Projekt Pravěcí netopýři pokračuje. Co víc dodat, pusťte se do čtení! Tentokráte Vás seznámím s Necromantisem.
Druhy: Necromantis adichaster, N. fragmentatum, N. gezei, N. marandati,
Období: střední až pozdní eocén, před 44 až 36 miliony let,
Území: Francie a Tunisko.
Necromantis byl rodem letouna z čeledi Necromantidae, žijícím na území západní Evropy a severní Afriky v období středního až pozdního eocénu. Typovým druhem byl N. adichaster, a byl popsán A. Weithoferem v roce 1887. Fosilie tohoto konkrétního druhu pocházejí z geologické formace v angličtině známé jako Quercy Phosporites, nacházející se ve Francii. S lebkou o délce 3,2 centimetrů a hmotností pohybující se okolo 50 gramů byl N. adichaster jedním z největších letounů, kteří kdy byli v této formaci nalezeni. Kromě humeru, tedy kosti pažní, nebyly bohužel nalezeny žádné další kosti končetin, a proto není možné přesně určit rozpětí křídel tohoto netopýra. Další druhy rodu Necromantis byly též popsány ve Francii, až na druh N. fragmentatum. Ten je totiž znám z Tuniska, konkrétně z oblasti Djebel Champi, tedy z okolí hory Džabal aš-Šánabí. Jediné, co z tohoto druhu známe (proto také druhový název fragmentatum), jsou zuby. Vzhledem k malému množství materiálu, se kterým se dá pracovat, je Necromantis v současné době označován jako incertae sedis. Jde tedy o taxon, jehož příbuzenské vztahy s ostatními taxony v rámci řádu letounů nejsou známy. Weithofer považoval nekromantise za zástupce čeledi megadermovitých (Megadermatidae); nejstarší rody z této čeledi jsou známy z období raného oligocénu, a kdyby Necromantis mezi megadermovité skutečně patřil, byl by nejstarším v této rodině. Švýcarský přírodovědec Pierre Revilliod ho zase považoval za listonosovitého (Phyllostomidae). Není však ani jasné, zda byl Necromantis vybaven listovitým výrůstkem na čenichu... Ze zubů zvířete však jasně vyplývá, že bylo masožravé. Jednalo se o lovce malých savců a ptáků. Mohl lovit podobně jako megadermy nebo listonosové, pasivně naslouchal svému okolí, a orientoval se pomocí nízkofrekvenčních zvuků, jež vydával - jinými slovy byl zcela jistě schopen echolokace (na rozdíl od jiných primitivních netopýrů, u nichž se možná schopnost echolokace ještě nevyvinula). Kořist, kterou pak za letu chytil, zabil hryznutím do týla nebo pod něj. Dříve byl Necromantis považován i za mrchožrouta. Ostatně proto mu Weithofer dal rodový název, který v překladu do češtiny znamená "pojídač mrtvol"... Necromantis měl skutečně velice silný čelistní skus, což jen potvrzuje, že zabíjel obratlovce. Na lebce měl také výrazný sagitální hřeben, na který se upínaly velké žvýkací svaly. Nebyl však tak vysoký jako třeba u současného listonose nosatého (Vampyrum spectrum) ze Střední a Jižní Ameriky. Prostředím, v němž Necromantis žil, byly především husté deštné pralesy. Obýval tedy stejné prostředí, jako největší dnes žijící masožravý netopýr.
Necromantis při lovu
Tento projekt bude pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat