Vědecký název: Eudynamys scolopaceus,
Rozšíření: jižní, jihovýchodní a východní Asie,
Velikost: délka 39-46 cm, hmotnost 190 g až 327 g.
Do kukaččího rodu Eudynamys patří tři žijící druhy, a všechny jsou doma v jižní, jihovýchodní a východní části Asie. Kukačka koel (E. scolopaceus) se konkrétně vyskytuje v oblasti od Iránu přes Pákistán, Indii, Bangladéš, Maledivy, Srí Lanku, jižní Čínu a indočínskou oblast, Malajský poloostrov až po Velké Sundy (Sumatru, Borneo, Jávu) a menší indonéské ostrovy v jejich okolí. V 80. letech minulého století byla poprvé zaznamenána v Singapuru, a je dobře známo, že šlo také o jeden z prvních zvířecích druhů, jež se vrátili na ostrov Krakatoa mezi Jávou a Sumatrou po tamní enormní vulkanické erupci v roce 1883. Celkem je platných pět poddruhů. Kukačka koel je dlouhodobě oblíbeným domácím mazlíčkem v Indii; v klícce dokáže přežít až 14 let, živena třeba pouze vařenou rýží. Své jméno si vysloužila díky hlasitému volání, které zní jako "ko-el!", tudíž se dá říci, že má onomatopoeické druhové přízvisko. Stejně jako další zástupci řádu kukaček (Cuculiformes), i tento opeřenec je hnízdním parazitem. Samice koel kladou svá vejce do hnízd vran domácích (Corvus splendens), vran hrubozobých (C. macrorhynchos), ťuhýků královských (Lanius schach), drongů černých (Dicrurus macrocercus) či majen obrovských (Acridotheres tristis). Předtím, než do cizího hnízda umístí své vejce, může koelí samice vyhodit vejce hostitele. Její mládě se líhne 12 až 14 dnů poté. Nemusí se nutně snažit o zbavení "sourozenců" hostitelského druhu, a na začátku života dokonce vydává podobné zvuky, jako "náhradní rodič" (většinou zní jako malá vrána). Zajímavé je také to, že koelí samice se může ke svému mláděti vracet a sama ho krmit; na tuto instinktivní "touhu" krmit vlastního potomka upozornil v roce 1968 Dhruv Dixit. 20 až 28 dní po vylíhnutí z vejce opouští koelí ptáče hnízdo, připraveno vypořádat se se světem samo. Ačkoliv vyrůstají na hmyzí potravě, jsou kukačky koel v dospělosti více či méně frugivorními ptáky; konzumují hlavně ovoce, ale občas se přiživí i na nějakém tom malém obratlovci nebo na hmyzu. Mohou se pyšnit dlouhými ocasními pery. Samice jsou zbarveny spíše šedě až béžově s výrazně kropenatým bříškem, samci jsou tmavě modří až černí. Mezinárodní svaz ochrany přírody vede tento druh jako málo dotčený.
Zdroj obrázku:
Zdroje informací:
Parental instincts in Koel Eudynamys scolopacea (Linnaeus) (Journal of the Bombay Natural History Society)
Žádné komentáře:
Okomentovat