Pravěké safari-Jurské dobrodružství-část druhá:
Seběhli jsme z kopce dolů a John zdaleka ukázal na stopu teropodního dinosaura, otisknutou v blátě. Ihned jsem poznal, že jde o bipední zvíře. Stopy byly velké, jako u obrovských predátorů, ale zatím jsem Johnovi neprozradil, co si myslím, že to může být. Ovšem on měl jasný tip - Allosaurus. A já nemohl nic jiného, než s ním souhlasit. Alosauři jsou největšími dravci v okolí, měří až dvanáct metrů a já se s "T-Rexem Jury" chtěl vždy setkat. Stopy vedly z malé části jehličnatého lesa, ale končily právě zde, na pláňce mezi kopcem a druhou částí lesa. Dravec však určitě pochodoval mezi stromy. John se sice vrátil pro pušku do tábora a pobídl mne, abychom šli, ale muselo to počkat do zítřka, a i on to věděl moc dobře. Všichni jsme se uložili do stanů před přívěsem, jediný Sam zůstal u ohně s připravenou raketovou pistolí. Noc vůbec nebyla klidná. Dinosauři na pláních se pásli dál a nahlas mezi sebou komunikovali. To se neobešlo bez naštvání, z lesa se okolo druhé hodiny ráno ozval mohutný řev. Zněl, jako by tvor, jenž ho vydal, říkal: "Ticho!". Byl to určitě Allosaurus. Druhého dne ráno jsem se ani nenasnídal, vzal jsem si vzduchovou pušku a šel prozkoumat les. Bylo to kouzelné místo. Mezi mladými kapraďorosty a jinany se rozprostírala mlha. Les byl dost hustý, mnohé oblasti byly dokonce nepřístupné. Uviděl jsem i hnízdo Othnielií. Okolo deváté hodiny ráno jakoby se les konečně probudil. Z kapradin začala stékat rosa a já ucítil vůni tropických rostlin. Mnozí živočichové se už probudili. Mezi stromy se plazil Protosuchus. Protože byl studenokrevný, hledal místo, kde by na něj svítilo slunce a on se tak zahřál. Byl to překrásný exemplář a já bych ho za pomalé chůze pozoroval celé hodiny, ale měl jsem teď jiný úkol. U říčky jsem náhle šlápl do další obří stopy. Byl jsem doslova na stopě Allosaurovi. Pochodoval jsem podél říčky a uslyšel jsem strašlivý řev. Proti mě vyběhly dvě vylekané Othnielie...
Ze školky malých jinanů vyběhla samice Allosaura. Upadl jsem mezi kapradiny. Allosaurus už sice na dvě Othnielie nemohl, ale dobře věděl, že kousek odtud je ještě jedna. Ta se skrývala v podrostu a doufala, že ji dravec neodhalí. Než se však nadála, samice ji držela mezi zuby a drtila její páteř. Krev ale téměř nevytekla. Pak samice zabručela a vrátila se tam, odkud přišla. Následoval jsem jí. Nakonec došla až za les, kde se nacházelo hnízdo. Z něco vykukovali hlavy čtyři malí alosauříci. Byli roztomilí a pištěli podobně, jako mláďata aligátorů. Byl bych to natáčel do vyčerpání baterie mé kamery, ale když přišla jedna hodina odpoledne, uznal jsem za vhodné odejít. Navíc byla samice čímdál netrpělivější, jako by snad už zachytila můj pach. Nakonec se otočila směrem ke mě a já okamžitě odešel do lesa. Do tábora jsem se vrátil až k večeru. Všichni byli rádi, že mě vidí, ale byla tu i jedna špatná zpráva. Allosauří samice mě celou dobu opatrně pozorovala a ona byla jen jedním členem nebezpečné smečky, která se sem blížila. Ovšem o nějakém nebezpečí nikdo z nás nevěděl, zatím...
Jak tato expedice dopadne? Budou Allosauři útočit na tábor výzkumníků? Příští část tu bude co nejdříve...
1 komentář:
Báječné, není, co dodat...
Okomentovat