Máme za sebou emočně nelehký týden. V předchozích dnech zesnulo několik dalších nesmírně talentovaných lidí, kteří milionům vnesly do životů radost - jmenovitě Hayden Penettiere, Dolly Parton, Tim Curry, Peter Cullen... Fanoušci Jurského parku obdrželi ránu od studia Universal, které poprvé použilo generativní AI při propagaci této franšízy (a že ten uměle vygenerovaný raptor z JP3 působí nevkusně a nerealisticky!), vůči čemuž nemálo lidí vyjádřilo na sociálních sítích odpor... A zmínit musím také otřesnou pohromu v Nepálu; z videozáznamu té bleskové povodně mám doteď husí kůži, a ještě více mě mrazí při pomyšlení na to, co lidé, kteří před ní prchali, zažili, jakmile je zasáhla. Svět je na tom špatně. Byl bych ale rád, kdybyste si dnes na mém blogu mohli trochu oddechnout, a nechat se na několik minut odpoutat od těch smutných událostí díky dalšímu nádhernému paleoartu. Tento obraz je dílem Lucase Atwella, který jej uveřejnil v roce 2024.
Popisek k obrázku: Po hustě zalistěné, mladými stromky porostlé lesní půdě se pohybuje několik malých rohatých tváří. Svrchnokřídoví býložraví dinosauři druhu Leptoceratops gracilis, bezrozí zástupci skupiny rohatých dinosaurů, míří v nevelkém počtu pouhých tří jedinců kamsi do hloubi lesa, pryč od prosluněného místečka, poblíž kterého se ještě před chvílí spokojeně pásli. Možná uslyšeli dunění kroků nějakého predátora. Snad je k pohybu donutil pach nebezpečí. Ať už to bylo cokoliv, teď cupitají pryč a míří do hustějšího porostu, kde prostor mezi jednotlivými kmeny stromů není až tak velký. Blíží-li se predátor, budou se tam před ním moci lépe schovat. Jejich zbarvení jim umožňuje splynout s okolím, zůstanou-li nakonec na nějakém vhodném místě nehnutí, obklopeni padlými větvemi a kmeny. Leptoceratops žil na konci křídy v Severní Americe, a jeho fosilní pozůstatky jsou známy z Alberty, Montany a Wyomingu. Jednalo se o obyvatele ostrova Laramidie, a zvířaty, která ho mohla ohrožovat, byli Tyrannosaurus, Dromaeosaurus, Troodon, Pectinodon a Saurornitholestes. Od špičky zobáku po konec ocasu měřili leptoceratopsové jen asi dva metry, což z nich činilo ideální potenciální kořist celé řady masožravců. Někteří severoameričtí ceratopsiáni z konce druhohor byli obři; Triceratops měřil až 9 metrů na délku a vážit mohl i 10 tun. Dospělý Leptoceratops odpovídal svou velikostí jen dobře živenému triceratopsímu mláděti. Tato malá skupina je málokdy v bezpečí, a neustále se musí mít na pozoru. Když jste rodič tyrannosaura rexe, právě na leptoceratopsech můžete svého potomka učit, jak rozdávat smrtící rány. Leptoceratops patřil do čeledi Leptoceratopsidae, která zahrnuje 11 až 12 rodů, většinou podobné velikosti. Takový čínský Ischioceratops byl také dvoumetrový, Montanoceratops dosahoval délky 2,5 metru, ale Udanoceratops z Mongolska byl dlouhý až 4 metry. Tato scéna se odehrává na území Montany před 66 miliony let.
Leptoceratopse mám neodmyslitelně spjatého s bláznivými příhodami lehce zvláštního Dana Jamesona, učebnicového příkladu mozkové disturbance, od kterého jste v rubrice Správce dinosauřího parku něco málo četli loni o Vánocích. Jak se asi jeho mazlíček Dino, nevinný leptoceratopsík, má teď?
Na konci týdne přibude na tomto blogu další, už 37. část projektu Kniha týdne. Tentokrát mám v plánu začít jít psát v době, abych ji do konce neděle napsal celou; chápu, že vás možná nedopsání několika předchozích částí nutí škrabat se na hlavě, ale časy jsou takové, že se mi k nim prostě nedaří znovu dostat (dnes jsem chtěl dopisovat 36. část, ale můj plán se během pozdního odpoledne nečekaně změnil... to víte, život). Jinak se do konce srpna určitě dočkáte srpnových Dokumentárních novinek! Už se na nich pracuje! A přibude určitě i další úryvek ze Springwatch 2026, tentokrát z jeho desáté epizody.
Žádné komentáře:
Okomentovat