Listopad se blíží ke konci. Je to až děsivé, jak rychle jsem tímto měsícem prosvištěl, a co všechno se stalo. Se zítřejší půlnocí letošní listopad skončí, a započne poslední měsíc roku 2024. Každopádně ještě předtím, než začnu na svůj blog dávat obrázky různorodých zvířat na sněhu, což je zde v prosinci takovým nepsaným pravidlem (a že jich už pár připravených mám!), chci s vámi sdílet toto působivé dílo paleoartisty Connora, přezdívajícího si dino dan. Pojmenoval ho Anemoia, což znamená "nostalgie pro čas nebo místo, které dotyčný nikdy nenavštívil". Myslím si, že každý, koho kdy zajímal život na naší planetě v její minulosti, pocítil anemoiu; jen jste možná do dnešního dne neznali to slovo... Pociťujete ji i nyní, když na Connorův obraz pohlížíte?
Popisek k obrázku: Zamlženým, spáleným lesem v centru ostrova Hateg prochází obrovitý ptakoještěr druhu Hatzegopteryx thambema, a pátrá po něčem k snědku. Ze spálené, zčernalé půdy vychází dým, a mísí se s ranní mlhou, s kapénkami vody kondezujícími se v horkém vzduchu. Nezáleží na tom, co decimaci lesa započalo - zda to byl blesk nebo vulkanická erupce. Nemálo živočichů se během tohoto přirozeného čištění lesního porostu upeklo zaživa, a vrcholový predátor ekosystému, jenž s pomocí svých křídel s až dvanáctimetrovým rozpětím plamenům bez problémů unikl, si bezpochyby rád pochutná na pravěké pečínce. Možná, že někde mezi ohořelými stromy se nachází mládě titanosaura paludititana, spálené na uhel, nebo třeba prehistorická kuřecí pečínka v podobě peří zbaveného paraviána elopteryxe. Snad hladový Hatzegopteryx nalezne usmaženého rhabdodontida zalmoxese nebo neosuchiána sabresucha. S hledáním snadno získatelné potravy si však bude muset pospíšit. Až mlha opadne, bude vše ve zčernalém lese zvlhčeno, a zřejmě to ztratí svou chuť. S krkem dlouhým 1,5 metru a lebkou dlouhou 2,5 metru byl Hatzegopteryx opravdovým monstrem. Patřil k největším zvířatům, která kdy vzlétla. Většinu času však zřejmě trávil na zemi, a byl generalistickým predátorem požírajícím vše, co se mu vešlo do zobáku. Ostrov Hateg byl obýván drobnými dinosaury - největší tamní sauropodi měli nějakých 6 metrů na délku. Jiní pterosauři, kteří na ostrově žili, byli menší; příbuzný Eurazhdarcho měl pouze třímetrové rozpětí křídel. Hatzegopteryx v tomto prostředí kraloval. Scéna se odehrává na území pozdějšího Rumunska krátce před velkým vymíráním, jež vymítilo dinosaury i pterosaury, před 66 miliony let.
Hatzegopteryx samozřejmě není v obrázkové rubrice nováčkem. Na začátku září jsem s vámi sdílel pozoruhodný obraz Lightfall od Rudolfa Himy, zobrazující smrt jednoho z těchto titánů v letu.
Zítra se dočkáte listopadových dokumentárních novinek. Pokud zatím nevíte o nejnovějším seriálu vyprávěném Davidem Attenboroughem, zítra vám o něm bude představeno nemálo informací, rovněž jako o nemalém množství dalších nových přírodopisných filmů a seriálů. Na prosinec zatím nemám pro blog nějaké velké plány, ale mohu vám slíbit, že během něj uvedu minimálně další dva úryvky z dokumentu Irsko: 1,8 miliardy let dlouhý příběh (Ireland: 1.8 Billion Years in the Making), tentokráte s více paleozoologickou tématikou.
Další Obrázek týdne očekávejte v pátek 6. prosince - a těšte se, bude zasněžený...
je to tu hodně šedý kámo dneska xd
OdpovědětVymazat