Vědecký název: Indicator archipelagicus,
Rozšíření: jihovýchodní Asie,
Velikost: délka 18-20 cm.
Do čeledi Indicatoridae, která je fylogeneticky nejblíže mnohem druhově početnějším datlovitým (Picidae), patří celkem 16 až 17 druhů ve 4 rodech. Deset z nich je zařazeno do rodu Indicator, a vyskytují se od jižní části afrického kontinentu přes západní a subsaharskou Afriku a jižní Asii až po ostrovy jihovýchodní Asie. Medozvěstka malajská je k nalezení na západě Thajska, na Malajském poloostrově, na Borneu a na Sumatře. Vyskytuje se v nížinných stálezelených lesích do nadmořské výšky 900 metrů. Dokáže přežívat i v kácených lesích, sem tam se objeví i na nějaké té plantáži či zahradě. Na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody je medozvěstka malajská vedena jako téměř ohrožený druh. Má se za to, že se její počty snižují v důsledku kácení deštných lesů v jejím areálu rozšíření (jak jsou na tom například právě Borneo a Sumatra asi netřeba rozebírat), ale pravdou je, že se jedná o druh málo prostudovaný. Neví se ani, zda je hnízdním parazitem, jako ostatní zástupci její čeledi. Je však známo, že medozvěstka malajská je výskytem vázána na dva druhy včel; Apis dorsata a Apis florae. Loví je, občas se však přiživí i na vosách. Velice ráda má také včelí vosk. Od úlů divokých včel a vos je jen málokdy daleko. Její zpěv je poměrně zajímavý; zní jako kočičí "mňau" (nebo možná přesněji jako anglické "meow"), následované zvukem podobným chřestění chřestýšího chřestidla. Co se týče zbarvení, jde o olivově hnědého ptáka s nazelenalými proužky a šedým bříškem. Samci mají na ramenou, na bázi křídla, výraznou žlutou skvrnu či pruh; samice a mladé medozvěstky bez závislosti na pohlaví tento znak postrádají. Zobák je u tohoto druhu šedý, duhovka v oku je načervenalá až krvavě rudá. Web eBird přirovnává medozvěstku malajskou k "malohlavému vrabci s velkým tělem."
Zdroj obrázku:
Oiseaux.net (fotografie Larse Peterssona)
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat