Výsledky nového výzkumu, publikované tento týden v žurnále Proceedings of the Royal Society B, dokazují, že synchronizace zvuku a pohybu není pouze charakteristickým znakem lidí. O tom se koneckonců ví již nějakou dobu, vždyť to nejsou jen lidé, kteří se pohybují určitým způsobem či vydávají zvuky ve stejnou dobu, aby něco získali. Je známo, že samci světlušek lumineskují ve stejnou dobu, aby přilákali samice, a samci kobylkovitých zase za tímto účelem vydávají hromadně zvuky. Avšak z takového chování nikdy nemá užitek celá komunita jedinců, nýbrž jen ti úspěšní. A ve vzduchu je vždy soutěživost. Nejedná se o spolupráci, tak jako například v případě keporkaků a jejich loveckého stylu nazývaného "bubble netting", kdy při lovu ryb spolupracuje celé hejno.
Výzkum provedený doktorkou Stephanie King z Univerzity v Bristolu se ovšem týkal jiné skupiny kytovců, a to té nám pravděpodobně nejsympatičtější - delfínů. Tito mrštní, bystří obyvatelé moří a oceánů jsou schopni synchronizované vokalizace, podobně jako lidé, v kooperativním kontextu. Jinými slovy, synchronizovaná vokalizace hejna delfínů je dobrým důkazem spolupráce. Dříve se mělo za to, že spolupráce mezi lidmi je něco výjimečného, ale stále více se ukazuje, že nejsme tak jedineční, jak si naši poněkud zaujatí předkové mysleli.
Doktorka King a její tým během let 2016, 2017 a 2018, konkrétně vždy v období od června do listopadu, shromažďovali data o devětapadesáti samcích delfínů skákavých (Tursiops truncatus) ze sedmi sociálních "klubů", žijících v zálivu Shark Bay na západním pobřeží Austrálie. Zjistili, že skupinky samců o dvou či třech jedincích při různých aktivitách synchronizují zvuky, jež vydávají, za určitým účelem, kupříkladu k nahnání kořisti či k získání přízně samic. Společně produkují nízkofrekvenční zvuky v rytmu srdečního pulzu nebo vysokofrekvenční explozivní zvuky, kterými mají šanci samice skutečně zaujmout. K synchronizaci obvykle dochází tak, že jeden samec vydává hlasitý zvuk, poté jej ztlumí, nastoupí další samec, který hraje nahlas, následně ztlumí, a zase jej vystřídá další samec. Rozhodně se však nejedná o kompetiční chování, samci spolu nezápolí o samici, neboť ta je již v jejich přítomnosti, a se zájmem koncertu naslouchá. Společně ji spíše nahánějí k místu, kde se s ní chtějí pářit. Výzkum navíc dále prokázal, že se takto chovají skupiny samců delfínů skákavých v mnoha různých lokacích zálivu Shark Bay, tudíž nejde o výstřednost jedné výjimečné skupinky. Dozvídáme se tak více o druhu kytovce, který byl už považován za dobře prozkoumaného, a zjišťujeme, že jsme se o něm přece jen nenaučili vše.
Spolupráce ve skupině není jen schopností lidského druhu, ale i druhů jiných. Kdo ví, možná budoucí studie prokáží, že i další druhy kytovců mimo delfíny skákavé jsou schopny synchronizovat ve skupině zvuky k dosažení společného cíle. Je velice pravděpodobné, že doktorka King bude v tomto výzkumu pokračovat.
Původní článek s výsledky studie naleznete na tomto odkazu.
Žádné komentáře:
Okomentovat