Cryolophosauří život 10/30

Minulá část:

O mladého samce Cryolophosaura jakoby se jeho smečka přestala starat. Jeho vlastní matka, sestra, která jako jediná s ním přežila kruté časy s Coelurosaury, i ostatní dravci, se kterými od mala vyrůstal. Začal se tedy pomalu učit žít samotářským životem, dospělí samci Cryolophosaurů totiž obvykle skupiny neobývají a loví sami ve svých vlastních, o trochu menších teritoriích. Druhý den ráno se však samec probudil a spatřil před sebou hrůzostrašného soka - svého vlastního otce...

Cryolophosauří život 10/30:

Velký samec se díval do očí našeho Cryolophosaura velmi zlověstným, až vražedným pohledem. Mladý samec vstal a udělal pár kroků dozadu, snažil se úhlem pohledu nezadívat se do očí velkého zabijáka. Otec začal strašlivě řvát, ostatní Cryolophosauři se probudili, postavili se, ale nešli proti němu; byl zde vidět jakýsi strach o život, a žádný Cryolophosaurus ze skupiny nechtěl podstoupit toto riziko. Velký samec dlouho neotálel - vrhl se přímo ke svému vlastnímu synovi. Těžkou hlavou jej srazil na zem. Hned nato znovu zařval a chystal se položit na našeho Cryolophosaura nohu, ten se však vyhnul, utekl o pár metrů blíže ke smečce, a pak se to znovu zopakovalo. Potřetí se náš samec pomalu vzchopil, také mohutně zařval a vrhl se vpřed s otevřenými čelistmi, které skončily na levé přední končetině velkého Cryolophosaura. Opodál ze stromů to pozorovali tři Eudimorphodoni, kteří doufali, že se po výsledku zápasu najedí předtím, než sem přijdou Coelurosauři a všechno oberou. Samci se do sebe zaklesli, náš Cryolophosaurus zamířil dolní čelistí na krk nepřítele, scvakl a silně trhl. Na zem spadl tenký proud krve, avšak, zastavil se a velký samec popadl krk svého syna a mírně zatřásl. Mladý samec spadl na zem, rychle se zvedl, předtím, než velikán mohl znovu zaútočit, vyhnul se jeho trupu a zakousl se mu do ocasu, velký samec jím však prudce trhnul a náš Cryolophosaurus musel pustit, aby neriskoval zranění. Takto to pokračovalo asi čtvrt hodiny. Pak se oba samci postavili, chvíli na sebe upřeně zírali a nakonec velký samec odešel...

Toho samého dne odpoledne, po úspěšné výhře, však měla našeho samce čekat ještě jedna špatná zpráva. Cryolophosaurům se podařilo ulovit mládě Massospondyla, samce k ní však nepustili. Málem z toho všeho byla rvačka, pak dominantní samice, tedy jeho matka, vystoupila na mrtvolu, a silně zařvala. Nedá se předpokládat, co to mohlo znamenat, v nějakém dinosauřím dorozumívání ale věta, co měla znamena zhruba: "Běž pryč!". Samec se potom oddálil. Nastal večer a náš Cryolophosaurus pozoroval svou smečku, ve které se narodil, ve které vyrůstal, smečku, která ho krmila a díky níž přežil, z vysokého kopce. Z druhé strany se ale ozývalo jiné volání - volání do divočiny, které způsobovali skuteční Cryolophosauří samotáři, mezi něž měl i tento predátor patřit - od tohoto dne byl vyslán do nového života...

Pokračování tu bude jistě příští týden... Pokud se Vám desátá část mého příběhu líbila, komentujte...