Včera večer jsem se setkal s krásným malým ježkem, hledajícím ve tmě potravu. Bylo to pěkně hlučné zvířátko, podrostem se dralo s neskutečnou vervou, a čichalo tak nahlas, že bych ho, nemít s sebou baterku, klidně zaměnil za nějakého psa nebo opilého člověka. Ježci jsou zkrátka nádherní, a věřte tomu, že jako čeleď existují na naší planetě už přinejmenším 50 milionů let, od eocénu. Mé včerejší setkání mne přimělo hledat dnes obrázky pravěkých ježků, a nalezl jsem jednu rekonstrukci, která se mi opravdu zalíbila. Není na ní jen ježek, jak vidíte, má zde společnost z řad lichokopytníků...
Popisek k obrázku: Primitivní tapír Heptodon přišel k jezeru ukojit žízeň. Setkává se zde s drobným eocénním ježkem známým jako Silvacola. Tento hmyzožravec je zdaleka nejstarším zástupcem čeledi ježkovitých, ale svou velikostí je srovnatelný spíše s rejskem. Měří jen 5 nebo 6 centimetrů na délku. Neživí se pouze hmyzem, ale i rostlinami, jejich plody a semeny. Na kraji jezera má dostatek potravy, a plně si užívá nového dne. Hodlá jej celý strávit na tomto břehu. Zato tapír se po napití vydá zpět do hustých pralesů, kde bude v bezpečí před predátory číhajícími v okolí napajedla na snadnou kořist. Celá scéna se odehrává v Britské Kolumbii před 50 miliony let.
Autorem obrázku je Julius T. Csotonyi. V roce 2014 doprovázela tato rekonstrukce mnoho článků o objevu Silvacoly... Kdybyste následující víkend mohli strávit v pravěku, vydali byste se na základě zhlédnutí tohoto obrázku do prehistorické Britské Kolumbie v epoše eocénu?
V realitě samozřejmě takové cestování v čase není možné, mohu Vám však slíbit, že víkend Vám na mém blogu zase nabídne trochu fikce v podobě Lovců kryptidů. Také pracuji na novém projektu, zatím však neprozradím, čeho se bude týkat.
Žádné komentáře:
Okomentovat