Obrázek týdne 15. 11. 2024

Polovinu listopadu již máme za sebou. Ve středu jsem psal o greenwashingové Klimatické konferenci OSN v Baku, nezmínil jsem se však o klimatických stávkách na českých univerzitách či plánovaném pochodu Prahou ve významný den 17. listopadu, kdy boomeři budou básnit o minulosti, zatímco generace Z bude vycházet do ulic s požadavky pro klimatickou spravedlnost. Avšak ještě předtím, než nám klimatický víkend ve stověžatém městě započne, musím s vámi sdílet další Obrázek týdne. Studentka geologie a paleontologie Niki, též přezdívaná paleo.bug, nedávno zveřejnila své malby zobrazující prehistorická zvířata ve světě ovlivněném antropogenními environmentálními problémy. Jeden z nich jsem vybral pro obrázkovou rubriku, neboť mne velice zaujal. Je to smutný obraz, a měl by nás všechny zvednout ze židlí.

Popisek k obrázku: Nádherný létající plaz, Nyctosaurus gracilis, naposledy vydechuje po desítkách minut vyčerpávajícího boje s jedním z největších ničitelů přírody - plastem. Snad se tento ladný letec s rozpětím křídel dvou metrů snesl k mořské hladině, aby svým dlouhým zobákem ukořistil několik rybek - a pak náhle ocitl se ve smrtících spárech nikoliv jedenáctimetrového aligátorovitého druhu Deinosuchus hatcheri, ani ostrozubého třímetrového žraloka rodu Squalicorax, ale v zajetí sítě na ryby. Čelisti se mu v ní zachytily, Nyctosaurus spadl do vody, namočil si tenké membrány mezi předními a zadními končetinami, totiž svá křídla, a neschopen odletět, motal se v panice do sítě, polykaje přitom slanou vodu. Když tichý zabiják obalil jeho zobák i výrazný hřeben čnící z pterosaurovy hlavy, zaseklo se nyctosaurovi něco ostrého do krku. Dusil se. Byl mučen, a minutu po minutě se z jeho těla vytrácely síly. Nakonec jej křídové moře vyplavilo na této pláži. Nyctosaurus se vzmohl jen na pár pohybů, vzdálil se od zpěněných vln o několik metrů, a nyní v nepopsatelných bolestech, fyzických (v důsledku zranění a dušení) i psychických (v důsledku šoku a stresu) umírá. Z hrdla mu vychází sípavý zvuk - naposledy se pokouší volat ostatní členy svého hejna, kteří však nejsou v dohledu. Scéna se odehrává v alternativní realitě, v níž lidé se všemi vymoženostmi jednadvacátého století existují bok po boku s pradávnými obyvateli naší planety. Snad se lidstvo v ekonomickém systému orientovaném na neudržitelný růst přemnožilo natolik, že s koncem tohoto století muselo cestovat zpět napříč časem a usídlit se v dávné prehistorii. Laramidii ve svrchní křídě stupně kampán kolonizoval komerční rybářský průmysl, a kdysi čisté vody plné pravěké zvěře znečistil chemikáliemi a plastem. Ani prehistorie již není před dravým vykořisťováním přírody v naprostém bezpečí.

Niki přišla původně s jiným konceptem - tato a další malby, které vytvořila, se mají odehrávat ve světě, v němž druhohorní živočichové nevyhynuli, a lidé se pak vyvinuli po jejich boku. Zkrátka a dobře, v jejím alternativním vesmíru je celý svět Tedovým ostrovem z mého Správce dinosauřího parku. 😆 To je samozřejmě dosti nerealistické. On vlastně ten Tedův ostrov v mém příběhu nikdy nedával smysl, že? 🤦‍♂️ Vývoj života navíc není nikterak předurčen. Kdyby před 66 miliony let nedošlo k událostem, ke kterým došlo, život by se na naší planetě nikdy nevyvíjel tak, jak se vyvíjel... a náš druh ani jeho předchůdci by nikdy nevznikli. Chápete tedy, proč jsem při popisu obrázku zvolil cestování časem jako vysvětlení, proč byl nebohý pterosaur zabit v sítích. Poselství obrazu je však stejné - znečištění a vykořisťování přírodního světa je strašlivé.

Čeho se můžete v brzké době na mém blogu dočkat? Vystříhl jsem další úryvek z dokumentu Irsko: 1,8 miliardy let dlouhý příběh (The Island: 1.8 Billion Years In the Making), tentokrát z jeho druhé epizody, Voda (Water). V dohledné době ho s vámi budu sdílet. Myslím si také, že by nebylo na škodu prezentovat vám další popisek hada.

Přeji vám příjemný závěr týdne, a pokud jste z Prahy nebo z okolí, určitě jděte v neděli do ulic! Naše hlasy musí být slyšet, planeta je v ohrožení!