sobota 31. srpna 2013

Pravěké safari-Cesta obrů (1/3)

Jack Sectict a jeho tým pokračují ve svém jurském dobrodružství. Budou sledovat cestu jedněch z největších dinosaurů, stáda Diplodoků, až k hnízdištím na jihu. Na cestě je čekají různá nebezpečí...

Pravěké safari-Cesta obrů-první část:
Cílem mého dalšího pravěkého safari bylo sledovat každoroční migraci stáda Diplodoků k hnízdištím na jihu. Této cesty využívají i velcí predátoři, a Allosauři tady nejsou vůbec jediní. Jelikož toto safari zcela navazovalo na naše předchozí dobrodružství, měli jsme s sebou stejné vybavení. Byly tu dva džípy, přívěs, dvě raketové pistole, vzduchová puška a puška s uspávacími šipkami. Tým studentů paleontologie vedli mí přátelé John Guar a Sam Peck. Byli jsme přesvědčeni, že je vše zabezpečeno. Za teplého letního rána jsem džípem vyjel z místa, kde jsme Diplodoky naposledy viděli, směrem k jihu. Jemný písek kaňonu byl pokryt stovkami velkých i malých stop. Narazil jsem také na zpřelámané kapraďorosty, většina listů byla obrána. Za noc stádo ušlo kus cesty, ale když se přiblížila desátá hodina dopoledne, stanul můj džíp konečně jen deset metrů napravo vedle vůdčí samice stáda. Postavil jsem se na sedadlo, abych mohl zvířata chvíli v klidu sledovat. Bylo tu celkem šestnáct Diplodoků, většina z nich byli dospělci. Mladí jedinci podstupovali tuto cestu poprvé a drželi se uprostřed stáda, aby byli případně chráněni od útoků dravců. Než stádo prošlo územím kaňonu, byla už jedna hodina odpoledne. Na konci zrádné, kamenité stezky na ně měla číhat smečka masožravců, lačnících po mase. Někteří z nich nežrali už několik týdnů a šance nasytit se právě přišla. Projel jsem skrze skupinku Othnielií, které vyděšeně uskakovaly od džípu. "Támhle je," řekl jsem si pro sebe. Uviděl jsem Ceratosaura. Byl to samec, ostatní kolem něho byli mnohem menší a tak jsem předpokládal, že jde o samice. Smečka Ceratosaurů seběhla ze svahu a vrhla se na mladého, téměř bezmocného jedince. I když byl uprostřed stáda, vetřeli se mezi Diplodoky tak rychle, že žádný z nich nestačil slabé zvíře chránit. Neviděl jsem to přesně, ale pach krve jsem ucítil a potom se proti mému džípu vyhnala samice Ceratosaura, pojídajíce velký kus masa. Jakmile Diplodokové zcela opustili místo, naskytl se mi pohled na krvavou hostinu...


Hladoví dravci hltali, polykali, drtili kosti, zkrátka vše možné. Písek byl zalit krví. Chvíli jsem to natáčel, ale nic tak cenného jsem na tom zase neviděl. Diplodocus, kterého skolili, byl podle mě tak deset let starý, tudíž byl mladý. Je možné, že ta samice v sobě nesla na jih kupu vajec, ale teď už žádné z nich do teplé hlíny nezahrabe. Rozhodl jsem se konečně odsud vyjet a vrátit se k týmu, který byl asi kilometr a půl na sever odsud. Mnozí plazi ale nedokáží odolat pohyblivému cíli a ten velký samec Ceratosaura náhle vyběhl po mém džípu. Asi měl pocit, že honí kořist. "Safra, co to?" zvolal jsem. Dravec se řítil přímo za mnou. Jel jsem rychlostí osmdesát kilometrů v hodině a i když jsem mu ujížděl, stále se za mnou hnal. Nakonec to ale vzdal, vzdal to pro své vyčerpání. Pomalu se vracel zpět k hostině. "Bože, to bylo těsné..." oddychl jsem si konečně. Den se chýlil ke konci a k večeru se obloha zatáhla. Tým postavil tábor na vyvýšené skále, odkud jsme snadno mohli pozorovat jurský svět. Měli jsme ale brzy zjistit, že Diplodokům jsou v patách další dravci a náš tábor bude jejich první zastávkou po několika dnech pochodu...

Jak tato výprava dopadne? Bude mnohem nebezpečnější, než ta minulá? Příští část přibude během následujícího týdne...

pátek 30. srpna 2013

Obrázek týdne 30. 8. 2013

Bohužel pro mnohé a samozřejmě i pro mě, srpen jaksi začal se svým zakončením sice slunnými, avšak velmi chladnými rány a opět začíná nejsmutnější čas v roce, kdy napsat článek dopoledne je vzácnost. Ovšem já přináším další Obrázek týdne a tady je...


Popis k dnešnímu obrázku: Stádo Euhelopů se přichází pást na bohatě zelené pláně. Scéna se odehrává v Juře nedaleko lomu Dashamp v Číně...

Zítra konečně napíši další Pravěké safari, opět se odehrávající v období Jury v Severní Americe...

čtvrtek 29. srpna 2013

Putování s dinosaury, 2. Čas titánů


Čas titánů je druhý díl seriálu Putování s dinosaury od britské BBC. Tato epizoda se odehrává před 152 miliony let, tedy o 68 milionů let později po první části. V této geologické éře, v Juře, na Zemi vládli obří dinosauři a někteří z nich jsou představeni právě zde...

Tento díl se odehrává v pravěkém Coloradu, na území, které bylo kdysi pokryto bujnými zelenými lesy a také zelenými pláněmi, plnými kapradin a mladých jehličnanů. Hlavním hrdinou je samička Diplodoka, jejíž život epizoda v průběhu deseti let od narození až po první páření popisuje. Na začátku naklade velká samice Diplodoka do hnízda v lese svá vejce. Posléze je zanechá jejich osudu a připojí se ke svému stádu. Samička musí už od vylíhnutí bojovat o přežití, vejce jsou napadena masožravým Ornitholestem. Po lese se navíc potulují také Allosauři, lvi Jury a ti jsou velmi nebezpeční. Po požáru, který jednoho dne postihne les, zbydou jen tři Diplodokové a musejí se přestěhovat na pláně za stádem svého druhu. Tady na ně číhají hrozby v podobě Allosaurů a samice je tímto predátorem i zraněna... Hudba, kterou vytvořil Ben Bartlett, zní v tomto dílu velmi majestátně a doslova líčí svět obrovských dinosaurů...

Přehled zvířat z dílu:


Allosaurus (lev jurské éry),


Brachiosaurus,


Diplodocus,


Anurognathus (malý ptakoještěr, tvůrci jej vyobrazili jako požírače parazitů dinosaurů),


Ornitholestes,


Stegosaurus (neškodný býložravec, pokud se ovšem nerozzlobí).

Dále se v seriálu objevuje také malý ornitopod Dryosaurus, je však popsán až v pozdějším dokumentu Balada o Alosaurovi.

Na příště se už můžete těšit na "Kruté moře"!

středa 28. srpna 2013

Novinky: Znovuoživení starých rubrik

Tímto bych chtěl všechny čtenáře mých stránek upozornit na novinky, které chystám. Především jde totiž o znovuoživení doslova zapomenutých rubrik. Chtěl bych tedy znovu začít přispívat do rubrik Prehistoric park (do které jsem ostatně po dvou letech napsal nový článek včera), Zvířata vyhynulá v našem letopočtu a také Díly seriálů o pravěku. Další novinkou, které jste si mohli asi všimnout už včera díky mému komentáři k včerejšímu článku, opravil jsem konečně článek Putování s dinosaury 1. - Nová krev. Nyní by se měly všem zobrazovat obrázky. Také znovu doplním fotografie do mnohých článků, ze kterých se obrázky ztratily (jako je Putování s dinosaury nebo některé první články v rubrice Popisy pravěkých zvířat). Co se týká Přírodovědnéno muzea v Berlíně, prozatím to vypadá tak, že ani tento měsíc už článek o něm bohužel nevznikne... Doufám však, že se Vám tu bude stále líbit.

HAAS

úterý 27. srpna 2013

Prehistorický park 4- Jihoameričtí predátoři


Prehistorický park, 4. díl: Jihoameričtí predátoři
Nigel Marven si naplánoval další cestu do minulosti. Tentokrát chce zachránit dva vrcholové jihoamerické predátory. Budou jimi děsopták Phorusrhacos a nejobávanější šelma, tygr šavlozubý nebo-li Smilodon. Ovšem správce parku Bob má čímdál více problémů. Tentokráte utečou Titanosauři ze své ohrady. Musí je kontrolovat, protože momentálně se blíží k bráně parku. Nigel vyjíždí do prehistorické Jižní Ameriky, do doby před milionem let, kdy byl Phorusrhacos na pokraji vyhynutí. Časovým portálem však vjede přímo doprostřed stáda Toxodonů. Po hrozivé vyjížďce je pozoruje u jezera. Nakonec Nigel uvidí jednoho Toxodona, jak větří, a rozhodne se proto odsud zmizet. U džípu na něj zaútočí ale další Toxodon. Nigel mu naštěstí džípem ujede. V parku v téže době vezme veterinářka Suzanne dvě vejce Ornithomima, které matka z hnízda vystrčila. Dá je na starost Bobovi, který je přemístí do inkubátoru ve své pracovně. Mezitím Nigel narazí na planině na svého prvního tygra šavlozubého. Uvidí, jak samice ulovila Toxodona. Brzy sem přijde celá smečka i s mláďaty, aby se všichni nasytili. Když mají všichni šavlozubci naplněná břicha, odcházejí a Nigel zpozoruje svůj cíl. Obřího ptáka Phorusrhacose, která opatrně přichází k mršině. Odežene ho ale jeden šavlozubec. Při útěku děsopták odhodí kus masa. Nigel má nyní příležitost uskutečnit svůj plán. Přichází pro maso. Smilodon si jej sice všimne, ale pouze zařve a dále se věnuje mrtvole Toxodona. Nigel připevní maso k lanu, připraví časový portál a večeri hodí Phorusrhacovi. Ten nehodlá čekat a jde si pro jídlo. V téže chvíli Nigel vyrazí džípem a nažene díky masu Phorusrhacose přímo do parku. O něco později se jde se Suzanne podívat na již vylíhnutá mláďata Ornithomimů. Pouze z vajec v inkubátoru u Boba se zatím nic nevylíhlo. Nigel chce nyní ve své misi pokračovat a vrátit se o 10 000 let zpátky v čase, aby odhytil poslední Smilodony. Vezme s sebou také odbornici na kočkovité šelmy, Sabu Douglas-Hamiltonovou. Jakmile přijíždějí do Jižní Ameriky, je to jako jiný svět. Kromě toho, že zde již nežijí žádní Toxodoni tu ale nejsou ani žádní šavlozubí. Nigel a Saba se rozhodnou rozdělit se a jít pěšky. Druhého dne ráno Saba vstává brzy a pátrá po šavlozubcích. Nigel pokračuje v misi v jiné části země. Něco jej však začne pozorovat. Saba mezitím narazí na trus šavlozubého tygra a pozná, že tito tvorové už požírají jen mršiny. Nigel v téže době konečně najde tvora, který ho pozoroval, pásovce. Prohlédne si ho a pak ho zase pustí. Saba zase nachází mrtvé mládě tygra šavlozubého. Večer k ní přijde i Nigel. Matka zcela vyhublého mláděte musí být blízko. Nigel nachystá kameru poblíž vyšlapané cestičky. Druhý den ráno se na místo vrátí. Na kameře objeví velkého samce tygra šavlozubého. Saba jde po stopách samice. Najednou ji uvidí na kopečku. Samice vypadá dost podrážděně. Sabě však zavolá Nigel a zvuk vysílačky zvíře vyplaší. Oba dva přírodovědci se scházejí na dalším kopci, kde pozorují neúspěšný lov samice na nějakou gazelu. Pozorují ji dál a zjistí, že má jedno přeživší mládě. Nemá však mléko, aby ho nakrmila. Dojdou proto pro džíp a chtějí obě dvě zvířata uspat. Objeví se ale samec, kterého Nigel viděl na kameře. Saba ho střelí uspávací puškou, Smilodon džíp napadne, ale naštěstí s Nigelem odjedou včas. V parku mezitím Bob dokončuje stavbu plotu, který oddělí Tyrannosaury Matildu a Terence. V pravěké Jižní Americe odvezou Nigel a Saba uspaného samce a přijedou pro samici. Mládě bohužel umřelo. Uspí ji však a odvezou dva zachráněné tygry do Prehistorického parku. V parku konečně dojde k vylíhnutí dvou malých Ornithomimů, kteří teď berou Boba za svou matku. Zvířatům z pravěké Jižní Ameriky, Phorusrhacovi a dvěma šavlozubým tygrům se také daří...

Příště se Nigel vypraví o 300 milionů let zpátky v čase, tedy mnohem dál než kdy byl. Chce zachránit několik zástupců hmyzu, který byl tehdy tak obrovský...

Jestli se Vám tento popis dílu líbil, prosím komentujte...

sobota 24. srpna 2013

Pravěké safari-Jurské dobrodružství (4/4)


Pravěké safari-Jurské dobrodružství-část čtvrtá:
Nenastala má poslední vteřina. Vylezl jsem z padlého stanu a spatřil Rhamphoryncha. Ten ptakoještěr byl tím, co způsobil, tak vylekaný, že vypadal, jako by ho mělo něco sežrat. Jen jsem se zasmál, za světla baterky postavil stan a šel si lehnout. Druhý den ráno jsem přeběhl pláň a tak, jako před dvěma dny, jsem prošel les napříč teritoriem Allosauří samice. Zajímalo mě, co se nachází ještě dál. Jakmile se mi podařilo dostat se k hnízdu, spatřil jsem něco otřesného. Allosauří samice už vyháněla svá mláďata z hnízda a ta, která neutekla, jednoduše rozdrtila svými čelistmi a pak je sežrala. Tohle obyčejně dělávají i matky krokodýlů v jednadvacátém století, ale tento dinosaurus to vše prováděl s takovou krutostí, že mi těch mláďat muselo být nutně líto. Odnesla to dvě, ostatní čtyři utekla. Instinktivně běžela mezi skály na východ. Právě to bylo místo, které mě tolik zajímalo. Mezi křovinami jsem se proplazil obloukem od samice a zamířil k tomu místu. Měl jsem radost, když jsem zaslechl hučení řeky. Stanul jsem v kaňonu, kterým v mohutném proudu protékala velká řeka. Okolo peřeje se shromáždila skupinka alosauřích mláďat a všichni se naráz napili. Mělý dobrý důvod k tomu, aby zůstali tady. Protože kus odsud se mezi zelenými stromky na písčité půdě páslo pět gigantů! Byli to Brachiosauři, velcí titáni Jury, jedni z největších dinosaurů, kteří kdy existovali. Za nimi kaňonem procházelo stádo Diplodoků. Nad hlavami jim zase poletovali ti Rhamphorynchové, kteří sem dolétali až z pobřeží. Lovili tu sladkovodní ryby a také obojživelníky. Pak jsem spatřil i dvojici Ornitholestů. Tito predátoři asi žili v párech, protože jsem je zatím vždy viděl jen v tomto počtu. Nakonec se vrhli na mláďata Allosaura a bez milosti všechny pozabíjeli. Na natáčení tu bylo moc světla, pro jednou jsem za to byl rád. Potom se Ornitholestové podívali na mě. Na chvíli jsem znehybněl, ale pak mi to vše došlo a utíkal jsem mezi cykasy. Ornitholestové se rychle hnali za mnou...


Utíkal jsem až na kopec, tam jsem zakopnul a Ornitholestes na mě skočil. Dokonce mi nepříjemně poškrábal obě ruce, kterými jsem se bránil útokům nebezpečné zubaté tlamy. Ale Ornitholestové za chvíli utekli, protože uslyšeli velmi hlasité zvuky. Na jedné ze skal stál John, vzadu byl Sam a ještě jeden ze studentů paleontologie. "Díky bohu!" řekl jsem, "ani nevíte, jak rád Vás zase vidím. Měl jsem pocit, jako by na mě skočilo něco těžkého. I když tihle dravci váží tak padesát kilo, drápy se mi úplně zaryly do paží." John nato odpověděl: "Pro zoologa, což jsi ty, je to ale jen známka odvahy." Sam mi nakonec nervózně sdělil fakt, s kterým za mnou doopravdy šli: "Budeme to muset zabalit. Náš kopec je na území té smečky Allosaurů a další útoky už nesmíme riskovat. Jeden z mých studentů se zase pořezal o sklo, ale mohlo to dopadnout i hůř. I já měl namále, téměř mě sežrali." "Zdá se, že naše mise je u konce..." řekl jsem trochu pochmurně. Náhle zahučel obrovský předek stáda Diplodoků a celé stádo se dalo pomalým krokem kupředu. "Ale... Co to dělají?!" optal se John. "Myslím, že je to jasné," odvětil jsem, "putují zjevně na jih. Na jih, asi na hnízdiště." A tím začalo naše další pravěké safari, naše dobrodružství ve světě dinosaurů...

V příští části: Jack a jeho tým budou sledovat putování stáda Diplodoků na jih, kde mají tito býložravci hnízdiště. Jejich cesta bude ale velmi nebezpečná. Býložravce budou napadat velcí masožravci, dokonce i o něco málo větší, než Allosaurus. A tým nadšených přírodovědců také zažije kritické chvilky...

pátek 23. srpna 2013

Obrázek týdne 23. 8. 2013

Je tu pátek a to samozřejmě znamená Obrázek týdne! Přiznám se, že tento obrázek jsem chtěl na blog dát již minulý týden místo Edmontosaurů, bohužel jsem ale zapomněl, že jsem jej vůbec stáhnul. Nicméně, tady je a podle mne je vážně skvělý:


Popis zde: Stádo Brachiosaurů, obrovských sauropodních dinosaurů, kráčí jurským lesem v Severní Americe před 150 miliony let. Poletují zde i malí ptakoještěři. Dravý teropod vedle jednoho z obrů sice může představovat nebezpečí, ale velcí Brachiosauři si ho nemusí všímat. Zřejmě se objeví i déšť...

Pokud se Vám obrázek líbil, tak komentujte. Jak jsem sliboval, zítra tu bude poslední část Jurského dobrodružství ze série Pravěké safari!

čtvrtek 22. srpna 2013

Mosasaurus



Jméno: Mosasaurus
Potrava: Jiní mořští plazi, vodní ptáci, jednalo se o vrcholového predátora moří
Období: 85-65 MYA
Typ: Mořský plaz.
Popis:
Čelisti tohoto ohromného tvora byly nalezeny již roku 1786 dělníky v lomu nedaleko Maastrichtu, který se nachází v Nizozemsku. Zvíře bylo pojmenováno Mosasaurus. Jednalo se patrně o jednoho z vůbec největších mořských plazů, který kdy žil. Vědci se domnívají, že byl minimálně 10 metrů dlouhý, ale měřil snad mohl i celých 17 metrů! Mosasaurus měl protáhlé čelisti s dlouhými zuby, kterými mohl rozpárat oběť. Někteří z paleontologů se domnívají, že má tento tvor i celá jeho čeleď blízko k hadům. Tento masivní tvor byl dále vybaven ocasem s velkou ploutví. Mosasaurus s ním mohl mávat ze strany na stranu, což jeho mohutné tělo pohánělo vpřed. Zajímavý je ovšem fakt, že i když se jednalo o vrcholného dravce, jedna zkamenělina Mosasaura dokazuje napadení obřího mořského plaza žralokem. Nakonec vimizeli spolu s dinosaury na konci doby Křídové...


Z pekelného akvária to však ještě stále nebylo vše!

středa 21. srpna 2013

Pravěké safari-Jurské dobrodružství (3/4)


Pravěké safari-Jurské dobrodružství-třetí část:
Zrána se ke kopci, kde jsme měli tábor, přiblížila smečka Allosaurů. Nevěděli, co jsme zač, ale rozhodli se přijít blíže. Jeden ze studentů paleontologie toho času vylezl ze stanu a začal strašlivě řvát. Všichni jsme se vzbudili. Nato jsme uslyšeli řev Allosaura, byl to podrážděný samec. Vzal jsem raketovou pistoli, vyběhl ze stanu a střelil do vzduchu. Allosaurus zařval znovu, protože se vylekal. Potom narazil rovnou do našeho přívěsu. Poté utekl a celá smečka se pomalou chůzí vrátila do lesa. I když jsme predátory zahnali, neobešlo se to bez zranění. Přívěs, který se stočil na střechu, obýval Sam s jedním studentem. Sam byl bohužel nepěkně raněn, protože spadl na rozbité sklo a odnesla to jeho tvář. Naštěstí to nebylo nic vážného. Student byl na tom hůře, vyvrtnul si kotník a na levou ruku spadl tak mocně, že mu úplně znehybněla. Žíly na rukou měl výrazně modré a moc hezký pohled to tedy nebyl. "Poslyšte," řekl jsem, "budeme to muset urychlit. Anebo si postavit tábor někde jinde, každopádně mám strach, aby se sem ještě nevrátili. A bůhví, jací predátoři tu ještě žijí. Podle fosilních záznamů Allosaurus fragillis nebyl jediným, který tuto oblast obýval." Bylo řeba alespoň zabezpečit tábor. Brzy jsme zjistili, že odjet jen tak z místa nemůžeme, jelikož padlý karavan měl navíc ještě závadu a dostat ho zpátky na kola jsme taktéž nebrali jako snadný úkol. Použili jsme asi čtyřicet metrů silného provazu, abychom jej znovu postavili. John mezitím ošetřil Sama a studenta. Když byl přívěs konečně postavený, John šel vyřešit závadu a já mezitím před táborem postavil narychlo osm zařízení, která by nás měla v případě přiblížení nějakého dinosaura varovat. Klakson by nás potom vyrušil a my bychom pak mohli být připraveni se bránit. Po tvrdé práci se nám naskytl úžasný pohled na dinosaury z plání. Rodina Stegosaurů přecházela k druhé straně lesa. Vzadu se pásl statný samec Camarasaura a nakonec majestátně zahučel...


K večeru jsme byli všichni trochu nervózní, šla po nás myšlenka, že se dravci na noc vrátí. Uklidňoval jsem sice tým faktem, že jsem postavil alarmová zařízení, ale nikdo to nepokládal za důležité. Sam se neustále přehraboval v nábojích. Nakonec šli všichni spát. V noci mě vzbudil podivný skřek. Vstal jsem a vyšel ze stanu, ale nikdo jiný vzhůru nebyl. Navlékl jsem si bundu, obul se a na čelo si nasadil baterku. Uviděl jsem dva dinosaury rodu Ornitholestes. Tento druh jsme už viděli na pláži a stále mne fascinovali. Tentokrát ale neohlodávali mrtvolu mořského plaza, nýbrž mláděte Stegosaura. Jakmile mě uviděli, zmizeli ve tmě. Stegosauří mládě možná zabili oni, kolem byla ale spousta stop větších dravců. My každopádně za dne, kromě ranního útoku Allosaurů, žádné neviděli. Nakonec jsem se rozhodl, že je na safari až moc pozdě a zalehl jsem zpátky do stanu. K mému překvapení na stan něco sedlo a přístřešek spadl dolů. Pořádně jsem se lekl...

Jak dopadne dobrodružství v Juře? Poslední část této epizody sem přidám asi o víkendu...

úterý 20. srpna 2013

Objeven nový druh šelmy!

Je sice pravda, že zoologové velmi často objevují nové druhy živočichů, včetně hmyzu, ale najít nový druh savce je něco mnohem těžšího. Na západní polokouli se nepodařilo popsat nový druh savce už celých 35 let! Nyní došlo k popisu nového druhu medvídkovité šelmy, která byla pojmenována olinguito. Její latinský název zní Bassaricyon neblina. Olinguito je asi jen jeden kilogram vážící zvíře, vyskytuje se v Kolumbii a v Ekvádoru. Údajně bylo olinguito pozorováno už více než 100 let, ovšem místní obyvatelé si zvíře pletli především s olingem nebo třeba s různými druhy mývalů, které v oblastech žijí. Před časem bylo zvíře dokonce vystaveno v zoo ve Washingtonu, kde bylo nesprávně označeno... Jak řekl autor popisu olinguita Kristofer Helgen, nejzákladnější tajemství tohoto světa stále nejsou odhalena a objev nového druhu savce to potvrzuje...


Fotografie pochází ze stránky www.novinky.cz . Díky těmto stránkám jsem se také o objevu olinguita dozvěděl...

pondělí 19. srpna 2013

Pravěké safari-Jurské dobrodružství (2/4)


Pravěké safari-Jurské dobrodružství-část druhá:
Seběhli jsme z kopce dolů a John zdaleka ukázal na stopu teropodního dinosaura, otisknutou v blátě. Ihned jsem poznal, že jde o bipední zvíře. Stopy byly velké, jako u obrovských predátorů, ale zatím jsem Johnovi neprozradil, co si myslím, že to může být. Ovšem on měl jasný tip - Allosaurus. A já nemohl nic jiného, než s ním souhlasit. Alosauři jsou největšími dravci v okolí, měří až dvanáct metrů a já se s "T-Rexem Jury" chtěl vždy setkat. Stopy vedly z malé části jehličnatého lesa, ale končily právě zde, na pláňce mezi kopcem a druhou částí lesa. Dravec však určitě pochodoval mezi stromy. John se sice vrátil pro pušku do tábora a pobídl mne, abychom šli, ale muselo to počkat do zítřka, a i on to věděl moc dobře. Všichni jsme se uložili do stanů před přívěsem, jediný Sam zůstal u ohně s připravenou raketovou pistolí. Noc vůbec nebyla klidná. Dinosauři na pláních se pásli dál a nahlas mezi sebou komunikovali. To se neobešlo bez naštvání, z lesa se okolo druhé hodiny ráno ozval mohutný řev. Zněl, jako by tvor, jenž ho vydal, říkal: "Ticho!". Byl to určitě Allosaurus. Druhého dne ráno jsem se ani nenasnídal, vzal jsem si vzduchovou pušku a šel prozkoumat les. Bylo to kouzelné místo. Mezi mladými kapraďorosty a jinany se rozprostírala mlha. Les byl dost hustý, mnohé oblasti byly dokonce nepřístupné. Uviděl jsem i hnízdo Othnielií. Okolo deváté hodiny ráno jakoby se les konečně probudil. Z kapradin začala stékat rosa a já ucítil vůni tropických rostlin. Mnozí živočichové se už probudili. Mezi stromy se plazil Protosuchus. Protože byl studenokrevný, hledal místo, kde by na něj svítilo slunce a on se tak zahřál. Byl to překrásný exemplář a já bych ho za pomalé chůze pozoroval celé hodiny, ale měl jsem teď jiný úkol. U říčky jsem náhle šlápl do další obří stopy. Byl jsem doslova na stopě Allosaurovi. Pochodoval jsem podél říčky a uslyšel jsem strašlivý řev. Proti mě vyběhly dvě vylekané Othnielie...


Ze školky malých jinanů vyběhla samice Allosaura. Upadl jsem mezi kapradiny. Allosaurus už sice na dvě Othnielie nemohl, ale dobře věděl, že kousek odtud je ještě jedna. Ta se skrývala v podrostu a doufala, že ji dravec neodhalí. Než se však nadála, samice ji držela mezi zuby a drtila její páteř. Krev ale téměř nevytekla. Pak samice zabručela a vrátila se tam, odkud přišla. Následoval jsem jí. Nakonec došla až za les, kde se nacházelo hnízdo. Z něco vykukovali hlavy čtyři malí alosauříci. Byli roztomilí a pištěli podobně, jako mláďata aligátorů. Byl bych to natáčel do vyčerpání baterie mé kamery, ale když přišla jedna hodina odpoledne, uznal jsem za vhodné odejít. Navíc byla samice čímdál netrpělivější, jako by snad už zachytila můj pach. Nakonec se otočila směrem ke mě a já okamžitě odešel do lesa. Do tábora jsem se vrátil až k večeru. Všichni byli rádi, že mě vidí, ale byla tu i jedna špatná zpráva. Allosauří samice mě celou dobu opatrně pozorovala a ona byla jen jedním členem nebezpečné smečky, která se sem blížila. Ovšem o nějakém nebezpečí nikdo z nás nevěděl, zatím...

Jak tato expedice dopadne? Budou Allosauři útočit na tábor výzkumníků? Příští část tu bude co nejdříve...

sobota 17. srpna 2013

Pravěké safari-Jurské dobrodružství (1/4)

Jmenuje se Jack Sectict a tentokrát přijel na prehistorické safari s dinosaury do Severní Ameriky před 150 miliony let. Na cestě se svým přítelem Johnem Guarem a celým týmem vědců ho sice čekají překvapení, některá z nich však budou velmi děsivá...

Pravěké safari-Jurské dobrodružství-první část:
Na mé další dinosauří safari jsem cestoval v čase o celých 150 milionů let proti jeho proudu, abych stanul v éře největšího rozkvětu druhohorních plazů - v Juře. Ale nepřijel jsem jen na výlet. Chtěl jsem prozkoumat co největší část území a nebyl jsem na to vůbec sám. Do prehistorie se mnou přijel i můj velmi dobrý přítel, paleontolog a zoolog John Guar a tým studentů paleontologie, vedený profesorem Samem Peckem. Abychom safari ve zdraví přežili, nachystali jsme si velkou lékárničku, vzduchovou pušku s jedovatými střelami, pět raketových pistolí a uspávací pušku. Co se dopravních prostředků týká, vypůjčili jsme si z automobilového střediska dva Landrovery a také příves, do kterého jsme uložili veškeré potraviny, včetně sucharů, zbraně a vše potřebné. Před 150 miliony lety však Země vypadala úplně jinak než dnes. Ani na jednom z pólů ještě nebyl led. Počasí bylo na většině planety všude stejné. Rozhodli jsme se přijet do období Jury na samém konci období sucha. Náš příjezd však nebyl příliš majestátní. Mapa, podle které jsme naši výpravu naplánovali, nebyla vůbec přesná. Místo ve středu Severní Ameriky jsme stanuli na malém, pustém ostrůvku, asi dva kilometry od pobřeží. Nebyl však bez života. Okamžitě jsme si všimli hejn Ramphorynchů, kteří lovili nad mořem ryby. Byl to fantastický pohled, ovšem z dinosaurů jsme nezahlédli nic. Zbytek týmu se tedy vrátil zpět do současnosti a převezl veškeré těžké vybavení na pobřeží. Já a John jsme nasedli na motorový člun a přejeli jsme moře. Hemžilo se Ichtyosaury, stále jsme viděli jejich vykukující hlavy. Zvířata se totiž musela každých deset minut nadechnout. Když jsme konečně dorazili na pobřeží, upozornil mě John na naše první jurské dinosaury. "Podívej, Jacku!" řekl a ukázal do dálky. Mrtvolu Ichtyosaura, kterou patrně vyplavilo moře, ohlodávali dva Ornitholestové. Nechtěli jsme je však z oběda vyrušit. Nyní jsme mohli konečně zavítat do vnitrozemí...


Projeli jsme hustým pásem lesa Landrovery. Sam neustále nahrával zvuky dinosaurů, jež se nikdy nepřestávaly ozývat, na svůj magnetofon. Měl také v záloze připravenou kameru, kdybychom narazili na něco pozoruhodného, ale to se nestalo. Okamžitě, jakmile jsme vyjeli z lesa, spatřili jsme jurské pláně. Byly posety dinosaurů. "Panebože, to je úžasné!!!" zvolal jsem spontánně. Na mechu, kapradinách a pradávných kapraďorostech se pásli Diplodokové a Camarasauři, a mezi nimi pobíhali malí žlutí dinosauři s modrou hlavou. Chvíli jsem si lámal hlavu s identifikací toho ornitopoda, ale pak jsem tipnul na Othnielii a byla to pravda. Malí dinosauři sbírali listí, roztroušené po zemi, které masivní obři spolknout nestačili a pustili je dolů. Byl to učiněný ráj. Nad hlavami nám létali Rhamphorynchové a šťastně "krákali". Bylo na čase najít vhodné místo pro tábor. Celý tým se nakonec složil na jednom malém kopečku. Před přívěsem jsme rozdělali za večerního šera oheň. Popíjel jsem coca colu s plechovky, když ke mě přiběhl John. "To by jsi měl vidět..." řekl...

Kam chce vlastně John Jacka přivést? A opravdu proběhne safari bez jakéhokoliv zranění? To se dozvíte v příštích částech, tu druhou napíši již zítra...

pátek 16. srpna 2013

Obrázek týdne 16. 8. 2013

Další z mnoha obrázků, který jsem se rozhodl přidat na tento blog, je podle mne také velmi pěkně vytvořen. Posuďte sami:


Popis k obrázku: Stádo Edmontosaurů se rozrušeno útoku dravce zastavuje u břehu jezera, které muselo přejít. Scéna se odehrává v Albertě před 70 miliony let...

O víkendu napíši určitě první část dalšího Pravěkého safari, je ale možné, že sem během víkendu přidám i dvě. Pokud se Vám obrázek líbil, komentujte...

středa 14. srpna 2013

Pravěké safari Speciál - Pravěká zvířata (1.)

Toto je seznam všech pravěkých zvířat, která se objevila v prvních pěti dílech seriálu Pravěké safari...

Epizoda 1. - Za dinosaury do Japonska
Japonsko před 128 miliony let:
Fukuisaurus
Fukuiraptor
Katsuyamasaurus

Epizoda 2. - Do Mongolska za Křídy
Poušť Gobi, Mongolsko před 75 miliony let:
Velociraptor
Saurolophus
Tarbosaurus
Therizinosaurus
Protoceratops
Azhdarcho
Nějaký blíže neidentifikovaný druh pravěkého ptáka

Epizoda 3. - Divočina pravěkého Egypta
Egypt před 35 miliony let:
Arsinoitherium
Moeritherium
Apidium
Nějaký blíže neidentifikovaný druh pravěkého krokodýla
Nějaký blíže neidentifikovaný druh pravěkého hada
Nějaký blíže neidentifikovaný druh pravěkého ptáka
Dorudon

Epizoda 4. - Výprava za velkými křídovými masožravci
Severní Afrika před 95 miliony let:
Carcharodontosaurus
Ouranosaurus
Deltadromeus
Nějaký blíže neidentifikovaný druh sauropoda
Jižní Amerika před 95 miliony let:
Mapusaurus
Giganotosaurus
Argentinosaurus
Unenlangia
Oceán:
Anhanguera
Pteranodon

Epizoda 5. - Výlet do Permu
Německo před 290 miliony let:
Edaphosaurus
Dimetrodon
Ctenorhachis
Seymouria.

Speciál "Pravěká zvířata" přijde vždy po pěti následujících epizodách Pravěkého safari. Těchto speciálů však pravděpodobně ještě přibyde...

pondělí 12. srpna 2013

Diplom od Dinosaurblogu

Tento diplom jsem získal od majitele stránky www.dinosaurblog.blog.cz za soutěž o mém nejoblíbenějším seriálu s názvem Prehistorický park. Dinosaurblogovi tímto moc děkuji za moc hezký diplom...


Důležité upozornění pro přihlášené v Povídkové soutěži Jurský park: Termín posílání povídek je prodloužen minimálně do pátku, což znamená, že ti, kteří ještě neposlali svou povídku, tak mohou učinit a klidně se můžou přihlásit i další lidé...

neděle 11. srpna 2013

Pravěké safari-Výlet do Permu (2/2)


Pravěké safari-Výlet do Permu-část druhá:
Ctenorhachis na mě ale nezaútočil. Chvíli se na mě zlověstně díval, pak ale pohlédl kamsi nade mne a hlava zmizela, pelášil totiž pryč. Okamžitě jsem hlavu také obrátil směrem ke skále. Byl tam onen tvor, kterého jsem chvíli předtím letmo zahlédl. Další masožravý pelykosaur, Dimetrodon. Byl větší než Ctenorhachis a vyběhl dolů ze skály. Nevěděl jsem co mám dělat, ale po mě nešel. Pouze kolem mne proběhl a zdviženou nohou mě při běhu pořádně kopnul do kolene. Svalil jsem se mezi bělavé kameny. Dimetrodon šel totiž po Ctenorhachisovi, to on mu způsobil tržné rány na zadních končetinách a teď, když se jeho kořist vrátila, neváhal a vybral si raněné zvíře před vyděšeným přírodovědcem. Chvíli jsem myslel, že mi snad Dimetrodon zlomil nohu, ale nakonec jsem se zase pevně postavil a zaběhl do lesa, abych s kamerou oba dravce pronásledoval. Bylo to však marné, neboť oba zmizeli v zeleném plášti lesa. Po následující hodinu a půl jsem se pokoušel zjistit, jestli byl Dimetrodonův lov úspěšný, ale nenašel jsem ani stopu. Žádná krev na listí, žádné šlápoty v suché zemi, prostě nic. Rozhodl jsem se tedy vrátit ke kamenným pláním, kde převládalo velké stádo Edaphosaurů, jež jsem ráno pozoroval. Cestou kolem řeky jsem potkal obojživelníka rodu Seymouria. Poznal jsem, že pronikavými zvuky hledá družku. Bohužel však neúspěšně. Nechtěl jsem ho nějak vyplašit a tak jsem si z říčky vzal jen trochu vody do láhve a šel jsem pryč. Na kamenné pláně jsem dorazil až za rozpáleného odpoledne. To, co jsem viděl, mi doslova vzalo dech a zastavilo se mi srdce. Skupina Edaphosaurů stála opodál a nechtěně přihlížela kruté hostině. Tři velcí Dimetrodoni totiž skolili starého člena stáda býložravců. Jindy barevná plachta na zádech Edaphosaura teď byla obarvena krví. Rychle jsem se skryl za mladým jehličnanem...


Něco jsem natočil, něčemu jsem raději nechtěl ani přihlížet a po pár minutách mě brutální oběd dost omrzel. Udělal jsem však neopatrný krok a zakopnul mezi kameny. Hlava až po ramena vykoukly za jehličnanem a jeden Dimetrodon si mě všiml. Slyšel jsem jeho hlasité dýchání. Když jsem se mu podíval do očí, všiml jsem si spousty jizev. Jeho soupeři se ho asi před lety pokoušeli často připravit o oči. Dimetrodon zařval a já vstal. První, co jsem udělal, byl útěk. Ovšem ne zběsilý. Stádo Edaphosaurů bylo jen kousek ode mě a jak jsem již věděl, nevadí jim, kdybych mezi ně vběhl. Přestě to jsem udělal. Dimetrodon ale ani neměl pomyšlení na to, abych se stal jeho potravou. Byl už zaměstnán, pojídal teď mrtvolu. Den v Permu se pomalu chýlil ke konci, stejně, jako můj denní výlet, mé denní pravěké safari. Okolo sedmé hodiny večer jsem neodolal a vrátil se zpět do lesa. Chtěl jsem aspoň vědět, jak to s Ctenorhachisem a Dimetrodonem dopadlo. Když slunce zčervenalo, mezi stromy jsem zahlédl Ctenorhachisovu mrtvolu. Ve velké díře uvnitř břicha byly k vidění hlavy. Samec obojživelníka rodu Seymouria si dopřával večeři, a už nebyl sám. Viděl jsem ho i s jeho novou družkou. Tímto mé pravěké safari v Permu skončilo...

Příště: Jackova další cesta ho zavede o 150 milionů let zpátky v čase, do období rozkvětu dinosaurů - Jury. Nebude však sám. Pojede s ním celý tým vědců, včetně jeho přítele Johna Guara. Společně všichni chtějí prozkoumat svět dinosaurů v Severní Americe. Především pak ale také svět velkých predátorů. A to se samozřejmě neobejde bez zranění...

sobota 10. srpna 2013

Eusthenopteron

Eusthenopteron byla pravěká ryba, která žila za doby podzního Devonu před nějakými 385 miliony let. Někteří vědci se domnívají, že Eusthenopteron neměl daleko k prvním tetrapodům, jako byl kupříkladu Tiktaalik. První zkameněliny nalezl Joseph Frederick Whiteaves už v roce 1881 v lokaci Miguasha, v kanadské provincii Quebec. Tento živočich měl na délku tak 180 centimetrů a sdílel mnohé anatomické rysy s vůbec prvními tetrapody. Horní část lebky je totiž podobná stejné části těla u rodu Ichthyostega, který byl primitivním obojživelníkem. Známy jsou dva druhy Eusthenopterona: E. savesoderberghi a E. foordi. Nejmenší známý jedinec Eusthenopterona pochází právě od druhého druhu a měřil jenom 2,9 centimetru. Patřil do čeledi Tristichopteridae...
Eusthenopteron se objevil například v dokumentárním cyklu Armagedon - Zvířecí říše, konkrétně ve druhé epizodě o devonském vymírání.

Příště Bothriolepis!

pátek 9. srpna 2013

Obrázek týdne 9. 8. 2013

Další Obrázek týdne, tentokrát kreslený lidskou rukou, zobrazuje velmi zajímavý rod maniraptora z Evropy...


Popis obrázku: Balaur bondoc hledá potravu na evropské pláži za období Křídy. Po nebi poletují raní ptáci a moře možná za chvíli vyplaví mrtvou rybu. Nebo snad přiběhne stádo dinosaurů z nedalekého lesa?

Jelikož mám teď trochu více času, možná se stane, že nějaký den napíši i dva články...

čtvrtek 8. srpna 2013

Pravěké safari-Výlet do Permu (1/2)

Dnes se Jack Sectict vydá na denní výlet do období, zvaného Perm. Chce na vlastní oči vidět fascinující zvířata, která žila dávno před dinosaury. I mezi nimi však byli dravci, před kterými se bude muset Jack mít na pozoru...

Pravěké safari-Výlet do Permu-první část:
Mé již páté pravěké safari začínalo uprostřed snad nekonečného jehličnatého lesa v Severní Americe před celými 290 miliony let. Doba, ve které jsem, se nazývá Perm a jedná se o poslední geologické období prvohor, nebo-li paleozoika. Dinosauři, pterosauři ani savci se ještě nevyvinuli, v této době vládli planetě savcovití plazi. Jehličnatý les, ve kterém jsem ovšem začal, se ani zdaleka nepodobal lesu s jehličnatým porostem, jaký najdeme dnes. Na zemi leželo jen minimum jehličí a občas se okolo stromu usadila menší zelená rostlina. Jinak zde byla půda kamenitá a já poznal, že tu už dlouho nepršelo, snad několik měsíců. Neotálel jsem s opravdovým safarim, v půl osmé ráno jsem se zvedl a začal cestovat dopředu. Jednu chvíli jsem nic neviděl a začal jsem být zcela zoufalý, ale pak se objevilo v dálce nějaké zvíře. Bylo pěkně daleko, dál za lesem. Jakmile jsem z něj vyšel, okamžitě jsem tvora identifikoval. Byl to pelykosaur jménem Edaphosaurus, velmi úspěšný savcovitý plaz. Jednalo se o mládě s ještě nebarevnou plachtou na zádech, doufal jsem, že v blízkosti bude celé stádo. Nemýlil jsem se. Stačilo vyšplhat se na vrcholek kamenitého kopce a objevil jsem stádo Edaphosaurů s nějakými dvaceti členy. Mládě mezitím seběhlo ze svahu dolů a připojilo se ke školce mladých jedinců. Jejich hrátky a honičky bych natáčel pořád, ale byl jsem si vědom toho, že tak velké stádo musí nutně lákat masožravce. Sešel jsem dolů z kopce. Staří Edaphosauři si mě zvědavě prohlíželi. Instinktivně poznali, že nejsem životu nebezpečný, jeden z nich něco zabručel a dále o mě nejevili ani trochu zájmu. Dokonce ani mláďata nebyla zděšena v mé přítomnosti. To mi dovolilo natáčet je skutečně zblízka. Po hodině ztrávené uprostřed stáda mohutných býložravců jsem byl pevně rozhodnut, že je třeba pokračovat ve výletě pravěkou Amerikou...


Podařilo se mi najít parádní místo pro život dalších zvířat. Všude se rozprostíraly kapradiny a všemožné další rostliny. Po malé písčině se pohyboval nějaký tvor. Lehl jsem si mezi kapradiny a opatrně ho pozoroval dalekohledem. Chvíli jsem nevěděl, co to je za rod. V této době žila na Zemi spousta pelykosaurů s ať už malou, či velkou ploutví na zádech. Domníval jsem se však, že jsem objevil Ctenorhachise. Když se konečně zastavil, uviděl jsem, že má ošklivě pokousané obě zadní končetiny. Ostatně, zdálo se mi i předtím, že nějak těžce utíká. Nevypadal ale nijak poplašeně. Buďto mu takové zranění způsobil ostrými zuby jiný Ctenorhachis, nebo to byl jiný, větší dravec. Proklouzl jsem mezi stromy a procházel se tímto neznámým krajem dál. Na skále, nad lesíkem, leželo další zvíře. Viděl jsem ho ale jen na chvíli. Pak za mnou zašustily kapradiny a vynořila se Ctenorhachisova hlava. Byl jsem dost vyděšen. Ačkoli oči dravce nevypadaly zlostně, otevřel strašnou tlamu...

Permský výlet bude samozřejmě pokračovat, ale Jack si neuvědomil, že je teď obklíčen z obou stran. Na skále je podivné zvíře a dole je zase Ctenorhachis, který možná bude útočit. Příběh bude dokončen ještě tento týden...

středa 7. srpna 2013

Jurský park - Povídková soutěž

Už při čtvrtých narozeninách tohoto blogu, tedy 5. května, jsem sliboval, že se o prázdninách dočkáte povídkové soutěže. Sice jsem měl v plánu napsat zadání už v červenci, ale téměř jsem na soutěž zapomněl. Nyní je však konečně tady... Titulek článku nelže, protože se jedná o povídkovou soutěž z prostředí Jurského parku. Kdo by nezapomněl na prolog k filmu Jurský park 3, ve kterém chlapec Eric Kirby a přítel jeho matky Ben Hildebrand ztroskotali na ostrově po nehodě na vlečném člunu. Z filmu víme, že Ben zahynul a Eric ztrávil na ostrově celých osm týdnů. Na toto téma napsal spisovatel Scott Ciencin knihu Jurassic Park Adventures: Survivor (česky Trosečník, vyšla jako druhá polovina knihy Jurský park 3), která popisovala Ericův život na ostrově do té doby, než potkal prvního člověka. Nyní je ale na Vás, jak si Ericův pobyt na ostrově představujete. Vaším úkolem bude napsat příběh na toto téma...

Podmínky pro napsání povídky:

- Příběh začne hned poté, co se Ben Hildebrand s Ericem Kirbym odepnou od lana, jež je spojovalo s člunem a přistanou na ostrově

- V příběhu musí být popsána smrt Bena Hildebranda

- Musí být popsáno, jak Eric získal raptoří dráp, který ukazoval později Alanu Grantovi

- Povídka by také měla obsahovat děj, ve kterém Eric získá tyranosauří moč

- V příběhu by mělo být uvedeno, jak našel Eric svůj pozdější úkryt

- Povídka skončí zhruba ve chvíli, kdy Eric zachrání Alana Granta ze spárů raptorů pomocí plynových granátů.

Tyto povídky později uvedu tady na blogu a všichni zúčastnění samozřejmě obdrží diplom. Byl bych však rád, kdyby každý soutěžící dbal na úpravu povídky; nejsou tím myšleny například odstavce, ale je důležité, aby každá věta začínala velkým písmenem. Pokud někdo z Vás udělá pravopisnou chybu, zřejmě ji opravím.

Hotové povídky mi posílejte na e-mail haasvojt@volny.cz buďto jako klasický text e-mailu (klidně i po částech) nebo v Microsoft Wordu (může se ale stát, že občas některý z wordovských souborů neotevřu). Prosím všechny soutěžící, aby neposílali text v HTML formě, kterou mi bohužel prohlížeč automaticky zablokuje. Bylo by také dobré, kdyby součástí povídky nebyly obrázky, ale to je už jen na Vás...

Doufám, že se Vás přihlásí co nejvíce, minimálně dva lidé. Teď Vám přeji už jen mnoho štěstí! Mrkající

úterý 6. srpna 2013

Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci (4/4)


Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci-část čtvrtá:
Tentokrát jsem ale nebyl vůbec rozrušen. Pobídl jsem Joa, aby se mnou utíkal doprostřed stáda Argentinosaurů. Mapusaurus udělal jen pár kroků vpřed, ale do stáda obřích herbivorů se neodvážil a s řevem rychle odešel zpátky do lesa. Začalo se pomalu stmívat a my potřebovali jít spát. Přes les jsme se trochu báli vrátit se k letadlu, protože Mapusauři by na nás mohli zaútočit. Naší jedinou šancí bylo obejít jejich hnízdo velkou oklikou. Okolo půlnoci jsme konečně baterkami dosvítili na letadlo, sedící pohodlně na pláži. Kolem něj byla skupinka Unenlangií, které zde hledaly potravu, ale hned jak uviděly naše světlo, odběhli. Joe i já jsme měli velký hlad, ale vrátit se do lesa pro dříví, rozdělat oheň a upéct si na něm omeletu bylo teď za noci příliš riskantní. Museli jsme se spokojit s tvrdými suchary. Druhého dne ráno jsem byl odhodlán najít v jihoamerickém kraji Carcharodontosaura, který by tu mohl žít. Joa jsem s sebou nevzal, jelikož byl velmi unavený. Postupoval jsem chvíli podél pobřeží a sledoval Pteranodonty, jak loví ryby. Potom jsem uviděl vyšplapanou stezku v úzkém pásu tropického lesíka. Když jsem stezkou prošel, uviděl jsem malou mlžnou pláňku, v jejíž středu ležela páchnoucí mrtvola mladého Argentinosaura. Byla to další oběť zdejších dravců. Skryl jsem se v houští, abych nějaké případně zahlédl, ale nikde ani jeden. Dokonce ani mrchožrouti si sem nepřišli. Pteranodonty nad mořem zajímaly jen čerstvé ryby. Mršinu jsem vyfotografoval a pak pokračoval v cestě. Tohle muselo být teritorium nějakého pořádného dravce. Zase jsem vkročil do tropického lesíka. V bahnité půdě byly všelijaké otisky, nejčastěji mávnutí ocasu na zemi, stopy tu byly jenom dvě. Musely patřit teropodnímu dinosaurovi poloviční velikosti Giganotosaura, zřejmě to byl mladý jedinec. Pořád jsem si ale nebyl jistý, co to bylo za druh. Dál v lese mě čekalo tak trochu nepříjemné překvapení...


Půda byla pomalu sušší a sušší a já dorazil až k nějaké polopušti. Stromů tady ubývalo. A pak jsem to uviděl. Samici Mapusaura u osmi vajec. Velmi pečlivě je střežila, ležela vedle nich a těžce oddychovala, protože nozdry měla u štiplavého oranžového písku. Chtěl jsem si to vyfotografovat, ale jakmile jsem shodil batoh k zemi, zaškobrtl jsem o kámen a kolenem při pádu zlomil větší větev. Mapusauří samice vstala a zařvala na mě. Pomalu jsem radši odešel. V lese jsem nabral tempo a utíkal k letadlu. Na pláži byl už docela vyspalý Joe a balil věci do letadla. "Je čas," řekl, "teď nás čeká jiná práce. A to v současnosti." Bohužel tomu tak bylo, protože dneškem naše pravěké safari skončilo. Carcharodontosaura jsem v Jižní Americe ani neviděl, bohužel jen jeho příbuzné. Ještě naposledy jsem se podíval na malebný kraj z letadla a poté jsme vylétli směr severní Afrika, abychom pobrali pár beden, které jsme museli při misi v Africe na onom místě nechat. Tentokráte jsme ale zamířili trochu víc na jih a já spatřil pevninský most mezi oběma kontinenty. Čas od času to byla spíš mělčina, ale pořád se tudy dalo chodit. A když jsme dolétli k Africe, uviděl jsem putovat po pevninském mostu do Jižní Ameriky šest Carcharodontosaurů, hledajících nová teritoria...

V příští části: Jacka bude čekat malý výlet do období Permu. Chce se setkat s pelykosaury s velikou ploutví na hřbetě, ale nejen s nimi. Doufá, že najde i další pozoruhodná prazvířata...

pondělí 5. srpna 2013

Crassigyrinus

Crassigyrinus byl velký praobojživelník, jehož fosilie nacházíme v horninách z Karbonu, předposledního období paleozoika (prvohorní éry). Zkameněliny jsou známy ze Skotska, odtud právě pochází jediný druh, a tím je Crassigyrinus scoticus. Rod byl popsán Watsonem roku 1929. Crassigyrinus byl něco okolo dvou metrů dlouhý, pravděpodobně žil v močálech karbonských pralesů a mohl se živit rybami, jinými obojživelníky, primitivními plazy a možná mohl žrát i larvy obřího hmyzu, žijící ve vodě (například larvy vážek). Patřil do rodiny tetrapodů, čtvernožců. Patří mu čeleď Crassigyrinidae. Zajímavé je, že Crassigyrinus měl dvě řady ostrých zubů, kterými mohl kořist dokonale uchopit a rozpárat a jeho čelisti byly opravdu veliké. Měly ohromný skus. Na zvířeti by si člověk všiml hned jedné velké podivnosti-délky končetin. Ty totiž měly pouhých 35 milimetrů! Zdá se tedy, že Crassigyrinus mnoho času na souši netrávil, maximálně se dostal někam do mělčiny...
Tento velký obojživelník svou roli sehrál na nějakou dobu v páté epizodě série Prehistoric park, kdy se jej hlavnímu hrdinovi Nigelu Marvenovi podařilo vytáhnout z hlubin karbonského močálu.

Příště další obojživelník, Eusthenopteron!

neděle 4. srpna 2013

Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci (3/4)


Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci-třetí část:
Ráno jsem se probudil a vylezl z našeho letadla. Před ním už seděl Joe u malého ohně, na němž prostřednictvím pánve smažil snídani. "Jacku," oslovil mě, "támhle, ten les, je ideálním místem k prozkoumání. Domnívám se, že by se v něm mohli ukrývat velcí teropodi...". Při posledních dvou slovech jsem s radostí pokýval hlavou. Okolo deváté hodiny ranní jsme vkročili do vlhkého pásma lesa. Ten oplýval škálou kouzelných i ohlušujících dinosauřích zvuků. Poznal jsem, jak se některé druhy svolávají, u některých zvuků jsem naopak zaslechl něco, jako namlouvání. Lesem jsme šli asi čtvrt hodiny, když jsme náhle spatřili malinkou pláňku uprostřed lesa, značně se podobající mýtině. Mezi skalami se povalovala horda kostí, což znamenalo, že jsme narazili na hnízdo masožravce. Vylekal mě slabý řev, jistě vydávaný mládětem. Za kostmi stála dvě mláďata nějakého teropoda, která ohlodávala ocas jakéhosi dinosaura, který byl uloven jejich rodiči a přiveden sem. Byli to dva malí Mapusauři, naši první jihoameričtí dinosauři. Udělal jsem si jejich fotografii, ale v okolí jsme nenašli příliš stop po dospělcích. Rozhodli jsme se pátrat dál. Centrem našeho zájmu bylo, zda-li v Jižní Americe žil i africký Carcharodontosaurus, protože v této době byly oba kontinenty spojeny. Na zelených pláních za lesem jsme pak spatřili něco neskutečného. Bylo tu stádo Argentinosaurů, obrovských patagonských dinosaurů, a smečka asi šesti Giganotosaurů, příbuzných Mapusaura a Carcharodontosaura. Velcí alosauroidi si ve stádě vybírali nevinné oběti, nedospělá zvířata. Joe ukázal na jedno kulhající mládě Argentinosaura s jizvou na pravé zadní končetině. Jeho tip byl skrávný, protože Giganotosauři začali útočit na něj...


Jeden z Giganotosaurů se mu zakousl do krku a mládě v bolestech padlo na zem. Následující masakr jsme už nehodlali sledovat. Zatímco já zůstal na pláních a čekal, až se Giganotosauři nasytí a já se na ně budu moci podívat trochu více zepředu, Joe si všiml malé Unenlangie, ubíhající do lesa. Okamžitě za ně vypádil s kamerou. Začal jsem přemýšlet o tom, zda-li rody Carcharodontosaurus, Giganotosaurus a Mapusaurus nemohou být druhy jediného rodu, což ale rozhodně není prokázano. Ví se však, že všichni patřili mezi alosauroidy a jejich příbuznost je jasná. Nakonec se Giganotosauři obrátili a odešli, nicméně však jiným směrem, než jsem očekával. Nechtělo se mi k nim přibližovat. Jeden Argentinosaurus přišel k ohlodané mrtvole mláděte, očichal jej a jakoby se smutkem odešel zpět ke stádu spásat listy stromů. Začal jsem to fotografovat, ale pak ke mě přiběhl Joe. Byl celý uřízený a zpocený. Nemusel mi ani nic vysvětlovat, protože jsem vše spatřil sám. Z lesa vyšla samice Mapusaura a pořádně zařvala. Unenlangia totiž Joa dovedla až k hnízdu, kam se zrovna vrátili dospělci. A jeden z nich se na nás právě chystal útočit...

Jak dopadne toto nepříjemné setkání a jak bude mise pokračovat se dozvíte v následující části, která vyjde na začátku příštího týdne...

pátek 2. srpna 2013

Obrázek týdne 2. 8. 2013

Další Obrázek týdne je tu, tentokrát je sice představen již ze soboty, protože momentálně jsem na dovolené, ale to neznamená, že by nemusel přibýt. Tady je:


Popis k obrázku: Dvojice Camptosaurů spásá zeleň v pravěké Severní Americe za období Jury. Nebezpečí jim zdá se nehrozí, pouze se zatahuje obloha a pár ptakoještěrů se letí schovat před blížícím se deštěm, jež by jim mohl zmáčet křídla...

Jedná se o obrázek z kolekce Mesosoic Earth od Walter Myers. Pokud se Vám líbil, komentujte.

čtvrtek 1. srpna 2013

Meganeura

Meganeura byla obří pravěká vážka, žijící za období Karbonu, a to konkrétně na jeho samém konci asi před 300 miliony lety. Podobně, jako mnozí jiní členovci v té době, i velikost Meganeury pravděpodobně zapříčinilo větší množství kyslíku v atmosféře (35 % v té době, narozdíl ode dneška, kdy je kyslík v atmosféře přítomen zhruba okolo 21 %). Šlo o obrovského létajícího tvora, do té doby snad vůbec největšího, který vzlétl. Meganeura měla rozpětí křídel asi 75 centimetrů, to je asi jako sokol. Vědci si myslí, že stejně, jako její dnešní příbuzní, tedy vážky a šídla, i Meganeura byla dravcem a živila se malými obratlovci. Její larvy dělaly pod vodou to samé. Pravážka patřila do čeledi Meganeuridae, kam řadíme pouze ji. Zajímavé je, že zkameněliny členovce se našly nejenom ve Skotsku, Francii, Anglii a na jiných místech, ale též i v České republice. Meganeura byla tedy v období Karbonu rozšířeným rodem...
Meganeura je velmi často zpodobňována ve filmech nebo seriálech. Důležitou roli si zahrála třeba v seriálu BBC Putování s pravěkými monstry - Život před dinosaury, v páté epizodě Prehistorického parku nebo v Prehistorických monstrech.


Příště karbonský obojživelník Crassigyrinus!

Nejčtenější