Dříve, než to kdokoliv čekal, započali Shai'ri invazi planety Země. Světové metropole se proměnily v hromadu harampádí, politici a armády jsou zcela bezmocní, a nově příchozí vládci Země plundrují vše, co kdy lidstvo vybudovalo. A to vše je jen začátek, neboť, jak Lovci kryptidů moc dobře vědí od svého člena Deana Owena, celá planeta se během příštích několika let promění v mimozemšťany ovládanou nehostinnou pustinu... Lovci kryptidů, kteří zůstali ve Spojeném království, byli příchodem Shai'ri stejně překvapeni, jako zbytek světa. Zcela nepřipraveni se ocitli ve středu zkázy. Pauline a Pierre spatřili obrovskou vesmírnou loď dopadající na hřbitov v jižním Londýně, na němž vzpomínali na své nejdražší zesnulé. Další vesmírný kolos dopadl přímo na základnu Lovců kryptidů, a Akihiko, Fahad a malý Tatzelwurm zůstali uvězněni v podzemní části zbořené budovy...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: PŘÍCHOD SHAI'RI, ČÁST TŘETÍ:
V kabině zavládla tma. Zvenku se ozval skřípavý zvuk, a celá se nahnula. Pak nastalo ticho. Jediným zvukem, který ho protínal, bylo Fahadovo vyděšené dýchání. "Akihiko?" promluvil na svého kolegu. Poněkud poděšeně vtáhl do nosu ještě více vzduchu, když jeho kolega neodpověděl. Něco se však jemně dotklo Fahadovy nohy. Ten se nejprve ulekl, ale následně si uvědomil, že se jednalo o Tatzův ocas. Fahad nemeškal a vytáhl z kapsy malou baterku. Nejprve pohlédl na malého kryptida, k smrti vyděšeného, s naježenou srstí po celém těle. "Promiň, kamaráde, nechtěl jsem tě pustit. To jak jsme dopadli..." řekl mu Fahad a levou rukou jej zvedl. Poté zaměřil svou pozornost na Akihika. Seděl v levém zadním rohu výtahové kabiny, a byl zcela bezvládný. "Akihiko? Jsi v pohodě, brácho?" zvolal šokovaně Fahad a pohnul s ním. Akihiko byl stále v bezvědomí, a u levého spánku měl otevřenou ránu, ze které vytékala krev. "Proboha," vyhrkl tiše Fahad. Ruce se mu začaly třást. Položil Tatze vedle Akihikova nehybného těla. Malý kočkočerv začal o Akihikovo tělo otírat bok. "Prober se. No tak, dělej!" zašeptal Fahad, načež třesoucí se prsty pravé ruky přiložil Akihikovi na krk. Snažil se zachytit tep. "Jestli to dostal do hlavy," řekl napůl sám sobě, napůl Tatzovi, "tak je po něm. Kabina dopadla rychlostí kdoví kolika kilometrů za hodinu, v té rychlosti se mu nárazem o plechovou stěnu mohla roztříštit lebka." Tatz začal jemně škrabkat do Akihikovy ruky. Fahada jeho chování z nějakého důvodu uklidnilo, snad mu dalo naději, že jeho kolega žil. Ruka se mu přestala třást, a konečně tak nahmatal Akihikův tep. Možná dostal pořádnou ránu do hlavy, ale ta ho rozhodně nezabila. Opět s Akihikem zatřásl. Tomu z úst vyšel sténavý zvuk. Probral se, a celý se schoulil. "Kámo, ty máš vážně tuhej kořínek," zasmál se Fahad. Akihiko se mlčky postavil a opřel se o svou železnou tyč. "Sakra," zaklel, "jsme tu uvěznění. Sesypala se na nás celá budova." "Hele, měl by sis trochu odpočinout. Teče ti krev z hlavy, krucinál, tak si sedni, já ti to zafáčuju," zvýšil hlas Fahad. Akihiko na to nedbal, a silou otevřel dveře výtahu. Před vstupem do výtahové kabiny byl volný prostor maximálně