Asi půl měsíce po napsání popisku kandoje kýlnaté přináším slíbený článek o pahroznýškovi černoocasém. Tento vskutku nádherný had Vás jistě okouzlí!
Latinský název: Tropidophis melanurus,
Rozšíření: Kuba a přilehlé ostrovy (Ostrov mládeže, Cayo Real a Navassa),
Velikost: 80 až 100 centimetrů.
Čeleď pahroznýškovitých (Tropidophiidae) zahrnuje 34 druhů nejedovatých hadů žijících v Novém světě, od Mexika přes karibské ostrovy až po jihovýchod Brazílie. Jedním z poměrně výraznějších zástupců této čeledi je pahroznýšek černoocasý, též občas nazývaný pahroznýšek skvrnitý. Tento druh byl v roce 1837 popsán německým herpetologem a ornitologem Hermannem Schlegelem, určil tak i první ze tří jednotlivých poddruhů pahroznýška černoocasého, a to sice T. melanurus melanurus. Ostatní dva poddruhy, T. melanurus dysodes a T. melanurus ericksoni, pak byly popsány Schwartzem a Thomasem v roce 1960. Rod pahroznýšků rodu Tropidophis celkem zahrnuje 17 až 32 druhů; informace o počtu rozeznánavých druhů se různě liší... Pahroznýšek černoocasý žije na Kubě a několika přilehlých ostrovech v Karibském moři, a obývá deštné lesy a skalní výchozy. Daří se mu ale také ve zpustlých zahradách. Není to příliš velký had, dosahuje délky maximálně jednoho metru, mezi pahroznýšky jde však o druh zdaleka největší! Většina ostatních druhů rodu Tropidophis totiž nepřesahuje délku 60 centimetrů. Jedná se o nočního predátora, lovícího ze zálohy. Český druhový název černoocasý není úplně přesný, ocas hada je totiž zbarven žlutě! Právě touto žlutou špičkou ocasu vábí kořist. Kroutí jí, a napodobuje tak pohyb červa či velké žížaly. Obdobně ostatně loví třeba australští smrtonoši z čeledi korálovcovitých. Když se kořist v podobě ještěrky, malého savce či ptáka přiblíží, had bleskurychle zaútočí, chytí zmatenou oběť mezi zuby, jež se zaryjí do jejího masa, a pak ji obtočí několika smyčkami, načež utahuje vždy, když kořist vydechne. Po uškrcení ji celou spolkne, hlavou napřed. Kromě výše jmenovaných živočichů občas loví také obojživelníky. V zajetí jsou nicméně pahroznýšci černoocasí zvyklí na krmení v podobě hlodavců, nic víc nepotřebují... Tento had je údajně jedním z malého množství druhů, jež jsou schopni měnit své zbarvení. Během dne jsou jeho šupiny tmavší, v noci, kdy je aktivní, naopak světlejší. Za dne jsou pahroznýšci černoocasí šedí, v noci naopak světle hnědí až tmavě oranžoví, případně červení. Zbarvení hada může být doplněno o klikaté čáry, skvrny či tmavé pruhy. Žije na zemi i v korunách stromů; výborně šplhá. Přes den se často skrývá pod palmovými listy v lesní hrabance. Je-li vyrušen, stáčí se do pevné koule, přičemž hlavu umisťuje do jejího středu, aby ji uchránil, případně také vylučuje páchnoucí, bíle zbarvenou tekutinu z kloaky. Samice pahroznýšků černoocasých přivádějí na svět živá mláďata, v jednom vrhu jich může být 4 až 9. Po narození se vydávají do světa, matka je opouští.
Příště hroznýšek pestrý!
Žádné komentáře:
Okomentovat