Předchozí část Pravěkých netopýrů jsem napsal 9. dubna, je tedy nejvyšší čas se k projektu zase vrátit, a představit Vám dalšího pozoruhodného vyhynulého letouna...
Druhy: Witwatia schlosseri, W. sigei, W. eremicus,
Období: střední až pozdní eocén, před 37 až 33 miliony lety,
Území: Egypt a Tunisko.
Na území egyptského Fajjúmu žily v eocénu přinejmenším dva velké rody letounů; Aegyptonycteris a Witwatia. Nebyli si vzájemně blízce příbuzní, což odkazuje na jistou diverzifikaci mezi jednotlivými taxonomickými skupinami letounů žijícími v tomto období. Z Fajjúmu jsou známy celkem dva druhy rodu Witwatia - popsané v roce 2008 - a to W. schlosseri a W. eremicus. V roce 2012 byl navíc popsán třetí druh, W. sigei, jehož fosilní pozůstatky byly nalezeny na území Tuniska. Vypadá to tedy, že před 37 až 33 milióny let byl rod Witwatia v severní Africe poměrně rozšířený. Žádné z nalezených pozůstatků nejsou kompletní, a nelze z nich přesně určit velikost zvířete, ale jasné je, že se jednalo o letouna dosti velkého (odhad rozpětí křídel witwatie se pohybuje okolo jednoho metru). Z nalezených spodních čelistí s ostrými zuby lze určit, že šlo o masožravé netopýry. Lovili menší obratlovce, od ještěrů a malých savců až po menší druhy netopýrů. Svou ekologií byla Witwatia podobná současnému středoamerickému listonosu nosatému (Vampyrum spectrum), který je též výhradně masožravý, a loví jiné druhy netopýrů, hlodavce a ptáky. V minulosti se paleontologové zabývali tím, zda byly zuby witwatie uzpůsobeny i k požírání ovoce. Hypotéza o oportunistické frugivorii rodu Witwatia byla však nakonec zavržena. Velké špičáky i ostré stoličky byly zcela jistě určeny pouze ke zpracování masa, napovídá tomu i stavba čelistí, jež byly skutečně robustní. Otázkou zůstává, zda si rody Witwatia a Aegyptonycteris nějakým způsobem konkurovaly. Šlo o masožravé netopýry velikostně srovnatelné s listonosem nosatým, dokonce žili i podobným způsobem života, a žili ve stejném čase ve stejné části světa. Vypadá to tedy, že severní Afrika byla ve středním až pozdním eocénu domovem gigantických masožravých netopýrů ze dvou vývojových linií. Odborníkům nicméně není přesně známo, proč. Čeleď Philisidae, do které Witwatia patřila, vyhynula až v miocénu; jejím dosud nejmladším známým zástupcem je Scotophilisis, který je znám na základě fosilních ostatků nalezených na území Libye.
Rekonstrukce druhu Witwatia schlosseri
Tento projekt bude pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat