Ve středu 1. října 2025 obdržel svět smutnou zprávu. Jane Goodall, významná britská primatoložka, etoložka a antropoložka, jedna z největších odbornic na šimpanze, aktivistka a ochránkyně přírody, zesnula ve věku 91 let. I mezi naprostými laiky nezajímajícími se o přírodu je její jméno dobře známo, a právem je vtesáno do zdi pomyslné haly slavných přírodovědců, kteří ovnivnili veřejné mínění a jejichž životní dílo mnohé znamenalo a ještě znamenat bude pro bezpočet lidí. Ani na chvíli nelze pochybovat o tom, že Jane Goodall byla inspirací pro celé generace primatoložek a primatologů, a že výrazně přispěla k pochopení našich fylogeneticky nejbližších žijících příbuzných z lesů a savan tropické Afriky, kteří jsou však vlivem (nejen) pytláctví a ztráty své přirozené domoviny ohroženi. Když v 60. letech minulého století studovala pod význačným paleoantropologem Louisem Leakeym šimpanze v Tanzanii, načež díky této práci dosáhla titulu PhD z etologie, oboru zabývajícího se zvířecím chováním, na Cambridgské univerzitě, nemohla si zřejmě představit, jak velký vliv měla mít v ohledu na poznávání světa zvířat. Byla jednou z Leakeyho "trimátek", spolu s Dianne Fossey, která se pro změnu zaměřovala na gorily, a Birutė Galdikas, jež zasvětila svůj život orangutanům. V posledních letech byla Jane Goodall aktivní na poli popularizace nutnosti řešit současnou změnu klimatu a problém přelidnění, a obdržela prestižní ceny, včetně Medaile Stephena Hawkinga za komunikaci vědy v roce 2022 nebo Prezidentskou medaili svobody od bývalého amerického prezidenta Joea Bidena v lednu 2025. Její úmrtí bylo nečekané; letos na podzim měla ve Spojených státech amerických sérii přednášek. Zemřela ve spánku.
Jane Goodall s šimpanzem v Tchimpounga Chimpanzee Rehabilitation Centre v konžském Brazzaville. Fotografie Fernanda Turma a Jane Goodall Institute převzatá z webu Britannica
Byl to právě výzkum, který Jane Goodall prováděla v 60. letech v tanzanském Národním parku Gombe Stream, co poprvé jasně poukázalo na to, že náš druh není tím jediným, který vytváří a používá nástroje. Její mentor pak v reakci na publikování výsledků její studie prohlásil ono slavné: "Nyní musíme redefinovat člověka, redefinovat nástroj, nebo akceptovat šimpanze jako člověka!" Kromě toho Jane Goodall v Tanzanii také zdokumentovala kanibalismus a násilí v šimpanzích tlupách, a mezi lety 1974 až 1978 věnovala pozornost Válce šimpanzů v Gombe, čtyři roky a čtyři měsíce trvajícímu násilnému konfliktu mezi dvěma tlupami šimpanzů, během nichž všichni samci obou komunit zahynuli. Zajímavé bylo, že při svém studiu šimpanzů zamítla dávat jednotlivým zvířatům čísla, jak bylo zvykem ve snaze držet se jakési přehnané vědecké objektivity; místo toho pro ně používala jména. Někteří ji vyčítali antropomorfizaci šimpanzů; v 90. letech v knize The Great Ape Project: Equality Beyond Humanity (Velký lidoopí projekt: Rovnost mimo lidstvo) reflektovala kritiku, kterou zklidila za svých studentských let v Gombe o 30 let dříve, když používala termíny jako "nálada", "dětství" či "motivace" při popisu šimpanzího chování. Za svou kariéru napsala Jane Goodall 32 knih, z nichž 15 bylo určeno mladším čtenářům a bylo spíše popularizačního rázu. Její první kniha nesla název My Friends the Wild Chimpanzees (Mí přátelé, divocí šimpanzi), a vyšla v roce 1969. O tři roky později napsala a vydala bestseller In the Shadow of Man (Ve stínu člověka), který patří mezi klasiky přírodopisné literatury; předmluvu k němu napsal dokonce Stephen Jay Gould. V roce 2000 jí vyšly hned dvě knihy - 40 Years at Gombe (40 let v Gombe) a Africa In My Blood (Afrika v mé krvi). Jejím posledním knižním dílem byla The Book of Hope: A Survival Guide for an Endangered Planet (Kniha naděje: Průvodce přežití pro ohroženou planetu), kterou napsala spolu se spisovateli Douglasem Abramsem a Gail Hudson v roce 2021. Z knih pro děti, na nichž pracovala, mohu zmínit Chimpanzees I Love: Saving Their World and Ours (Šimpanzi, které miluji: Záchrana jejich a našeho světa) z roku 2001.
Jane Goodall s šimpanzím mláďátkem v Národním parku Gombe v Tanzanii, 60. léta. Fotografie Huga van Lawicka z webu National Geographic
Kromě vědeckého výzkumu a psaní knih pro různé věkové kategorie čtenářstva se Jane Goodall podílela také na tvorbě dokumentárních filmů o přírodě, většinou právě o šimpanzích. Mezi nimi to byly třeba dokumentární série BBC Chimpanzee Diary (Šimpanzí deník) z let 1997 a 1998, televizní speciál Jane Goodall's Return to Gombe (Návrat Jane Goodall do Gombe) uvedený na stanici Animal Planet v roce 2003, celovečerní snímek Chimpanzee (Šimpanz) od společnosti Disneynature uvedený do kin v roce 2012, biografický dokumentární film Jane od National Geographic z roku 2017 nebo IMAX film Jane Goodall: Reasons for Hope (Jane Goodall: Důvody pro naději) režiséra Davida Lickleyho z roku 2023. Její práce byla také inspirací pro filmařky letošního dokumentárního seriálu americké PBS s názvem In Her Nature (V její přírodě), který dokumentoval činnost přírodovědkyň a ochránkyň přírody v různých částech světa. Co se týče jejího aktivismu, od roku 2022 byla členkou rady americké neziskové společnosti na podporu práv zvířat s názvem Nonhuman Rights Project, a byla také patronkou britské charity Population Matters snažící se řešit problém přelidnění a zvýšení vzdělání, zdraví a práva žen; dalšími patrony této charity jsou moderátoři přírodopisných filmů David Attenborough a Chris Packham. Společnost Mattel v roce 2022 vydala panenku Barbie ve stylu Jane Goodall, vytvořenou z recyklovaného plastu.
V roce 2025 zesnulo několik významných přírodovědců, mezi nimi paleolimnolog a paleoekolog Andrew S. Cohen, behaviorální psycholožka a mořská bioložka Karen Pryor nebo také neurobiolog Steven Rose. Jane Goodall nyní patří mezi ně. Svět na ni určitě nezapomene - její přínos byl obrovský. Je to však nezměrná škoda, že musela odejít. Nechť odpočívá v pokoji...
Žádné komentáře:
Okomentovat