Pravěké safari-Jurské dobrodružství (1/4)

Jmenuje se Jack Sectict a tentokrát přijel na prehistorické safari s dinosaury do Severní Ameriky před 150 miliony let. Na cestě se svým přítelem Johnem Guarem a celým týmem vědců ho sice čekají překvapení, některá z nich však budou velmi děsivá...

Pravěké safari-Jurské dobrodružství-první část:

Na mé další dinosauří safari jsem cestoval v čase o celých 150 milionů let proti jeho proudu, abych stanul v éře největšího rozkvětu druhohorních plazů - v Juře. Ale nepřijel jsem jen na výlet. Chtěl jsem prozkoumat co největší část území a nebyl jsem na to vůbec sám. Do prehistorie se mnou přijel i můj velmi dobrý přítel, paleontolog a zoolog John Guar a tým studentů paleontologie, vedený profesorem Samem Peckem. Abychom safari ve zdraví přežili, nachystali jsme si velkou lékárničku, vzduchovou pušku s jedovatými střelami, pět raketových pistolí a uspávací pušku. Co se dopravních prostředků týká, vypůjčili jsme si z automobilového střediska dva Landrovery a také příves, do kterého jsme uložili veškeré potraviny, včetně sucharů, zbraně a vše potřebné. Před 150 miliony lety však Země vypadala úplně jinak než dnes. Ani na jednom z pólů ještě nebyl led. Počasí bylo na většině planety všude stejné. Rozhodli jsme se přijet do období Jury na samém konci období sucha. Náš příjezd však nebyl příliš majestátní. Mapa, podle které jsme naši výpravu naplánovali, nebyla vůbec přesná. Místo ve středu Severní Ameriky jsme stanuli na malém, pustém ostrůvku, asi dva kilometry od pobřeží. Nebyl však bez života. Okamžitě jsme si všimli hejn Ramphorynchů, kteří lovili nad mořem ryby. Byl to fantastický pohled, ovšem z dinosaurů jsme nezahlédli nic. Zbytek týmu se tedy vrátil zpět do současnosti a převezl veškeré těžké vybavení na pobřeží. Já a John jsme nasedli na motorový člun a přejeli jsme moře. Hemžilo se Ichtyosaury, stále jsme viděli jejich vykukující hlavy. Zvířata se totiž musela každých deset minut nadechnout. Když jsme konečně dorazili na pobřeží, upozornil mě John na naše první jurské dinosaury. "Podívej, Jacku!" řekl a ukázal do dálky. Mrtvolu Ichtyosaura, kterou patrně vyplavilo moře, ohlodávali dva Ornitholestové. Nechtěli jsme je však z oběda vyrušit. Nyní jsme mohli konečně zavítat do vnitrozemí...

Projeli jsme hustým pásem lesa Landrovery. Sam neustále nahrával zvuky dinosaurů, jež se nikdy nepřestávaly ozývat, na svůj magnetofon. Měl také v záloze připravenou kameru, kdybychom narazili na něco pozoruhodného, ale to se nestalo. Okamžitě, jakmile jsme vyjeli z lesa, spatřili jsme jurské pláně. Byly posety dinosaurů. "Panebože, to je úžasné!!!" zvolal jsem spontánně. Na mechu, kapradinách a pradávných kapraďorostech se pásli Diplodokové a Camarasauři, a mezi nimi pobíhali malí žlutí dinosauři s modrou hlavou. Chvíli jsem si lámal hlavu s identifikací toho ornitopoda, ale pak jsem tipnul na Othnielii a byla to pravda. Malí dinosauři sbírali listí, roztroušené po zemi, které masivní obři spolknout nestačili a pustili je dolů. Byl to učiněný ráj. Nad hlavami nám létali Rhamphorynchové a šťastně "krákali". Bylo na čase najít vhodné místo pro tábor. Celý tým se nakonec složil na jednom malém kopečku. Před přívěsem jsme rozdělali za večerního šera oheň. Popíjel jsem coca colu s plechovky, když ke mě přiběhl John. "To by jsi měl vidět..." řekl...

Kam chce vlastně John Jacka přivést? A opravdu proběhne safari bez jakéhokoliv zranění? To se dozvíte v příštích částech, tu druhou napíši již zítra...