Co nevidět se nám již zlomí srpen, ovšem nezvyklá vedra v podobě další horké vlny stále trvají, a já jen doufám, že jste i v těchto vysokých teplotách všichni v pořádku. V posledních dvou týdnech čtu knihy o australské zvířeně (ano, malý spoiler nadcházející části projektu Kniha týdne), a tak jsem si tentokrát řekl, že další příspěvek do obrázkové rubriky bude věnován nepříliš dávno vyhynulé megafauně ze země u protinožců. A našel jsem přesně to, co jsem chtěl. Tento skvělý obraz, vydaný v září 2022, je dílem Gabriela N. Ugueta, který nedávno působil jako jeden z concept artistů pro dokumentární seriál Surviving Earth. Jaký je váš názor na něj?
Popisek k obrázku: Gigantický vombat druhu Diprotodon optatum, nesoucí krvavý šrám po nedávném střetnutí s australským vakolvem, přitahuje nežádanou pozornost dvou megavaranů druhu Varanus priscus, dříve nazývaných Megalania prisca. Ještěři vycítili pach krve a rozpoznali, že 4 metry dlouhý a 3,5 tuny vážící býložravý obr na tom vůbec není nejlépe. Diprotodon ztrácí sílu, a nyní jej čeká velká zkouška. Svému předchozímu útočníkovi se možná ubránil, ale draze za to zaplatil, a vůbec není jisté, že odejde živ i ze souboje se dvěma 6 metrů dlouhými varany. Zvedá pravou přední končetinu, připraven dupnout prvnímu z nich před čenichem. Může to krátce zabrat; ještěr ho hned nekousne. Ale co si Diprotodon počne pak? Druhý varan se mu už blíží k levé zadní končetině, a pokud se mu do ní zakousne, bude mít obří vombat opravdu problém. Další možností, kterou má, je dát se na útěk. Jenže oslabení kvůli ztrátě krve jej zpomalí a brzy vyčerpá. A tito šupinatí vytrvalci ho jistě brzy dostihnou. Začíná boj o život. K takovým dramatům docházelo ještě před 50 000 lety na australském kontinentu. Obývala ho tehdy zvířata mnohem větší, než dnes. Obrovití klokani, gigantičtí vombati, draví vakolvi a varani, kteří by svou velikostí donutili největšího dnes žijícího ještěra, varana komodského, ke studu... To byli jen někteří zástupci bohaté pleistocénní fauny Austrálie. Proč vyhynuli, to není jasné. Je možné, že se na jejich vyhynutí podíleli lidé, kteří na kontinent přišli před 65 000 až 50 000 lety, i když větší roli zřejmě hrály klimatické změny. Případně mohly mít značnou roli v jejich vyhynutí i lidmi poháněné změny krajiny, spíše než lov. Tato scéna se odehrává před 55 000 lety.
Toto rozhodně není poprvé, co se pleistocénní australská megafauna objevila v rubrice Obrázky týdne. V lednu 2023 jsem vám prezentoval paleoart s bojujícími meiolaniemi od Hodariho Nundu, a v březnu 2025 jsem zase do rubriky umístil obraz s wonambim a procoptodonem od Emily Stepp.
Čeho se na blogu Blogorgonopsid dočkáte v příštích dnech? Výše už jsem zmínil další, již 35. část projektu Kniha týdne, která určitě vyjde zase někdy v posledních minutách neděle (jak je zvykem), a snad by se něco mohlo objevit v rubrice zaměřené na nově popsané druhy dávno vyhynulých zvířat. Mějte pěkný víkend, a dávejte se na sebe při těch příšerných vedrech pozor.
Žádné komentáře:
Okomentovat