jednoho metru. Všechno kolem a nad tím byly zbytky základny. Tatz se rozběhl za Akihikem, a zastavil se před zaprášeným kusem stěny, načež začal kýchat. Fahad na ně oba posvítil baterkou. "Jak se z tohohle dostaneme?" položil jen tak do větru otázku Akihiko. "Nemáš u sebe laserovku? Mohli bychom si propálit cestu nahoru," odpověděl Fahad. Akihiko chvíli mlčel. Přiložil ruku k hromadě trosek, a zvažoval, zda se jí mohl dotknout. Nakonec ruku stáhl. "Obávám se, že kdybychom do těch odpadků jenom ťukli, sesypou se na nás... Laserovku nemám, všechny naše věci zůstaly tam nahoře. Kámo, všechno, co Lovci kryptidů měli, všechny informace, co kdy nashromáždili, veškerá technologie, kterou jsem kdy nainstaloval... je to pryč. Emzáci luskli prstem, a my přišli o majetek v ceně desítek milionů," řekl Akihiko. "Takže co teď budeme dělat?" zeptal se Fahad. Po asi deseti vteřinách mlčení nakonec vyhrkl: "Víš co? Nejdřív ti ošetřím tu ránu. A pak o tom budeme přemýšlet." Akihiko si sedl mezi rozevřené dveře výtahu, Fahad vytáhl z kapsy čistý kapesník, a otřel mu ránu na čele. Pak mu ji kapesníkem ovázal, tak, aby nasáklá látka čněla ven, ne směrem k ráně. "Stejně se mi už tam dostal nějaký prach. Chtělo by to dezinfekci," řekl pomalu Akihiko, a zase se postavil. "A taky by to chtělo mít uniformu. Koukni jak mám šíleně zaprášený tričko," dodal. "Můžeme být rádi, že žijeme," řekl Fahad. "Myslel jsi snad, že to nepřežijem?" pousmál se Akihiko. "Hele, nebyl to já, kdo se tady šíleně třásl předtím, než jsme tu spolu skončili." "Až jako tak?" zasmál se Akihiko. "Až jako tak, kamaráde." Fahad byl nesmírně rád, že se Akihikovi v podstatě nic nestalo. Tatz byl také v pořádku, a to jej velmi těšilo. O zbytku světa teď úplně ztratili povědomí. Ale hlasité zvuky připomínající hlasité podlouhlé vrzání prudce zastavené lokomotivy se ozývaly z výšky několika desítek metrů, a oběma přeživším připomínaly tu hrůzu, ke které právě docházelo nejen zde, ale i jinde v Londýně. Akihiko si vypůjčil Fahadovu baterku a pomalu vnikl do úzké škvíry mezi zhroucenými zbytky základny. Zřejmě ani nezaslechl Fahadovo varování. Byl přesvědčen, že odsud musela vést nějaká cesta ven, jakkoliv to přesvědčení bylo iracionální. Prosoukal se asi o dva metry dál, až narazil na větší kulovitou prohlubeň. Cihly a kamení nad jeho hlavou držely jen zohýbané ocelové tyče. Ze země zvedl kus nějakého přístroje. Snad se jednalo o zbytek jednoho z počítačů umístěných ve spodní části základny. Utřel rukou zaprášenou podlahu. Ve světle baterky zazářila její tmavě modrá barva. "Jsme úplně dole, Fahade! Na podlaze," zařval Akihiko. "No, tak to snad už ani nemůže být horší. Kdybychom byli v půlce cesty dolů, tak se odsud ještě vyhrabeme, ale tohle... tohle je zlý," reagoval na to Fahad. Akihiko se opatrně dotkl stropu kulovité komory. Na hlavu se mu okamžitě začal sypat písek. Akihiko naštváním a zděšením zatnul zuby. Hned vnikl zpět do škvíry, kterou do komory prolezl. Protrhla se. Jen těsně unikl smrti. "Máš pravdu, Fahade," řekl svému kolegovi, když ze škvíry vylezl zpět do volného prostoru před kabinou výtahu, "je to zlý."
