Pierre konečně zjistil, kdo je to celou dobu sledoval. Lesní dívka jménem Curupira, která chrání všechna drobná zvířata žijící na hoře Kurupira i v jejím okolí, včetně malého "kompsognátka" Lila. Její chodidla jsou obrácena o 180°, takže její stopy dokáží každého zmást... Pierre se s Curupirou celkem spřátelil a přesvědčil ji, že ji ukáže ostatním členům týmu. Ti však, znepokojeni Pierrovým zmizením, začali již s jeho hledáním. Bohužel se ocitli v hledáčku čtyřech neoceratosaurů, kteří jsou hladoví...
LOVCI KRYPTIDŮ 3: RÁJ NEODINOSAURŮ, ČÁST ČTVRTÁ:
"Sabine, udělej mi fotku s jedním z těch dlouhokrků!" zavískala nadšeně Kate a přihnala se k jednomu z těch desetimetrových obrů, zaměstnaných spásáním listí stromů na okraji buše. Sabine vytáhla fotoaparát, ale již nestačila fotografii pořídit... Ozval se dusot. Všichni znehybněli. Kate jako první uviděla, co se za nimi žene. Chtěla ostatní varovat, ale hlas jí uvízl někde v hrdle. Začala se třást. A stejně tak ostatní. Akihiko se pomalu otočil. Sáhl po pistoli. Vystřelil. Kulka zasáhla svůj cíl, ale útočníka nezastavila. Ba naopak, jen jej více rozzuřila. Čtyři neoceratosauři byli na lovu. Ve své typické lovecké formaci, v níž jeden běžel vpředu a další tři za ním v rozmezí tak pěti metrů od sebe, právě naháněli Lovce kryptidů. Bylo jasné, kam je chtějí dostat. Na samý okraj buše, ke cloně hustého pralesa. Tam by byl útěk prakticky nemožný; ve vší té propletené, nízké vegetaci by se nohy lidí ztratily, a tak by se stali snadnou kořistí. Akihiko po předákovi vystřelil ještě jednou, tentokrát se krvavá rána objevila na jeho čele. Neoceratosaurus nahlas zařval a zjevil své strašné, dozadu zatočené zuby, dlouhé alespoň deset centimetrů. "Tím nechci být rozkuchaný!" zařval Ewet a začal se hnát směrem ke Kate. Ta stála instinktivně přitisknuta ke sloupovým nohám desetimetrového neosauropoda, který si útočících dravců vůbec nevšímal. Byl jim zcela lhostejný... Ewet udělal dobře, že se na útěk dal o pár vteřin dříve než ostatní. Měl totiž velký náskok. S ostatními to brzy začalo vypadat bledě. Nejhůře na tom byla Sabine, která byla o dost pomalejší než Akihiko a Fahad. A ti si ji vůbec nevšímali, prostě se hnali za svým, za přežitím...
Lesem se ozýval řev. Vycházel z buše. Pierre ustal v chůzi a začal poslouchat. "Mám pocit, že jsem mimo to další slyšel i lidský křik," zašeptal a otočil se na Curupiru. "To budou mí přátelé! Něco se s nimi stalo!!!" zařval hned nato. Začal utíkat ke zdroji hluku. Muselo to být daleko, ale on byl odhodlán se tam dostat, ať ho to mělo stát cokoliv. Curupira jej hbitě následovala. Vyšplhala po liáně do koruny stromů a pak už se jen přehoupávala z větve na větev, zatímco se Lil držel jejího ramene. Pierre po nedlouhé době narazil na řeku, klikatící se při své cestě lesem. Tekla poněkud poklidně, jistě by nebylo problémem ji přeplavat. To se však Pierrovi nechtělo. Bohužel byla moc široká, a nevedl přes ni žádný přírodní most v podobě padlého kmene stromu. Navíc se její břeh hemžil jakýmisi obdobami krokodýlů. Nejprve Pierrovi připomínali dnešní aligátory, jen s mnohem kratším čenichem, ale když je zaujal svou statickou pózou, postavili se všichni naráz na všechny čtyři, a ukázalo se, že jde o nějaké přežívající suchozemské krokodýly. Dva zvědavci se k němu ihned začali přibližovat. Pierre začal zmatkovat. Neměl u sebe žádnou zbraň, a suchozemští krokodýlové postupovali rychle. Popadl klacek, ale dříve, než jej mohl použít k obraně, chytila jej za ruku Curupira, která právě seskočila z větví stromů, a rychle jej vedla k nejbližšímu stromu. Společně na něj vyšplhali. Pak mu doslova vrazila do ruky liánu a donutila jej se přes řeku se strašným křikem přehoupnout. "To nebylo špatný. Jako horská dráha!" chechtal se Pierre.
Sabine zaškobrtla. Její obličej skončil ve velké louži bláta. Pokusila se zvednout, a pak ucítila strašný, smrtící i smrdící dech neoceratosaura. V tuto chvíli se Akihiko znovu otočil, a uvědomil si, že musí něco udělat. Začal po dravci střílet, a brzy vyčerpal celý zásobník. Fungovalo to, neoceratosaurus, zcela rozzuřený činy toho zuřivého Japonce, se opět dal do pohybu. Sabine téměř zašlápl, téměř. Ta nahlas vydechla, pak se postavila, a začala utíkat dál. V patách jí teď totiž byli další tři neoceratosauři. Nemohla utíkat za ocasem toho prvního, takže změnila směr a začala se po vzoru Kate přibližovat k dalšímu dlouhokrkému veleještěru. Byla rychlejší než její pronásledovatelé. Brzy stanula u jeho hromových končetin. Sauropod začal dupat. Teprve teď si Sabine povšimla mláděte, skrývajícího se mezi zadními končetinami zvířete. Matka jej hodlala zuřivě bránit. Nebyla nadšená z příchodu Sabine, ovšem nevnímala ji jako hlavní nebezpečí pro mládě. Jakmile se však přiblížil jeden z neoceratosaurů, postavila se na zadní, udělala dva kroky vpřed, a zadupla ho. Další dva chvíli na celou scénu vyjeveně hleděli, a pak se vrátili do pralesa. Vzdali to... Ovšem vůdce smečky stále pronásledoval Akihika s Fahadem. Sauropod, který měl být ochranou pro Kate a Eweta, stále jen líně trhal listí ze stromu. Když už byli Akihiko, Fahad a neoceratosaurus příliš blízko, zabručel, zamával ocasem, skoro jím srazil Fahada, a doslova se k neoceratosaurovi otočil zadkem. Umožnil však Kate, Ewetovi, Akihiko a Fahadovi, aby mu prolezli mezi nohama a stanuli pod jeho břichem. A tam byli v bezpečí. Pronásledovatel se zastavil dva metry před mávajícím ocasem. Zasyčel. Pak se jen otočil a odešel... "Zvládli jsme to, juchů! Jsme živí," radoval se Ewet. "Přesně tak. Natřeli jsme jim to! Život je tak krásný..." usmíval se Fahad. Hned nato mu však na rameno dopadlo něco velmi nepříjemně vonícího. "No nazdar, vlezl jsem asi na špatné místo pod sauropodem," řekl a všichni se při pohledu na něj začali tvářit kysele a znechuceně...
Když Pierre a Curupira s Lilem dorazili do buše, bylo již dávno po všem. Tým byl zase ucelený. "Hej, lidi!!!" zařval Pierre. Všichni si jej všimli a obklopili jej. Pierre nejprve dostal pohlavek od Sabine. Musel jí pak dlouze vysvětlovat, kde byl. Pak jim konečně představil Curupiru. Všichni zapomněli na nepříjemnost se smečkou neoceratosaurů a začali jí věnovat pozornost... Při cestě lesem zpět do tábora Sabine přikročila k Akihikovi, který šel mlčky jako předposlední v řadě. "Hele, díky za to, že jsi po něm střílel," řekla Sabine a drsňácky se usmála. "Po kom?" řekl nejistě Akihiko. Sabine jej totiž vytrhla z myšlenek na jeho v této dimenzi stále živé rodiče a bratry. "Po tom trikykoplotovi," řekla a dala mu pěstí do ramene. "No jo," mávl rukou Akihiko a schválně zrychlil tempo, aby nemusel jít vedle ní. Přesto měli oba pocit, že spory mezi nimi se vyřešily.
"Opravdu nechceš jít s námi? Zůstaneš tady?" zeptal se Pierre Curupiry, když ostatní balili tábor. "Musím zůstat," odpověděla Curupira, "oni potřebují mě. Oni ne žít bez mě. Já neodejít." "To je škoda, bylo by fajn, kdyby ses stala členkou týmu," řekla jí Kate. "Jen jedna věc, Curupiro," řekl ještě Pierre, "co se stalo tvému druhu? A tvé rodině? Jsi stejná, jako my?" "Já ne stejná jako vy, já Curupira, vy lidé," odpověděla, "a má rodina zabita. Všechny rodiny zabity. Zničeny. Prokletí." "Kým byli prokleti?" zeptal se zvědavě Pierre. Curupira nevěděla, jak odpovědět anglicky, tak portugalsky řekla, že o tom nemůže mluvit. Že je to jen věc jejího druhu. Pierre pokýval hlavou. "Hele, kdybys kdykoliv něco potřebovala," řekl Pierre a dal jí do ruky satelitní telefon, "použij tohle. Naučím tě, jak s tím pracovat... Zavoláš a my přiletíme, jo?" Curupira se zatvářila trochu zmateně. Pak jen pokývala hlavou na znamení souhlasu. Pierre si ještě s ní a s Lilem udělal selfie. Pak se Curupira ztratila v lese... "Pěkné nožky má, co?" hryzla si potom Kate do Pierra. "Jasně," odpověděl bez přemýšlení Pierre. "Co to má jako znamenat? Našel sis tu novou přítelkyni?" naštvala se Kate. "Prosímtě," zasupěl Pierre, "nepodezřívej mě z ničeho. Jsem tu s tebou, jasný?" Opustit horu Kurupira nebylo lehké. Přestože tato výprava byla plná nebezpečí, měli všichni pocit, že narazili na skutečný ráj. Vždyť zde žila tak úžasná zvířata v tak úžasně nezničeném světě, nedobytém lidmi... Při slézání ze stolové hory však Pierre stále více a více myslel na osud Curupiry. Myslel jen na to, že mu zachránila život. Že byl prvním člověkem, který byl pro ní, řekněme, bezpečným. Stali se z nich tak trochu přátelé. A Pierre věděl, že Curupira si v celém příběhu Lovců kryptidů dosud zahrála pouze první kapitolu. Bylo mu jasné, že tohle nebylo naposledy, co se viděli...
Čtyři dny expedice byly pryč, a pro Lovce kryptidů si přijeli ony čtyři čluny. Jejich majitelům nikdo nic neřekl. Jen při cestě do daleké vesničky, odkud se dalšího dne měli vydat na letiště, si Pierre, Akihiko, Fahad, Kate, Sabine a Ewet prohlíželi nashromážděné fotografie. Přitom zapadalo slunce, které zbarvilo hladinu řeky doruda. Na chvíli měli někteří pocit, že z dálky uslyšeli hluboké zadunění, snad zahučení nějakého z těch novodobých sauropodů obývajících Kurupiru, která již nebyla vidět... "Řeknu Vám, lidi," zhodnotil to nakonec celé Pierre, "tohle byla ta nejlepší výprava Lovců kryptidů v dějinách."
Vrátí se Curupira? Jaká budoucnost ji čeká ve světě, do kterého postupně přece jen začínají přicházet lidé? To se možná někdy v budoucnu dozvíme... A co dalšího chystají noví Lovci kryptidů v paralelní dimenzi? Nezapomeňme však na původní Lovce kryptidů z originální reality; na Jacka, Pauline a Rogera, kterým pomáhá agentka Kentová. Co se právě teď děje v původní realitě? Další kapitolu začnu psát příští týden...
Žádné komentáře:
Okomentovat