem, odkud zvuk vychází,

B: Vrátíš se do tábora, zavoláš štáb a půjdete směrem, odkud zvuky vycházejí,

C: Někde se tu schováš a počkáš, co se bude dít dál.

Vašek

Úzký pás pobřeží se zdá být obývaný dinosaury. V mělké půdě se Ti podařilo objevit pár dinosauřích stop. Bohužel mohou být i roky staré. Nyctosauři už také uletěli, teď je tu skutečné ticho...

A: Vrátíš se do tábora,

B: Ještě budeš prozkoumávat,

C: Vydáš se za jedním ze svých cílů (vyber si, jakým).

Siamotyran

Ze země přes husté zelené listy není primát moc dobře viditelný, nicméně je stále na místě. Zdá se, že tam něco pojídá, pravděpodobně to ovoce, co po tobě hodil. Bližší identifikace je ale zatím nejistá...

A: Podíváš se do korun stromů dalekohledem,

B: Podíváš se do korun stromů kamerou a pokud možno ho natočíš,

C: Necháš to být a vrátíš se k řece.

Nyní Vám mohu nabídnout jeden předmět ze speciální zásilky, vyberte si jej:

Buďto podvodní kamera, horkovzdušný balón (jen na jedno použití) anebo také elektrická vidle.

Doufám, že se opět dočkám odpovědi ode všech, další safari tu bude za týden...

Knihy o pravěku: Svět pravěku

Tak, jako každý týden, i nyní je tu Kniha o pravěku. Stále mi však zásoba nedochází, takže napíši ještě o dalších nejméně deseti knihách, jejichž hlavním tématem je prehistorie...

Svět pravěku je podle mého opravdu moc krásná kniha, napsaná předním českým paleontologem Bořivojem Zárubou. Ilustrace pro knihu vytvořil Jan Sovák. Knížka je vlastně přehledným "cestovatelem časem", který nás zavádí do různých časových a geologických období, od Archaika až po Holocén. Osobně mně také vcelku zaujal úvod, jenž popisuje paleontologii a celkovou myšlenku evoluce čtivým a zajímavým způsobem. Následuje 19 kapitol: Fosilie je když..., K čemu se hodí fosilie, Vymírání, nebo katastrofy?, Kamenná kniha, Mrtvá planeta, První obyvatelé Země, Populační exploze, Život v prvohorních mořích, U kolébky obratlovců, Pustá souš, Karbonské močály a pralesy, Předěl dvou světů, Život v druhohorních mořích, Věk plazů, Z historie létání, Dějiny savců, Na prahu současnosti, Svět savců a Rodokmen člověka. Na každé dvoustránce navíc můžete shlédnout celkovou časovou osu, období, které je popisováno, je červěně zvýrazněno, takže se dá v knize rychle orientovat. Občas se ve středu hlavního článku objeví i žlutá tabulka se skutečnými zajímavostmi, které odborněji doplňují obsah kapitoly. Na některých stránkách je ilustracím věnována i celá stránka (např. strana 82 nebo str. 115); podle mého snad proto, že jsou tyto ze všech nejzdařilejší. Svět pravěku je úžasná, velmi poutavá kniha a proto ji vřele doporučuji...

Základní údaje:

autor: Bořivoj Záruba,

rok vydání: 2008 (stále k sehnání)

počet stran: 151.

Další popis Knihy o pravěku se dočkáte již velmi brzy, opět příští týden!

Skrytá pravda-Lusitanské naleziště

Jako každý týden, i nyní je tu Skrytá pravda, opět s paleontologickým tématem jednoho slavného naleziště, které v mnohém přispělo paleontologii ve zlepšování obrazu pradávné podoby naší planety...

Období Jury - celou planetu obývali dinosauři, létající plazi, mořští plazi, první krokodýlové, první savci a dokonce se vyvinuli i první praptáci. Zvláště Evropa je nám ale stále tajuplnou, co se týče ve zjišťování života v Juře. V Portugalsku se ovšem nachází velmi významné naleziště, které výrazně přispělo paleontologii...

Panenské prostředí:

V období pozdní Jury se na území dnešního Portugalska, v tehdejší Laurasii, začala vytvářet mělká, široká pánev, geologové jí dali jméno Lusintanská. V době, kdy vznikala, zde rostlo obrovské množství bujné, zelené vegetace, dominovaly zde panenské, tropické pralesy, řeky sem proudily z nedalekých hor; to vše představovalo neuvěřitelně působivé prostředí pro spodnojurské dinosaury, a tak není divu, že jich zde žily desítky druhů...

Dinosauři typičtí pro Lusitanskou pánev:

Výzkumy v Lusitanské pánvi počaly rokem 1982, jelikož tu čirou náhodou nalezl jeden farmář kost z dinosaura. Paleontologové, kteří sem byli ihned po zjištění o objevu vysláni, zjistili, že jde o druh karnosaura jménem Lourinnhanosaurus. Kosti tohoto tvora byly nedlouho poté vystaveny v muzeu Lourinha. Tím ale objevy nekončily. Vědecká expedice Isabely Mateusové na tomto území roku 1993 objevila fosilizovaná dinosauří vejce, jež se ukrývaly na mořských útesech na samém severu sektoru...

Mnohé další objevy:

Další objevy v Lusitanské pánvi zahrnují především četné fosilie diplodocidů, stegosauridů, kamarosaurů, brachiosaurů a také mnoha různých masožravých theropodů. Dále zde byly objeveny zkamenělé pozůstatky z ptakoještěrů, původních krokodýlů, želv a savců. Krajinu tedy obývala téměř ta samá fauna, kterou paleontologové objevují v morrisonském souvství v Americe...

Draconyx, dračí dráp:

Syn Isabely Mateusové, která učinila objev dinosauřích vajec, o kterých se vědci domnívají, že patřila právě Lourinnhanosaurovi, Octavio Mateus, jako následovník své matky objevil v pánvi Lusitan také pozůstatky dinosaurů - především rodu Draconyx. Draconyx, jehož jméno znamená dračí dráp, byl ornitopodní dinosaurus, iguanodontid, který dorůstal až sedmi metrů, živil se nízko rostoucí vegetací a výrazně připomínal severoamerického Camptosaura. Narozdíl od něj má ale Draconyx jinou stavbu prstů na zadních končetinách a stehenní kosti jsou jinak tvarované...

Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku je Draconyx a na druhém Camptosaurus, jeho příbuzný. Na první pohled se od sebe moc neliší, doopravdy tomu však nebylo...

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte. Další Skrytou pravdu zřejmě napíšu příští týden, každopádně zítra Vás čeká ještě Kniha o pravěku...

Obrázek týdne 16. 11. 2012

Velice děkuji Kryptoraptorovi, že mně upozornil na autora minulého obrázku. Tím pádem je tu i tento týden Obrázkem týdne dílo dino-malíře Karena Carra. Je vskutku fascinující a nádherné, jen se na něj podívejte...

Popisek k dnešnímu obrázku: Tyrannosaurus Rex se přišel napít k jezeru v pravěké Jižní Dakotě, před 65 miliony lety. Je zrovna léto, přišli sem Pachyrhinosauři, a skrývá se zde také snadná potrava - malí Parksosauři jsou na útěku před hrozivým titánem...

Obrázky od tohoto malíře jsou opravdu nádherné, a proto je sem teď budu přidávat každý týden. O víkendu pro Vás mimochodem chystám další Knihu o pravěku a Skrytou pravdu...

Zoo Tycoon 2: Extinct Animals

Zoo Tycoon 2: Extinct Animals (zkráceně ZT2: Extinct Animals) je výborná stavitelsko-budovatelská hra vyvinutá společností Microsoft. Druhý díl hry se podstatně liší od té původní; poněkud odlišnější grafika a možnost doslova se procházet zoo. Speciální verze Extinct Animals navíc nabízí 34 druhů pravěkých zvířat, od T-Rexe až po mastodonty. Cíl hry je stále stejný; vybudovat svou vlastní, nejlepší zoo, získávat peníze díky návštěvníkům a také atrakcím, které navštíví a o zvířata za ohradami se musí též starat... Podle mého je Extinct Animals skutečně výborná hra, stejně jako všechny ostatní "ZT". Rozhodně ji doporučuji všem milovníkům strategických her...

Pravěká zvířata ve hře: Tyrannosaurus, Utahraptor, americký mastodont, Ankylosaurus, pratur, Eucladoceros, modrá antilopa, Carnotaurus, jeskynní lev, Deinosuchus, Deinonychus, Dronte mauricijský, Diprotodon, Dimetrodon, Doedicurus, slon sicilský, Aepyornis, Titanotylopus, Megatherium, prase obrovské, Kentrosaurus, Protarchaeopteryx, Gigantopithecus, šavlozubý tygr, medvěd krátkočelý, Sivatherium, Stegosaurus, Stokesosaurus, Styracosaurus, vakovlk, Velociraptor, Triceratops, Dusicyon a nosorožec srstnatý.

Všechny obrázky jsou z www.zootycoon.com . Pokud se Vám tento poněkud stručný popis líbil, nezapomeňte komentovat. V brzké době bych rád napsal i o dalších součástích Zoo Tycoon 2, včetně Endangered Species a African Adventure...

Edaphosaurus

Edaphosaurus byl středně velký savcotvárný plaz, býložravec, jenž se živil především tuhou vegetací. Žil od doby konce Karbonu až po střed Permu, kdy jeho rod vyhynul. Edaphosaurus měl robustní stavbu končetin, u pojmu savcovitý plaz byly velice vyvinuté. Patřil do podtřídy Synapsida a řádu Pelycosauria. Podobně, jako někteří další pelykosauři jeho doby, příkladem může být velký masožravec Dimetrodon, i Edaphosaurus měl na zádech vysokou plachtu. I zde vědci mohou jen předpokládat, k čemu sloužila, opět je nejvíce uznávanou teorií termoregulace, při které zvíře jen nastavilo membránu plachty ke sluníčku a ohřálo se. Pokud se chtěl Edaphosaurus ochladit, stačilo jí natočit k chladnému vánku. Z krevních cest plachty oběhla schlazená krev do celého oběhu jeho těla a zvíře dostalo, co potřebovalo. Edaphosaurus byl přibližně 3 metry dlouhý a až 1,6 metru vysoký, velkou část z jeho výšky pak zaujímala plachta. Tento živočich měl k poměru velikosti těla docela malou hlavu, čelisti však obsahovaly velké množství malých zubů, díky nimž mohl Edaphosaurus bezpečně žvýkat rostlinnou potravu. Byl nalezen v Evropě, jelikož však v době, ve které žil, byly všechny kontinenty téměř spojeny do Pangaei, s určitostí žil i v Severní Americe s Dimetrodonem a možná obýval i severní Afriku...

Edaphosaurův popis najdeme především v knize "Dinosauři - Objevy, druhy, zánik" anebo v dokumentu BBC Putování s pravěkými monstry.

Příště Araeoscelis!

Pravěké safari II.-6.

V minulém safari odpovědělo všech osm lidí, z čehož jsem rád, je mi ale líto, že jeden už musel utrpět strašlivou smrt. Nicméně, pro příští kolo Vám chystám drobnou zásilku, budete si moci vybrat jeden předmět navíc do výbavy... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Utíkáš přímo za tím podivným tvorem, jenž míří vskutku dolů do údolí. Nejste však sami. Ti drobní tvorové běží i za tebou, kvíkají úplně stejně, až to nahání hrůzu. Pak jsi se otočil, a letmo spatřil zaznutý dráp na noze jednoho z nich...

A: Prudce zastavíš a schováš se v křoví,

B: Budeš utíkat dál za jejich příbuzným a zjistíš tak, jaká bude jejich reakce,

C: Vezmeš klacek, obrátíš se a pobiješ je.

Megaraptor

Po Alioramech zatím žádné stopy. Každopádně, Gallimimů je tu čímdál víc, v téhle travnaté buši žije bezpochyby několik početných stád. Gallimimus je určitě dobrá potrava, takže dravci, jako Alioramus, tu možná někde budou...

A: Budete je hledat dál,

B: Uložíte se tu někde ke spánku, brzy bude večer,

C: Vrátíte se na původní místo.

Mosasaurus

Jako jednou velkou náhodou jsi našel velkou stopu, která bezpochyby patří bipednímu teropodovi, otisklou v hlubokém bahně. Nikde nejsou další, což je na takovém místě dost zvláštní. Možná to bude Saurophaganax. Kolem se už nevyskytují žádní dinosauři...

A: Vrátíš se na začátek lesa,

B: Odhadneš, kam by mohl takový predátor jít, a tím směrem se vydáš,

C: Zkusíš o tom zapřemýšlet, třeba na něco přijdeš.

Nony

Bezpochyby jde o velikého ceratopsida, rohatého dinosaura, není vyloučeno že je to Triceratops... Problémem je, že se opravdu řítí přímo na tebe - zbývá už jen pár sekund. Je to první kritická situace v celém safari, gratuluji Ti k jejímu dostání. Otázkou je, co uděláš...

A: Co nejrychleji uskočíš,

B: Budeš utíkat,

C: Použiješ brokovnici, kterou jsi díky popisu Edmontosaura získal.

Alfaraptor

Opravdu si s kostmi nevíte rady, pak však jeden z Vás vysloví myšlenku o lidské končetině. Nevypadá to moc podobně k dinosauřím kostem, k lidským to ale nemá daleko. Jen co si všechno uvědomíte, zezadu se ozve prapodivný řev...

A: Otočíte se,

B: Utečete,

C: Ani se nehnete.

Dinosaurss

Dobrá volba, beztak byl tým unavený... Druhý den ráno se něděje nic zvláštního, po nebi krouží velké množství Teratornisů a z dálky se ozývají povědomé zvuky...

A: Půjdeš se podívat po okolí tábora,

B: Dáš si snídani a pak se podíváš do okolí tábora,

C: Zkusíš tu někde najít stopy zvířat, třeba tě přivedou k něčemu zajímavému.

Vašek

Gratuluji, dokončil jsi popis Nyctosaura! Za to si můžeš vybrat jeden z těchto dvou předmětů:

1. Linstrandtova vzduchovka (je to na neslyšitelné Flugerovy šipky, napuštěné do jedu jihomořských měkkýšů)

2. Speciální kyselina (vyliješ jí zvířeti do očí a to jej odláká).

Nyní můžeš pokračovat...

A: Půjdeš hledat Albertosaury,

B: Půjdeš hledat Deinosucha,

C: Podíváš se po úzkém pásu pobřeží, nachází se asi dvě stě metrů na východ od tebe.

Siamotyran

Podíval jsi se do koruny stromů - příšerným pohledem, doslova nesnášenlivým, se na tebe dívá jeden z našich předků. Je to nějaký pravěký primát, nevíš přesně jaký - právě Ti hází do obličeje další ovoce...

A: Utečeš,

B: Pokusíš se vyšplhat do koruny stromů a zjistíš, o jakého primáta jde,

C: Vrátíš se k řece, ke stopám.

Doufám, že opět odpovíte všichni, do příštího týdne, kdy napíšu další safari, se pokuste v prehistorii přežít...

Cryolophosauří život 9/30

Minulá část:

Po celých čtyřech měsících, kdy smečka žila ve strachu z přítomnosti velkého samce Cryolophosaura, začalo konečně období dešťů. Po delší době se ukázalo, že samec by nemusel mít přímý zájem o střed teritoria, svým řevem ho nicméně neustále projevoval. Matka se s mláďaty rozhodla vydat na lov Massospondylů na náhorní plošinu. Tady už ale hodoval velký samec a matka se samicí utekli, naopak mladý samec nejprve pořádně zařval a až pak se dal na útěk...

Cryolophosauří život 9/30:

Druhý den ráno ho vzbudily podivné rány. Byly vyvolávány něčím velmi povědomým. Když mladý samec otevřel oči, spatřil svou sestru, která mu bušila do pravého boku mírnou silou svými čelistmi. Když se postavil, vrátila se o asi dva metry dozadu, když si znovu lehl, sestra zopakovala celé tohle divadlo. Samec to nechápal. Raději usnul. Probudil se o asi dvě hodiny později, slunce příjemně svítilo, z kapradin a cykasů z výšky padala rosa, půda byla příjemně měkká, okolo skal však tvrdá a popraskaná. Cryolophosaurus se pomalu zvedl a zamířil k hnízdištím. Stoupl si vedle matky, tak, jak to dělal každý den, byl zvyklý, že půjdou na obhlídku teritoria a možná si i trochu zaloví. Matka ale vůbec neragovala. Cryolophosaurus se ve všem ztratil. Nejdříve jeho sestra, která by se snad snažila zabít jej, a teď jeho vlastní matka, který si ho ani nevšimne, a když se přiblíží ještě víc, otočí hlavu jiným směrem nebo odejde pár kroků na sever. Cryolophosaurus, v podstatě ještě trochu mládě, neměl ani potuchy, co se to se všemi děje. Ostatní členové kolonie ho ještě jakž takž přijímali, večer od něj ale utíkali anebo do něj bouchali hlavou. Neprve si myslel, že si s ním budou hrát. Ovšem, o pár minut později si, možná, všechno uvědomil... Byl už moc velký na to, aby s kolonií trávil čas, a jeho velikost téměř překonala všechny dosavadní členy tlupy. Samice Cryolophosaurů obvykle žijí ve smečkách, většina samců jsou ale samotáři, kteří se v rodných koloniích občas zastaví, aby si tu něco ulovili. Samice, i když jsou to vlastní sourozenci, je pak ale málokdy přijmou zpátky... Samec se rozhodl, že si raději něco uloví. Za šera nebylo u okraje pralesa nic moc vidět, pak náhle něco spatřil - třepotalo mu to nad hlavou...

Ano, šlo o Eudimorphodona, který se právě chtěl zavěsit na kmeni stromu, otevřít jeho kůru, případně se trochu přiživit červy a pak usnout rychleji, než ho nějaký dravec vyruší či sežere. Cryolophosauří samec ptakoještěra jen chytl, trochu s ním zatřásl a vcelku ho spolkl, následně vyvrhl téměr celou lebku, zuby mu totiž vadily. Následujících třináct dní se to vše opakovalo, nepříjemná probuzení, členové smečky projevující ignoraci a stopování či lov za šera. Dalo by se to nazvat "přípravou na samotářský život v pralese", který Cryolophosaura již brzy čekal. Když se však jednoho dne probudil, čelisti, které do něj bouchaly, nebyly už tak malé, jak byl zvyklý u své sestry, nohy byly široko rozkročené a zvuky se nepodobaly nikomu, koho osobně znal. Velký samec se vrátil...

Pokračování tu bude určitě příští týden... Pokud se Vám devátá část mého příběhu líbila, komentujte...

Knihy o pravěku: Svět dinosaurů - Základní příručka cestovatelů druhohorami

Po týdnu jsem se rozhodl napsat další popis knihy o pravěku. Stále mi ještě nedochází zásoba, o jakých knihách psát, takže se jich bduete moci dočkat snad každý týden...

Svět dinosaurů - Základní příručka cestovatelů druhohorami, v anglickém originále také jako A Field Guide To Dinosaurs, je dle mého názoru skutečně nádherná kniha, kterou napsali Henry Gee a Luis V. Rey, druhý jmenovaný je autorem většiny ilustrací v knize. Kniha celkově obsahuje velké množství popisů dinosaurů, pro každý rod je zde určena většinou dvoustrana s mnoha obrázky, včetně zobrazení kostry, mnoha detailních scén a malé tabulky zařazení živočicha do určité skupiny. Dinosauři v knize nejsou popisováni, jako vyhynulá zvářata, ale jako tvorové, které můžete potkat, tedy sloveso "byl" vyměnilo "je". Úvod knihy obsahuje dlouhou předmluvu, jejíž součástí jsou články o prvních objevitelích, slavné Válce o kosti, až po kladogram (rodokmen) jednotlivých dinosauřích čeledí. Následují celkem 4 kapitoly: Trias, Jura, Raná a střední Křída a Pozdní Křída. Konec obsahuje ještě slovníček, rejstřík a speciální poděkování. Jednoi za řas knihu protínají i obrázky, jež zaberou celou stránku (Microraptor na str. 100, Spinosaurus na str. 95), anebo rovnou dvoustranu (T-Rex a Triceratops na str. 118-119). Svět dinosaurů - Základní příručka cestovatelů druhohorami je skutečně velmi zajímavá knížka, a proto ji vřele doporučuji...

Základní údaje:

autor: Henry Gee, Luis V. Rey,

rok vydání: 2003 (v Česku 2008, možno sehnat i téměř všude),

počet stran: 144.

Ke všemu ještě dodám, že při čtení knihy máte pocit, jako byste skutečně druhohorami cestovali, jelikož popisy v knize jsou napsány skutečně jako živoucích tvorech...

Dalšího popisu knihy o dinosaurech se dočkáte příští týden!

Skrytá pravda-Vaječná hora

Přináším další díl Skryté pravdy, jejíž hlavní náplní bude opět paleontologie dinosaurů. Jde, podobně, jako v přechozím článku o Lufengské pánvi, též o velké dinosauří naleziště, jak už napovídá jeho samotný název...

Montana je zemí, která se může chlubit svými proslulými fosilními exempláři dinosaurů, především z období jejich konce, tedy na hranici Křídy s Terciérem. Kromě Tyrannosauřích koster zde však bylo nalezeno i něco, co nám může říci mnohé o menší křídové fauně...

Terénní výzkumy:

V roce 1979 na jednom proslulém hadrosauřím nalezišti v Montaně pracoval tým z Princetonské univerzity na výzkumech zdejších fosilií přímo v terénu. V tu samou dobu skupinka geofyziků zkoumala to samé území pro jednu naftovou společnost. Geofyzikové používali při své práci vrtačky a dynamity, paleontologové však jen oriantečně sbírali zkameněliny z povrchu. Kdo tedy mohl za tento úžasný nález? Nebýt geofyziků, toto úžasné území by bylo objeveno až mnohem, mnohem později...

Nové nálezy:

Nedaleko jednoho z vrtů, který zde geofyzikové při "porcování" půdy vytvořili, paleontologové později nalezli celkem 52 dinosauřích vajec! Dinosauří vejce jsou velmi křehkým materiálem, a i když v současnosti k jejich nálezům dochází už podstatně více, na onu dobu to byl skutečný poklad... Území si tedy vysloužilo nový název Vaječná hora. To ale nebylo všechno. Dále tu došlo k nálezům kostí dinosaurů, drobných plazů a primitivních savců...

Orodromeus a Troodon:

Nalezené dinosauří kosti patřily konkrétně rodu Orodromeus, což byl malý ornitopodní dinosaurus, byl asi 2,5 metru dlouhý a spásal nízko rostoucí vegetaci. Vzhledem k množství nalezených kostí tohoto "horského běžce" se tedy předpokládalo, že hnízda patří také jemu. Avšak, to byl omyl. Při bližším zkoumání paleontologové zjistili, že vejce obsahovala embrya Troodonů, inteligentních, malých teropodů, kteří byli příbuzní dromaeosauridům...

Podoba tohoto území v pradávných dobách:

Původně se celá Vaječná hora nacházela na malém ostrůvku uvnitř slaného jezera, nedaleko blízkého vnitrozemního moře, jež se rozkládalo mezi třemi rozdělenými ostrovy Severní Ameriky. Vědci předpokládají, že Troodoni sem zřejmě zavlekli jen mrtvé Orodromey, přičemž chtěli nakrmit mláďata. Je možné, že pak hnízdiště zasypaly písečné duny nebo snad zalilo moře. Seismologové docenili paleontologický výzkum této lokality a aby pro vědu naleziště zachovali, svůj výzkum nafty všem okolnostem přizpůsobili...

Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku vidíte Troodona, všimněte si, že sedí na svých vejcích. Na druhém pak smečky těchto dravců vyhlíží svou příští kořist...

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte. Zatím nevím, kdy napíšu další Skrytou pravdu, možná to však bude zase za týden. Zítra sem pravděpodobně dám popis další dinosauří knihy...

Obrázek týdne 9. 11. 2012

Přináším další Obrázek týdne, znovu ode mně neznámého autora, prozatím. Narazil jsem na něj jen čirou náhodou, když jsem chtěl najít obrázky onoho druhu dinosaura. Posuďte sami, není nádherný?

Popis k obrázku: Protohadros se vydává ke svému knízdu u prehistorického napajedla v Severní Americe před 100 milióny lety. Vzadu si můžete povšimnout celého stáda...

Tento obrázek je skutečně úchvatný, pokud se Vám také líbí, komentujte. Zatím nevím, co o víkendu napíšu, ale tipoval bych Skrytou pravdu a je možné, že se znovu pustím i do nějaké té dino-knihy...

Pravěké safari II.-5.

V minulém safari odpovědělo osm z devíti lidí, SuperLova cesta tímto tedy končí, šance na záchranu se však skrývala ve všech třech možnostech... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Jen co jsi se přiblížil, z křoví vykoukla drobná hlava. I přes tmu vidíš ve větru vlající peří na hlavě. Zvíře podivně kvíká, potom vyskočí a utíká směrem dolů k plošině...

A: Poběžíš za ním,

B: Necháš ho být, a půjdeš spát, stejně je pozdě,

C: Podíváš se do okolí, třeba jsou to stádoví živočichové, a bude jich tu víc.

Megaraptor

Gratluji, podařilo se Ti popsat Gallimimy! Jako odměnu si nyní můžeš vybrat jeden z těchto dvou předmětů:

1. Lindstrandtova vzduchovka (neslyšitelné šipky napuštěné do jedu jihomořských měkkýšů)

2. Pepřový sprej (v případě nebzpečí jej můžeš stříknout dinosaurům do očí).

Nyní můžeš pokračovat...

A: Ještě u Gallimimů zůstaneš,

B: Vrátíš se na původní místo,

C: Půjdete hledat Alioramuse.

Mosasaurus

Les je opravdu nádherným místem, opět, stejně, jako na pláních zde vidíš Stegosaury a občas se tu objevuje i nějaká ta Othnielia. Ale po dravcích ani stopy...

A: Vydáš se po stopách Saurophaganaxe,

B: Začneš popisovat Stegosaura,

C: Odpočineš si.

Nony

Prozkoumal jsi celou oblast kolem řeky, zabralo Ti to asi tři hodiny. Začíná se stmívat, nic jsi nenašel, až teď se v dálce před tebou rýsuje živočich, který běží, a přímo na tebe...

A: Přiblížíš se, a zjistíš, o co jde,

B: Skočíš do vody,

C: Zůstaneš stát jako sloup.

Alfaraptor

Jste zhruba na onom místě, odkud zvuk šel. Podél malé říčky se táhne červená barva a pod tvýma nohama se zakrátko objevuje cákanec krve. A před tebou je několik podivných kostí, se kterými si tvůj kamarád paleontolog neví rady...

A: Detailně se pokusíte kosti prozkoumat,

B: Raději se vrátíte zpět, vypadá to tu nebezpečně,

C: Rozdělíte se, tvůj společník zůstane tady, a ty se vydáš dál lesem, třeba najdeš stopy tvora, který toto neznámé zváře zabil.

Dinosaurss

Nikde se nic neobjevuje, bohužel. A začíná se stmívat. Bylo by lepší vrátit se do tábora, nebe je červenočerné, zřejmě bude v noci pořádný liják...

A: Půjdeš spát,

B: Schováš se pod nějakým keřem a přespíš tady,

C: Rychle se ještě podíváš po stopách nějakých živočichů.

Vašek

Odpočinek byl rozhodně dobrý nápad, nejlepší však je, že Nyctosauři Ti neuletěli. Parasaurolophové ale nejsou na druhém břehu k vidění...

A: Začneš s popisem Nyctosaura,

B: Ještě se prospíš,

C: Podíváš se po nějakých dinosauřích stopách.

SuperL

Bohužel, neodpověděl jsi, a to pro tebe znamená konec. Ten živočich tě pojídá, nakonec tě celého rozmačkaného, obaleného tekutým slizem, spolkne. Tvůj společník to nemůže ani vidět a proto se co nejdříve vrací do současnosti. Čest tvé památce...

Siamotyran

Stopy vedou do lesa, ale ztrácí se v mokrém bahně. Bohužel. Pak na tebe ale z korun stromů spadne nějaké ovoce, vypadá dost podivně...

A: Sníš ho,

B: Pokusíš se zjistit, proč spadlo tak nepravidelným pádem,

C: Utečeš a skočíš do vody.

Doufám, že tedy odpovíte všichni. Další Pravěké safari tu bude někdy začátkem příštího týdne, do té doby se všichni pokuste o přežití v pravěké divočině...

Dokumenty, které stojí za to vidět - 7. 11. 2012

Po poměrně delší době přináším další Dokumenty, které stojí za to vidět, jelikož jich je o dinosaurech v televizi nyní ohromné množství...

Tento týden v pátek můžete sledovat na ČT2 v cyklu Zázračná planeta německý dokumentární film Na našem syslím letišti.

Příští týden v pondělí běží na ČT2 půjde v cyklu Ushuaia dokument Kouzlo dalekého severu.

Každou neděli nám ČT2 přináší od 17:20 Království divočiny.

Zítra, 8. listopadu, běží na Nat Geo Wild fascinující dokument Vytvoř mi dinosaura.

13. listopadu se Nat Geo Wild i nadále vrací k dinosaurům v Jurském vyšetřování - Jak chodili dinosauři.

16. listopadu Nat Geo Wild od 13:00 Nejpodivnější dinosauři.

Hned nato, ve 14:00, půjde na Nat Geo Wild Když krokodýli pojídali dinosaury.

Na německém kanále ARTE půjde 17. listopadu od 15:15 dokument Záhada létajících dinosaurů, hodilo by se k tomu však spíše Záhada létajících plazů.

Hned nato, ten samý den, od 16:00, bude ARTE vysílat dokumentární film Dinosauři ve věčném ledu.

18. listopadu v Králech aukcí bude na Discovery Channel epizoda Zub dinosaura.

Ten samý den je od 16:00 na Nat Geo Wild reprízován dokument Vytvoř mi dinosaura.

17. listopadu poběží na Spektru Arktické dilema.

Ten samý den nám Spektrum přinese fascinující dokument Planeta lidí, který by se dal nazvat nepřímo navazujícím na cyklus BBC Planeta Země.

16. listopadu nám Animal Planet odvysílá dokument Nejdivočejší Latinská Amerika, od 20:05.

Doufám, že se alespoň na některé z těchto dokumentů podíváte, a že jsem program nenapsal jen tak. Tento týden pro Vás chystám ještě další část Pravěkého safari nebo Obrázek týdne...

Cryolophosauří život 8/30

Minulá část:

Už docela velká Cryolophosauří mláďata se začala učit lovit nejdrobnější dinosaury ze všech. Zvědavý samec ale opustil hranice teritoria kolonie, aby se porozhlédl po krajině. Čekal ho neuvěřitelný zážitek; viděl lov několika Coelurosaurů na mnohem větší Lufengosaury. Všichni pak ovšem zmizeli a zůstal zde jen jediný Coelurosaur, kterého samec zabil. Potrava mu však nechutnala. Večer se ozvalo tajuplné volání - velký samec se přiblížil do teritoria...

Cryolophosauří život 8/30:

Uběhla velmi dlouhá doba v podobě celých čtyř měsíců. Mláďata se stala téměř dospělými, stále je však ostatní členové kolonie brali jen jako nevychované, zlobivé dinosaury, kteří se ještě mají co učit, zejména v lovu. Od doby příchodu velkého Cryolophosauřího samce do teritoria mezi členy skupiny zavládal jen neklid, neobjevoval se tu ale žádný strach. Obří samec každý večer řval z povzdálných kopců, jakoby si toto území označoval. Každopádně, ještě se nevrhl mezi ostatní zvířata, aby centrum kolonie dobyl. Mladý Cryolophosauří samec si zatím mohl užít jedno z posledních období mezi členy své skupiny. Druhý den zrána zahalila oblohu temná modř, z ní se na zem prudce zaačaly vrhat kapky vody a blesky vrážely samy do sebe. Pod listy stromu se schoval pár Eudimorphodonů. Zatímco se schovávali před deštěm, otevírali kůru stromu a vyjídali z ní hmyzí parazity. Cryolophosauři chvíli jen odpočívali, pak však matka vstala a zavětřila. Ucítila něco velmi povědomého. Neustále natáčela hlavu po směrových stranách a pak mocně zařvala. Mláďata se vzbudila. Nikde se však nic nedělo, bylo to snad jen chvilkové nebezpečí. Jen chvíli po tom ale matka vstala znovu, mláďata pobídla a vykročila vpřed. Nyní si všimla něčeho mnohem lepšího, co by danou situaci mohlo zachránit. Na náhorní plošině se páslo stádo Massospondylů. Prudký liják jim nevadil. Cryolophosauři si však všimli ještě něčeho - stopy nějakého jiného dravce, velkého Cryolophosaura, který zde musel být už před nimi. Matka se skrčila a našla vhodné místo pro začátek lovu. Jen co si ale vybrala cílového Massospondyla, zezhora, v dálce asi tří set metrů vyběhl velký Cryolophosaurus a skočil přímo po vůdci stáda prosauropodů. Začal mu trhat krk...

Byl to zcela jistě onen velký samec, otec obou mláďat. Nebyl vůbec daleko centra kolonie. Matka se chvíli rozmýšlela, co má udělat, a chvíli nato začala hrozivě řvát. Samec vztyčil hlavu se tlamou červenou od Massospondylovy krve a začal řvát ještě více. Matka se nejistě přibližovala, pak ale samec ohromně vyskočil a rozhodla se zmizet. Mladá samice utíkala za ní, ale mladý Cryolophosaurus zůstal stát. Chvíli se na samce díval s velikou nenávistí a pak začal řvát stejným tónem, jako jeho matka. Avšak, ještě předtím, než si mohl poslechnout reakci svého otce, co nejrychleji se také vrátil. Jak se tedy ukázalo, samec se držel jen nedaleko hnízdišť, a působil velice agresivně... Možná to mělo znamenat nebezpečí pro celou kolonii, s výjimkou však jednoho mláděte. Mladý Cryolophosauří samec bude už brzy dospělý, to však také znamená, že bude muset svou kolonii opustit...

Pokračování napíši příští týden... Pokud se Vám osmá část mého příběhu líbila, komentujte...

Pravěké safari II.-4.

V minulém safari odpovědělo osm z devíti, později by se však dalo říci osm z osmi, lidí. SuperLa, který říká, že končí, bude bohužel čekat strašlivý zážitek... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Nahoře, nad tebou, krouží nějaký pterosaurus a jeho tělo svítí v baterce. Nicméně nelze ani odhadnout, o který druh se může jednat. Začíná to být čímdál tajuplnější. V dlouhém porostu křoví, asi dvacet metrů od tebe, se něco pohybuje...

A: Podívat se, o co jde,

B: Pokusit se prohlédnout si pterosaura,

C: Jít spát, beztak je pozdě.

Megaraptor

Gallimimy už nebudeš muset stopovat, na mírné pahorkatině jsi našel celou skupinu, která čítá dvanáct jedinců. Všichni jsou to dospělci...

A: Začneš je popisovat,

B: Ještě se přiblížíš,

C: Nejprve zavoláš svého společníka, který zůstal vzadu.

Mosasaurus

Gratluji, dokončil jsi svůj první popis! Za to si tedy můžeš vybrat jeden z těchto předmětů:

1. Linstandtova vzduchovka (je na neslyšitelné šipky napuštěné jedem)

2. Policejní pistole (má plný zásobník).

Nyní můžeš pokračovat...

A: Vybereš si další druh z plání, který budeš popisovat,

B: U Othnielií ještě zůstaneš,

C: Nyní prozkoumáš les.

Nony

Gratluji, dokončil jsi svůj první dinosauří popis! Jako odměnu si tedy můžeš vybrat jeden z těchto dvou předmětů:

1. Brokovnice (má celkem třicet nábojů, můžeš jí využít v obraně)

2. Kniha o dinosaurech (mohla by Ti pomoci v popisech).

Nyní můžeš pokračovat...

A: Koukneš se kolem, jestli tu nejsou nějaké stopy po Tyrannosaurovi,

B: Prozkoumáš to kolem řeky pečlivěji,

C: Ještě u Edmontosaurů zůstaneš a detailněji je prozkoumáš.

Alfaraptor

Nikde nic, začíná to vypadat tajupně. Sotva se doktor Grant otočil, ozvalo se podivné zapískání a po něm hluboký dinosauří řev...

A: Půjdete směrem, odkud zvuk vyšel,

B: Vrátíte se zpátky na původní místo,

C: Zůstanete stát a ani se nehnete.

Dinosaurss

Ptáci sice zmizeli, ale filmař Ti přehrává jejich vzácné záběry. Zdají se být na Teratornise, ale nevíš to přesně. Jejich popis bohužel přes pár desítek vteřin natočeného materiálu není možný...

A: Tábor je dostaven, takže se vydáš hledat Homotherium,

B: Porozhlédneš se po křovinaté krajině,

C: Zkusíš najít dravce z oblohy.

Vašek

Tábor je již téměř dostavený. Bohužel, nic dalšího se tu nědeje. Pak ale najednou uslyšíš podivné zvuky a nad jezerem začnou létat dva ptakoještěři, zdají se být Nyctosaury...

A: Podíváš se blíže a začneš je popisovat,

B: Necháš je být a vydáš se do lesa, kde zvukař zahlédl toho podivného tvora,

C: Půjdeš si po stavění tábora odpočinout.

SuperL

Procházíš nad sopečným jezírkem, kde se náhle objevuje mlha. Nic nevidíš, když náhle ucítíš ohromnou bolest v noze. Něco jí stisklo. Tvůj společník Ti utíká na pomoc a snaží se tě vytáhnout, syčivá voda Ti ale pálí kůži na noze a stisk toho zvířete je čímdál větší. Dělí tě jen jedna jediná odpověď od smrti...

A: Vyskočíš,

B: Vyklouzneš z čelistí zvířete,

C: Řekneš společníkovi, aby se chytil nějakého tvrdého materiálu a pokusil se tě vytáhnout.

Siamotyran

Hledáš Amphiciony podél řeky, když náhle uvidíš malou stopu v blátě. Vede od břehu řeky až daleko do lesa. Vypadá to, že Amphicioni nebudou moc daleko...

A: Podíváš se tam, odkud stopy jdou,

B: Podíváš se tam, kam stopy jdou,

C: Někde tady si teď lehneš a odpočineš si, po popisu Deinotheria jsi trochu unaven.

Doufám, že odpovíte všichni, u jednoho z Vás to však bude asi nesplnitelné. Další safari napíši už ve čtvrtek, takže nezapomeňte odpovědět brzy a do oné doby se pokuste v podmínkách, ve kterých jste, přežít...

Projekt Afrika-Zimbabwe

Projekt Afrika

Zimbabwe

Geografie:

Zimbabwe se nachází na jihu Afriky. Jeho sousedními státy jsou Zambie, Mosambik, Jihoafrická republika a Botswana, a nachází se ve vnitrozemí. Téměř celé území státu zaujímá plošina Matabele, na severu se pak snižuje k údolí řeky Zambezi. Nejnižším bodem země je spojení řek Runde a Sabi na pouhých asi 160 metrech nad mořem...

Seznam živočichů:

Savci, kočkovité šelmy: Lev pustinný, levhart skvrnitý

Savci, býložravci: Hroch obojživelný, zebra stepní, buvol kaferský, různé druhy žiraf

Ptáci: Zoborožec

Plazi: Mamba černá.

Základní údaje:

Počet obyvatel: 12 311 000

Hlavní město: Harare

Rozloha: 390 580 kilometrů čtverečních

Měna: Zimbabwský dolar

Předešlý název: Jižní Rhodesie.

Národní parky:

Jedněmi z nejvýznamnějších národních parků státu Zimbabwe jsou: Chimanimani, Chizarira, Kazuma, Hwange nebo Matopos. Národní park Chimanimani je navíc významný svou vesnicí, která se v něm nachází. Odtud se do parku dostávají turisté, roku 2010 zde byla založena společnost nazvaná Chimanimani Tourist Association...

Divočina:

Pro seznam některých živočichů se můžete podívat výše. Zimbabwe je opravdovým divokým rájem - je domovem lvů i levhartů a mnoha velkých býložravých savců. Nachází se zde také velké populace mamb černých, jedněch z nejjedovatějších živočichů na světě. Důležité jsou pro divočinu ve státě především rozlehlé savany a lesy, které mizí kvůli zisku nové, obdělatelné půdy pro obyvatelstvo...

Mapa Zimbabwe

Lvi v savaně

Zajímavost: V Zimbabwe žije dohromady asi tisícovka lvů pustinných. Lze je najít v mnoha národních parcích a na savanách, odkud mají dobrý výhled na kořist, kterou tvoří především zebry nebo buvoli...

Pokud se Vám další část Projektu Afrika líbila, komentujte. Příští týden se můžete těšit ještě na Cryolophosauří život nebo Pravěké safari...

Skrytá pravda-Tajuplná Lufengská pánev

Je tu další díl mého projektu Skrytá pravda, opět s paleontologickým tématem. Dnes se podíváme na jedno z nejvýznamnějších nalezišť asijských dinosaurů, které se nachází, podobně, jako mnoho dalších klenotů, v Číně...

Lufengská pánev je několikatisíci metrové území, jež se nachází v jihozápadní Číně. Už desítky let vydává své poklady a je to právě ono místo, odkud pochází jeden z nejproslulejších prosauropodních dinosaurů Asie, který byl nalezen právě zde...

Výplň ohromného území:

Pánev Lufengu tvoří kontinentální uloženiny o mocnosti až 1000 metrů. Kdysi vědci předpokládali, že spodní část jejího vrstevního sledu pochází z doby Triasu, nicméně ani dnes odborníci nedokážou přesně posoudit, jestli je zbytek pozůstatkem hornin z Jurského období. Každopádně, sedimenty, nalezené v Lufengských řekách a jezerech, a jejich cenný obsah, nám říkají mnohé o rozmanitosti života, který se zde před více než 160 miliony lety nacházel...

Úžasné nálezy:

V Lufengu byly nalezeny pozůstatky drobných prehistorických savců, savcovitých plazů, krokodýlů, ale hlavně, co je nejdůležitější, dinosaurů. Pochází odsud hned několik skvělých nálezů, většinu zde nalezených dinosaurů však tvořili prosauropodi, nejslavnějším z nich je pak Lufengosaurus, který byl, narozdíl od svých příbuzných, menšího vzrůstu. Výskyt četných fosilií savcovitých plazů na Lufengském území však potvrdil, že horniny pocházejí i z Triasové doby, v Juře totiž tito tvorové už dávno nežili...

Opravdový ztracený svět:

Jelikož v této pánvi žilo tolik různých živočichů, z tolika možných období, odborníci začali Lufengu říkat "ztracený svět", a za určitý druh takovéhoto území by se pánev mohla doopravdy brát. Žili tu triasoví i jurští tvorové, nedlouho po sobě, ale přežívali tu neustále. Životní podmínky, klima a vegetace tu mohly být po dlouhé doby stejné, přičemž se tu dařilo rozmanitému množství flóry. Biologicky se takový výskyt označuje slovem "refugium". Něco podobného můžeme najít i v současné době - v arktických kanadských horách žijí tvorové, například pižmoni, kteří v nížinách na konci doby ledové vyhynuli...

Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku se nachází Lufengosaurus, nejznámější dinosaurus z Lufengské pánve. Na druhém si pak můžete všimnout Plateosaura, což byl příbuznýn druh, ten však žil v období Triasu a navíc v Evropě...

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte. Další Skrytou pravdu zřejmě napíši příští týden, nevím však ještě, na jaké téma. Zítra však chci napsat ještě Projekt Afrika...