V těchto chvílích unikali Pierre a Pauline z okolí jiholondýnského hřbitova, který se po přistání vesmírné lodi proměnil ve velkou zaprášenou plochu, po které pobíhaly desítky vojáků Shai'ri. I když se automobil dostal na hlavní vozovku, nebylo vyhráno. Některá auta na ní zůstala zcela opuštěna, poněvadž řidiči po příletu kosmických lodí prchli. Ti, kteří se rozhodli své vozy neopustit, jimi kličkovali, navzájem na sebe troubili a hulákali, byl to zkrátka chaos. Na silnici nepanoval žádný řád. Člověk by nevěřil, že projížděl ulicemi Londýna. Avšak který londýnský řidič kdy předpokládal, že jej zděsí něco tak absurdního, jako příchod mimozemšťanů? Pierre zapojil v autě funkci autopilota, a nahnul se k Pauline, sedící na zadním sedadle. "Tohle je příšerné," pronesla dříve, než stačil něco říci. Náhle se ozval hlas bezpečnostního systému základny Lovců kryptidů, nainstalovaný i v Cryptid Chaseru. "Základna poškozena. Stav poškození: 100 %. Systém nahrán do zařízení Velox 76 a Cryptid Chaser." "To snad ne! Informuj mě o Akihikovi a Tatzovi. Dělej!" zařval Pierre. Systému chvíli trvalo, než jeho rozkazu porozuměl. "Systém budovy byl poškozen. Není možné identifikovat žádné živoucí bytosti." "Takže základna je pryč, jo? Doufám, že Akihiko odtamtud utekl," řekla Pierrovi Pauline. Jakmile Cryptid Chaser vjel do ulice se základnou, uzamkl Pierre funkci autopilota, a ujal se řízení. Okamžitě však zabrzdil. Na místě základny se skutečně nacházela obrovská vesmírná loď, kolem které pobíhaly desítky mimozemšťanů. Okolní budovy hořely. Pierre vystoupil z auta. Shai'ri ho spatřili, a zaměřili na něj své trubicovité střelné zbraně. Pierre vytasil laserovou pistoli a začal do nich pálit, až jednoho po druhém zabil. Zbylí mimozemšťané, překvapení touto ofenzivou, se shromáždili za plavidlem. Jeden z nich pak po Pierrovi vyběhl, a střílel jako šílený. Pierrovi se nedařilo ho trefit. Pauline to celé sledovala z automobilu, a už byla připravena z něj vyběhnout a sama mimozemšťana zastřelit, když náhle Pierre po útočníkovi skočil, a zakroutil mu krkem. Ozvalo se hlasité lupnutí, a voják byl mrtvý. Ostatní mimozemšťané nevydali ani hlásku, a rozptýlili se po okolí. Zřejmě podle nich zatím nemělo cenu pouštět se do boje s člověkem, jenž si s nimi dokázal poradit. "Skenování základny dokončeno," ozval se hlas bezpečnostního systému v Cryptid Chaseru. "Nepovídej! Máš něco?" vyhrkla Pauline. "Tři živé bytosti identifikovány v podzemním sektoru. Lidé: Akihiko Yukimura, Fahad Ghazalli. Ostatní: Tatzelwurm. Čas do úplného zhroucení budovy: Tři minuty." "Cože?!" vyhrkla Pauline. Vystartovala z automobilu, jako by závodila o první místo v běhu na šedesát metrů. "Pierre, oni jsou tam zasypaní! Fahad je tam taky!" zařvala. Oba začali zároveň lasery z pistolí tvořit tunel vedoucí mezi zbytky základny až k výtahové kabině. Nastavili sílu paprsku na nejvyšší stupeň, laser tedy spálil vše, s čím přišel do kontaktu. Přesto ani po dvou minutách nebyl tunel dostatečně vyhlouben. Tatz jako první reagoval na podivné šustění v té hromadě harampádí. Schoulil se ve Fahadově náruči, ouška připnutá k hlavě. "Všechny ty dny strávené tréninkem v základně nevyšly nazmar," řekl Pierre, "člověk si dokáže představit, kolik metrů musí ten tunel mít, abychom na ně dosáhli." Jakmile začalo okolí výtahové kabiny rudnout, rozhodli se Akihiko s Fahadem zavřít dveře. "Vypni baterku," poručil Akihiko Fahadovi, "Shai'ri jsou tu. Přišli si pro nás. Než nás oddělají, spravíme několika z nich ksicht." Hned nato se však ozvalo Paulinino volání odkudsi seshora. Ačkoliv nebyli schopni rozeznat jediné slovo, usoudili, že tunel nebyl vytvořen mimozemšťany.
"Lidi?!" zakřičel Fahad. "Vylezte odtamtud! Za pár vteřin se to zhroutí!" zazněl po otevření dveří výtahu poněkud výrazněji Paulinin hlas. Fahad začal tunelem prolézat první. Tatz se ostrými drápky zachytil jeho kabátu. Akihiko lezl v závěsu za ním. V těch chvílích byl už tlak na kabinu tak velký, že se začala zprohýbat. Kdyby v ní Fahad s Akihikem strávili jen dalších pár desítek vteřin, skončili by na placku. Poté, co se Fahad ocitl na povrchu, lehl si na záda a utřel si obličej. Tatzelwurm skončil na Pierrovo rameno. "Ještě štěstí, že jste v pořádku," řekl Pierre. Pauline podala ruku Akihikovi, a vytáhla ho na povrch. "Dobře, že jsi zachránil svou železnou tyč," řekla mu. Akihiko se jen usmál. "Asi bychom se tu neměli zdržovat," vyhrkl náhle Pierre. Z vchodu do vesmírné lodi, jen pár metrů od vyhloubeného tunelu, vyšla další skupina Shai'ri. I ti, kteří se rozmístili po okolí, se vrátili do útoku. Pierre a Pauline po nich začali pálit z laserových pistolí, a spolu s Akihikem a Fahadem ustupovali ke Cryptid Chaseru. Z obrovského plavidla sice vyšlo několik zvětšených verzí trubicovitých střelných zbraní, jimiž mimozemšťané disponovali, všechny je ovšem zneškodnil letoun Velox, ovládaný bezpečnostním systémem. "Vidím, že náš druhý letoun stačil z hangáru odletět dřív, než byla zničena," řekl Pierre... Lovci kryptidů nasedli do automobilu, a Pierre je okamžitě odvezl pryč od zničené základny. "Taková škoda. Něco mi říká, že tohle je naposled, co jsme naši základnu viděli..." řekl zase otráveně Akihiko. "Chtěli jsme ti ze hřbitova zavolat, že se na obloze objevila obrovská vesmírná loď, jenže... vypadl signál," řekla mu Pauline. Fahad náhle ožil. "Cože? Propána, to ne!" vyhrkl. "Poslal jsem metrem do Dartfordu svého přítele, Harveyho. Lidi, musíme za ním. Okamžitě. Říkal jsem mu, ať mi zavolá, kdyby se něco stalo. Jestli byl signál po celým městě přerušen..." vysvětloval. Pierre pokýval hlavou, a nastavil autopilota na Dartford... Projíždět městem, do kterého přistávalo čím dál více kosmických plavidel, městem, kterým se nesl křik a hluk explozí, bylo jako ta nejúděsnější noční můra. Nad severovýchodní částí Londýna, v pořádné dálce, vybuchla obrovská bomba, vynesená jakýmsi menším mimozemským letounem. "Všimli jste si, v jaké výšce to bouchlo? Že by to tam dostala armáda? Kdyby taková exploze nastala ve městě, panenko skákavá, to by umřelo lidí," řekl Pierre. Trvalo přibližně čtyřicet minut, než Cryptid Chaser urazil trasu o zhruba pětatřiceti kilometrech z jižního Londýna do Dartfordu. Vůz zabrzdil před vstupem do metra. Fahad vytáhl zpod sedadla laserovou pistoli, vyběhl ven, a utíkal jako o závod. Čekalo ho tu to nejhorší. Mezi stovkami mrtvol cestujících, ležících na nástupišti podzemní dráhy, procházel ohyzdný voják Shai'ri. Do mrtvých těl kopal, jako by šlo o bezcenné hračky. Střelu laserem nejvyššího stupně do zad nečekal, a s bolestným výkřikem se snesl mezi ně. V tu chvíli byl však Fahadův zrak naměřen na jiné nehybné tělo. Z očí mu vytryskly slzy. Na kraji té masy mrtvých těl ležel Harvey. Břicho měl celé propálené...
Co budou Lovci kryptidů dělat, když přišli o svou základnu? Jaké další hrůzy ještě invaze Shai'ri do Londýna přinese? K jakým hrůzám ještě dojde ve zbytku světa? Je Fahadův přítel opravdu mrtev? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat