Nemůžu tomu uvěřit, ale už je to týden, co skončil Žabí měsíc! Přestože mi mí milovaní bezocasí obojživelníci velmi chybí, mám alespoň prostor napsat další popisek hada. Tentokrát je to slibovaná zmije vlasatá. Neostýchejte se podat jí ruku! Tedy pokud Vás už svět omrzel...
Latinský název: Atheris hispida,
Rozšíření: střední a východní Afrika,
Velikost: délka 58 až 73 centimetrů.
Do rodu Atheris patří 18 druhů pravých zmijí (podčeleď Viperinae) ze subsaharské Afriky, většinou žijících na stromech v tropických lesích. Typovým druhem je zmije křovinná (Atheris chlorechis), vyskytující se pouze v západní Africe, popsaná nizozemským zoologem Hendrikem Severinem Pelem v roce 1851 pod názvem Vipera chlorechis. Rod Atheris pak zavedl anatom a paleontolog Edward Drinker Cope roku 1862. Zmije vlasatá byla v pořadí již sedmým popsaným druhem tohoto rodu, a jejího představení vědeckému světu se ujal Raymond Ferdinand Laurent v roce 1955. Tento had se vyskytuje na severu a východu Demokratické republiky Kongo, na jihozápadě Ugandy, v západní Keni a také v severovýchodní části Tanzanie. Exempláře, které Laurentovi posloužily k popisu zmije vlasaté, pocházely z tehdejšího regionu Kivu v Demokratické republice Kongo. V pralesích pohoří Ruwenzori na území Ugandy se vyskytuje jedna velká izolovaná populace, a další izolovaná populace obývá tropický prales Kakamega, jediný deštný les na území Keni. Je tedy zřejmé, že zmije vlasatá je doma v deštných lesích, v jiném prostředí se prakticky nevyskytuje. Své české jméno i anglické obecné názvy "hairy bush viper" či "spiny bush viper" získala díky své štětinaté hlavě a zádům. Na první pohled se může zdát, že jí z nich vyrůstají jakési hrubé chlupy. Pochopitelně však chlupy ani vlasy nemá, jde přece jen o plaza, a její tělo je pokryto šupinami. Ony štětinaté výrůstky nejsou ničím jiným, než extrémně kýlnatými dorzálními šupinami, jejichž konce odstávají, čímž jí dávají ježatý vzhled. Od středu hlavy směřují mírně do stran a odstává celá druhá polovina takřka každé šupiny, takže zmije vypadá trochu rozcuchaně. Na hlavě a na krku jsou šupiny nejdelší, směrem k ocasu se zmenšují. Supralabiálních šupin má had sedm až deset, čtvrtá je přitom zvětšená. Od očí jsou odděleny pouze jednou řadou šupin, a oči samotné odděluje celkem sedm až devět jednotlivých šupin. Řitní šupina je jen jedna. Samci bývají u tohoto druhu větší než samice, jeden rekordman měřil 73 centimetrů, přičemž jeho tělo mělo na délku 58 centimetrů a ocas dosahoval délky 15 centimetrů. Rekordmankou mezi samicemi byl exemplář měřící 58 centimetrů i s ocasem. Samice zmije vlasaté bývají mnohem silněji stavěny než samci, ti jsou naopak velice štíhlí. Podobně jako její příbuzné z rodu Atheris, i zmije vlasatá je výtečným lezcem; šplhá po keřích, větvičkách či po stoncích velkých tropických květin. Údajně se někdy dokonce vyhřívá na jejich květech. Jde o nočního lovce žab, malých savců, ještěrek a ptáků, lovícího jak ve větvích keřů a stromků, tak na zemi. Na kořist útočí ze zálohy, a po vzoru svých bratranců a sestřenic z čeledi Viperidae je její tlama vybavena relativně velkými jedovými zuby situovanými v přední části horní čelisti. Jsou sklápěcí, a při otevření tlamy se natáčejí vpřed. Jed zmije vlasaté nebyl detailně prostudován, měl by ovšem být především neurotoxický. Velmi rychle dokáže narušit nervový systém poměrně malého živočicha. Zároveň však obsahuje také fasciculiny, které způsobují fascikulaci (nekontrolovatelné smršťování) svalů, a cytotoxiny, působící negativně na buňky a tedy i celé tkáně. Dříve se mělo za to, že je jed zmije vlasaté méně toxický, než jed ostatních zmijí z rodu Atheris, to ale není pravda. Je možné, že ke vzniku této domněnky vedl fakt, že uštknutí tímto druhem jsou méně častá. V současnosti už je známo, že uštkne-li zmije vlasatá člověka v sebeobraně, způsobí mu její jed těžké krvácení z vnitřních orgánů. Pokud se mu nepodá protijed, je velice pravděpodobné, že zahyne. Podle jedné studie z roku 1996 má na toxicitu zmijí vlasatých vliv celá řada faktorů, včetně nadmořské výšky a počasí - jednoduše proto, že tyto faktory také ovlivňují abundanci potenciální kořisti apod. Zmije vlasatá má jed pochopitelně primárně k ulovení kořisti, a stejně jako každý další jedovatý had jej použije v sebeobraně jen tehdy, je-li takříkajíc zahnána do kouta. Všechny druhy rodu Atheris jsou vejcoživorodé. Samice přivádí na svět živá mláďata, vylíhlá z vajíček nedlouho před porodem. Měří asi 15 centimetrů. Po narození jsou vybavena jedovými žlázami a zuby, jsou zcela samostatná a schopná obstarat si potravu.
Příště zmije menší!
Žádné komentáře:
Okomentovat