Včera, totiž v pondělí 18. listopadu 2024, vydal vědecký časopis Current Biology článek Davida Williama Elliotta Honea z Univerzity královny Marie v Londýně a jeho kolegů, v němž byl formálně popsán v tuto chvíli nejnovější přírůstek na seznam druhů létajících plazů z řádu Pterosauria. A je to přírůstek velice zajímavý, neboť představuje takový můstek mezi klady Monofenestrata a Pterodactyloidea. Žil před 149 miliony let v oblasti pozdějšího jižního Německa, a na to, že byl jurským pterosaurem, měl na svou dobu nezvykle krátký a ostrý ocas. Hone a jeho kolegové pojmenovali tohoto ptakoještěra Skiphosoura bavarica, což v překladu do češtiny znamená "mečový ocas z Bavorska". Jediný známý a zároveň typový exemplář byl nalezen v roce 2015 poblíž Solnhofenu, konkrétně v lomu Schaudiberg u městečka Mülheim, v německém Bavorsku. Vydalo jej souvrství Mörsheim, z něhož vzešly také fosilie praptáka druhu Archaeopteryx albersdoerferi, jenž byl popsán v roce 2018, nebo několika pterosaurů, jako byli Altmuehlopterus rhamphastinus a Petrodactyle wellnhoferi. Exemplář sestává z takřka kompletní kostry s částečně zachovalou lebkou. Pět let poté, co byl odkryt, došlo k jeho umístění do paleontologické sbírky Lauer Foundation for Paleontology v americkém státě Illinois, kterou se svou manželkou René založil spoluautor studie Bruce Lauer. Exemplář se tam dodnes nachází. A co tedy o tomto zvířeti můžeme říci? Rozpětí křídel typového exempláře činí nějakých 175 centimetrů, takže to byl spíše menší ptakoještěr; je nicméně možné, že se jednalo o nedospělého jedince, a že adultní skiphosoury byly o něco větší. Velikostně byl tedy tento živočich hrubě připodobnitelný k orlu skalnímu (Aquila chrysaetos). V porovnání s ostatními zástupci kladu Monofenestrata byl tento druh docela obr; většina z nich měla rozpětí křídel jen o jediném metru. Ve svém čase, tedy před oněmi 149 miliony let, byla Skiphosoura dost možná jedním z největších létajících plazů planety. Jak již bylo zmíněno výše, jde o důležitý objev z hlediska evoluce pterosaurů; jeho hlava a krk jsou perfektně pterodaktyloidní, ale zbytek těla, včetně krátkého ocásku, přímo křičí svou ne-pterodaktyloidností.
Přechod proporcí pterosaurů během vývoje od raných pterosaurů k pterodaktyloidům s rekonstrukcemi rhamphorhyncha, dearca, darwinoptera, skiphosoury a pterodactyla podle prací Davida Unwina, Petera Wellnhofera a Marka Wittona. Obrázek z článku Davida W. E. Honea a jeho kolegů, pro odkaz viz níže
Skiphosoura bavarica v podstatě vyplňuje takové prázdné místo v možná docela obstojně zmapované evoluční historii jurských pterosaurů. Paleontologové, kteří studii prováděli, uvedli pro Sci.News, že nyní existuje celá sekvence pterosauřího vývoje od raných, dlouhoocasých zástupců řádu až k druhu Dearc sgiathanach z podčeledi Rhamphorhynchinae, a dále k prvním darwinopteranům, což je podskupina kladu Monofenestrata, kterou reprezentují například wukongopteridé jako Darwinopterus linglongtaensis, a ještě dále až k prvním pterodactyloidům, jako je krátkoocasý Pterodactylus antiquus a jeho příbuzní ze svrchní jury stupně tith. Skiphosoura nádherně napomáhá bližšímu pochopení vývoje této neuvěřitelně zajímavé skupiny diapsidů, jež obloze kralovala již před příchodem prvních opeřenců z řad teropodů. Otázkou je, proč se v průběhu času pterosaurům postupně zmenšoval ocas. Kdybychom vynesli délku ocasu vzhledem k tělesným proporcím jednotlivých výše vyobrazených rodů na graf, křivka by jistě nesměřovala nahoru. Pomáhal kratší ocas při letu? Souviselo zkracování ocasu nějak s přechodem na jiný typ potravy či prostředí? Jaké selekční tlaky vlastně vedly ke zkracování ocasu u pterosaurů? Jaké výhody mohly být s kratším ocasem spojeny? Je opravdu zajímavé, že ten trend je pozorovatelný. V kontextu evoluční historie pterosaurů se jej paleontologové mohou pokusit vysvětlit.
Rekonstrukce dvou zástupců nově popsaného druhu Skiphosoura bavarica v letu. Obraz Gabriela Ugueta z webu IFLScience
Autoři studie se domnívají, že Skiphosoura létala poněkud jinak, než její příbuzní, například proto, že měla zredukovaný pátý prst na každé ze zadních končetin, což pak mělo vliv na celkové uchycení uropatagia (kožní blány mezi předními a zadními končetinami, jež tvořila křídla). Krátký ocas zcela jistě nesloužil jako kormidlo, jak tomu zřejmě bylo u ne-pterodaktyloidních ptakoještěrů, a na rozdíl od svých předchůdců byla Skiphosoura obratnější i na zemi, právě díky redukovanému uropatagiu. Zkracování ocasu a redukce uropatagia mohla souviset s opouštěním mořských a přímořských oblastí a životem těchto zvířat dále ve vnitrozemí. Natalia Jagielska a její kolegové v roce 2022 hypotetizovali o více vnitrozemském životním stylu již zmíněného druhu Dearc sgiathanach ve svém článku vydaném též v Current Biology. David W. E. Hone a jeho kolegové zmiňují ve své práci, že prsty na předních končetinách skiphosoury byly podivuhodně zatočené. To indikuje arboreální neboli stromový způsob života! Tento ptakoještěr tedy nemusel být obyvatelem pobřeží, ale žil dále ve vnitrozemí a lezl po stromech! Nač mít při takovém životě dlouhý ocas, navíc když jste po svých předchůdcích zdědili zredukované ocasní obratle, zřejmě proto, že sami žili v jiném prostředí, než ranní pterosauři? Na zatočené prsty se upínaly pevné šlachy, což skiphosouře umožňovalo dobře se držet větví stromů.
Typový exemplář druhu Skiphosoura bavarica, nalezený v roce 2015 v Bavorsku. Fotografie René Lauer z webu Deutsche Welle
Není to poprvé, co paleontologové odhalili aboreálnost některého z létajících plazů. V roce 2021 jsem na tomto blogu psal o "monkeydactylovi", wukongopteridovi druhu Kunpengopterus antipollicatus, který žil na území pozdější severovýchodní Číny před nějakými 154 miliony roky. Ačkoliv jeho prsty vypadaly docela jinak, než prsty skiphosoury, byl také dobře přízpůsoben na život ve stromovém prostředí. Studie, jako ta, kterou provedli David E. W. Hone a jeho kolegové, poskytují skvělý vhled do vývoje pterosaurů a poukazují na to, jak a kdy docházelo k jejich rozrůznění. Doktor Hone pro Sci.News uvedl: "Toto je neuvěřitelný nález. Opravdu nám to pomáhá dát dohromady obrázek toho, jak tato úžasná létající zvířata žila a vyvíjela se. Doufáme, že tato studie bude základem pro další práci v budoucnu, která se bude týkat tohoto důležitého evolučního přechodu."
Zdroje informací pro tento článek:
A new and large monofenestratan reveals the evolutionary transition to the pterodactyloid pterosaurs (Current Biology)
Skiphosoura (Wikipedia)
Žádné komentáře:
Okomentovat