Z první části kapitoly "Za irskými skřítky" víte, že Pauline napadlo vydat se do Irska a dokázat existenci skřítků z irské mytologie - leprikónů a claricaunů. Oba týmy Lovců kryptidů mezi sebou uspořádaly jakousi soutěž; vítězem bude ten tým, který existenci skřítků potvrdí jako první. V původní dimenzi se Rogerovi již podařilo narazit na agresivního claricauna, který omdlel po zásahu laserem... Ale co druhý tým v paralelní dimenzi?
LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZA IRSKÝMI SKŘÍTKY, ČÁST DRUHÁ:
Pierre se až po kolena zabořil do sněhu. Bez řečí se z něj snažil vyprostit, ale nešlo to. Úplně zapadl. Sníh byl mokrý a lepil se mu na kalhoty a boty. Ať se snažil sebevíc, prostě se nedokázal ze sněhové peřiny vyškrábat. "Pomoc! Pomoc! Lidi! Pomozte mi!!!" volal. Jako první k němu přiběhla Sabine. "Brácho, to si ze mě děláš fakt srandu," řekla naštvaně. "Hele, nemůžu za to, prostě jsem zapad... Prosím, prosím, pomoz mi," říkal Pierre schválně hodným hlasem. "Přestat na mě kulit oči jako pes. Zvedni se! Jdeme dál!" zařvala na něj Sabine a nechala ho ve sněhu. "Ale Sabine! To mě tu jako necháte?!" volal na ni Pierre. "Krucipísek. Je stejně nabubřelá jako když... Ale ne, jsem rád, že ji tu mám," řekl si pro sebe Pierre. Zatímco se snažil vyprostit ze své sněhové pasti, prohlíželi si Ewet, Kate, Akihiko a Fahad drobounké stopy ve sněhu. K jejich zahlédnutí nepotřebovali ani baterky, sníh totiž v měsíčním světle nádherně zářil a jakýkoli neduh na jeho vrchní vrstvě byl krásně vidět. "Vypadá to, jako by tu prošlo něco s malýma botičkama," řekl Akihiko. "Skřítek. Je to jasný," odpověděl na to Fahad. "Musel tu být před pár minutami! Jinak by stopy zapadly sněhem, vždyť koukněte, jak mohutně chumelí," řekl Ewet a aby naznačil, že mu je zima, otřásl se a zapnul si zip ke krku. Kate se jako první vydala po těch stopách. Ostatní ji následovali. "Nasaďte si už termovize, lidi," řekl ještě Fahad, a ostatní tak učinili. Procházeli lesem, nahlíželi pod zasněžené keře, podrobně studovali každý teplý objekt, který se v termovizi objevil, ale nikdy to nebylo nic víc, než nějaký malý savec, rychle utíkající pryč. Až po chvíli Ewet zpozorněl a zašeptal Kate, která od něj byla vzdálena jen pár metrů: "Támhle něco vidím. Vypadá to jako... hlavička. Heh, hlavička panenky. Jenže to má čepici, která je na termovizi fialová. Víš, jak to myslím." "No jo, už ho taky vidím. Skřítek," odpověděla nadšeně Kate. Společně se pomalu začali plížit k tomu nálezu. Museli lézt po břiše. Najednou Kate o něco zavadila kolenem. Sáhla po tom předmětu, vytáhla ho ze sněhu a prohlédla si jej. Byl to kousek zlata. Nefalšovaný kousek zlata! "Páni," řekla nahlas. "Co to děláš? Teď jsi ho vyplašila!" rozzlobil se Ewet. A opravdu, skřítek byl pryč. Až dosud asi o Lovcích kryptidů nevěděl, ale jakmile je uslyšel, dal se na útěk. Kate a Ewet se zase postavili. Prohlíželi s pomocí termovizí své okolí. Po skřítkovi nebylo ani vidu, ani slechu. Nevěděli, kam se ztratil. Prostě byl pryč.
Pierre se konečně vyprostil ze sněhu. "Je tak krásný být zase na povrchu," řekl si, udělal pár kroků a zase zabadl. "U všech kryptidích hnátů, to mi ještě zbývalo," zlobil se sám pro sebe a zase vylézal z prohlubně ve sněhu. Sedl si ke stromu a vyklepal z vysokých zimních bot všechen sníh, který mu do nich napadal. "Z tohohle aby jednomu přeskočilo. Ještě dostanu revma, chřipku, angínu a rýmu dohromady," stěžoval si. "Sabine!!! Kde jsi?!" řval. Nedostal však žádnou odpověď. Pak se najednou příšerně vylekal. Mezi zasněženými křovisky se něco pohnulo. Pierre rozsvítil baterku. "Hello?!" zvolal. Chvíli se nic nedělo. Pak se křoviny zase zatřásly. Pierre do nich hodil svou botu. "Ajaj, to jsem asi neměl dělat," řekl si pro sebe. Pak na jedné noze doskákal ke křovinám, div že opět nezapadl do sněhu. Sáhl pro svou botu. Hned nato začal zase řvát. Něco ho totiž chytlo za ruku. Cítil, že to byly dvě malé ručky, a ty jej tahaly do křovin. Pierre uchopil druhou rukou plešatou hlavu toho malého přízraku, a zkusil jej vytáhnout. Zařval ještě hysteričtěji, když mu pohlédl do obličeje. Byl to claricaun. Cenil na něj černé zuby, v jeho očích byla vidět zlost. A to svraštělé čelo a zvednutá obočí! Pierre hned pustil, a claricaun pustil jeho. Malý skřítek, oblečený v hnědém kabátku, se dal na útěk. Pierre znovu sáhl po své botě a hodil mu ji na hlavu. Chudák skřítek zůstal ležet na sněhu v bezvědomí. Krátce potom se na scéně objevila Sabine. "Musíš řvát na celý les, ty jedno francouzský nemehlo? Jestli tu byli nějací skřítci, tak už jsou míle odsud, protože jsi je tím svým hulákáním vystrašil!!!" zlobila se Sabine. "Ne, jeden leží přímo před tebou, ségro," odpověděl Pierre a ukázal na svůj objev. "Brr, nevypadá moc sympaticky," řekla Sabine. "Ani se moc sympaticky nechoval. Tahal mě za ruku do křovin," odpověděl Pierre. "Ooh. To máš zajímavého ctitele. Nechtěla bych," řekla na to Sabine.
