Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci (4/4)

Minulá část: http://blogorgonopsid.blog.cz/1308/praveke-safari-vyprava-za-velkymi-kridovymi-masozravci-3-4 .

Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci-část čtvrtá:

Tentokrát jsem ale nebyl vůbec rozrušen. Pobídl jsem Joa, aby se mnou utíkal doprostřed stáda Argentinosaurů. Mapusaurus udělal jen pár kroků vpřed, ale do stáda obřích herbivorů se neodvážil a s řevem rychle odešel zpátky do lesa. Začalo se pomalu stmívat a my potřebovali jít spát. Přes les jsme se trochu báli vrátit se k letadlu, protože Mapusauři by na nás mohli zaútočit. Naší jedinou šancí bylo obejít jejich hnízdo velkou oklikou. Okolo půlnoci jsme konečně baterkami dosvítili na letadlo, sedící pohodlně na pláži. Kolem něj byla skupinka Unenlangií, které zde hledaly potravu, ale hned jak uviděly naše světlo, odběhli. Joe i já jsme měli velký hlad, ale vrátit se do lesa pro dříví, rozdělat oheň a upéct si na něm omeletu bylo teď za noci příliš riskantní. Museli jsme se spokojit s tvrdými suchary. Druhého dne ráno jsem byl odhodlán najít v jihoamerickém kraji Carcharodontosaura, který by tu mohl žít. Joa jsem s sebou nevzal, jelikož byl velmi unavený. Postupoval jsem chvíli podél pobřeží a sledoval Pteranodonty, jak loví ryby. Potom jsem uviděl vyšplapanou stezku v úzkém pásu tropického lesíka. Když jsem stezkou prošel, uviděl jsem malou mlžnou pláňku, v jejíž středu ležela páchnoucí mrtvola mladého Argentinosaura. Byla to další oběť zdejších dravců. Skryl jsem se v houští, abych nějaké případně zahlédl, ale nikde ani jeden. Dokonce ani mrchožrouti si sem nepřišli. Pteranodonty nad mořem zajímaly jen čerstvé ryby. Mršinu jsem vyfotografoval a pak pokračoval v cestě. Tohle muselo být teritorium nějakého pořádného dravce. Zase jsem vkročil do tropického lesíka. V bahnité půdě byly všelijaké otisky, nejčastěji mávnutí ocasu na zemi, stopy tu byly jenom dvě. Musely patřit teropodnímu dinosaurovi poloviční velikosti Giganotosaura, zřejmě to byl mladý jedinec. Pořád jsem si ale nebyl jistý, co to bylo za druh. Dál v lese mě čekalo tak trochu nepříjemné překvapení...

Půda byla pomalu sušší a sušší a já dorazil až k nějaké polopušti. Stromů tady ubývalo. A pak jsem to uviděl. Samici Mapusaura u osmi vajec. Velmi pečlivě je střežila, ležela vedle nich a těžce oddychovala, protože nozdry měla u štiplavého oranžového písku. Chtěl jsem si to vyfotografovat, ale jakmile jsem shodil batoh k zemi, zaškobrtl jsem o kámen a kolenem při pádu zlomil větší větev. Mapusauří samice vstala a zařvala na mě. Pomalu jsem radši odešel. V lese jsem nabral tempo a utíkal k letadlu. Na pláži byl už docela vyspalý Joe a balil věci do letadla. "Je čas," řekl, "teď nás čeká jiná práce. A to v současnosti." Bohužel tomu tak bylo, protože dneškem naše pravěké safari skončilo. Carcharodontosaura jsem v Jižní Americe ani neviděl, bohužel jen jeho příbuzné. Ještě naposledy jsem se podíval na malebný kraj z letadla a poté jsme vylétli směr severní Afrika, abychom pobrali pár beden, které jsme museli při misi v Africe na onom místě nechat. Tentokráte jsme ale zamířili trochu víc na jih a já spatřil pevninský most mezi oběma kontinenty. Čas od času to byla spíš mělčina, ale pořád se tudy dalo chodit. A když jsme dolétli k Africe, uviděl jsem putovat po pevninském mostu do Jižní Ameriky šest Carcharodontosaurů, hledajících nová teritoria...

V příští části: Jacka bude čekat malý výlet do období Permu. Chce se setkat s pelykosaury s velikou ploutví na hřbetě, ale nejen s nimi. Doufá, že najde i další pozoruhodná prazvířata...