Darwinovo veledílo O původu druhů vyšlo přesně před 165 lety

Dne 24. listopadu 1859 vyšla publikace, která změnila náš svět. Zrodila se s ní moderní biologie, a jméno jejího autora vkročilo do dějin, aby bylo právem opěvováno s asociaci s titulem největšího přírodovědce všech dob. Dnes je to přesně 165 let od vydání knihy O původu druhů přírodním výběrem, neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život (On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life), kterou nenapsal nikdo jiný, než anglický přírodovědec Charles Darwin. Ten se mezi prosincem 1831 a říjnem 1836 plavil na lodi Beagle, přičemž obeplul celý svět a dostalo se mu tak příležitosti obdivovat různorodé formy života v různých jeho koutech. Darwin, brilantní sběratel a přemýšlivý přírodovědec, opustil své staré názory na svět (vždyť nedlouho před plavbou studoval bohoslovectví!), a došel k závěru, že nejen odrůdy (variety) druhů se mění (o čemž již přírodovědci 19. století přemýšleli), ale že se mění a vyvíjejí i samotné druhy. Uvědomil si, že druhy vznikají za působení přírodního výběru - že adaptace na lokální prostředí jsou základem pro bytí veškerého života. O původu druhů je jednou z těch knih, jež roztřásly půdu pod pilíři starého světa, a počaly jej bortit ve prospěch dosažení lepších znalostí naší planety a života na ní. Jak Stephen Jay Gould podotýká ve své knize Trvá to už od Darwina (Ever Since Darwin), za Darwinových časů byla evoluce běžnou herezí. Darwinova teorie se však lišila od té lamarckistické, a ve světle Mendelových zjištění o dědičnosti a pozdějších úspěchů na poli genetiky se ukázala být platnou. Ačkoliv lamarckismus byl definitivně opuštěn v západním světě až v první polovině minulého století (a v Sovětském svazu ještě ve 30. letech přetrvával jako základ Lysenkovy neúspěšné práce s obilninami), nakonec zvítězil neodarwinismus, a dnes zkrátka žijeme ve světě, pro který Darwin položil nové a krásné základy. Kniha O původu druhů ovlivnila všechny sféry společnosti. Proměnila vědu, a dala světu základy filozofického materialismu, který pak i na základě Darwinova díla rozvinuli němečtí filozofové a ekonomové Karl Marx a Friedrich Engels. Z darwinovské filosofie vycházel anarchista Petr Kropotkin, zároveň na ní však stavěli i sociolog Herbert Spencer nebo biolog Thomas Henry Huxley. Darwin však ve své knize nikterak nefilozofoval - jen představil procesy, kterými je život utvářen. Dovolím si uvést úryvek ze 4. kapitoly O původu druhů, v němž autor mistrnně popisuje přírodu jako takovou: "... já osobně považuji za přírodu jenom soubor činností a výsledek mnoha přírodních zákonů a za zákony považuji sled událostí, který jsme vědecky zjistili."

Původní edice knihy O původu druhů, dokončená v říjnu a posléze vydaná v listopadu 1859, s úvodními citáty Whewella a Bacona. Fotografie z webu St John's College - University of Cambridge

Darwin na konci své cesty kolem světa stále netušil, jaké procesy tvoří živočichy, rostliny, houby, zkrátka vše živé, co existuje, existovalo a existovat bude. Po letech však došel k závěru, že tím hlavním procesem je přírodní výběr. Pak své veledílo dával dohromady, pojednou se dokonce obával, že kvůli nemoci zemře a že ho tak bude muset vydat jeho manželka. Důvod, proč vydání knihy trvalo tak dlouho, byl podle Stephena Jaye Goulda ten, že si Darwin moc dobře uvědomoval radikalitu svého díla. A to zejména na poli filozofickém. Nebyla to evoluce (slovo Darwinem nepoužívané, neboť mělo ve viktoriánské Anglii docela jiného významu), ani přírodní výběr jako takový, co mělo svět proměnit, jako filozofický materialismus v základu jeho díla. Když pak hrozilo, že Alfred Russell Wallace, britský přírodovědec a cestovatel, jenž přišel se stejnou myšlenkou, a jehož jméno mělo vstoupit do dějin coby jméno objevitele přírodního výběru, byl Darwin na popud svých přátel Charlese Lyella a Josepha Daltona Hookera nucen svou práci trochu uspěchat. Rok poté, co byly Darwinovy a Wallaceovy závěry odprezentovány roku 1858 na setkání Linnéovské společnosti v Londýně, šla na trh konečně kniha, v níž Darwin představil své argumenty. Wallace pak samozřejmě založil tradici striktního darwinismu (nebo čistého darwinismu, jak tomu sám říkával), založenou na hyperadaptacionismu - každý znak, každé chování mělo být vysvětleno jako adaptace. Chytil se do pasti, neboť v hyperadaptacionistickém dogmatu nedokázal vysvětlit například schopnosti lidského mozku, a tak skončil u spiritualismu - to Darwina nikterak netěšilo, a o svém zklamání z Wallaceova opuštění materialistického pohledu na svět mu dal vědět v osobním dopise. Sám Charles Darwin pochopitelně nebyl hyperadaptacionistou, ale pluralistou, a jím založená škola v evoluční biologii pak dala světu třeba již zmíněného Stephena Jaye Goulda, který se snad v Darwinově životním díle vyznal lépe, než kdokoliv jiný. Po publikaci O původu druhů zasvětil Darwin zbytek svého života především hledání vysvětlení veškeré a ve všech formách validní variability života. 

Portrét Charlese Darwina, jednoho z nejoslavovanějších přírodovědců všech dob. Obrázek z webu Royal Museums Greenwich

Ve své předmluvě ke knize Charles Darwin's Letters: A Selection, 1825-1859, vydané v roce 1996, píše Gould, že Darwin byl v podstatě politicky liberální (byl podporovatelem středolevicové strany Whigů), lifestylově konzervativní (pocházel z privilegovaného prostředí a privilegovaně žil) a intelektuálně radikální. Byl ale také velmi skromný. Nečinil ze sebe nějakou hvězdu, na veřejnosti ani nevystupoval, a jen tiše bádal, získával data a shrnoval důkazy. Jeho životní láskou nebyly galapážské pěnkavy, které coby "neornitolog" ani nedokázal správně zařadit do taxonomického systému ptactva, ale žížaly, vinejši a koráli. Byl mužem venkova, a věnoval pozornost třeba šlechtění holubů. V knize O původu druhů správně odhadl, že společným předkem všeho kuru je kur bankivský z jižní a jihovýchodní Asie; naopak jeho hypotéza, podle níž by mohli předkové velryb být podobní medvědům, se ukázala být mylná, ale což to vadí? Darwin byl ztělesněním vědy - lidské činnosti tolik podobné umění, jež cílí dosáhnout lepšího poznání objektivní reality. I pokud měl trochu neucelený pohled na sexuální výběr (za což jej kritizovala evoluční bioložka Joan Roughgarden, která svou knihou Evolution's Rainbow položila základy pro kvíření biologie) a samice druhů nesprávně generalizoval jako upejpavé a stydlivé (ovlivněn západní kulturou 19. století), neznamená to, že není relevantní jej číst. V O původu druhů se věnoval obrovské řadě témat, o kterých před ním přemýšlel a psal jen málokdo. Psal o boji mezi jedinci, o pohlavním výběru, o zeměpisném rozšíření druhů, o instinktu, křížení, neplodnosti hybridů nebo třeba o neúplnosti geologických nálezů. Jistě, domníval se, že mezery ve fosilním záznamu budou časem doplněny - a ne vždy to tak musí být. Pozdější zjištění Stephena Jaye Goulda a Nilese Eldredge, prezentovaná jako teorie přerušovaných rovnováh, pak ale skvěle vysvětlila, proč není fosilní záznam vždy úplný; Gould v knize The Structure of Evolutionary Theory píše, že biostratigrafové si vždy tak nějak uvědomovali to, co spousta západních evolučních biologů ignorovala; totiž že celistvý graduální vývoj té či oné skupiny organismů je jen málokdy zaznamenán v prastarých horninách - kreacionisté dodnes z Goulda a Eldredge šílí a raději se ve svých církevních dogmatech orientují na patetickou protipotratovou a protiženskou politiku, neboť vysvětlení různých rychlostí vývoje (speciace analogicky jako revoluce) jejich anti-intelektuálním argumentům vrazilo rovnou sto hřebíků do rakve (feminismus jim pak do ní samozřejmě vrazil další tisíc ostrých hřebů, a tak ve své rakvi právem krvácejí).

Darwinův původ druhů v ilustracích - známá publikace z roku 1989 s doplněními od paleoantropologa Richarda E. Leakeyho, kterou máte možná (podobně jako autor tohoto blogu) doma. Obrázek z webu Antikvariátu Avion

"Je jistá velikost v tomto pohledu na život."

Charles Darwin, 1859

Během Darwinova života vyšla kniha O původu druhů šestkrát, a její šestá edice je snad tou nejznámější. Právě s tou verzí byl obeznámen jako teenager i dokumentární veterán David Attenborough, když si ji ve 30. letech minulého století koupil za nevelkou cenu. Přesně před 165 lety však vyšla ta první, ta původní edice O původu druhů. A okamžitě byla vyprodána. Měla ohromný dopad na smýšlení britské společnosti, a posléze i společnosti globální. Žijeme v Darwinově světě - a jaký svět to je! Právě dnes si můžeme připomenout jeho přínos lidské společnosti, a třeba se i vrátit k možná trochu mladší verzi O původu druhů, jež se nachází v našich knihovnách.