Evoluce hadů je stále málo probádaným teritoriem. Každého milovníka těchto úžasných beznohých šupinatých by tedy měl potěšit kterýkoli nový objev vrhající světlo na zapomenutý kus jejich epického příběhu. Nyní se můžeme všichni radovat z nálezu takového zapomenutého kousku, vystřižené scény, chcete-li, z evolučního příběhu hadů jihoamerického kontinentu. Dne 22. července 2026 byl v prestižním vědeckém časopise Nature publikován článek evolučního biologa a paleobiologa Tiaga R. Simõese z Princeton University a jeho kolegů z Německa, Finska, Austrálie, Brazílie a USA, kteří společně popsali nový druh svrchnokřídového hada nazvaný Tametara mirim. Jedná se o čtvrtého fosilního zástupce kladu Ophidia z pozdní křídy (a třetího ze svrchní křídy Jižní Ameriky), který byl popsán na základě dobře zachovalých trojrozměrných pozůstatků. Výzkum jeho ostatků navíc výzkumníkům umožnil porozumět lépe tomu, jak fungoval mozek raných hadů, a jak se v pozdní křídě začali tito šupinatí rozrůzňovat. Ale popořádku, nejprve pár informací techničtějšího rázu. Fosilie tametary byly nalezeny v roce 2020 paleontology Giovannou M. X. Paixão a Williamem R. Navou na paleontologickém naleziště Josého Martina Suáreze poblíž obce Presidente Prudente v brazilském státu São Paulo. Pocházejí z 85 až 75 milionů let starých hornin tvořících převážně pískovcové a slepencové souvrství Adamantina, jež se táhne po západě státu São Paulo, a jehož nejmladší horniny jsou staré 68 milionů let. Velice dobře zachovalá fosilizovaná kostra hada sestávající ze zadní části lebky a prvních 103 obratlů, stále spojených a bez přerušení, byla následně převezena do paleontologické sbírky v Museo de Paleontología de Marília v hlavním městě státu São Paulo. Poté, co se do jejího zkoumání pustili Tiago R. Simões a jeho kolegové, a určili, že patří dosud nepopsanému druhu ofidiána, zvolili pro zvíře název znamenající v překladu "drobný ozdobený". Tametara ("ozdobený") i mirim ("malé velikosti") jsou slova z rodiny jazyků Tupí-Guaraní, jimiž hovoří původní obyvatelé Jižní Ameriky. Čím si tento had vysloužil takové jméno? Odkazuje na poněkud výrazný sagitální či šípový hřeben na vrcholu zachované zadní části lebky.
Rekonstrukce hrabavého hada druhu Tametara mirim, lezoucího pod zem v přítomnosti ptáků rodu Navaornis a velkých sauropodních dinosaurů, od Gabriela Ugueta. Zdroj: Natural History Museums of Los Angeles County
Za užití mikropočítačové tomografie výzkumníci oskenovali nalezenou část lebky a dozvěděli se tak o tom, jak vypadaly lebeční nervy, vnitřní ucho a mozek tohoto živočicha. Vnitřní odlitek lebeční dutiny tametary pak porovnali s vnitřním odlitkem lebeční dutiny druhu Dinilysia patagonica, jenž žil před 85 miliony let na území pozdější Argentiny, a kterého si zahrál hroznýš (Boa constrictor) v poslední epizodě původního Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs) z roku 1999 (přestože se tato epizoda odehrávala na samém konci křídy, kdy už Dinilysia nežila). Zjistili, že se stavba mozku tametary lišila od mozků dalších ofidiánů svrchní křídy. Její mozek fungoval jako mozek hrabavého živočicha; prozrazuje to umístění telencephalonu, tedy koncového mozku, jakož i pozice čichového bulbu. To Dinilysia vykazovala přizpůsobení na pozemní způsob života. Mozky hrabavých a terestrických hadů se musely lišit již v rané fázi vývoje této skupiny šupinatých; podle autorů studie snad už před 100 miliony lety, tedy zhruba šedesát milionů let poté, co se ve fosilním záznamu objevuje nejstarší ofidián, Eophis woodi, popsaný v roce 2015. V pozdní křídě už byli hadi ekologicky i neuroanatomicky výrazně rozrůzněni. Podle autorů studie lze odhadnout hadem preferovaný typ prostředí na základě lebečních mikrostruktur a tvaru mozku, a mají za to, že společný předek všech hadů nebyl silně adaptován na život v jediném typu prostředí. Zřejmě to byl plaz žijící částečně pod zemí a částečně na zemském povrchu, a ze všech současných hadů jsou mu, co se neuroanatomie týče, nejvíce podobní korálovcovití hadi rodu Micrurus (novosvětští korálovci) a Hydrophis (vodnáři). Brzy ve své historii si hadi museli projít smyslovými posuny, jak se specializovali na život v konkrétních typech prostředí. Co se týče tělesné velikosti, byla Tametara malým hadem. Úlomek lebky je dlouhý 17,8 milimetru, neporušená by byla celá lebka dlouhá asi 33 milimetrů, a spolu se zachovanou částí páteře typový exemplář měří 41,9 centimetru. Za života byla Tametara velikostně srovnatelná s dnešním jihoamerickým vinejšem pestrým (Cylindrophis ruffus) či duhovcem jednobarvým (Xenopeltis unicolor) z jihovýchodní Asie. Dá se spekulovat, že pod zemí lovila různé bezobratlé.
Nalezené fosilní ostatky tametary; exemplář, na základě něhož byl druh popsán. Zdroj: článek Thiaga Tiaga R. Simõese a jeho kolegů
Ačkoliv evoluce hadů není tak dobře probádaným územím, jako třeba evoluce dinosaurů, postupně vydává svá tajemství. Tametara naučila vědce něco málo o tom, jak rozrůzněni byli hadi v pozdní křídě, a jak se lišily jejich mozky. A to vůbec není bezvýznamné zjištění. Ba naopak.
Zdroje informací pro tento příspěvek:
Newly described snake from the Age of Dinosaurs, Tametara mirim, reveals the ancient brains and surprising diversity of snakes (Natural History Museums of Los Angeles County)
Tametara (Wikipedia)
Dinilysia (Wikipedia)
Žádné komentáře:
Okomentovat