Cryolophosauří život 11/30

Minulá část:

Velký Cryolophosauří samec se vrátil a mezi ním a jeho synem, mladým samcem, se strhla děsivá bitva. Souboj trval asi čtvrt hodiny, pak se starší samec rozhodl odejít. Toho samého dne však samce, ačkoliv zvítězil, čekala ještě jedna událost, o něco horší; smečka mladého samce vyloučila. Už bylo jistě na čase, aby se naučil žít samotářským životem, tak, jako všichni ostatní samci Cryolophosaurů...

Cryolophosauří život 11/30:

Nastalo ráno, druhého dne. Mladý Cryolophosaurus se probudil v mechu a houští, kam znaven všemi zlými zprávani z minulého dne zalehl pozdě v noci. Už mu tu nepřipadalo bezpečno, byla to jednoduše řečeno divočina, a tu zatím přímo nepoznal. Neměl tu nikoho, kdo by mu pomohl a s kým by se dorozumíval. I když toto místo leželo jen nedaleko od území kolonie, znělo tu víc dinosauřích hlasů, než na které byl zvyklý. Z jedné strany to byli Massospondylové, jejichž řev už od mala poznal, na té druhé ale stálo tolik zvuků zvířat, o jejichž velikosti a mohutnosti si mohl jen představit své. Samec vstal, zavětřil, a udělal pár kroků dopředu. Zde spatřil další výraznou změnu: Dinosauří stopy byly doslova všude, na to taky nebyl zvyklý. Nebyl to příliš zkušený lovec, ale už jen podle velikosti stop a uspořádání prostů poznal svou oblíbenou kořist - Lufengosaura. Stopy nebyly rozhodně čerstvé, byly už týdny staré, ale Lufengosauři tady žijí všude. Cryolophosaurus začal hledat potravu. Ztrávil celé dopoledne hledáním Lufengosaurů a stopách po nich a navíc také prozkoumáváním svého "nového domova". Zároveň si byl také vědom, že velcí samci mohou číhat všude a že dlouhé bitky tu nejsou žádnou výjimkou. Potom konečně ucítil známý pach - Lufengosaurus, mládě, asi dva měsíce staré. Asi se ztratilo svému stádu, a tak si pochodovalo divočinou a hledalo ho. Samec se přikrčil za křoviny, zkontroloval, odkud jde vítr, a vrhl se velmi rychle dopředu...

Mládě ani nestačilo začít utíkat, mladý samec ho chytil za krk, pořádně stiskl a hlava mláděte padla na zem. Hýbající se tělo samec položil na zem a několikrát do něj kousl, aby tak konat přestalo. Potom se pořádně najedl. Měl už veliký hlad. Celé odpoledne pak náš samec prohlížel nový, podivný svět. Nastal večer. Setmělo se asi tak okolo deváté hodiny večer. Venku zůstat samec přes noc nechtěl, připadalo mu to víceméně nebezpečné. Ještě asi půl hodiny chodil po údolí, až pak si všiml, že dole, po východním toku malé říčky, leží jeskyně. Beze strachu do ní vstoupil, zkontroloval trochu podlahu a usnul. Probudil se asi o tři čtvrtě hodiny později, mohly za to podivné, avšak, známé zvuky, které byly blízko jeho hlavy. Cryolophosaurus oči otevřel a spatřil Coelurosaura. Zařval, ale zvíře se nevzdálilo, právě naopak, přiblížilo se, a pak se zezadu začaly hrnout spousty těchto malých dravců...

Pokračování tu bude zase za týden... Pokud se Vám jedenáctá část mého příběhu líbila, komentujte...