sobota 17. dubna 2021

Cryptid Hunters: PhantomZone (9/10)

Provázen zlatým duchem E'sem, který ukradl nejmocnější předmět vesmíru Ru'vv, Antralský kodex, cestoval nový tým Lovců kryptidů z jedné dimenze do druhé ve snaze najít cestu zpět na Zemi, aby zabránil srážce všech vesmírů, iniciované Zasvěcenými Evana Sellerse. Ze své původní destinace, domova ohýbačů reality An'bů, se skupina dobrodruhů vydala do Pokk'sy, obývané izolovanou populací Shai'ri, zástupců stejného druhu mimozemšťanů, který se již téměř před rokem pokusil obsadit naši planetu. E's byl pro krádež zlatavého démantu pronásledován obří nebezpečnou bytostí zvanou Ri'ler, a tak z Pokk'sy Lovce kryptidů přivedl do domoviny podivných krvelačných ptáků, a odtamtud pak do dimenze, jež je domovem bytostí, které inspirovaly postavy egyptské mytologie, včetně příšery Ammit a boha Re. Předtím, než tým dorazil na Zemi, setkal se také s chamtivými bytostmi Godem a Devilem, které se vzájemně neustále kočkují. Po návratu do základny na Špicberkách spojil E's síly s Marilyn, adoptovanou dcerou Fahada a Harveyho, jež je z jakéhosi zatím neznámého důvodu schopna navázat telepatické spojení s bytostmi z jiných vesmírů. K odsunutí Ru'vvu, rozpínajícího se po Špicberkách a polykajícího celý podzemní komplex, použila Marilyn Briddimský drahokam, a E's zase svůj Antralský kodex. Netrvalo dlouho, a nebezpečná krajina se doslova zasunula za portál. To ale neznamená, že je všemu konec. Po celém světě jsou stále otevřeny vstupy do jiných vesmírů, a "duchové" pořád napadají lidi. Američtí agenti na tajemném ostrově, kde jsou vězněni někteří z nejnebezpečnějších padouchů, se snažili zjistit, co ví o multidimenzionálních portálech Archibald Quartermaine, expert na Briddimský drahokam a muž, jenž si povídá s vlastním stínem. Zatímco na něj agentka Kentová hrála zlého poldu, odhalil, že celé jméno jeho stínu je Jake Dillon, a že z něj chodívá tahat informace o drahém kameni. Arik Thomson pak poručil agentce, aby o tomto zjištění uvědomila Lovce kryptidů. Marvin Grayson studoval Briddimský drahokam na Špicberkách, a odsál z něj nepatrné množství energie. Tým si dal za úkol nějakým způsobem pozavírat portály do jiných světů, nemohl však počítat s jednou novinkou. Do celé věci se rozhodl pustit Nepál, původní domovina Briddimského drahokamu. Jakási bojovnice si pro démant přiletěla a oznámila Lovcům kryptidů, že démant od nynějška patří Briddimské radě, složené z nepálských mnichů. Ti jej mají chránit, aby už nikdy nedošlo k incidentům, které démant v rukou cizinců způsobil. Znamená to však, že boj o nejmocnější předmět tohoto vesmíru je u konce? To těžko. Zasvěcení jsou totiž v Himálaji, a jak se zdá, Evan Sellers, ztrácející důvěru svých následovníků, musí pro Dillona něco udělat, aby získal, co chce. Po čem ale Sellers vlastně jde? Proč všechno tohle dělá? A ubrání Briddimská rada démant nebo selže?

CRYPTID HUNTERS: PHANTOMZONE, ČÁST DEVÁTÁ:
Zpoza horského úbočí vyšlo rudé slunko. Na nepříliš dlouhou dobu zbarvilo jinak čistě bílý sníh dočervena, jako by byl smíchán s krví. Noc předávala vládu nad nejvyšším pohoří světa novému dni. Jeho příchod oznamoval bolestný řev, nesoucí se z dáli, odkudsi z těch nejméně dotčených končin Himálaje. Byl pln stesku, lítosti, snad i nostalgie. Jakási velká huňatá příšera kráčející po zadních vyjadřovala smutek nad svou samotou. A přestože samotná nebyla, a k jejímu zpěvu se přidávaly další, její smutek neutuchal. Všichni potomci velkých lidoopů z bambusových lesů, vyhnaní před tisíci a tisíci let do mrazu na střechu světa, smutnili, že staré dny, dny jejich slávy, jsou pryč. Pro jakéhokoliv cizince by byla jejich píseň důvodem, proč se probudit s krůpějemi potu na čele a s vykulenýma očima plnýma strachu. Avšak místní obyvatelé byli na ranní zpěv Yettiho a jeho druhů zvyklí už celá milénia. Skupina mnichů, jež kráčela po zrudlém sněhu směrem ke dveřím Briddimského kláštera, mu nevěnovala nejmenší pozornost. Brána do chrámu se otevřela, a šest plešatých mužů oděných v červených kasayách a suknicích vstoupilo do dlouhé, chladné chodby. Na jejím konci se nacházel stupínek, a na ten vystoupil příjemný, usměvavý mnich, který se na své společníky obrátil, mírně se uklonil, a usadil se na dřevěnou židli, jejíž nohy byly propleteny všelijakými vzory, vyrytými do dřeva rukama umělců z dob dávno minulých. "Norbu, klášter je plně chráněn," řekl jeden z příchozích mnichů, "ze všech světových stran je obklopen strážci." "Děkuji. Nyní můžete přejít k monastické debatě. Přidám se k vám později, očekávám totiž příjezd mé nejdražší," řekl Norbu. Mniši jeden po druhém opustili chodbu, a jakmile byli pryč, Norbu vstal, přecupital k bráně, a vyšel ven. Načasování nemohlo být lepší. Před starým chrámem přistál vysokorychlostní letoun, a z něj vystoupila nepálská bojovnice s velkou zdobenou krabicí v rukou. "Cam," usmál se Norbu, a všechna ta ztuhlost a upjatost klasického mnicha byla náhle pryč, "vítám tě zpátky, dcero." Bojovnice otevřela krabici a ukázala mnichovi Briddimský drahokam, který v ní přenášela. Norbu se ohlédl. Kromě ní a jejích společníků tu nikdo nebyl. "Skryjeme ho. Půjde tam, kam patří," řekl Norbu. S příchodem poledne se v chodbě uskutečnila velká diskuse. Dvaadvacet mnichů diskutovalo nad tím, co s přivezeným drahým kamenem udělat. "Jsem proto," ozval se jeden tělnatý mnich, "aby na démant mohl sáhnout pouze nejvyšší v radě. Jedině tak docílíme toho, aby byl jeho kontakt s člověkem zcela minimalizován." "Zní to jako dobrý nápad, Ballabhu," řekl Norbu, "avšak nejsem si jist, zda bude nejvyšší v radě vždy tam, kde jej bude potřeba." "Bude tedy muset zanechat svých mnišských povinností, tedy v případě, že bude povolán k užití démantu," ozval se jiný mnich. "Nemyslíte si, že bychom měli diamant používat všichni, bude-li jej třeba k pomoci světu?" vyřkl mnich odkudsi zezadu. "Nesmysl. Je nás příliš mnoho," zazněl protiargument. "Mějte na vědomí, že nás dvaadvacet bylo vybráno v celé zemi," prohlásil Norbu, "není důvod, proč snižovat množství těch z nás, kterým bude dovoleno s démantem zacházet." "Myslím si, že je nás příliš mnoho!" "Briddimská rada by měla být menší." "Jak může s těmito názory někdo souhlasit? Všichni jsme tu ze stejného důvodu." "Naopak, je nás málo!" "Příliš mnoho nás je. Už jen kvůli tomu jsme rozdělení." "Vaše názory jsou nepřijatelné." "Nepřijatelné jsou spíše vaše názory." "Navrhuji, aby radu vedl ne jeden nejvyšší, ale dva." "Zníte příliš podezřele, Garveshi." "Máte snad za to, Iraianbu, že bych se chtěl k nejvyššímu dosadit sám? Proč byste po jeho boku nemohl být spíše vy?" "Všichni by měli mít stejné pravomoci." "Hiransh má pravdu. Všichni jsme drahokam studovali. Butsujovy spisy známe zpaměti. Není důvod, proč omezovat počet mnichů, jimž je dovoleno Briddimský drahokam používat," řekl Norbu. "Nejvyšší se mýlí." "Nejsme schopni se dohodnout. To značí, že tato rada nebude úspěšná v ochraně démantu. Jen se na nás podívejte!" Zdálo se, že každý z mnichů má jiný názor. A to i přesto, že do Briddimského chrámu přišli s jedním a tím samým úkolem. Diskuse byla dlouhá, a každý obyčejný člověk by při ní nejspíše usnul. Hlas mnichů byl takřka monotónní, až příliš klidný. I jejich hádka působila jako uspávanka. Každý výkřik, byť pln nesouhlasu, byl pouze klidným, pomalým výrokem, a odpověď na něj přišla nejméně pět vteřin po jeho skončení. Když se začalo slunce zase ztrácet za horskými velikány, a stíny byly nejdelší, ocitla se ve vzdálenosti pěti kilometrů od kláštera skupina teple oblečených lidí. Bylo jich šestnáct, a v jejich čele kráčel Evan Sellers. Hlasitě oddechoval po namáhavém pochodu, který se zdál být nekonečným. "Tak co, šéfíku? Už tam budeme? Na Everestu? Předpokládám totiž, že chcete jít tam. Proč jinak byste nás vláčel touhle příšernou krajinou?" poznamenal Dave. "Přísahám, že to už není daleko," odpověděl Evan a utřel si slinu, jež mu začínala mrznout na bradě. "Ale co? Co už není daleko?" zeptala se Susan Yang. "Jeden klášter," odpověděl Evan. "Jeden klášter?! Co to má jako znamenat? Vy si jdete vyholit hlavu? A berete nás s sebou? Proč? Aby z nás všech byli skinheadi?" vykřikl Dave. Evan zavřel oči. "Dave, už vás s sebou dlouho táhnout nebudu. Tohle je poslední věc, kterou..." "Jenže my ani nevíme, co ta věc je. Co chcete, abychom udělali? Budeme zase vyvolávat duchy? Nebo vyvolávání duchů... ani neexistuje?" pokračoval Dave. "Existuje. Nelhal jsem vám. I když chápu, že si myslíte, že ano." "Spíše je to tak, že jste nám říkal půlku pravdy, že?" řekla Susan. "Ne! Na těch jeho kecech nebyla ani troška pravdy! Lhář je to! Manipuluje nás, a jde si za něčím, co mu ten pan Dillon, césar velmožný, slíbil!" zařval Dave tak, že se jeho ozvěna odrážela od zasněžených hor. Celý zadýchaný přiběhl k Sellersovi, a chytil ho pod krkem. "Den jsem vám dal, celej den! A vy jste se ani neráčil říct, o co tu jde! Tak s pravdou ven, vy psychouši! Nebo vám ukážu, co jsem dělal svým spolužákům v šesté třídě. Pamatujete, jak jsem vykládal ten příběh o tužce v nose kluka, co mě šikanoval? Mám teď tady v kapse nůž, a mám sto chutí udělat vám s ním to samé, co jemu!" řval Dave. "Nechte toho. Nedokážete si představit, co je v sázce," řekl Sellers. "Dokážu! Tvoje nosní chrupavka, zrádče!" vykřikl Dave, a vytáhl z kapsy vystřelovačí nůž. Susan ho za ruku chytla, a stejně tak ještě jeden silný chlapík. "Klid, Dave. Nespácháte tady přece nějaký trestný čin," řekla mu tiše Susan. "No, tady je to na spáchání trestného činu docela vhodné," zasmál se Dave, a nůž zase schoval, "tenhle darebák nás nutil dělat něco, co Amerika považuje za trestný čin, jak jsme se už dozvěděli... a my vlastně ani nevíme, co nás nutil dělat! Tak ven s tím!" "Opravdu jsem mluvil pravdu. Království duchů přijde. Musíme se snažit o to, aby přišlo. Protože jedině pak..." řekl třesoucím se hlasem Evan. "Jedině pak bude svět v pohodě! Na to ti kašlu, ty jedna svině! Jdi si ty duchy dlabat z hlubin vesmíru nebo čeho sám," zařval Dave, a oddělil se od skupiny. Sjel po zasněženém svahu, a ani se neohlédl. "Kam teď půjdete?! Dave, to je bláznovství! Pojďte zpátky! Akorát tady umrznete!" křičel na něj Evan. Působil ještě zděšeněji, než předtím. "Nemůžete se tu jen tak potulovat! Uvidí vás! Všechno bude na nic!" "Uvidí mě? Kdo mě uvidí?! Před kým se schováváme?!" zařval Dave, ale ani se neotočil, a kráčel dál. "Fajn, lidi. Dobře, řeknu vám, o co tu jde. Dave, vy pojďte zpátky! Slibuju, že teď už nebudu nic zatajovat!" řekl Sellers, a jezdil očima po botách svých následovníků. Ti na něj hleděli jako na šílence, pohlíželi si vzájemně do očí a někteří kroutili hlavami. Dave se vrátil, sklonil se k zemi, nabral v rukavicích trochu sněhu, vytvořil kouli a práskl jí Sellerse do obličeje. Ten vyplivl trochu nepříjemně studeného sněhu, který se mu dostal do úst. "Děkuju, Dave. Podívejte se," začal Sellers, "Dillon mi dal za úkol získat ten drahokam, který jsme používali u Ďáblovy díry. K něčemu ho potřebuje, ale já osobně nevím úplně, k čemu. To, aby se... vesmíry... spojily, chtěl on. Prý ví, co nastane, jakmile se spojí. Nemá to být nic strašného, nelhal jsem vám. Bude to skvělé. Já mám však důvod k tomu, abych mu s touto záležitostí pomohl." "Týká se to vaší rodiny, že?" zeptala se Susan. Vzpomněla si na Sellersovu rodinnou fotografii, postavenou na stole v jeho hotelovém pokoji v South Forku, kde se s ním poprvé setkala. Sellers oddechl. "Ano," řekl, ale dále se k tomu již nezmiňoval, "ten kámen se jmenuje Briddimský drahokam, a je to nejmocnější předmět ve vesmíru. Říkal jsem vám, že ho přinesl duch. Pravda je, že nevím, kde má původ. Nevím, jestli ho do tohoto světa něco přineslo nebo jestli v něm byl odjakživa. Ale dokáže úžasné věci." "A proto nám ho chtěl vzít ten Jamajčan, tehdy v Montaně?" zeptal se jeden ze Zasvěcených. "Patřil k Lovcům kryptidů. A ti s ním mají jiné plány," odpověděl Sellers. "Lovci kryptidů? Ti psychopati, co zabíjeli nevinné pár měsíců zpátky? Hledači tajemných zvířat, kteří jsou ve skutečnosti... mešuge?" ozval se jiný člen skupiny. "Přesně tak," chopil se jeho slov Sellers, "a my jej musíme uchránit. Před Lovci kryptidů. A proto ho musíme získat, rozumíte? Proto ho Dillon chce. Aby světy duchů a lidí mohly být spojeny. A... a tihle Lovci kryptidů, ti se jenom bojí. A stejně tak Amerika a její tajní agenti, kteří ty duševně narušené jedince ještě podporují! Musíte mi věřit. Nejsme kriminálníci, snažíme se o dobrou věc!" Mnozí členové skupiny začali pokyvovat. "Tak pojďte. Teď, když znáte pravdu, tak... tak to můžeme dotáhnout do konce. A já vám slibuji, že vás za to odměním. Dám vám, co budete chtít, že jste do toho se mnou šli, i když jste byli možná zmatení..." ukončil to celé spěšně Sellers, a byl jedině rád, že nemusel říci více. Že nemusel říci pravdu. Zasvěcení pokračovali v pochodu, a začalo se stmívat. Den byl u konce, a jakmile rudé slunko zase zašlo, začal se z oblohy sypat sníh. Z hor se ozvalo zahoukání. "Co to bylo?!" vyhrkla Susan. "Duch," řekl se sarkastickým tónem Dave, kráčející úplně vzadu. "Myslím," vydechl vyplašeně Evan, "myslím, že to možná... byl Yetti. Víte... sněžný muž. Není pochyb, že existuje." Další zahoukání, tentokrát z opačné strany, ze západu. "A ten Yetti... má rád lidské maso? Co myslíte?" zeptal se jeden Zasvěcený. Dave náhle spadl do sněhu. "Zvedněte se! Co to zase hrajete?" řekl Sellers. Susan rozsvítila baterku a pořádně se na Davea podívala. Spal. Zamířila světlem výše, k jeho rameni, a všimla si, že jeho tlustou bundou projela šipka. Uspávací šipka! "Někdo po nás jde!" zařvala Susan. "Utíkejte! Za mnou!" zasyčel Evan, a Zasvěcení se dali do pohybu, nechavše spícího Davea o samotě. Brzy si však všimli, že z temnoty vylezly dvě postavy, a chrápajícího Davea se ujaly. Ozvalo se další zahoukání. A ze svahu po pravé straně sjeli další tři lidé. Utíkali přes zasněžené plató k Zasvěceným, a doháněli je. Další dva členové skupiny byli zasaženi uspávacími šipkami. "To je snad zlý sen! Tady to nemělo být chráněné!" vykřikl Sellers. Otočil se, a uviděl drsnou ženu, jež se jako přízrak vynořila ze sílícího chumelení. "Klášter je všude chráněný, vy amatére," řekla, hodila ladně hlavou, a jeden z jejích dlouhých copů se dotkl Sellersovy hrudi. Angličan poskočil. Dostal elektrický šok. Teprve nyní si všiml, že měla ta bojovnice copy propletené jakýmsi elektrickým zařízením, a dráty na jeho konci se nacházel mezi konečky vlasů. Byl to ten nejlépe skrytý taser, jaký si člověk dokáže představit. Několik silných chlapů v černých uniformách se vrhlo na Zasvěcené a složilo pár z nich k zemi. Nemělo cenu se bránit. Tito nepálští bojovníci byli cvičení v každém bojovém umění, a předvídali další kroky svých oponentů, takže je ani nešlo zasáhnout. "Vidím, že jste tu plní překvapení," řekl Sellers, a pohlédl Nepálce do očí, "ale my taky nějaká máme." Nepálka se ocitla ve vzduchu. Něco ji zvedlo ze země, a odhodilo do sněhu. V temnotě noci to ani nešlo vidět, ale byl to stín. Jake Dillon. "Na co čekáte, pane Sellersi? K chrámu, rychle!" ozval se jeho polotichý hlas z temnoty. Sellers se dal do pohybu, a Susan Yang a čtyři další Zasvěcení utíkali za ním. Zbytek byl odchycen. "Máme tu ještě někoho!" vykřikla nepálská bojovnice. "Máme střílet?" zeptal se její kolega. "Není vidět, ale pro jistotu si připravte pistole. Já poběžím k chrámu, a uvědomím Norbu, že si skupina nějakých cizinců pro drahokam přišla." "Myslíte, že jsou to ti stejní, od kterých jsme ho získali?" "Ne," řekla Nepálka, "ti by nebyli takoví idioti, aby po něm po setkání s námi šli. Věřte mi."


"Briddimská rada byla vytvořena 10. března 2021, a rozhodla, že Briddimský drahokam bude navrácen Nepálu, aby dále již nedocházelo k incidentům, které kvůli němu vznikly, jako byla například invaze mimozemšťanů nebo příchod takzvaných duchů do našeho světa," četl Marvin z jednoho hologramu, který mu počítač ukázal, "to je v podstatě to samé, co nám říkala ta bojovnice." "No, aspoň víme, kdy byla vytvořena. A že to nebyl výmysl," řekl otráveně Pierre. "Mimochodem, kdo byla ta Nepálka? Proč říkala, že... že pokud víme, kdo je, tak jí můžem věřit, nebo nějakou takovou blbost? Já nesnáším, když se lidi chovají, jako když je znáte. Prostě celebrity. Nesnáším celebrity. Žijou v úplně jiným světě, než my, obyčejní rolníci!" rozčiloval se monstrózní Francouz. Marvin o ní ani nemusel hledat žádné informace, věděl totiž, kým byla. "Říkají jí Camatkārika kēṭī. Zázračná dívka. Vychoval ji mnich jménem Norbu, nalezl ji jako malou holčičku ztracenou v horách. Ujal se jí, a ona, přestože se stala tajnou agentkou Nepálu, mu pořád pomáhá a chrání zájmy buddhistických vůdců v té zemi, ve které jinak mimochodem, pokud to nevíte, dominuje hinduismus," odpověděl Marvin. "Takže... to není celebrita? Když je tajná agentka?" zeptal se zmateně Pierre. "Nevím, co tady zase blábolíte," reagoval na to Marvin. "No, já... ehm... mám celebrity rád. Jako... kruci, co jsem to tu vykládal? Vždyť můj táta získal jako malý autogram Jeana Maraise, a vždycky se nám s ním chlubil! Já znám sílu celebrit, to je přece jasný," zamýšlel se nahlas Pierre. Před Marvinovým obličejem se náhle objevil další hologram. Byla to zpráva od Alessandra Velázqueze. "Konečně nám náš kolega píše!" zasmál se, a spolu s Pierrem přejeli po zprávě očima. Stálo v ní: "Vážení přátelé, se Sloane jsme roztřídili data získaná z 'duchů', jež se v současnosti pohybují v okolí mé tvrzi. Sloane také narazila na další portál se clonou, kterou nemohou 'duchové' projít zpět do své domovské dimenze. S pomocí mé vyspělé technologie jsme odebrali vzorky, a ukázalo se, že tato energie, toto podivné žluté světlo, nemá nic společného s Briddimským drahokamem. Silová pole, clony či jakkoliv to chcete nazvat, musela být vytvořena něčím jiným, než tímto démantem. S ničím takovým jsem se dosud nesetkal, ale jak se sami přesvědčíte, energie toho zdroje je od Briddimského drahokamu velmi odlišná." Marvin přejel prstem po souboru s čísly. Ukázala se krásná, přehledná tabulka, ale Marvin si zanořil prsty do očí. "To je... opravdu velice zvláštní. Podívejte se na to, Pierre. Ta clona... ta energie, kterou někteří z těch 'duchů' nesou poté, co portálem prošli a následně jim clona zabránila se vrátit zpět... je od energie z Briddimského drahokamu odlišná v řádu miliard," řekl jamajský technik. "Jak to můžete takhle říct? Jenom se podíváte na čísla, a zjistíte, že tyhle trenýrky nemají mou velikost?" pronesl Pierre ve snaze být vtipný. Marvin mu gestem naznačil, aby ho následoval. Zavedl ho do laboratoře a ukázal mu v ní dvě velké tuby, kterými se chaoticky pohybovala energie z Briddimského drahokamu. V jedné byla energie odčerpaná teprve minuty předtím, než byl diamant předán pomocníkům Briddimské rady. "Gabrielle, udělej test číslo 4.11, tak jako včera s prvním vzorkem. Teď jej ale proveď se vzorkem číslo dvě!" zavelel Marvin počítači. "Test proveden," ozval se hlas počítače, a před Marvinem se objevil další hologram, pln čísel. "Co to bylo?! Nic jsem neviděl, nic jsem neslyšel..." řekl otráveně Pierre. "Počítač vyčíslil, co v té tubě je. Koukněte na tu tabulku. Ta čísla se ani v nejmenším nepodobají datům, jež nám poslal Velázquez. To znamená, pane Leroyi, jediné. Clona, která brání duchům projít zpět domů, není vytvářena tím diamantem, ale něčím jiným, a přesto stejně silným. Chápete?" řekl Marvin. "Asi jo. Ale co ji tedy vytváří?" zeptal se Pierre. "A jak se sakra odstraní? Pokud není původem z Briddimského drahokamu, ale má stejnou sílu, i když číselně je někde úplně jinde... což je divný... tak jak ji lze oddělat?" Mezitím Fahad a Harvey odstraňovali z křídla ptáčka Alexe obvaz, neboť rána již měla být zahojená. Nicholle před nimi nervózně postávala, pořád přešlapovala, a říkala, že by to svedla lépe, než její tátové. Fahadovi se totiž část obvazu nalepila mezi prsty, a s Harveyho pomocí se jí pak pokoušel zbavit. Marilyn vypadala trochu znuděně. Konečně byl po pár minutách usilovného snažení Alex volný, zatřepetal křídly, a frnknul ven z Nicholliina pokoje. "Jé, pojď zpátky, Alexi! Pojď zpátky, Alexíku!" volala na svého mazlíčka čtyřletá holčička, a jako mašina se za ním hnala chodbou. A Alex letěl pryč, a radostně kvíkal. "Hej, já ho chci taky chytat!" zakřičela Marilyn, rázem úplně ožila, a hnala se za svou o rok starší adoptovanou sestrou. "Děti," zasmál se Harvey. "Já jdu hledat mýdlo, protože těch pírek, co se mi nalepily na prsty, se asi hned tak nezbavím," řekl Fahad, a vydal se na cestu do koupelny. Harvey se rozhodl jít za holkami, neutíkal však, kráčel pomalu, a přemýšlel o nich, zvláště pak o Marilyn. Co jí mohlo činit tak zvláštní? Proč byla schopná těch věcí, které nikdo jiný nedokázal? Měli s Fahadem tolik otázek, a žádnou odpověď. Alex vletěl do laboratoře, a sedl si Marvinovi na rameno. "Jedeš, ty potvoro!" zasmál se Marvin, a jemně se pokusil do ptáčka strčit. Jenže ten vnímal jeho reakci jako útok, a zoubky ho štípl do prstu. "Jau! No teda, tohle nebylo nutné! Vždyť se dobře známe, Alexi! Byli jsme spolu zavření v Cryptodactylu dva dny!" vykřikl Marvin. "Věřte mi, nechcete vědět, co jsou tyhle potvůrky zač. I když co zatím vím, žerou jenom morálně prohnilé lidi," zasmál se Pierre. "Jak to myslíte? Tohle je pták z jiného vesmíru... jak jste mohl vidět, že někoho... žerou?" "Dlouhý příběh," řekl Pierre a mávl rukou. Do místnosti vtrhly Nicholle a Marilyn. "Tamhle je! Marilyn, ty půjdeš zprava a já půjdu zleva! Chytíme ho!" zařvala Nicholle, a hned se začala za ptáčkem plížit. Marilyn rychle oběhla pár přístrojů, a rozehnala se proti Alexovi, celá rozradostněná. Alex zamával křídly, zamířil ke stropu, a Marilyn narazila hlavou o tubu s čerstvě odčerpanou energií z démantu. Ta spadla na zem a zalehla tříleté dítě. Víko ze speciální látky, jež drželo energii v tubě, přestalo těsnit, a všechna ta energie se rychlostí blesku stáhla k Marilyn. Dítě vykřiklo, jako by bylo mučeno. "Proboha! Dejte od ní tu věc pryč!" zařval Marvin, a hnal se k ní. Pierre přeskočil laboratorní vybavení, tubu odhodil, až se zaryla do zdi, neboť zase jednou podcenil svou sílu, a Marilyn zvedl. Do laboratoře přiběhl vyděšený Harvey. "Co se stalo?! Co se jí stalo?!" křičel zděšeně. "Je mimo," řekl Pierre. Marilyn modře zářily oči, jako by je vyměnil samotný Briddimský drahokam. Postupně zbělaly, pak se v nich objevilo pár černých teček, a pak konečně omdlela. Když se probudila, ležela na postýlce ve svém pokoji, a její tátové a Marvin se na ni dívali. Nicholle u postele seděla a držela ji za ručku, zatímco druhou hladila Alexovi záda. "Byla v bezvědomí jenom deset minut. To není tak strašný," řekl Marvin. "Marve, řekněte nám jednu věc. Co jí to udělalo? Jak to, že... absorbovala energii z Briddimského drahokamu? Jak je to možné? Jak je to sakra možné?!" vyhrkl Fahad. Po odchodu z jejího pokoje k tomu Marvin něco řekl. "Velázquez psal, že Marilyn by mohla být nějak spojena s mnohovesmírem. Tohle si myslí, ale co to znamená... chápete, je tu tolik možností. Třeba ji mohla zasáhnout nějaká energetická šleha... něco takového. Víte asi lépe, z jakého prostředí pochází. Možná nějaký incident v dětském domově? Myslím, že časem na to všichni přijdeme," zněla jeho slova ke starostlivým otcům. V počítačové místnosti osaměla Tien, která dostala od Pierra za úkol hledat informace o Zasvěcených, jen tak, aby Lovci kryptidů věděli, kde se nacházeli a zda náhodou něco neplánovali. Teprve se s takovým počítačem, jakým byla Gabrielle, učila. Jakékoliv informace, které přicházely, raději četla nahlas, neboť se tak na jednotlivá slova lépe soustředila. Rozpoznat jednotlivá písmena latinky jí šlo sice lépe než písmena vietnamské abecedy, kde jí dělaly zvláště velké problémy znaky takových řad jako "a", "ă", "â", přesto však potřebovala i ke čtení jednodušších slov více času. "Počítači, najdi... nové informace o Zasvěcených. Dešifruj informace, které... které jsou... šifrované," pokusila se o příkaz Tien a sama se sobě zasmála. "Mé jméno je Gabrielle," řekl počítač. "No dobře, Gabrielle... tak... najdi informace o Zasvěcených. Prostě to, co jsem teď řekla," pokračovala Tien. "Nalezeno 19 467 výsledků," odpověděl počítač. "Trošku to zmenši. Všechny informace za posledních 24 hodin," přikázala mu Tien. "2 výsledky. NID, Nepalese Investigation Department. Dešifruji. Dešifrace dokončena." Tien zprávy pročítala několik minut, a přestože byla pomalou čtenářkou, vstřebala všechny, skutečně všechny informace. "Přiveď mi sem někoho z týmu," řekla Tien. Dveře místnosti se otevřely, a stál v nich Pierre. "Zdá se mi to, nebo mi tady naše milá Gabrielle začala říkat Frankensteine? Asi se brzo urazím," zasyčel Pierre, a z prodlouženého špičáku sejmul kousek chleba, který mu tam zůstal po svačině. Tien mu vyložila vše, co se právě dozvěděla. Podle tajných informací NID zaútočila jakási skupina lidí na Briddimský klášter, a dle předčasné identifikace agentky přezdívané Camatkārika kēṭī byl v jejich vedení vůdce oněch Zasvěcených. "Hlavně, že říkala, že se o něj dobře postarají! Letíme do Nepálu!" vykřikl Pierre. Necelých patnáct minut nato se spolu s Tien, Vilhelmem, Fahadem a Harveym nacházel v hangáru. Byli již oblečeni do šedých uniform, zrovna takových, jaké nosili při cestě mnohovesmírem, jen tentokrát bez možnosti vysunout z obleku hlavový kryt. Marvin do hangáru přiváděl Nicholle s Alexem a  Marilyn. "Lidi, tohle je naše šance. Briddimská rada asi na portály ve světě kašle, a podle informací, co jsme tady díky Tien získali, teď po diamantu jdou Zasvěcení. Sellerse prý zatím nedopadli, takže běhá někde kolem Briddimského kláštera. Navrhuju jedno. Zaletíme tam, ukradneme drahokam, a pak... pak se nějak, sakra, pokusíme pozavírat ty portály. Ať už bytosti z jiných vesmírů neubližují dalším lidem, a vrátí se domů!" řekl jim všem Pierre. "Ukradneme? To chceš?" zeptal se Vilhelm. "Mě se nelíbí, že si ten drahokam vzali. Všechno musí skončit, a my se o to postaráme. Souhlasíte?" reagoval na to Pierre. "Kdo všechno letí?" zeptala se Marilyn, táhnoucí za sebou po podlaze deku. "My chceme letět taky!" zakřičela Nicholle a přiběhla k Fahadovi a Harveymu. "Teď už nás neopustíte, že ne? Já chci taky letět! A Marilyn! A Alex! Všichni chceme letět! Tady je nuda," pokračovala. Fahad a Harvey pohlédli na Marilyn, teď už dočista při smyslech. "Proč ne?" řekl Fahad a dlouze se zadíval Harveymu do očí. "Pomůžu vám Briddimský drahokam najít. Ať to skončí," řekla Marilyn, a oba muži, i ostatní v místnosti, na chvíli ztichli. Nečekali, že by tříleté dítě dokázalo říci "Briddimský drahokam", a že by ještě reagovalo na Pierrova slova. "Bereme vás, obě," řekl nakonec Harvey. "A já nepoletím?" ozval se ze druhé strany hangáru hlas Kate. "Pierre, mohl jsi mi říct, že chcete odletět, ne? Nemusel mi to oznámit počítač, který mi, nevím proč, říká Frankeinstenko," pokračovala. Marvin se začal hurónsky smát. "Za to můžu já, hehehe!" řehtal se. Zatímco tým nastupoval do Cryptodactylu, a Marvin hangár opouštěl, Pierre a Kate se zase střetli. "Hele, doufal jsem, že ti to řekne někdo jiný. A... počítač... to udělal! Takže... super... letíš taky?" ptal se s dlouhými pauzami Pierre. "Samozřejmě, že letím! Protože je to teď moje práce! Jenže ty jsi očividně svolal všechny, kromě mě... Proč?! Co ti zas vadí, Leroyi?!" zařvala Kate. "Mě nic nevadí! Nenávidíme se přece, ne? Tak co bych s tebou..." "Děláš si ze mě šoufky?! Nenávidíme se?! To se furt musíš držet něčeho, co... co jsem ti řekla někde v tramtárii na druhé straně mnohovesmíru?!" "Kate, proboha, přestaň už s tím!" "Jsi srab, Leroyi. Nenávidím tě, to jo. Ale že ty nenávidíš mě... co si to vůbec dovoluješ?!" "No a to tě jako nemůžu nenávidět?!" Ostatní na ně z letounu hleděli s hrůzou. Pierre vypadal jako příšerný netvor, a Kate zase vypadala jako obyčejný člověk, a společně na ostatní působili jako rozzuření senioři, hádající se o poslední hůl ve výprodeji. Pierre nakonec smutně vydechl: "Kate, možná bychom to měli skončit." "Skončíme to, jasně! Celou tu věc s portálama, s příšerama z jiných světů... tak co tady, kruci, stojíš a furt na mě řveš?!" "Ne, to teď nemyslím. Měli bychom skončit náš vztah. Vlastně už skončil před nějakou dobou, ale... je konec. Úplný konec." Podal jí ruku. "Pochop, že teď letíme udělat něco... hodně těžkého. Chceme si vzít nejmocnější předmět ve vesmíru od těch, kterým patří, ale které alespoň já nepovažuju za ty, kteří by jej v tuhle dobu, během téhle krize, měli mít. A taky ho letíme zachránit před lidmi, jež s ním mají svoje vlastní plány. Už žádné další ohrožování mise. Žádné hádky. Žádné řezání drápy do rukou, slibuju. Jsme jen kolegové. Nic víc, nic míň," řekl, a vstoupil do letounu. Kate tam ještě chvíli stála a němě hleděla před sebe. Těžko říci, koho z nich to bolelo víc, ale kam jinam se po všem, co se mezi nimi odehrálo, dalo jít? Cryptodactyl konečně opustil špicberskou základnu, a teprve nyní se ve vzájemné blízkosti, na jeho palubě, Pierre a Kate poprvé po více než půl měsíci nehádali.


"Toho Frankensteina a Frankensteinku jsem nainstaloval proto, abyste se dali znova dohromady. Doufal jsem, že to třeba pomůže. Že se spolu zasmějete," řekl Marvin do mikrofonu, zatímco seděl v křesle v rohu počítačové pracovny. Pierre seděl za kniplem a poslouchal jeho hlas ve sluchátkách. "Nemělo to cenu. Víte, nejlepší je nezdravé vztahy skončit. Je důležité si to uvědomit, jinak páchají škody," odpověděl na to tiše Pierre, ač ho ostatní v letounu slyšeli. "Jak se Vám řídí? Ještě pořád je Vám z létání Cryptodactylem na zvracení?" změnil téma Marvin. "Zvracet se mi chce z nervozity, ne z řízení tohohle monstra. Kdo ví, jak to dopadne... Za hodinu jsme nad Himálajem. Pošlete mi souřadnice toho chrámu, Blakeu," řekl Pierre. "Pane Leroyi, mohl byste přestat s těmi referencemi?" zasmál se Marvin. "Ne, Robine. Šup sem s těmi souřadnicemi." "Mohl byste mi říkat mým vlastním jménem. Ještě jste to ani jednou nezkusil. A to je mimochodem další důvod, proč jsem Gabrielle zmanipuloval k používání těch přezdívek!" smál se Marvin. "A jak chcete, abych Vám říkal? Damiane? Time? Carrie?" Pierre se ďábelsky usmál a přivřel oči. "Představte si, co by bylo, kdybyste měl příjmení Wayne." Na monitoru vedle kniplu se objevila nová dešifrovaná zpráva z nitra NID. "Sellerse pořád nedopadli, ale hledají ho v okolí kláštera," řekl Fahad, jenž seděl na sedadle vedle Pierra a zprávu jako první přečetl. "Typické," řekl Vilhelm, "pokud ho chceme zastavit, pak bychom měli sázet na triky, které mají Zasvěcení v rukávu." "Jaké triky?" zeptal se Fahad. "Všechny možné," odpověděl Vilhelm, "žil jsem mezi nimi dost dlouho, abych se některé sám naučil. Sellers není žádný profesionál, určitě kvůli mému odchodu od Zasvěcených nic neměnil. Ani neví, jak by co měnil. Takže. Poslouchejte, co vám řeknu." Letoun přešel do stealth módu, jakmile se ocitl v okruhu 200 kilometrů od kláštera. Stovky klikatých horských úbočí přeletěl během pár minut, a stanul na území, kde se kořist Lovců kryptidů nacházela. Marilyn, usazená se svou sestrou a jejím opeřeným mazlíčkem v zadní části letounu, sebou náhle trhla, a oči jí začaly modře zářit. "Tati, tati! Ona zase září! Udělaly se jí modré oči!" zakřičela Nicholle, a chytila svou sestřičku za ručku. "Je blízko. Je v šachtě pod klášterem. Musíte proniknout tam, abyste ho získali," řekla Marilyn, a přestože mluvila svým vysokým dětským hláskem, zněla jako někdo úplně jiný. Cryptodactyl přistál na zasněžené horské plošině. Všech osm lidí z něj vystoupilo. Kate se dlouze zadívala na Pierra poté, co sešla schůdky. To děsivé napětí mezi nimi bylo vážně pryč. Více si v tuto chvíli oba pomyslet nedokázali. "Vilhelme?" oslovil záhadologa z Ghany Pierre. Ten se rozhlédl po okolí a ukázal na skalní římsu sedmdesát metrů východním směrem. "Tam se bude Sellers schovávat," řekl sebejistě, "pokud je celý klášter obklíčený hlídkami, jako že díky počítačovému systému víme, že je, tak bude chtít Evan Sellers co nejlepší výhled na jeho okolí. Je možné, že na některé ze skalních říms nad ním se budou nacházet agenti NID. Ale na to Sellers nedbá." Na chvíli nastalo ticho, a pak se ozvalo táhlé zahoukání. "Yetti?" zašeptala Kate. "Ne, ti mají hlas hlouběji posazený," odpověděl Fahad, "už si nás všimli. Vystavujeme se tu moc dlouho." "Navrhuju jít za Sellersem a překazit mu jeho plán. Zastavit ho dřív, než z té skalní římsy sejde a pokusí se dostat do kláštera," řekl Vilhelm. "Ale co když na té římse není?" zeptala se Tien. "Bude tam, jsem si tím stoprocentně jistý." "Já běžím pro drahokam. Zlatíčko?" řekl Pierre a pohlédl na Marilyn. "Nosí tě někdy tátové na hřbetě? Ne? Tak já tě svezu. To budou skoky, na to nezapomeneš. Potřebuju, abys mi řekla, kde konkrétně ten drahokam je! Ať se v té šachtě pod chrámem nezdržujeme moc dlouho!" Marilyn se na něj dívala zmateně. Ani nevěděla, co slovo šachta znamená, a nepamatovala si, co říkala před chvílí v letounu. Pierre s ní učinil několik skoků, a ztratil se v okolí kláštera. "Nahoru!" zašeptal Vilhelm, a tým jej následoval. Fahad a Harvey si teď trochu vyčítali, že vzali Nicholle a Alexe. Ptáček chtěl totiž poletovat po okolí, toužil po provětrání svých brků, a jejich dcera ho musela neustále pevně držet. Soustředila se na to tak moc, že postup týmu zpomalovala. Nakonec se musel rozdělit - Fahad a Harvey se drželi poblíž své scery, a Vilhelm, Tien a Kate lezli dál. Jakmile se ocitli na skalní římse, skutečně spatřili Evana Sellerse. Věděl o nich, a držel prst na ústech. Chtěl, aby ani nepípli. "Co tu děláte?" zašeptal Vilhelm. "Taky vás rád vidím, starý příteli," pousmál se Evan, "jste opravdu dobrý blázen, že za mnou pořád lezete." "To víte, v utajení to bylo lepší," řekl Vilhelm. "Co s nimi?" zeptala se Sellerse Susan, která se ho s dalšími čtyřmi kolegy stále držela. "Nic. Neohrozí nás," odpověděl Evan. "Vždyť k nám přivedou ty Nepálce," řekla Susan. "No právě. To chci," usmál se Evan. Vilhelm se zarazil. "Víš, jednu věc jsem se naučil, Vilhelme. Zrada se vyplácí." Z vyšší římsy se spustila Camatkārika kēṭī s šesti dalšími strážci. Zbylí Zasvěcení a Kate, Tien a Vilhelm, byli ve chvíli obklíčeni. "A teď jedna věc, se kterou jsi nemohl počítat, Vilhelme! Dillone, tu bombu!" zařval Sellers. Ze sněhu se vynořil stín Archibalda Quartermainea. Držel v ruce tikající krabičku, a hodil ji na Vilhelma. Ten vykřikl, a schoval obličej ve sněhu. Předtím, než však bomba dopadla, zasáhla ji elektrická střela. Do konfliktu se totiž vložil Fahad. Sejmul elektrickou pistoli z opasku své uniformy, a jako profesionální střelec, kterým ostatně bývalý agent Spojených arabských emirátů byl, výbušninu odstřelil. Šleha změnila trajektorii hozené bomby, a ta vybuchla při pádu ze skalní římsy. V klášteře nastal zmatek. Mniši se běželi schovat. Nikdo nevěděl, co to tam nahoře explodovalo. V tu chvíli vběhl do chrámu Pierre s Marilyn, a zamířil okamžitě ke schodišti, jež vedlo do podzemní šachty. Tam skosil řadu bojovníků a agentů NID, s Marilyninou asistencí našel krabici s démantem, a zase zamířil ven. Na skalní římse probíhal lítý boj. Briddimští strážci sráželi Zasvěcené a Lovce kryptidů jednoho po druhém. Vilhelm se celý třásl. Ve strachu o život se válel ve sněhu a uvnitř bojoval se svým alterem, Villiem, jenž chtěl nad jeho myslí převzít kontrolu. Sellers vytáhl z kabátu pistoli s hákem, ten namířil na střechu kláštera, vystřelil, a hned na to skočil na lano, jež se teď mezi skalní římsou a chrámem vytvořilo. Susan Yang ho následovala. Pistoli samotnou Sellers po výstřelu lana vtiskl do ruky jedinému dalšímu Zasvěcenému, který byl stále při smyslech. Mezitím z kláštera vybíhal Pierre s Marilyn. "Mer... totiž, kruci. Promiň, nechci před tebou mluvit sprostě. To je mela! Co budeme dělat? Nezdá se mi, že démant budeme moci ostatním jen tak předat," řekl Pierre. "Přenesu nás odsud," řekla Marilyn, a jakmile Pierre vyskočil, a zeptal se, jak to hodlala udělat, objevilo se intenzivní světlo, a celá mela skončila. Nepálští bojovníci na skalní římse osaměli. Lovci kryptidů byli pryč, Evan Sellers a Susan Yang byli pryč, zůstali jen čtyři další Zasvěcení, a ten, který ještě nebyl v bezvědomí, brzy dostal pořádnou ránu do hlavy, takže se také ocitl v říši snů. Marilyn se nemusela Briddimského drahokamu ani dotknout, aby ostatní přenesla pryč. Musela být jen v jeho blízkosti! Stáli teď všichni daleko od kláštera, daleko od letounu, na úplně jiné, hustým sněhem pokryté plošině. Chumelilo, a Evan Sellers nahlas oddechoval, pohlížeje na krabici v Pierrových rukou. "Dejte mi ho!" vykřikl. Ale Fahad ho chytil za rameno. "Ani náhodou," zasupěl. "Jsi tu s námi jen proto, abyses nedostal ke klášteru, a neublížil dalším lidem. Sáhnout na drahokam ti nedovolíme," řekla Marilyn. Ostatní na ni opět hleděli, protože taková slova od tříletého děvčátka zkrátka nečekali. Nedokázali pochopit, proč v posledních několika minutách takto hovořila. Sellers se rozbrečel. "Potřebuju ho. Musím ho někomu předat..." naříkal. "Proč?" zeptal se Vilhelm. Boj se svým alterem tentokrát vyhrál. Mluvil dospělým hlasem. "Proč ho potřebujete? Je celá tahle jízda Zasvěcených, všechny ty hrátky s duchy, jen o Briddimském drahokamu?" tázal se. "Tak trochu," řekl Sellers, "vy to nechápete. Nemůžete pochopit, o co se snažím." Na chvíli zavládlo hrobové ticho. Susan se na Sellerse dívala zrovna jako tehdy, před pár hodinami, když se mu postavil Dave a donutil ho něco málo říci. "Jde o mou rodinu," řekl tiše Sellers a utřel si několik slz, "nechci ten drahokam pro sebe, musím ho někomu dát." "A ten někdo je stín Archibalda Quartermainea, co?" zeptal se Pierre. Na zprávu od agentky Kentové si moc dobře pamatoval. "Co? Neznám žádného Quartermainea. Ne, já... nemůžu to nikomu říct!" vyhrkl Sellers. "Někomu to říct musíte. Buď nám, anebo těm zabijáckým nindžům. Být váma, tak to radši řeknu nám," zněla Pierrova reakce. "Dillon mě oslovil s tím, že se musím pokusit spojit vesmíry. Bylo by to asi vyšlo, jenže... jsme o drahokam přišli," řekl Sellers, "co víc chcete vědět?" "Co vaše rodina? Drží ji Quartermaineův stín v zajetí nebo co?" "Moje rodina? Moje rodina už neexistuje," řekl Sellers a zase mu z očí vyteklo několik slz, "moje rodina je ztracená. A právě proto to nemůžete pochopit!" Jeho nářek byl hořký. "Tohle je moje jediná šance, jak je přivést zpět! Moje rodina zemřela, chápete?! Jsou pryč! Pryč z tohohle světa! Vzali mi je... vzali mi je mimozemšťani při invazi Londýna... vystříleli je... před mýma očima! Minulý rok na jaře, najednou... přišli... mimozemšťani z vesmíru... svět začal vřít... Londýn se změnil v ohavnou kobku plnou mrtvol... a mezi nimi... mezi nimi byly moje děti, moje žena, roztrhaní na kusy těma hnusnýma potvorama!" "A vy je chcete vrátit do tohohle světa?" zeptal se Pierre. "Dillon mi slíbil," vydechl Sellers a zakryl si oči, "že mi pomůže najít tu správnou dimenzi, kde jsou ještě živí. Vím, že to jde! Vím to, protože teď tady mezi váma jsou lidi, co zemřeli a zase žijí! Možná, že když se ta dimenze najde... možná, že když se spojí vesmíry, tak... bude moje rodina zase žít! Nemůžete mi přece zabránit v tom, abych se o to pokusil! Sami jste přece cestovali v čase, ne? Sami jste si přivedli, vy hnusní chamtivci, svoje nejmilovanější kamarády, kteří už žít neměli! Tak proč ne já? Proč ne všichni ostatní?!" "Proč ne všichni ostatní?" ozval se z temnoty noci polotichý hlas Jakea Dillona. "Pan Sellers splnil svůj úkol. Možná, že se v blízkosti démantu znovu ocitl úplnou náhodou... díky vám... ale zaslouží si, co chtěl. Dáte mu možnost shledat se znovu s těmi, které tak miloval, a o které přišel? Nebo mi démant nevydáte?" "A k čemu ho chceš ty? Pro Quartermainea? Závisláka na drahém kamínku, a člověka neschopného jediné špetky empatie?" vyhrkl Pierre. Ve tmě nešlo Dillona vidět, jen Marilyn vnímala, kde se nacházel, a natáčela k němu hlavu. Pomalu se ke krabici s diamantem blížil. Zato Pierre házel hlavou ze strany na stranu a snažil se odhadnout, kde se bytost nacházela. "Co s Briddimským drahokamem budeš dělat? Proč tolik chceš kolizi vesmírů? A co seš vlastně zač... Jakeu?!" "Do toho ti nic není. Důležité je jen jedno. Démant je můj."

Pokračování příště...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější