Vědecký název: Urocolius indicus,
Rozšíření: jižní, západní a východní Afrika,
Velikost: délka 34 cm, hmotnost 34 g až 65 g.
Jeden ze dvou druhů myšáků rodu Urocolius, do kterého patří výhradně afričtí zástupci řádu Coliiformes. Myšák jihoafrický není navzdory svému českému druhovému přízvisku doma jen v jižní části afrického kontinentu, ale vyskytuje se i na jeho západě, na sever až po Zaire, a na východě až po Tanzanii. Je rozlišováno pět poddruhů; U. i. mossambicus žije od východu Angoly po Tanzanii, U. i. lacteifrons pak od západní Angoly přes Namibii po východ Botswany, U. i. pallidus se vyskytuje od severovýchodního Mozambiku po jihovýchodní Tanzanii, U. i. transvaalensis žije v Botswaně, Mozambiku, Zambii a JAR, a konečně U. i. indicus je endemitem střední a jižní části JAR. Jedná se o frugivora (ovocežravce), živícího se bobulemi, semeny, listy a nektarem rostlin. Potravu si většinou myšáci jihoafričtí hledají v malých skupinkách, o půl tuctu až patnácti (a výjimečně i více) jedincích; jsou to tvorové sociální, nikoliv samotářští. Mezi větvemi stromů se pohybují s jakousi hlodavčí ladností; působí jako myšky oděné v peří, když takřka nemotorně šelestí mezi listy a šplhají po větvičkách. Alespoň jejich rodový název (myšák, anglicky mousebird) je tedy výstižný. Myšáci létají rychle a prudce z jednoho místa na druhé, potřebují-li se přesunout při hledání potravy. Ozývají se opakovaným pískotem, který zní zhruba jako "trý-trý-trý". V období rozmnožování se tito teropodi monogamně párují a společně vytvářejí hnízdo z větviček, listů a trávy, do kterého pak samice klade 1 až 7 vajec. Mláďata se z nich líhnou asi po dvou týdnech inkubace. Myšáci mají hrozně rádi prachové koupele, zvláště na sluníčku. Občas jsou také k zastižení, jak si jen tak hoví na zemi, jako by se opalovali. Nápadná je jejich rudá tvář; okolí očí, líce a zobák mají červené. Zbytek těla je více či méně našedlý. Jde o málo dotčený druh.
Zdroj obrázku:
Zdroj informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat