Je tu 22. duben, Den Země! Všichni o něm víme, všichni z naší generace se o něm jako malí učili ve škole, a v případě některých, třeba i mě, o něm beztak slýchali i léta předtím! S Dnem Země se mi pojí nádherné vzpomínky. Vzpomínám si hlavně na to, jak nás v páté třídě paní učitelka vzala ven po velice zajímavé diskuzi o ochraně přírody, která se ale nakonec vyvinula v povídání o kryptidech a mimozemšťanech. Poté, co jsme si pověděli všechno o tajemných tvorech a úkazech, které nás jako děti fascinovaly, vyrazili jsme na louku a do lesa, a sbírali všelijaké odpadky, od plastových lahví po cigarety, jež tam po sobě lidé zanechali. Není žádným překvapením, že takto jsme ve škole Den Země slavili i v letech předchozích a následujících, a místo vyučování se aktivně věnovali zlepšování našeho životního prostředí, ale zrovna ten den mi zkrátka utkvěl v paměti, a teď, když o něm píši, mám pocit, jako bych se vrátil o všechna ta léta zpět a opět si to zažil. Právě díky takovým zážitkům si nedokáži Den Země představit jinak, než jako událost, při níž je nutné přírodě alespoň trochu pomoci.
Za ty 4,5 miliardy let své existence nepoznala planeta Země žádný druh, který by ji měnil a ovlivňoval svým počínáním druhy ostatní - až na nás. Neznamená to, že lidský druh by byl jakýmsi démonem. Vždyť počet lidí chovajících se k přírodnímu světu hezky a s úctou jen roste, bohužel však stejně tak roste celá lidská populace, a ta naši planetu, chceme-li to či nechceme, mění až příliš rychle. A přece jen se čas od času mezi lidmi najdou tací, kteří k přírodě žádný respekt nemají. Od lidí odhazujících plechovky v lese po magnáty, jež nezajímá, kolik živočichů a rostlin připraví o život vykácením pralesa. Den Země je zaměřen na propagaci ochrany životního prostředí. Musíme mít na vědomí, že právě to je v současné době jedna z nejpřednějších záležitostí, se kterou se potýkáme. Ničení přírody už bylo dost, společně ji tedy chraňme. Je to důležité pro nás pro všechny, i pro ty, kteří jí nevěnují dostatečnou pozornost.
Tento Den Země je již 50. v pořadí slaveným ve Spojených státech amerických, a 30. slaveným po celém světě. Jak to tedy celé začalo? Proč vlastně Den Země slavíme? Proč je datum 22. dubna každoročně výrazně označeno v našich kalendářích, a proč jsme se školou místo vyučování chodili sbírat odpadky a pomáhat tak přírodě? Celé to začalo v roce 1969, kdy šest kilometrů od pobřeží Santa Barbary v americké Kalifornii došlo k nekontrolovanému vypuštění nafty do Santa Barbara Channel z plošiny Platform A společnosti Union Oil. V období od 28. ledna do 7. února došlo k úniku 13 000 až 16 000 metrů krychlových nafty, jež znečistila místní vody k nepoznání. Do té doby šlo vůbec o největší únik tekuté těžené látky do moře, větší nastaly až v roce 1989 na pobřeží Aljašky a v roce 2010 v Mexickém zálivu, a v obou případech se jednalo o ropu. Přírodní katastrofa v Santa Barbara Channel zabila přes 3500 mořských ptáků, a bezpočet delfínů a dalších kytovců, lachtanů a tuleňů, a samozřejmě mnoha dalších mořských živočichů. Odhadovaný počet jednotlivých zabitých zvířat se vyšplhal na víc než 10 000. Tato událost přiměla tehdejší americké aktivisty k započetí události, kterou nazvali Earth Day. Mnozí z těchto environmentalistických aktivistů pomáhali se záchranou zasažených živočichů v Santa Barbara Channel, a patřili mezi ně kupříkladu John McConnell a Selma Rubin. A právě tito lidé stáli u založení Dne Země, ač za nápadem stáli i jejich kolegové, opět aktivisti pracující na záchraně zvířat v místě neštěstí, Marc McGinnes a Bud Bottoms.
John McConnell, mírový aktivista a rodák z Iowy, veřejně o Dnu Země promluvil o několik měsíců později na UNESCO Conference v San Francisku. Navrhl, aby se Den Země slavil 21. března, v první jarní den, a aby byl oslavou míru a celé planety. O vznik Dne Země se o měsíc později zasloužil demokratický senátor, aktivista a environmentalista z Wisconsinu, Gaylord Nelson. Naftovou stopu o délce nějakých 2000 kilometrů viděl při letu letadlem, a když se dozvěděl o McConnellových plánech, rozhodl se mu pomoci. Přišel s nápadem slavit Den Země poprvé dne 22. dubna 1970. Za organizaci první oslavy naší planety se zasloužil Denis Hayes. Nelson ho sám vybral, kvůli čemuž byl Hayes ochoten opustit Harvardovu univerzitu.
A tak to celé začalo. Americký prezident Richard Nixon a první dáma Pat Nixonová společně vysadili strom na jižním trávníku u Bílého domu. Starosta New Yorku John Lindsay umožnil aktivistům oslavujícím první Den Země shromáždit se v Central Parku. Zavřena byla toho dne dokonce i Pátá Avenue. Union Square v Manhattanu za jediný den navštívilo přes sto tisíc lidí. Fotografie a záběry z oslavy obešly celé Spojené státy, a jen dále umožnily, aby se na Den Země roku 1970 nezapomnělo. Dále se uskutečnil také první Týden Země, jehož administrátorem byl Edward Furia.
V roce 1990 se stal z Dne Země mezinárodní svátek, kterého se zúčastnilo okolo 200 milionů lidí ve 141 zemích. 20. výročí Dne Země bylo již sponzorováno velkými společnostmi, a šly do něj miliony dolarů. Došlo k vytvoření dvou skupin, The Earth Day 20 Foundation, vedené Edwardem Furiou, a Earth Day 1990, za kterou zodpovídal Denis Hayes. Gaylord Nelson byl čestným předsedou obou těchto společností. Den Země v roce 1990 se zaměřil především na recyklaci, a byl hnací silou k vytvoření Summitu Země v Rio de Janeiru, který se konal v červnu 1992, a znovu později v roce 2012. Ve druhé polovině 90. let se události spojené se Dnem Země začaly zaměřovat i na změnu klimatu, na globální oteplování, ale i na užívání udržitelné energie, neovlivňující negativně životní prostředí.
Dnešní 50. výročí Dne Země je bohužel ovlivněno omezeními, za která může současná, předtím nevídaná situace. Avšak tam, kde je to možné, můžeme stále provádět úklidy lesů či luk. Díky internetovému připojení můžeme všichni bez problémů podepisovat petice za záchranu ohrožených druhů a jejich habitatů. Doufám, že si dnešní den užijete, a že uděláte něco pro zachování biodiverzity a zlepšení životního prostředí. Počítá se každý ždibec! Mějte to na vědomí, vždyť za budoucnost Země chtě nechtě zodpovídáme my, a ta budoucnost může být šťastná nejen pro náš druh, ale i pro druhy ostatní.
Žádné komentáře:
Okomentovat