Jméno: sasanka
Vědecký název: Actinodendron
Zařazení: kmen žahavci (Cnidaria), třída korálnatci (Anthozoa), řád sasanky (Actiniaria), čeleď Actinodendronidae
Výskyt: Indopacifik; tropická moře a oceány
Jed: polypeptidové toxiny
Stručný popis:
Většina sasanek nepředstavuje pro člověka žádné vážné potenciální nebezpečí. Někteří zástupci rodu Actinodendron jsou ovšem výjimkou; dotkne-li se jich člověk při proplouvání pod mořskou hladinou, zažije ukrutnou bolest. Existuje šest druhů rodu Actinodendron; A. alcynoideum, A. ambonense, A. glomeratum, A. hansigorum, A. arboreum a A. plumosum. Právě poslední dva jmenované druhy jsou ze všech zřejmě nejtoxičtější. A. plumosum je pravděpodobně nejjedovatější sasankou na naší planetě. Vyskytuje se v západním Pacifiku, v oblasti Velkého bariérového útesu od pobřeží Austrálie dále přes vody Nové Kaledonie až po Palau. Obvykle je k nalezení v hloubce do tří metrů pod vodní hladinou, neopatrný člověk na ni tedy může šlápnout už při vstupu do moře. Ačkoliv tato sasanka preferuje spíše ústup před nebezpečím - pokud se nějaké objeví, snaží se co nejrychleji stáhnout své tělo do písku - může v život ohrožující situaci velmi bolestivě bodnout. Chapadla tohoto živočicha jsou vybavena nematocyty neboli žahavými buňkami, z nichž se po podráždění vystřelují harpunovitá vlákénka s toxiny polypeptidového základu. Některé z konkrétních polypeptidů, jež tyto toxiny obsahují, jsou dosud málo prozkoumanými látkami. Výzkumu některých z nich se na konci 70. a na počátku 80. let věnoval se svými kolegy biochemik Hugues Schweitz. Ve studii, kterou publikoval v roce 1981 v žurnále Biochemistry, připodobnil toxicitu (LD50) jedu druhu A. plumosum a několika dalších sasanek z rodů Anthopleura, Anemonia a Stoichactis k toxicitě jedu těch potenciálně nejnebezpečnějších či nejjedovatějších štírů (např. štír nejjedovatější, Leiurus quinquestriatus). Styk lidské kůže s nematocyty druhu A. plumosum má za následek vznik velkých vředů, jež je nutno ponechat lékařské péči. Bolest, kterou takové žahnutí způsobuje, vysloužila této sasance anglický obecný název "hell's fire sea anemone". Naopak velice podobným obecným jménem "hell's fire anemone" se pyšní příbuzná sasanka druhu Actinodendron arboreum, opět obyvatelka tropického Indopacifiku. Svým vzhledem může připomínat neškodnou brokolici, zdání však může klamat. Ačkoliv není tak toxická jako A. plumosum, i její jed způsobuje v místě postižení nepopsatelnou bolest a vznik velkých vředů. V průměru měří tento druh 10 až 20 centimetrů, a vyskytuje se v hloubkách od pobřeží po 28 metrů pod vodní hladinou, tedy často hlouběji než její toxičtější příbuzná. Všichni zástupci rodu Actinodendron jsou masožraví. V akváriích bývají krmeni krilem, krevetami nebo rybkami menediemi. Své nematocysty používají k zabíjení kořisti, jež se dostatečně přiblíží k jejich chapadlům. Toxiny jsou dost silné na to, aby během krátké doby připravily o život malou rybu. Poté, co jed odvede svou práci, je zabitá oběť přemístěna do ústního otvoru a odtud do hltanu. Udává se, že se sasanky rodu Actinodendron dokáží dožít minimálně 80 let; v některých výjimečných případech i přes 100 let. Jde o tzv. "hrabavé sasanky" (alespoň v angličtině se jim tedy říká "burrowing anemones"), neboť své tělo zahrabávají do písku, a vše, co z něj pak vyčnívá, jsou jen chapadla a ústní otvor. Právě díky tomu se při vyrušení dokáží tak rychle ztratit pod pískem; zkrátka do něj stáhnou svá chapadla, a tak úplně zmizí. Sasanky, nepohlavně se rozmnožující příbuzní korálů, a řád čítající celkem 46 rozličných čeledí, jejichž zástupci se od sebe velikostně velmi výrazně odlišují, bývají často považovány za společníky klaunů očkatých - nicméně těmi jsou jen druhy Stichodactyla gigantean, Stichodactyla mertensii a Heteractis magnifica. Pokud by se klaun náhodou setkal se sasankou rodu Actinodendron, nepřežil by. Stal by se její potravou. Nutno podotknout, že všichni korálnatci jsou vybaveni nematocystami - tedy ne pouze sasanky, ale také koráli, větevníci a houbovníci.
Žádné komentáře:
Okomentovat