Ke Kate a Ewetovi se opět přidali Akihiko s Fahadem. Podařilo se jim najít nové stopy. "Dle těch stop soudím, že má kvalitní boty," zasmál se Fahad. Po několika minutách je stopy dovedly k malé jeskyni uprostřed lesa. "Jdeme dovnitř. Všichni," řekl Akihiko, ostatní jej poslechli. Termovize jim prozradila, že v jeskyni něco je. Akihiko se rozběhl. Zahnal toho tvorečka ke stěně jeskyně, takže již nemohl utéci. Pak na něj posvítil baterkou. "Prosím, prosím, neubližujte mi. Neubližujte mi! Splním vám tři přání, jen když mne propustíte!" bědoval malý zelený skřítek s kloboukem. Měl zelený kabátek, krátké zelené kalhoty, vysoké bílé ponožky a krásně lesklé černé boty. Měl také rezavé vlasy a vousy. "Tři přání? To se mi líbí," řekl svým syčivým hlasem Akihiko. "Mé první přání je: řekni mi, co jste zač," pokračoval. "To nemůžu vyzradit," bránil se leprikón. "Jakto?!" zařval Akihiko. "Hehe," zasmál se leprikón. "Hihi," zasmál se Fahad. "Mám taky? Hoho," reagoval na to Ewet. "Můžete přestat, vy blbečci?!" zařval Akihiko. Otočil se, a leprikón byl pryč. Zůstaly tu po něm jen čtyři zlaté kuličky. "Pěkný Vánoční dárek," řekla Kate a sebrala je, "je to pravé zlato. Pánové, dokázali jsme existenci leprikóna. Našli jsme ho."
Později se tihle čtyři připojili k Pierrovi a Sabine. Ti zrovna claricaunovi, kterého uspali anestetiky, odebírali krev. Ještě si pořídili několik fotek jeho zajímavého vzhledu. "Není tak ošklivý, jak jsem myslel," řekl na něj Fahad. Pak nechali spícího skřítka jen tak dřímat, pár minut na to se probudil, prohlédl si okolí, něco řekl, zatleskal si pro sebe, a utekl do hloubi lesa. Pierre pak s pomocí speciálního komunikačního zařízení, výrazně však připomínajícího mobilní telefon, zavolal Jackovi do původní dimenze. Zjistil tak, že claricauna našel tým v původní dimenzi už mnohem dříve. Avšak pokud šlo o leprikóny, vyhrál tým v paralelní dimenze. Během celé noci totiž tým složený z Jacka, Pauline a Rogera leprikóny nenašel. Rogerovi po nich zůstal jen ten kousek zlata, který sám objevil. Z odchyceného claricauna však vystrnadili, že malý zlý skřítek ukradl zlato jednomu leprikónovi, též se skrývajícímu v jakési jeskyňce. Nasměroval Lovce kryptidů, pak byl propuštěn, ale danou jeskyni tým vůbec nenašel. Zlý skřítek lhal...
Osmadvacátého prosince večer se tým z paralelní dimenze sešel v hlavní místnosti své základny na jihu Londýna. Shromáždili se kolem Vánočního stromku, popíjeli punč, whisky a rum, a zpívali si. Něco podobného prováděli i jejich přátelé v původní dimenzi. "Byla to fajn malá expedice, a vděčíme za ni tobě," řekl Jack a poplácal Pauline po rameni. "Řeknu vám, když mě ten malý skřet chytil za obličej, myslel jsem, že se strachy... víte co," rozesmál se Roger. "Ty? To mi nepovídej. Bývalý kanadský agent že by se tolik zalekl něčeho takového?" odpověděla Pauline. "I Chupacabra vypadala stokrát lépe," odpověděl se smíchem Roger a nalil do sebe půlku flašky rumu. "Hlavně to nepřehánějte, lidi. Možná nás za pár dnů čeká další expedice," řekl Jack. "Ať bude jakákoliv, moc se na ni těším," odpověděl Roger. Před půlnocí si všichni připili a pak usnuli, rozvaleni na gauči a křeslech v hlavní místnosti...
Tak nějak to dopadlo i s jejich přáteli v paralelní dimenzi. Jenže ti netušili, že je někdo či něco sleduje. "Zajímavý život máte... Velmi, velmi zajímavý. Skutečně obdivuhodné... Od té doby, co jste vstoupili do paralelní dimenze, vaše životy se změnily. Podle vás k lepšímu... Uvidíme, co bude dál. Jak budete reagovat," říkal si pro sebe ten někdo či něco. Daleko od nich. Zároveň to však bylo blízko...
Snad se Vám tato krátká kapitola líbila. Tentokrát se Lovci kryptidů poprvé vydali ne přímo za kryptidy, ale spíše za mýtickými bytostmi... Co to však bylo na konci této a také na konci předchozí kapitoly? Čí monolog to byl? Obávám se, že v příští kapitole se to naši přátelé dozví...
Žádné komentáře:
Okomentovat