Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) vede od prosince 2021 celkem 673 druhů obojživelníků jako kriticky ohrožené. Z nich je 146 již možná vyhubených. Přitom do března 2022 bylo známo asi 8450 žijících druhů obojživelníků (podle webu AmphibiaWeb). Osm procent, anebo zaokrouhlíme-li tuto hodnotu, takřka desetina všech druhů obojživelníků naší planety je bezprostředně ohrožena vyhynutím. Z oněch 673 druhů je 549 zástupců řádu Anura, tedy žab. Indická Minervaya nilagirica, srílanská pouchalka Pseudophilatus decoris, keňská otylka Callulina dawida, andská vodnice černá (Telmatobius niger), hispaniolská bezblanka Fowlerova (Eleutherodactylus fowleri)... Vypsání všech kriticky ohrožených žab či žab možná zcela vymizelých v posledních letech by zabralo příliš mnoho místa. Některé druhy jsou známy jen z pár exemplářů, a nikdy již nebyly spatřeny. Další jsou dobře známé, a herpetologové, kteří je studují, sledovali jejich úbytek takříkajíc před očima. Degradace přirozeného prostředí, znečištění vod, chytridiomykóza, to jsou jen některé z mnoha a mnoha problémů, se kterými se na prudké změny nejnáchylnější skupina obratlovců, tedy obojživelníci, v dnešním světě potýkají.
V bezpečí nejsou ani některé druhy bezblanek z rodu Craugastor. Kolem třicítky ze 126 druhů tohoto rodu bezocasých obojživelníků, anglicky často označovaných jako "fleshbelly frogs" ("masobřiché žáby"), je kriticky ohrožených, a některé z nich budou zřejmě časem překlasifikovány na vyhubené. To je příklad i bezblanky kordillerské (Craugaster andi), docela obyčejně působící tropické žabky, jež byla dlouho považována za endemita Kostariky, než byla jednou pozorována i v severozápadní Panamě, nedaleko hranice s Kostarikou. Domovinou této bezblanky by měla být pohoří (tzv. cordilleras) Guanacaste při kostarické hranici s Nikaraguou, Tilarán na severozápadě země, Cordillera Central probíhající středem Kostariky a Talamanca, táhnoucí se od samého západu země po její jihovýchod. V Panamě se jednou tato žába vyskytla při březích řeky Río Claro, jež proudí z Kostariky. Její výskyt byl zaznamenán v nadmořské výšce 560 až 1500 metrů. Není to nějaký zvláště velký obojživelník; větší samice měří od nozder po kloaku maximálně 8 centimetrů, menší samci pak nanejvýš 5,5 centimetru. Hlava je úzká, čenich je poněkud ostrý. Mezi třetím a čtvrtým prstem každé končetiny se nachází jemná blanka; jinak jsou končetiny těchto žab v podstatě bezblanité, což také těmto tvorům vysloužilo jejich český rodový název. Samci tohoto druhu jsou vybaveni nafukovacími měchýřky, s jejichž pomocí vyluzují při námluvách zvuky; americký herpetolog Jay M. Savage, který tento druh formálně popsal roku 1974, označil tyto zvuky za "hluboká zaseknutí, jež jsou několikrát po sobě opakována". Bezblanky kordillerské jsou stromovými žábami, a jsou aktivní po setmění. Nejčastěji byly pozorovány poblíž lesních toků anebo až v pětimetrové výšce nad zemí v drobných "tůňkách" epifytických bromélií.
Bezblanka rodu Craugastor. Fotografie převzata z webu iNaturalist
Naposledy byly bezblanky kordillerské pozorovány a dostaly se do sbírek herpetologických výzkumníků v roce 1990, tzn. šestnáct let poté, co byl druh formálně zaveden. V kostarickém distriktu Cascajal v provincii San José byly pozorovány jen v roce 1972, dva roky před popsáním, a nikdy jindy se už neukázaly. Herpetologové po nich pátrali celá desetiletí, ale nepodařilo se jim je nikdy znovu najít. Britská nadace The Rufford Foundation, finančně podporující různé ochranářské projekty po celém světě, vydala v květnu 2014 příspěvek na své webové stránky, v němž představila projekt s cílem najít několik ztracených obojživelníků kostarických pohoří. Bezblanka kordillerská byla mezi nimi, ještě například s atelopem druhu Atelopus chirripoensis, s největší pravděpodobností zcela vymizelým, a kriticky ohroženou rosničkou oranžovonohou (Isthmohyla tica), znovuobjevenou v roce 2011 po šestnácti letech absence v herpetologických sbírkách. Ani tento projekt nebyl, přinejmenším co se znovunalezení bezblanky kordillerské týče, úspěšný. Do dnešního dne se tato žába znovu neukázala, a možná se už ani neukáže. Status kriticky ohroženého taxonu jí IUCN přiřadil v roce 2004. Podle všeho se populace těchto žab v 70. a 80. letech drasticky zmenšily, a je dosti možné, že se již jedná o vyhynulý druh. Přitom oblasti, ze kterých byl znám, byly poměrně nedotčenými přírodními rezervacemi. Existuje tedy podezření, že za úbytek a možné vymizení tohoto druhu žab může chytridiomykóza. Tato nemoc způsobovaná chytridiomycetickou houbou Batrachochytrium dendrobatidis poškozuje obojživelníkům dýchací a nervový systém, a je vysoce infekční. Obojživelníky ve velkém postihuje po celé planetě od konce 80. let. IUCN jako další možný faktor vedoucí k vymizení těchto bezblanek uvádí klimatickou změnu, které její konkrétní dopady však měly na druh neblahý vliv, to se dnes jen stěží dozvíme. Přežívají-li dodnes tyto žáby, pak jen ve velmi malých počtech; v roce 2020 uvedla IUCN, že více než padesát jich ve volné přírodě zbývat nemůže.
Obrazová rekonstrukce bezblanky kordillerské (Craugastor andi). Převzato z webu Encyclopedia of Life
Jistá naděje, že tyto žáby stále žijí, pořád je, byť velmi malá. Kdo ví, možná za pár let bude bezblanka kordillerská překlasifikována na vyhynulou. Děsivé je, že stejný osud postihl i bezpočet dalších žabích druhů, z nichž některé dosud ani nebyly popsány, a o jejich vymření tedy vůbec nevíme. Kriticky ohrožený druh jako je bezblanka kordillerská může posloužit jako červená vlaječka, upozorňující na nesmírnou náchylnost obojživelníků k infekčním nemocem, hrála-li tedy při snížení jejích počtů roli právě chytridiomykóza. Ne všechny silně ohrožené bezblanky z rodu Craugastor však byly poznamenány touto nemocí. C. coffeus z Hondurasu a zřejmě i z Guatemaly je kriticky ohrožen hlavně kvůli degradaci prostředí, v němž žije - subtropických a tropických horských lesů. Čistě honduraský C. fecundus byl ke zřejmému vyhynutí odsouzen stejným způsobem, a to samé platí třeba i o mexickém C. glaucus. Jak bylo zmíněno výše, asi třicet druhů neotropických bezblanek rodu Craugastor bojuje o přežití, a s některými, jako je tato bezblanka kordillerská, se už možná lidé nikdy neuvidí.
Informace pro napsání tohoto článku jsem čerpal z anglické Wikipedie a webů BioLib.cz a IUCN Red List. Pokud by vás více zajímali další drobní zabijáci žab kromě chytridiomykózy, odkáži vás na svůj článek o ranavirech napsaný v rámci Žabího měsíce 2021.
Žádné komentáře:
Okomentovat