Projekt Velké kočky z pravěku začal před takřka osmi měsíci, od konce října jsem se mu však nevěnoval, neboť jsem usoudil, že se k němu vrátím až po dokončení jiných sérií článků, jež jsem pro několik měsíců upřednostnil. Nyní, na začátku dubna, jsem se však rozhodl k této sérii vrátit přinejmenším touto částí. Seznamte se s gigantickým severoamerickým jaguárem...
Vědecký název: Panthera onca augusta,
obecný název: obrovský jaguár (obří jaguár, gigantický jaguár; anglicky giant jaguar),
vyhynutí: pozdní pleistocén, před 10 000 lety.
Jaguáři mají původ v Evropě. Nejstarším zástupcem jejich vývojové linie je druh Panthera gombaszoegensis, občas nazývaný též jaguár evropský. Nedlouho poté, co se objevil ve fosilním záznamu (zhruba před 1,8 miliony let) se od něj však oddělilo několik dalších typů velkých koček, jedním z nich byl pak druh Panthera onca, jaguár. Přes asijský kontinent a Beringii se jaguáři rozšířili z Eurasie na americký kontinent, přičemž prve kolonizovali dnešní Aljašku. Postupovali však dál na jih; nejvíce se jim dařilo v teplých oblastech, nedobytých ledovci, jež pokrývaly značnou část severoamerického kontinentu během epochy pleistocénu. Někteří jaguáři se rozšířili přes Střední Ameriku až do Jižní Ameriky, to je v podstatě případ dnes žijících jaguárů amerických (dříve uznávaných poddruhů, P. onca onca, P. onca hernandesii a dalších; v současné době se však mnozí odborníci shodují, že není nutné současné jaguáry dělit na jednotlivé poddruhy). Jiní se s radostí zabydleli na území Spojených států amerických, a nehnuli se odtamtud až do skončení doby ledové. V tomto případě mluvíme o poddruhu Panthera onca augusta. Fosilní pozůstatky této velké kočky byly nalezeny jak na západním pobřeží USA, tak v jižních státech, a od Floridy přes Tennessee až po Pensylvánii. Jednalo se o široce rozšířenou šelmu, svou velikostí srovnatelnou se samci současných afrických lvů.
P. onca augusta byl o 15 až 20 % větší než jaguár americký. Jeho končetiny byly delší o 6 %. Celkově tato šelma dosahovala až 1,8 metru na délku, v kohoutku měřila nějakých 85 centimetrů a její hmotnost se pohybovala okolo 150 kilogramů. Je velice pravděpodobné, že tito jaguáři dosahovali větší velikosti než jejich dnešní příbuzní proto, že žili dále od rovníku. Další důvod, proč byli tak obrovští: aby skolili velkou kořist. Byli schopni skolit koně, snad i bizony, a ve výjimečných případech dokonce i glyptodonty, zasadili-li jim pořádné kousnutí do lebky. Poddruh jaguára P. onca augusta popsal v roce 1872 slavný americký paleontolog Joseph Leidy na základě neúplných pozůstatků. V 90. letech 20. století přišel ještě úžasnější objev, týkající se této kočkovité šelmy. V jeskyni Blue Spring Cave ve státě Tennessee byla objevena 1,6 kilometru dlouhá stopní dráha, vytvořená jednou velkou kočkou. Ve stejné jeskyni byla nalezena i spodní čelist, prokazatelně patřící obrovskému jaguárovi. Nebylo ovšem jasně potvrzeno, že stopy patřily té samé šelmě, mohl je koneckonců vytvořit třeba americký lev. Také přesné stáří stop není známo. Jistě jsou však více než 11 500 let staré. Zanechal-li je obrovský americký jaguár, pak tak učinil zřejmě v době, kdy počty jeho poddruhu klesaly. S koncem doby ledové, po více než milionu a půl své existence, tyto kočky vymizely úplně.
Zdroje obrázků:
Doufám, že se Vám tato část líbila. Projekt Velké kočky z pravěku bude pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat